Abu Dhabi je tak hodinu a půl od Dubaje. Sedli jsme do taxíku a jelo se.

Můžu s klidem mluvit za nás všechny, že něco tak nádhernýho jsme dlouho neviděli. Vážně dech beroucí mešita.
Při vstupu jsme museli s maminou jet pro abayu. Jelikož jsem bráchovi a tátovi řekla, aby neměli kraťasy, tak oni nepotřebovali se převléct.

Prostě je to tam nádherný! 🙂

Jelikož mi přijede Juliana, tak to vypadá, že se tam vydám brzy znovu a přibereme k nám ještě Demetru.

Po návštěvě mešity jsme jeli zpět do Dubaje a rovnou do Dubai Mall, kde jsem vzala naše na oběd hned vedle Burj Khalifa. A jelikož je to hned vedle fontány, tak jsme viděli i fontánu rovnou. Po pozdním obědě/brzké večeři jsme pak ještě koukli na fontánu jednou a šli se podívat do Dubai Mall.
Samozřejmě proběhly fotky, šli jsme taky nakoupit pohledy (to mi připomíná, že je musím poslat) a pak jeli domů.

Ve středu jsme se rozhodli, že půjdeme se podívat k Burj Al Arabu, mrknout na pláž a ještě, že pojedeme Mall of Emirates, kde je Ski Dubai a pak Dubai Mall, protože jsme šli večer na Burj Khalifa.
Takže jsme hned dopoledne jeli do Mall of Emirates, před tím jsem vzala naše do práce, vzala jsem je na vyhlídku z kavárny, kterou tam máme, protože je přímo naproti našemu terminálu, takže naši se mohli pokochat našema A380 a B777. 🙂 Vzala jsem je do našeho obchodu, kde si bohužel vybrala jen mamina, tátu s bráchou nic teda vyloženě neoslovilo.
Pak jsme šli na metro, odkud jsme jeli do Mall of Emirates. Ukázala jsem jim Ski Dubai, najedli jsme se a jeli na Burj Al Arab. Upřímně, mě to nijak nenadchlo. 🙂 Nevím, co na tom všichni vidí, mě se milionkrát víc líbí Burj Khalifa. Ale Burj Al Arab prostě nic moc, spíš nic, než moc.

Pak jsme jeli rovnou do Dubai Mall, kde jsme si šli dát kafčo a nabrat síly na Burj Khalifu, přece jenom jsme byli všichni uťapaný.
Všichni se mohli pokochat těma kárama, co tam stály před vchodem.

No a Burj Khalifa? No nádherný zážitek.. Neuvěřitelný výhled! 🙂

A tady jsou fotky z fontány – ze země 🙂

A tady je video! 🙂

Dubai Mall – fontána

Jako ta fontána nemá absolutně žádnou chybu. Mě osobně to vždycky vezme vítr z plachet a že už jsem to viděla nespočetně krát.

Tenhle Souk je v Dubai Mall 🙂

Pak za náma měla po Burj Khalifa dojet Demi, nakonec to dopadlo tak, že jsme jeli do Sahara Mall u nás – respektive Sahara Mall už je v jiném Emirátu, protože bydlíme na hranici se Sharjah. 🙂 Takže jsme jeli tam a tam se potkali s Demi a tam se i Demi seznámila s našima.

No, ve čtvrtek jsem měla let do Indie, takže naši byli doma sami. S tím, že pro ně přijela Baruška a vzala je pláž. Takže o ně bylo hezky postaráno a já tímhle ještě jednou děkuji Barušce za ochotu a nabídku se mi postarat o rodinu! 🙂

No a pak se zabalilo a jelo se na letiště. 🙂

Naši měli zpoždění, ale alespoň to proběhlo bez stresu, ne jako tenkrát v Atlantě, kdy jsme se po cestě ztratili. 😀 A já tenkrát jela pozdě na první rande s Calebem, jelikož ten večer bylo všechno špatně.

Návštěva to byla super. Fakt jsem si to užila a jsem ráda, že měla moje rodina možnost vidět a zažít zase něco jiného. Jiná země, jiné město, jiná kultura, ale i náboženství. Další zkušenost k nezaplacení.

No z letiště jsem jela domů a vzala jsem to do práce, abych zbytečn neplatila za taxíka. Tam jsem potkala mého kamaráda Donnyho. Já toho kluka naprosto miluju, protože je to jeden z mála normálních kluků, které znám. Má taky “long-distance” relationship, slečnu má ve Státech, jelikož je Američan a on je ten, kterému sbírám ty šampóny, mýdla etc. z hotelů, jelikož je on pak vozí do Afriky s dalšíma věcma jako jsou oblečení, hračky etc. Cokoliv vás napadne. Mrzelo mě, že jsem nestihla jeho přítelkyni v Dubaji, jelikož jsem tu taky nebyla. Ale bylo super s někým pokecat a mít možnost sdílet velké novinky nás obou. Což bylo fajn!
Mám opravdu z prdky kliku, co se týče kamarádů a přátel. 🙂

Přijela jsem domů, rychle něco uvařila, zabalila kufry a chystala se na let. Odpadla jsem jak pytel ho… a spala jak zabitá v 10! To je u mě nenormální, ale bodlo to, jelikož jsem musela vstávat v půl 4 ráno a jela na svůj let do Afriky…

Nu a Afriku … tu si necháme do dalšího článku!

Důvodem, proč všichni ukazujeme “peace” je proto, že takhle se fotí většina asiatů. 😀 Hlavně děti. Když je vždycky fotím na palubě, tak 99.9% ukáže PEACE . Oni prostě nemají chybu. To samý takhle jsme byli v Hong Kongu, tam s náma dvě třídy dětí v před-školním věku. Paní učitelky vytáhly foťáky, něco zahlásily a všechny děti nahodily “Smile” a “peace” – to nemá chybu. 😀

Původně jsem neměla v plánu psát článek, ale tak nějak jsem se rozhoupala k tomu, že něco maličko napíšu.

Nejenom o letu do Číny, nebo layover jako takovém, ale tak celkově, co se děje, neděje. Opět mám jeden z takových těch dnů, kdy se potřebuji vypsat.

Samotný proposal jsme neviděli – bohužel. Já na jednu stranu chtěla, ale pak říkám, že na to kašlem. On totiž byl pak na telefonu, zřejmě se domlouval, kde se sejdou a pak se celá ta parta přesunula druhým směrem a jako kdo ví, jak daleko bychom šli. Nakonec pak rozdali růže, měli jich snad padesát a dali je kolemjdoucím, takže Mahmoud povídá, já ti pro jednu skočím, jo? Ani jsem neřekla pumpička, otočila jsem se a už jsem ho viděla, jak mi jí nese. 🙂

Takže takhle jsem dostala růži. 🙂

Já osobně růže miluju, takže mi spadla brada a nemohla jsem si nechat ujít fotku týhled nádhery! 🙂 Bych se asi zbláznila, kdybych dostala takovouhle masivní kytku. Od Caleba jsem dostala růži na našem druhém rande, protože ví, že růže miluji. Koupil ji po cestě za mnou a schoval ji pod mikinu, takže já absolutně netušila, že na mě vytasí růži. Takže jsem dostala růžičku a ještě se mi omlouval, že nekoupil větší kytku, ale že mě chtěl překvapit, abych to neviděla. 🙂 Do dneška jí mam schovanou, usušila jsem ji, dovezla si jí do Čech, stejně tak jsem si jí dovezla do Anglie a i do Dubaje.

Samozřejmě ulice jsou vyzdobené, jelikož se chystají velkolepé oslavy nového roku. Viz. první fotka.

Takže jsme šli nakoupit, já nakoupila dárečky pro “in laws”, pak pro naše (spíš asi pro maminu no), pak jsem si koupila masku na obličej – Asie má snad nejlepší výrobky na xicht. Nakoupila jsem si za 50 aed krabici masek, kde jich je dvacet. Každý tři dny si to dá člověk na půl hodiny na obličej a má to jak dětskou prdelku. OD doby, co používám Clarins, tak mám naprosto bomba pleť (měla jsem problémy se suchou pletí z letadla, protože prostě to vysušuje jako blázen, navíc ten make up věčně na držce taky nic moc, že) a teď teda ty masky. Poslala jsem fotku mamině, tátovi a Demi. Demi se lekla jako blázen, mamina mi řekla, že teda ať to rozhodně neposílám Calebovi a táta mi řekl, že je to jak z mlčení jehňátek – na tom něco bude. Dala bych sem fotku jen tak pro srandu, ale asi bych zabila půlku svých čtenářů. Tohle by jen tak někdo nerozdejchal. 😀

Taky nás málem srazil autobus. 😀 Egypťani prostě přecházejí silnice jak hovada, to se jinak říct nedá. Myslím, že můj jekot slyšeli až v Evropě, protože jsem se fakt bála.

Nakoupilo se a jelo se zpátky na hotel, já si zaplatila účet a šla spát. Mahmoud se vydal na další nákupy kdo ví kam. Já přišla a práskla s sebou do postele.

Hezky budíček byl v 8 večer, já šla spát ve dvě odpoledne a spala jsem do půl 8, kdy jsem si nařídila budíka a vyhnala samu sebe z postele, abych pak nemusela hnát jako blázen a balit ve spěchu, protože jak se znám, něco bych tam nechala. Dolů jsem přišla asi jako jediná fresh, všichni unavení a klasila otázky “spala jsi?” “spal jsi?” “Já spala 10 minut” “Já spal hodinu” … pak si přijdu já a říkám, já spala 5 a půl. 😀

Cesta zpět byla docela veselá. 😀 Na palubě jsme měli spousta lidí z jiné národnosti než čínské, nebudu psát odkud přesně byli, ale řekněme že z Afriky, odkud z Afriky je jedno. 🙂
No to byla PRDEL! Doslova a do písmene. 😀 Takovou srandu jsem hodně dlouho nezažila. Mimo to X z mých pasažéru se se mnou fotilo, to lítala selfie sem, selfie tam. Ono totiž jsem viděla, jak si mě na tajňačku fotí, tak říkám, jestli se chtějí vyfotit, že stačí říct, tak hned to lítalo fotka sem, fotka tam. To samý v business. To nás tam blejskal kolega jak divej, chudák musel mít radost. Samý, že jim musím dát číslo, že mi dají číslo, že mi koupí na co si vzpomenu, jak jsem krásná, jak tohle, jak tamto. 😀 No musela jsem smát. A fakt pak jsem dostala čísla, takže jsem odkráčela do galley a všechny je roztrhala a vyhodila.
Ono na většině čínských letech nás fotí jako blázni, to člověk stojí a prostě jenom blesk sem, blesk tam. Už se stalo několikrát, že říkáme, tak já vás vyfotím s crew a oni, že ne, že chtějí jenom nás na fotce. Když pak odcházeli, tak si mě jedna rodina natáčela a pak se se mnou taky fotili. 🙂 Se všichni smějeme, že jsme jak celebrity, že si nás lidi fotí, natáčejí, ať už na letišti nebo v letadle.
Jednou jsme jeli v Hong Kongu na schodech a vedle na schodech holčina fotila s náma selfie. 🙂 Oni jsou v tomhle fakt neuvěřitelní – v dobrým samozřejmě. 🙂 Oni nám to říkali i pak holky z Číny, že prostě jsme pro ně exotický, ať už jsme z Evropy, Ameriky, Austrálie, protože jakmile máme jinej look, tak jsou jakože wow.

Taky jsem se podívala do kokpitu. Já to tam mám ráda, hlavně ten výhled je prostě neuvěřitelný. Občas i ty noční lety mají naprosto nádherný výhled, záleží na tom, jak vysoko letíme. Ale na jednou letu jsme viděli naprosto dech beroucí hvězdy, ta obloha byla neskutečná! 🙂

Tady jsem nakoupila sobě, našim a “in laws” vějíř s ročním obdobím. Mě to naprosto uchvátilo a už ho taky mám vystaven.

Po příletu jsem dojela domů, padla na hubu a spala do odpoledne. Přijela jsem domů v 7 ráno. Ani jsem se neobtěžovala sundat make-up, byla jsem tak utahaná, že jsem prostě s sebou práskla do postele.
Pak jsem si šla na nehty a za Demetrou. Kecaly jsme, koukaly jsme na videa, takovej lazy večer. Ona dostala na palubě od pasažéra knížku “American Sniper” a vyprávěla mu o mě, že můj přítel je právě taky voják a deployed, tak že jí dá mě. Takže mi jí s radostí předala, což mě naprosto dostalo, protože jsem si jí tuhle chtěla koupit.

VELKÁ ČÍNSKÁ ZEĎ – CHECKED!

Na let do Beijingu jsem se těšila a to z jednoho jediného důvodu a tím byla možná návštěva Velké Čínské Zdi.
Lety do Číny nemám moc ráda, nesedí mi prostě čínská kultura, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout, jenom prostě nejsou moje oblíbené. Tentokrát to však nebylo špatný, byl to samozřejmě “busy” let, jako každý jiný, ale dalo se to zvládnout. Stejně tak jako cesta zpět do Dubaje.
Měla jsem na letu češku, což bylo hrozně super. Strašně ráda lítám s Češkama, protože všechny, které jsem zatím poznala, byly hrozně super holky. Na Báru však ale nikdo nemá! 🙂

Před letem do Beijingu jsem si užívala dva dny na sluníčku, jeden den na pláži, druhý den u vyvalený cvaldy u bazénu.

Už začíná být docela slušný horko v odpoledních hodinách, takže se malé “zchlazení” hodilo jako sůl. Na jednu stranu jsem přemýšlela, že bych zůstala doma a nikam na sluníčko nelezla, protože v Číně není dvakrát velký teplo. Nakonec jsem se ale přemohla a šla jsem.

Jedno odpoledne jsem strávila s Baruškou a její spolubydlící + s klukama z Čech na Mamzar Beach, kterou mám max. 10 minut od baráku.

Večer jsem pak strávila s Demy, Jacobem a Lindou. Seděli jsme, vyprávěli jsme si zážitky z letů, smáli jsme se a dali si trošku do nosu. Nejdřív jsme teda měli výbornou večeři od Demy a pak jsme měli pár drinků. No a pak jsme hráli do 4.30 ráno Twister, což byl slušný zážitek. Ale sranda, fakt takový super večer. Tisíckrát lepší, než jít někam do klubu. Takhle jsme si pokecali, zasmáli jsme se a ještě si užili pohodový večer hraním Twisteru.

Linda přespávala u mě a ráno byl naplánovaný bazén, který máme na střeše našeho ubytování. Samozřejmě jsme na 11 nevstaly a probudily se o dost později. Nakonec jsme se přece jenom přemohly vylézt z postele a vyrazily k bazénu nachytat trošku barvy.

Pak jsem šla domů a začala balit, protože jsem měla již výše zmíněný let do Číny. Nabalila jsem si svetry, mikiny jako kdybych jela na Sibiř.

Let do Číny teda pohoda – překvapivě. Dojeli jsme na hotel někdy po půlnoci, což bylo naprosto ideální. Layover byl 32 hodin, takže jsme měli dvě noci v hotelu a celý den na prozkoumání města – naprosto ideální.
Většina z Vás asi ví, že v Číně nefunguje Facebook, Skype, Hangouts a podobně. Jelikož vím od Caleba, že dost možná od něj dva týdny neuslyším, tak jsem samozřejmě dojela na hotel, napustila vanu a dvě hodiny a dvanáct minut (přesně) jsem se snažila rozběhat VPN, abych se dostala na FB a byla tak schopná si s ním napsat. Z bezpečnostních důvodů nevím, kdy a kam ho pošlou a on neví, jestli tam bude mít přístup k internetu a tím pádem já samozřejmě se snažím využít všech příležitostí, kdy můžeme komunikovat.
Díky bohu jsem to teda rozběhala, takže jsem měla příležitost si s ním napsat, to samé s rodinou a kamarády.
Dopadlo to tak, že jsem šla spát někdy v 5 ráno a budíček jsem měla na 8am, protože jsme se chystali na Great Wall of China.
Samozřejmě mi buď nezazvonil budík a nebo jsem ho v kómatu vypla a ani o tom nevím. Nakonec mě záhadným způsobem vzbudilo milion zpráv od Tonyho, který chtěl jít se mnou na Great Wall of China.
Takže jsme se sešli dole na recepci. Já nabalená jak kdybych byla na layover někde v Rusku. Měla jsem tričko, svetr, mikinu a bundu + čepici. 😀 Myslela jsem si, jaká bude zima.

Šli jsme dolů na recepci a zjišťovali, jak se teda dostat na Great Wall of China. Ono co se týká Číny, tak je průser, že hodně lidí anglicky prostě neumí. Proto jsou i ty lety náročnější, protože lidi vám nerozumí. Takže jsem se čínsky naučila říkat “Sedněte si”, “kuře”, “hovězí”, “děkuji” a “později” 😀
Takže jsme samozřejmě chtěli mít jistotu, že se někde neztratíme.
Nabídli nám organizovaný výlet se speciální cenou pro nás, jelikož jsme crew. Většinou máme v hotelech zvýhodněné ceny, extra přístupy do ruzných míst a 50% slevu na room service a jídlo obecně. Záleží na hotelu.
Tady byla výhoda i toho zvýhodněného výletu. Takže jsme to zaplatili a šli na snídani, protože jsme měli hodinu a půl čas.
Zatímco jsme měli snídani, tak za náma přišla paní, že bohužel autobus je přeplněn a že máme smůlu a nabídla nám jiné možnosti. Jenže to bylo dost drahý. Takže jsme vymýšleli, co budeme dělat.

Pak jsme šli ven před hotel, protože jsme tam viděli naše kolegy a šli s nima pokecat. Já googlila jak divá, jak se dostat na Great Wall of China, co je nejlepší způsob, něco, co by nás finančně nezruinovalo atd. Průser byl, že jsme byli jenom Tony a já. Nikdo jiný nechtěl jít. Někdo už tam byl a tak chtěl jet jinam. Jenže většinou jsou lidi prostě líní jít ven a buď hnijou na hotelu nebo jedou za nákupama.
Mě upřímně by bylo líto strávit svůj layover tím, že budu nakupovat. Stalo se mi to v Šhanghaji, že jsme skončili tím, že jsme jenom nakupovali, ale to bylo tím, že prostě venku byla nechutná zima a hlavně nebylo moc hezký počasí. Takže jsme šli do “podzemních obchodů”. Hodně lidí ale prostě na to peče a buď zůstávají a nebo tedy ty nákupy.
Já bych byla na sebe hodně naštvaná, kdybych nevyužila možnosti něco vidět, když už jsem v tom místě. A obvlášť, co se týče Beijingu.
V jednu chvíli byl Tony nakloněnej k tomu, že půjdeme jinam na jiný památky. Já jsem ale prostě člověk, co když něco chce, tak si za tím jde hlava nehlava. On mi říkal, hele, tak si swapneš (vyměnit si let s někým jiným – když se dokončí 6 měsíců, tak pak mám možnost si měnit lety s ostatníma) Beijing a půjdeš se podívat příště. Já ale nejsem člověk, co by spoléhal na “tak příště”. Kdo ví, co bude příště. Žiju tak trošku tím “Teď a nebo nikdy!”.
K mému překvapení nebyla ani zima, takže jsem mu řekla, že zkusím zavolat Martině, jestli by se k nám přidala. Nechtěla jít ven, protože byla trošku nachcípaná a měla strach, že by to omarodila, kdyby šla do zimy. Takže jsem jí zavolala, že je teplo a že nám bylo nabídnuto si najmout auto od hotelu s tím, že by nás odvezli na Great Wall a pak by na nás počkal a vzal nás zpět. Takže DÍKY BOHU souhlasila a nadšeně šla s náma.

Co je dobrý na Číně, tak to, že tam se hodně smlouvá. Jestli jste byli v Turecku například, tak to budete znát. (Nebo kdekoliv jinde, kde je smlouvání populární) Ostatní crew řekli, že si usmlouvali ten transport od hotelu za méně, než jim původně řekli cenu. Takže já šla na recepci a řekla jsem jim co a jak a oni řekli “dobrá .. .a měli jsme to za stejnou cenu jako ostatní předtím. Tam to takhle funguje. To samý, když jsme byli na nákupech v Šhanghaji. Tam se žije smlouváním.. Člověk jde do obchodu, oni řeknou například 350 chinese yuan a vy řeknete, že ne, že je to drahý.. a prostě se cena snižuje, snižuje. Dejme tomu, chcete to za 100 chinese yuan, tak prostě řeknete “Mám 100, víc nedám”.. Oni budou říkat ne ne ne, dej mi lepší cenu, tak řeknete … Fajn, tak já jdu jinam, tam mi to dají za méně. Otočíte se a odkráčíte. Sotva uděláte krok, tak na vás budou křičet “Ok, Ok, Ok..” A máte hotovo. Prakticky z ceny, kterou vám dají, tak můžete slézt na 10% z původní ceny. Nakupování v Číně je prostě bomba.

Takže jsme teda sedli do auta a vyrazili. Můžu říct, že jsem celou cestu zářila jako měsíček na hnoji. Měla jsem neskutečnou radost, že prostě se nám podařilo něco vymyslet. Fakt jsem byla schopná jít přes mrtvoly jenom abych se dostala tam, kam jsem chtěla.

Great Wall of China je prostě MUST! Bez toho není ta návštěva, návštěvou!

Cesta trvala asi hodinu a půl. PO cestě před náma jelo auto – ŠKODA SUPERB. Mě vždycky potěší kdykoliv vidím něco od nás takhle ve světě. Měla jsem svátek z toho, že v Americe měl někdo nálepku české vlajky na autě.

Dojeli jsme na místo. Koupili jsme lístky a mohlo se vyrazit. Kupovala se jízdenka zpáteční na autobus, pak vlek nahoru na zeď a zpátky bobová dráha.

Cesta nahoru byla na sedačkách, úplně to samý, když jedete lyžovat. Ten výhled byl NAPROSTO DECH BEROUCÍ A K NEZAPLACENÍ.

No a pak už jsme stáli na Great Wall of China.

Nejsem schopná říct, jak moc šťastná jsem v tu chvíli byla a jakou jsem měla radost.
Mám dny, kdy si prostě říkám “No jo, jedu do Číny, not a big deal.” a pak jsem v Austrálii a říkám si “Holy sh*t, já se fakt procházím po Sydney!” a sama tomu nemůžu uvěřit.
Stát na Great Wall of China prostě bylo něco neuvěřitelnýho, co nejsem ani schopná popsat.

VELKÁ ČÍNSKÁ ZEĎ – VIDEO

A tady už máte fotky! 🙂

Asi dvě hodiny jsme tam trajdali. Můžu říct, že jsme se zapotili jako blázen, protože to bylo neustále schody dolů, nahoru, dolů a nahoru. A ty schody byly fakt extrém. Proč? Protože buď to byli pidi schody, kde jste dělali mravenčí kroky a nebo to byly schody s prominutím jako kráva, kdy jste pořádně zvedali nožičky. No nic mezitím. 🙂
Hezky jsme si to prošli a ten výhled byl prostě NEJÚŽASNĚJŠÍ … 🙂 Tohle je pro mě zážitek na celý život a můžu říct, že něco takovýho už jen tak nezažiju, tohle se prostě NEDÁ POPSAT. Pro mě to bylo místo, kam jsem si myslela, že se nikdy nepodívám. A heleme se, pak si člověk prochází po zdi, jako by se nechumelilo.

A jelikož na náš čekal řidič, tak jsme potom mazali rychle na tu “skluzavku” … Připadalo mi to trošku jak kokosy na sněhu. 😀
Můžu říct, že jsem se ze začátku trošku bála, ale jakmile jsem na to sedla a pak zjistila jak to správně ovládat, jak brzdit, jak se natáček do zatáček, tak jsem byla jak malý dítě, co prostě nechtělo slézt. 🙂

Tady jsem vám našla video ! 🙂 ENJOY

SKLUZAVKA

No, pak se sedlo do auta a jelo se domů – domů na hotel. Já prostě tomu říkám vždycky “jedeme domů” …

Já v autě odpadla a spala jak zabitá, ani nevím, jak jsem tak rychle usnula. Přijeli jsme na hotel a šli vedle do Carrefour. To byl zážitek za všechny prachy! 🙂
Hotový madness!

Po cestě do Carrefour jsme procházeli kolem jejich kol, mopedů a všeho možnýho, co používají na přepravu. Naprosto mě fascinovalo, jak měli “vytuněný” vozidla. Různý deky, provizorní rukavice přidělaný k řidítkům etc.

A teď mi odpusťte, ale nemůžu si odpustit nedat sem jejich záchod. 😀

Před tím, než napíšu o mém dalším “layover”, tak bych ráda něco napsala.

Jak jsem již řekla a napsala asi milionkrát, tak o práci a o tom, co se děje na palubě psát nebudu. Nebudu psát konkrétní události, o tom, zda-li jsem měla ten nejlepší let na světě a proč, ale ani o tom, jestli jsem měla nejhorší let na světě a proč.
A pro ty, co si myslí, že práce letušky je jenom o tom, cestovat po světě, válet si prdelku na pláži v Austrálii, pak lítat po Velký čínský zdi a nebo si dopřávat masáže v Thajsku či v tom lepším případě “Kafe?”, “Čaj?”, “Kuře?”, “Ryba?” – tak se mýlíte.

Letuška může být chodící “číšník”, co rozdává nápoje – alkoholické, nealkoholické, nalívá vám kávu či čaj či vám rozdává jídlo a ptá se vás, jestli si raději dáte kuře a nebo rybu, tak MIMO JINÉ je to “DOKTOR” na palubě, je to “HASIČ” na palubě, je to “POLICAJT” na palubě, “PSYCHOLOG” na palubě a mohla bych pokračovat.
(ABY nedošlo k nějakému nedorozumění, taky tohle berte s nadhledem. Pointa je poukázat na fakt, že to není jenom o kafi a o kuřeti. Byla bych nerada, abych se tímto někoho dotkla. V dnešní době mi přijde, že lidi nemají respekt ani pro doktory, ani pro policisty, ani pro hasiče, ani pro učitele, natož letušky či popeláře. A přece jenom, někdo tu práci dělat musí. Ať je to cokoliv. Jediný cíl této části článku je poukázat na to, že to není jenom o hezkým usměvu a hezký uniformě. Že to není jenom o tom, jaké jídlo dostanete a kdo to uklidí a už vůbec ne ani o tom, kam se do světa podíváte. Logicky ať se stane cokoliv, tak lidi očekávají, že člověk bude vědět, co má dělat. A to je tak u každého povolání. Doufám, že pochopíte, co jsem se snažila říci. Nerada bych se někoho dotkla. Samozřejmě já jsem úplný prd oproti vystudovanýmu doktorovi. Každý z nás vystudováno různé školy a máme různé zkušenosti. Jenom jsem trošku chtěla nastínit realitu. A věřte, že jsem tisíckrát radši, když opravdu jenom je potřeba rozdat jídla a rozdat pití. 🙂 Takže ještě jednou se omlouvám, pokud jsem se špatně vyjádřila)

Ano, servis je ve většině leteckých společnostech prostě OBROVSKY DŮLEŽITOU SOUČÁSTÍ a pasažérům, ale i lidem, co tuto práci v životě nevykonávali, se může zdát, že je to vlastně jenom o tom, rozdat pití, jídlo a pak to uklidit. Ale není tomu tak. 🙂 V první řadě jde o BEZPEČNOST naši, ALE i tu vaši. Jde o bezpečnost nás všech. A když se bavíme o bezpečnosti, tak nemluvíme o tom, kdy letadlo nouzově přistálo nebo havarovalo a letušky tahaly lidi z letadla. V letadle se může stát leccos. A věci se dějou a dějou se často a věřím tomu, že by se někteří až divili.
Lítám už třetím měsícem, letů jsem měla už DOST a kdybych tu napsala, co jsem vše za poslední tři měsíce zažila, tak by se hodně lidí divilo. V jednu chvíli možná člověk uklízí tácy po obědě/večeri, servíruje jídlo či pití, ale v druhý minutě může člověk běhat po kabitě s hasičákem nebo defibrilátorem. Věci se dějí a dějí se hodně a to, že si někdo užívá kávu a nevidí, co se děje a vlastně ani si nemyslí, že by se něco dělo, neznamená, že se NIC neděje. 🙂

Cokoliv se v tom “malém” prostoru ve vzduchu stane, tak všichni spoléhají na to, že my se o to postaráme, ať je to cokoliv.

A tímto bych se přesunula k mému pobytu ve Vídni! 🙂

Takže jsem se konečně podívala do Vídně a můžu říct, že jsem byla a stále jsem NADŠENÁ. Vezmu to ale hezky od začátku.

Na letu jsem měla naprosto úžasnou češku Barču. Ta holka je prostě poklad a stačilo ani ne 48 hodin na to, abych si tu holku prostě zamilovala. A hlavně, jak obě víme, jsme zažily nejvíc nejšílenějších x hodin spolu a to, co my zažily během dvou dnů lidi spolu nezažijí mnohdy ani během několika měsíců či let. 🙂
Každopádně let byl SUPER, naprosto bomba. Spousta Čechů a Slováků na palubě a já vám musím říct, že prostě to byla BOMBA. Slováci mi zpívali české písničky, všichni si s náma povídali, ochotně se k nám hlásili, Bára a já jsme nevěděly kam dřív,
Opět se potvrdilo, že ten svět je neuvěřitelně malej. Zaprvé Bára k mému překvapení věděla o mé FB stránce, ale tím to vlastně jenom začalo, protože jsem na palubě potkala Radku, která shodou okolností věděla, kdo jsem, protože čtě oba moje blogy (Ahoj Radko! <3 ) .. To bylo naprosto úžasný a milý překvapení. A jsem strašně ráda, že jsem měla šanci ji poznat. Nafotily jsme nějaké fotky, samozřejmě s tím naším slavným kloboučkem – to jako je MUST! 🙂 A fakt jsme si super popovídaly.

Fakt to byl úžasný let,

Po příjezdu na hotel, jsme vyrazila parta lidí na pivo! KONEČNĚ jsem si po několika měsících, ne-li letech, dopřála TOČENOU PLZEŇ, co chutnala jako Plzeň a ne ta parodie, co jsem měla v Americe! 🙂

To byl fakt super let. A musím říct, že jsem měla vážně úžasný kolegy. To snad ani nejde popsat, jak moc mi někteří sedli. Fakt SUPER let.

Dopřáli jsme si nějaké to pivo a pak šli na kutě – teda, já šla na kutě. 🙂 Měla jsem toho dost, chtěla jsem se vyspat před dalším letem zpátky a taky jsem měla sraz s Lukasem, kterého jsem poznala díky Mišce v USA. Vyrazili jsme společně do Mekáče, který se nám tenkrát stal osudným – tak blbě nám snad v životě nebylo ani jednomu, brouzdali jsme si New Yorkem a prostě fakt super den to tenkrát byl. Takže jsem měla radost, že jsme měli takovou menší “reunion”. Chyběla nám akorát Miška.
S Baruš jsme si zašly na oběd a pak nás Lukas vyzvedl a provedl nás po městě, což bylo hrozně super. Vídeň je NÁDHERNÁ. Fakt se mi to město strašně líbilo a hrozně mi to připomínalo Prahu. Kdo nebyl, doporučuji si udělat výlet, fakt to stojí za to. Ta architektura mi brala dech. A samožrejmě i pořádnej snitzl mi vzal vítr z plachet. 😀

Tady je pár fotek z procházky. Trošku jsem klepala kosu, ale zvládla jsem to.

Domů jsem přijela někdy v deset ráno. S Baru jsme si došly v klidu na kafíčko vstřebat všechny události a trošku se odreagovat. Dojela jsem domů, v tu dobu jsem byla vzhůru víc jak 24 hodin a mazala na ambasádu, kde jsem měla pohovor.
No a domů odcházela s tím, že si zítra vyzvednu v práci pas s vízama (dostala jsem dvoje víza).

Pak jsem přišla domů, doslova a do písmene padla na držku a usnula. Spala jsem jak mimino do večera, pak si zavolala s Calebem a bylo mi hned dobře. Konečně jsem se v klidu najedla, odpočinula si a tak nějak se vzpamatovala z událostí dne. 🙂

 Teď hned, co dopíšu článek, tak se vrhnu na úklid, abych mohla jít spát, protože mě naprosto vytačí ten bordel, co jsem tady udělala, obzvlášť po tom, co jsem tady lezla po kolenou pár dní zpátky a uklízela jako blázen a stěhovala celej pokoj.

Hodně se ptáte, jak se má, jestli je pořád v Dubaji. ANO, je, má se skvěle, jako vždy. 🙂

Ano, po několika dnech jsem se dokopala k tomu, abych konečně napsala článek. Poslední dny byly trošku chaotický. Jedna věc je ta, že na mě dolehla únava po všech těch letech, další věc byla ta, že jsem měla dvě otočky, který mě naprosto dodělaly, to jsem došla domů, padla na držku do postele a neprobrala se do druhého dne, kdy mě čekal další let. Další mě dodělal jeden let (jedna z otoček), kdy jsem myslela, že dobrovolně vyskočím z letadla. Kdyby nebyla dry night, když jsem došla domů, tak jsem to vzala rovnou asi do baru, kde bych se vylila z podoby, jelikož ten let byl fakt záhul. Svojí práci miluju, miluju většinou i své kolegy, i své pasažéry, ale tenhle let mě skoro zabil. A že já si na práci svojí nestěžuju, koneckonců jsem věděla, do čeho jdu, že to není jenom o cestování ví každej člověk, co si tuhle práci nepředstavuje jak hurvínek válku a stejně tak jsem si tohle povolání vybrala sama, tak proč bych držkovala, že jo. Ale tohle byla síla i na mě. 😀 A že já vydržím leccos. (Asi díky tomu jsem dostala neplánovaně i day off – kecám, to rozhodně nebyl důvod)

Každopádně to vezmu hezky postupně.

Pro mě už to byl druhý let do Hong Kongu a ode dne, kdy jsem viděla, že mám na rosteru Hong Kong, tak jsem doufala, že bude hezké počasí, protože když jsem tam byla prvně, tak bylo hnusně. Pršelo, byla mlha a člověk neviděl před sebe. No, co se týče počasí, tak to prostě stálo za prd.
Let byl super, skvělá crew! 🙂 A konečně mě někdo naučil jíst s hůlkama. Jsem na sebe pyšná, protože na tohle jsem fakt dřevo a fakt, že jsem se dokázala najíst byl pro mě úspěch. Zní to směšně, ale fakt jsem měla radost. A přála bych vám, aby jste tu scénu z letadla mohli vidět, protože to jsem stála já, kolem mě 4 crew a snažili se mě naučit, jak správně držet hůlky. Každý samozřejmě měl svůj styl, já si vybrala ten, kterej mi šel nejlépe – logicky. Taky jsem se nemohla dočkat, až vysmahnu z letadla a řeknu to Calebovi. 😀 Protože ten se tím vždycky baví a taky se mě snažil naučit, ale nezadařilo se.

Přistáli jsme, vylezli ven a já byla opět trošku zklamaná, protože byla zase mlha. Bylo mi hned jasný, že v tomhle počasí uvidíme velký kulový, takže jsme cestu na Peak vzdali okamžitě. Místo toho jsme se rozhodli, že vezmeme mapu a projdeme trošku Hong Kongu, vezmeme ferry na druhou stranu a prostě trošku se podíváme po městě.

Vylezli jsme z hotelu a šli na tramvaj. A jelikož jsou dvoupatrové, tak jsme samozřejmě šli do druhého patra, kde jsme potkali příjemného pána z Kanady, co cestoval po Asii. 🙂 Po chvíli se nás hned ptal “Vy pracujete pro …. ” 😀 Tak jsme si pokecali a šlo se dál.

S Alex a Karanem jsem letěla i do Šhangaje, bylo fajn s nima mít hned den na to Hong Kong. 🙂

Prošli jsme trošku město, Karana málem srazilo auto a mě málem trefil šlak z toho, jak jsem se lekla, ale v pohodě, všichni přežili. 🙂 Hong Kong je podle mého názoru nádherný místo. Asi bych tam žít nechtěla, ale strašně se mi tam líbí jako turistovi. Má svoje kouzlo a myslím, že rozhodně stojí za to, to tam vidět.

Nemůžu si pomoct, ale tahle fotka mi strašně připomíná SZR v Dubaji. 🙂

Nakonec jsme se “nalodili” a vydali se na druhou stranu. Neuvěřitelně se mi tam líbilo. Šli jsme se podívat na jejich chodník slávy, z čehož jsem měla radost já, protože jsem chtěla fotku s Jackie Chan. Alespoň si porovnat, jak moc velký ruce oproti mě má.

 Mise splněna a mohlo se jít pomalu, ale jistě zpátky. Ještě nafotit pár fotek a čau, hurá na pivo! 🙂

V osm ráno mě vzbudil kolega, jestli jako jdeme na snídani. Myslela jsem, že ho přetrhnu, protože jsem měla budíka nařízenýho až na 9 ráno. Takže jsem teda vylezla z postele, spáchala hygienu, hodila na sebe nějakej ten hadr a šla na snídani. Myslela jsem, že budeme zůstávat na hotelu a už nikam nepůjdeme, ale když jsem viděla ten výhled venku a jak bylo hezky, tak jsem zaalarmovala kolegy a že jdeme na Peak. Takže jsme si dali snídani, já opět klasika 3-4 talíře. 😀 Absolutně jsem se toho nebála, Karan se vyloženě bavil tím, jak to do sebe láduju a kolik se toho do mě vejde.

Typická turistka s mapou v ruce. 🙂

No a tady už je výhled na Hong Kong. Naprosto DECH BEROUCÍ. Opravdu jsem žashla, jak nádherný výhled to je. Díky bohu, že jsem je ukecala, aby se mnou šli, protože to opravdu stálo za to.

VIDEO – výhled na HONG KONG

Prostě výhled to byl BOŽÍ!

Taky jsem dostala roster, takže jsem dostala dvakrát ČÍNU (na obou místech jsem ještě nebyla), těším se především Beijing, kde určitě se půjdu podívat na Velkou Čínskou Zeď. 🙂 Pak jsem dostala Portugalsko, Anglii (Glasgow, tam jsem ještě nebyla) a Taiwan, Taipei. Z toho jsem měla neuvěřitelnou radost, protože tam budu v době, kdy tam bude jedna z mých nejlepších kamarádek Jamie. Ta je z NY, takže se těším jako malá holka, až ji uvidím. 🙂 Taky jsem jí nakoupila Hello Kitty v Hong Kongu, protože Hello Kitty ona miluje. 😀

Za prvé byla zima, za druhé jsem byla líná a za třetí bylo pod mrakem. Další věc byla, že jsme sice měli HODNĚ dlouhý layover, ale letěli jsme na noc, takže jsem se potřebovala vyspat, protože jsem byla zbitá jako pes. Taky je nutno podotknout fakt, že jsem si naprosto zamilovala postel v Shanghai a řekla bych, že možná je i lepší, jak ty v jiným hotelu, ve kterým se dost často nacházím. A taky jsem měla naproto boží, ale fakt boží vanu. Takže jsem si dopřávala lázně místo lítání po městě.

Jestli jsem si myslela, že v Turecku jsou lidi otravní tím, jak vás tahají z obchodu do obchodu a div se o vás neptřetrhnou, tak Čína je milionkrát ale milionkrát horší. 😀 A to asi bylo jediný místo, kde uměli lidi anglicky. 😀

I přes to, že jsem přiletěla hodně brzo ráno, tak jsem šla spát až ve 2 odpoledne! A spala jsem až do 10 večer. Jak zabitá, mě by snad v tu chvíli nic neprobudilo. Chtěla jsem spát až do rána, ale jelikož mám Hong Kong, tak potřebuji spát přes den, abych pak zvládla noční let. 🙂

http://www.skyscanner.net/news/10-best-things-do-dubai

Konečně jsem se dočkala! Zaletěla jsem si do slavné Austrálie a to rovnou do Sydney! 🙂

Můžu říct, že jsem si Austrálii zamilovala. Sydney je nádherný, nádherný a přenádherný město dle mého názoru.
Po přístání jsme jeli na hotel a jelikož jsem měla necelé tři hodiny spánku na palubě letadla (máme na dlouhých letech povinný odpočinek), tak jsem byla docela i svěží a poslední, co by se mi chtělo, tak bylo jít spát. Takže ve finále to dopadlo tak, že jsem někdy v půl 1 ráno australského času vytuhla a spala asi hodinu a půl, MAXIMÁLNĚ dvě hodiny. Pak slyším bušení na dveře od pokoje. SECURITY, buch buch buch, SECURITY. Tak jsem v mým pyžamu vylezla z postele a šla otevřít. Tam sekuriťák, že jsem měla špatně zavřený dveře a jestli jsem v pořádku. Tak na něj koukám jak na debila, co by taky ode mě člověk chtěl v půl 3 ráno. Já oči na půl slepený, jeden vlas nalevo, druhý napravo, třetí v nepopsatelném směru. Tak se mě zeptal znova, jestli jsem v pohodě. Tak jsem tam zamumlala, že v pohodě teda jsem, zavřela dveře, tentokrát tak, jak jsem měla a šla zpět do postele. No takže jsem tak polehávala, otáčela se ze strany na stranu, na záda, na břicho, prostě jak se mi zrovna zachtělo a ne a ne usnout. Zavřela jsem oči na minutu a minutu na to jsem čuměla do stropu.
Ve finále se na FB přihlásil Caleb, takže to dopadlo tak, že jsme se vykecávali na FB a pak jsme skypovali. Někdy od 4 ráno australského času. Proč ne viď. Skypovali jsme asi hodinu a půl, vyloženě se bavili, hlavně češtinou, a já byla ráda, že mám alespoň možnost si s ním povídat, když už nemůžu spát. Asi půlku hovoru jsem ho učila češtinu, což byl taky dobrý zážitek.
Samozřejmě se naučil sprosťárny – klasika, že? A pak chtěl vědět, jak se řekne “My girlfriend is Czech” – Přítelkyně, hlavně Ř, byl oříšek. Znělo to jako Pžšítelkyně – to se snad ani nedá napsat, z toho bolí oči, co teprve uši, když to člověk slyší, na druhou stranu u cizinců to je prostě sladký, když se snaží říct něco česky. Nakonec jsme to vzdali a naučil se “Moje holka je češka”. Vyprávěl mi, jak se snaží česky komunikovat s českýma vojákama, tak to jsem se fakt zasmála. Teď na všechno říká “skvěle” 😀 Nevím proč, skvěle ho fascinuje stejně jako slovo lopata a Miloš. Tyhle dvě věci prostě ho baví. Nevím, jestli mu to zní tak směšně, nebo co. Ale tak 😀
Ve finále Caleb šel spát a já se dál válela. Snažila jsem se ještě zavřít očko, nakonec jsem se na to vykašlala a rozhodla se, že půjdu ven. A tak jsem šla. Oblíkla jsem se, vzala na recepci deštník, protože chvílema pršelo, chvílema ne.
A víte co? Já měla takový ten pocit, že se něco stane nebo pose.. ! To se asi stalo každému z nás a to ne jednou. No a guess what.. 😀
Vypravila jsem se podívat do přístavu, abych se mohla podívat na slavný “The Sydney harbour bridge” a samozřejmě na Operu. No a tak že jo si jdu, typickej turista, telefon v ruce, fotím, co se dá, chvílema vytahuju deštník, jelikož se spustí chcavec, pak zase že jo nic. No a tak jsem si došla k mostu a  co se nestalo? Spustil se takovej slejvák, že jsem rychle otevírala deštník a jak jsem ho otevírala, tak jsem schodila telefon displejem na zem. A když jsem ho sbírala, tak jsem se jenom modlila, abych neměla pavouka přes celej displej. A co se nestalo? Samozřejmě pavouk přes CELÝ display. Takže můj novej iPhone 6 je teď vytuněnej o speciální efekty na skle. Oh well.. Myslím si, že moje F*ck slyšela celá Sydney. 😀

Ale fotky vznikly následující:

Tohle jsou fotky, které jsem vytofila to ráno. Jelikož jsem byla promoklá, tak jsem se sebrala a šla zpět na hotel, protože jsme stejně měly s holkama sraz někdy v 10 dopoledne. Takže jsem si užívala relaxu, dala na internet fotky a pak se převlékla a šla dolů.

Vzala jsem si svoje ÉMERICKÉ tričko 😀

S holkama jsme se domluvily, že vyrazíme k Opeře a pak si dáme procházku centrem. Takže jsme vesele vyrazily a fotily jak o život. Ještě než jsme došly k Opeře, tak jsem se zastavila v obchodu pro pohledy. To je prostě MUST! Takže jsem vzala pohledů rovnou 10. A ještě jsem Calebovi koupila přívěšek na klíče – prkno na serfování s nápisem “Beach closed Sharks” a z druhé strany bylo Australia a k tomu byl malý přívěšek s vypsanými městy jako Sydney, Brisbane, Melbourne, Perth atd.
Pak jsme teda šly rovnou k Opeře. Jako nemusím říkat nic než … WOW! Nádhera.

Po nafocení asi miliónu fotek jsme se vydaly do města. Můžu říct, že Sydney je prostě úchvatné město. Fotila jsem jako blázen a vyloženě si to užívala.

V jeden moment jsem tak koukala na ty mrakodrapy v centru města říkala jsem si “Ty jo holka, ty jsi v Austrálii! V SYDNEY!”

Víte co, někdy prostě přiletíte do novýho místa, jdete ven a prostě vám to nepřijde nijak zvláštní. A pak máte dny, kdy prostě se procházíte po městě, ať je to Hong Kong, Sydney a nebo jakýkoliv jiný místo a říkáte si, že tohle snad není ani možný. To jsou všechno místa, o kterých se vám ani nesnilo. Místa, kam jste si mysleli, že se v životě nepodíváte. A pak si procházíte po Sydney, jako by se nechumelilo. Pár dní na to člověk poletí do Šhanghaje a pak se podívá zase do Kong Kongu , do kterýho letí s tím, že … Tam už jsem přece byla, not a big deal.
Fakt jsem nesmírně vděčná za tuhle OBROVSKOU PŘÍLEŽITOST. 🙂 To cestování je prostě nádherný!

A jak jsem již psala, jelikož jsem spala tak hodinu a půl, tak jsem někdy ve dvě odpoledne došla zpět na hotel, padla do postele a spala až do našeho “wake up call”. Fakt jsem spala 12 hodin jak zabitá. NIC by mě neprobudilo.
Než jsem šla na autobus, tak jsem stihla s našima Skypovat, zatímco jsem se oblékala do naší slavné uniformy a dělala si zase obličej na xichtík.

Co jsem ještě stihla, tak jít nakupovat. Nic moc jsem nekoupila, ale co jsem koupila, tak mikinu sobě a Calebovi. A mám z nich fakt radost, protože jsou naprosto úžasný. Alespoň mě se líbí a sklidili úspěch i u Caleba. 🙂
On vždycky chtěl do Austrálie, tak až se tam spolu vydáme, tak ať má cool mikinu. Já mam růžovou a on má navy blue. Budeme jak Pat a Mat.

 Teď mám pár dní volno. No, zase tolik jich není, ale musím uklidit ten svinčík, vybalit a vyprat. Mám tu haldu na praní a vůbec se mi do toho nechce.

Jinak se mi zadařilo a dostala jsem obě dovolené. Jak v srpnu, tak v září! Takže pozor, Mikejla jede zpátky do Améééériky. Nejvíc se stejně těším na Caleba.
A samozřejmě se podíváme do mojí milované Atlanty na mého prcka Roberta. Tomu mimo jiné došel balíček ode mě. Takže mi Bruna posílala fotky v kapitánské čepici a pak i video, jak rozbaloval! 🙂 To mě zahřálo u srdce ta jeho nefalšovaná dětská radost.

Nu a rodičovstvo s bratrem se na mě možná přiletí podívat. Tak uvidíme, co dostanu za rozpis, ať je tu můžu přivítat v tý naší poušti.

Mimo to i vyšel článek!

http://www.cestujeme-usa.eu/2015/01/misule-v-americe

Další pecka, co má teda neuvěřitelný úspěch jsou videa s DEMY! Demy se začala také učit česky, respektive tak zkoušíme řečtinu a češtinu. Očividně to lidi baví, což je super. Demy vždycky má radost, kolik likes to video dostane a poctivě čte všechny komentáře. Vždycky to čtě česky a já jí to překládám. Po každém komentáři slyšíte její “Awwww” – Typická Demy. Zlato moje.

Když už jsme u toho, tak se řešilo, jak mají vypadat letušky. Jestli mě něco dokáže nakrknout tak to, když se někdo vyjadřuje nelichotivě o moji rodině a lidech, které prostě miluji a jsou pro mě důležití. O mě ať si říká kdo chce, co chce. Už jsem se setkala s lecčím, ale mý rodině a přátelích prostě přede mnou špatně nemluvte. Někteří lidé by se naučili si zamést před svým prahem a hlavně se naučit, jak nesoudit druhé. Jestli něco nesnáším tak to, když někdo si bere do huby lidi, které nezná.
Co se týče letušek a práce v letadle. Pokud jste si mysleli, že v letadle je to přehlídka VS, kdy holka má mít 90-60-90, vypadat jako když jídlo viděla naposledy před stoletím, tak se pletete. Letecké společnosti nenabírají jenom nadlidi, ale také normální holky/kluky. Co se týče Demy – přála bych vám, aby ste ji mohli poznat. ONA je prostě miliónový člověk, má srdce ze zlata, pro druhé by se roztrhala, je úžasná co se týče kamarádství, ale i úžasná, co se týče práce. Věřte, že tuhle holčinu byste na letu chtěli, protože ona je prostě zlato! 🙂 JE profesionální, je krásná holka a hlavně je hodná a stará se o svoje pasažéry jako o vlastní a to bez výjimky. A pokud jste někteří měli dojem, že má “nadváhu”, tak dámy a pánové, nemá. JE to naprosto normální holka, pořádná holka, za kterou se nejeden chlap otočí! 🙂
Uvědomte si, že práce v letadle opravdu není catwalk, žádná modní přehlídka. A naše práce není o tom umět si namalovat obličej, oblíct si uniformu a správně se učesat. Je to o BEZPEČNOSTI a samozřejmě hned na to následuje servis.
Více se k tomu nehodlám vracet. Jenom važte slova. Díky bohu, že si zrovna tohle nečetla, protože tohle by jí dost zamrzelo.
Někteří jedinci si prostě nevidí do huby. 🙂

A ……

Na závěr: View from my office! 🙂

AHOJ! 🙂 Opět Manchester.

Myslela jsem si, že článek ani psát nebudu, jelikož jsem v Manchesteru byla. A tak jsem neplánovala vytáhnout paty z hotelu. No, ovšem nebýt mých dvou zlatíček, tak jsem tak opravdu učinila, ale to se co? Nestalo. Takže přece jenom jsem navštívila v Manchesteru zase něco nového a díky tomu mám pár fotek, co sem můžu nahrát a vy se tak můžete pokochat.

Po asi skoro měsíci jsem konečně viděla mojí spolubydlící. Takže jeden večer před mým letem jsme strávily u mě v posteli asi do 6ti ráno, kdy jsme probíraly všechno možné. Což byla chyba jít spát nad ránem. Alex pak musela vstávat na let, takže radost rozhodně neměla a já samozřejmě měla rest day, takže jsem chrápala do večera. A co se stalo? Samozřejmě jsem pak v noci nemohla spát a musela jsem vstávat v kolik? No v půl 4 ráno. A guess what. Když jsem se vyhrabala z postele, udělala si svůj super účes a namalovala si obličej zpět na obličej, tak mi zavolali, že máme zpoždění. Takže jsem se připravila o 30 minut spánku. Oh well.. Samozřejmě jsem toho moc nenaspala, takže jsem byla fakt skvěle naladěná. 😀 Já prostě potřebuji svých minimálně 8 hodin spánku. Pokud mám méně jak to, tak na mě nikdo nemluvte, protože vážně nebudu v náladě. Ovšem pokud budete moji pasažéři, tak na vás budu jak na cukr. Svoje pasažéry prostě miluju. 99,9% ke mě byla naprosto úžasná. 🙂
Na letu jsem měla moje dvě kamarádky! Jednu z Polska a jednu ze South Africa. S oběma jsem již letěla. Kačí z Polska byla na mém supy letu. Takže bylo super jí vidět opět na palubě. Ta holka je prostě úžasná. To samý Savanah.
Bohužel ale obě letěly Manchester poprvé. No a to znamenalo jediné, chtěly ven. A mě se fakt nechtělo! Plánovala jsem si, jak si lehnu do postele. Tenhle hotel, kde jsme zůstávali, zrovna miluju. Ty jejich postele jsou prostě … V tom člověk spí jak miminko!
Každopádně jsem teda pod velkým nátlkem svolila k tomu, že půjdu s nima ven. Byla jsem takový menší průvodce, jelikož jsem věděla na jaký vlak jít, jak se dostat tam či tam. A samozřejmě velký hit byl Primark – už ani ten název nemůžu slyšet, aniž bych neměla osypky.
Takže jsme si daly sraz a jely do města. A došly jsme k Manchester Cathedral. Můžu říct, že ta katedrála byla naprosto dechberoucí. Opravdu nádhera. 🙂

Nafotila jsem spoustu fotek, protože jsem věděla, že tohle je něco, co se bude líbit mým rodičům, Calebovi, ale i mým in-laws.

Pak se šlo nakupovat. Klasika..

Zastavily jsme se v “librovém obchodu”, všechno za libru. Takže já jsem to vzala útokem a nakoupila Calebovi na další balík. Napsal si o baby powder, baterky, náplasti a podobný hity. Takže Pound World bylo místo pro nákupy jako dělané. Nebudu vůbec říkat, že jsem pak stěží zvedala svůj kufr druhý den, ale v pohodě. Co bych pro svého milého neudělala. Holky jsem vzala do Primarku. Daly jsme si hodinu rozchod. Já jediný, co si koupila, tak masky na spaní. Jednu pro sebe, jednu pro bráchu.

Tyhle fotky jsou z mého SUPY letu do Amsterodamu! 🙂

Jinak mi přišel e-mail a bylo mi nabídnuto napsat článek pro jednu website. 🙂 Tak uvidíme, jak tohle dopadne.

A také se mi poštěstilo! 🙂 KONEČNĚ po x dnech jsem se dočkala SKYPE s mým drahým. Sice jenom na 11 minut a 23 sekund. Ale konečně jsem ho viděla, slyšela a prostě spokojenost největší!

Zítra se asi dozvím, jak mi to dopadlo z mojí dovolenou, takže držte palce a doufejte, že mi to schválí.

Psala jsem si i s mojí host family! Psali, že by mě rádi viděli, až pojedu do USA. Takže jsem to řekla tomu mýmu a řekl, že mě vezme na roadtrip do Atlanty! 🙂 Ještě teda plánujeme co a jak. Snažíme se vyjít každému vstříc a řešíme, zda-li pořešit moje i jeho rodiče, aby přiletěli k nám, nebo jestli poletíme na Havaj a pak do Čech. Uvidíme.
Každopádně Caleb napsal list, co se vše stane v roce 2015. Zahrnul mezi prvními návštěvu České Republiky. Poslední bod je, že dostanu pejska. 😀 Což mě docela pobavilo, protože on chce Corgiho a já retrívra nebo huskyho a docela mě pobavil fakt, že já jsem na listu jako první a ne on. Jenže se vsadím, že stejně on bude mít svýho dřív, protože já se do USA nebudu vracet do konce letošního roku. 🙂
Uvidíme..

A mimo jiné jsem konečně poslala balík mému zlatíčku Robertovi! 🙂 Poslala jsem mu kapitánskou čepici, A380 na ovládání a plyšáka pilota. Jsem zvědavá, co na to řekne prdelka malá. Dostal balík od našich a očividně to byl velký hit.

A to je asi tak vše.

Další článek bude ze Sydney! 🙂

Zdravím! Historicky první článek z roku 2015! 🙂

                                                         To mi prosím poslal tatínek

Než se vrhnu na to, jaký byl Londýn, tak se vrátím k tomu, co tomu předcházelo.

Caleb. Caleba a jeho jednotku přesunuli z bodu A do bodu B v zemi Xx. Byť je to podstatně větší základna a v té zemi prakticky největší americká základna, tak kontakt nic moc. Spíš nic, než moc. A to mi dost pije krev. Logicky komunikace je pro nás klíčová, především pro mě, aby mi nehráblo. Jedna věc je, že stálý kontakt je pro mě informace, že je on, ale i všichni jeho vojáci v pořádku. Tím pádem já mám klid na duši. Další věc je, že komunikace nám pomáhá s odloučením.
Prošli jsme si už daleko horším, co se týče komunikace. Prakticky 3 měsíce, kdy jsme si psali dopisy, zavolali jsme si všehovšudy dvakrát – jednou na minutu a 30 sekund, po druhé na minut dvacet po skončení poslední fáze Ranger School.
Nejsem člověk, co potřebuje si s partnerem psát 24/7. Dřív, kdysi dávno, jsem taková bývala. Teď, respektive do deploymentu, když jsem neměla kontakt od rána do večera nepřetržitě, tak mi to přišlo naprosto normální a nehroutila jsem se z toho. Za poslední rok a půl mě armáda vycvičila na leccos, ale v tento moment vážně nadšená nejsem.
Tentokrát je to jiné. Člověk doslova a do písmene prahne po jedné zprávě, jednom e-mailu či jakékoliv jiné známce toho, že moje drahá polovička je v pořádku a v bezpečí (no, o bezpečí bychom mohli polemizovat). Může to být den, dva i více, co jsem od něj neslyšela a šedivých vlasů přibyde hned několik.
Skype jsme naposledi měli na Vánoce! ANO, na Vánoce. 25/12. Dnes máme 3/1, skoro 4/1. Do doby, než byl přesunut jinam, tak jsme spolu komunikovali vesměs denně (až na vyjímky) a Skype se nám dařilo mít denně či v nejhorším případě ob den.
Pokud člověk nemá prakticky žádný kontakt, tak začne mít logicky a naprosto přirozeně strach, začne mít starost a začně přemýšlet nad hovadinama. Co by, kdyby a podobný hity. To člověku rozhodně nepřidá.
Můžu být jedině ráda, že mám práci takovou, jakou mám. Ve většině případech nemám absolutně čas přemýšlet nad ničím, jelikož prostě není čas. Práce v letadle není procházka růžovým sadem, jak si někteří představují. Je to dřina. Nemáte čas si sednout, nemáte mnohdy čas se najíst, nemáte pomalu čas se napít či si dojít na záchod. A ne, nestěžuji si. Ba naopak. Díky tomuhle prostě nemám čas na to, abych se strachovala, abych přemýšlela nad kdo ví čím a vymýšlela hororové scénáře, co vám nedají spát. Je fakt, že člověk vidí u práce letušky jenom to cestování. Což je úžasný benefit této práce. Ale nevidí to, co je za tím. A proto spousta lidí u této práce nevydrží ať už z toho důvodu, že měli jiné představy – ne moc reálné a nebo prostě zjistí, že jim to nesedí, což je v pořádku. A že znám dost lidí, co se mnou přiletěli a tu práci UŽ nesnáší. Po měsíci létání.. 🙂 Já jí miluju, miluju svoje kolegy (pokud zrovna nemám na palubě někoho, kdo by si zasloužil pár facek nebo rovnou kopec do prdky z letadla ven), osobně jsem neměla problém s nikým, ale měla jsem kolegu, který se choval jako kretén k mým kolegyním a to se mi nelíbilo. 🙂 Miluju i svoje pasažéry, pokud zrovna nejsou nasraní z nějakého důvodu, že jsme jim zaklepali na dveře záchoda, že musí jít okamžitě zpátky si sednout na své sedadlo a připoutat se, jelikož máme turbulenci. 🙂 Já jsem si to koneckonců nevymyslela. Zatím jsem měla štěstí i na pasažéry, avšak některé moje kolegyně ne. A po všech těch historkách přemýšlím nad tím, jestli vůbec lidi chtějí být v bezpečí.
Takže ano. Letušky mají vypadat dobře v uniformě – chtěli byste se koukat na někoho, kdo vypadá, jako když zrovna vylezl z postele? Ale ve finále na palubě nejsme pro to, abychom vám dali najíst či napít. Samozřejmě servis je nedílnou součástí, ale my jsme trénovaný na to, abychom se o vás postarali v případě, že se něco stane. A prioritou je BEZPEČÍ vás i naše! Takže … 
Moje rada pro vás, co rádi cestujete, POSLOUCHEJTE letušky. Jsou věci, které vám říkáme z nějakého důvodu, jsou věci, které děláme z nějakého důvodu a z valné většiny je to pro vaše dobro a VAŠE bezpečí. 🙂 Takže pokud vám řekneme, ať si jdete sednout na své místo, běžte si sednout a připoutejte se, je to pro vaše osobní bezpečí a bezpečí nás všech, pokud vám řekneme, aby jste seděli na místech po dosedu letadla na zem, seďte, protože na cestě ke gate se toho může ještě něco stát. 🙂 A i když cestujete milionkrát, obětujte 5 minut vašeho času a podívejte se na safety video či na letušky, které demostrují, kde jsou exity, jak použít masku, kde najít vestu, jak jí použít ETC. Člověk nikdy neví, co se může stát a kdy zrovna ty informace bude potřebovat. A je jedno, kolikrát jste už letadlem letěli. 🙂

To jsem odbočila..

Zpátky. Takže doufám, že se komunikace zlepší v následujících dnech. Doufejme, že budou brzy zpátky na své základně. Tam alespoň člověk měl pravidelný přísun informací, fotky na FB a hlavně kontakt!

Jinak jsem na Silvestra dostala e-mail z práce, že mám balík k vyzvednutí. Jediný balík, který očekávám je ten od Caleba, ale ten ho poslal ke mě domů a ne do práce, takže jsem byla překvapená. V práci mi dali papírek, že teda mi přišel balík z USA (???) a že si ho mám jet vyzvednout na poštu. (Normálně mi chodí věci do práce, kde si je můžu i vyzvednout, ale tentokrát jsem musela jet někam do tramtárie.
Takže jsem celá nedočkavá a samozřejmě zvědavá jela na poštu.Celou dobu jsem přemýšlela nad tím, kdo teda mi co posílá.
Dojela jsem na místo, mazala na přepážku takovou rychlostí, že to člověk neviděl. Tam jsem vyřídila, co byla potřeba a čekala, až mi dají můj balík. Když jsem viděla, že nesou USPS priority mail box, tak jsem se skoro štěstím rozbrečela. 😀 Ono to je možná hloupý, ale v tu chvíli jsem měla takovou radost, že tu krabici vidím a samozřejmě se mi okamžitě zastesklo po domově. 🙂 A ano, Amerika taky není země, kde je to easy a kde je to procházka růžovou zahradou. Ale pro mě je doma tam, kde mám muže. A mám to tam prostě ráda. Někdo to má rád v Dubaji, Americe, Anglii a nebo v ČR. Každý jsme jiný..
Každopádně.. Vzala jsem tu krabici a mazala na taxík zpět. Mrkla jsem se kdo mi teda to posílá a musím říct, že jsem byla nesmírně překvapená. Protože to byl balík od Calebovo rodičů. Hned v taxíku jsem ho otevřela. To prostě nešlo čekat až domů.

A uvnitř překvapení! 🙂 Moje oblíbené dobroty z Havaje! Naprosto miluju Hello Panda, oba Caleb i já je naprosto zbožňujeme. Taky jsem mu slíbila, že mu pošlu celou krabici jenom HELLO PANDA … 😀 To bude mít radost. Mám dojem, že to spráská na jedno posezení.

No a pod tím bylo “něco” zabalené ve vánočním papíru a přání k Vánocům.

Takže jsem vylezla z auta a mazala rychle na autobus domů (máme autobusy, které nás vozí všude možně, od zaměstnavatele). Takže jsem sedla do busu a okamžitě se snažila rozbalit ten dárek. Absolutně jsem netušila, co to je. Pak jsem to trošku rozbalila a viděla jsem část fotky, kterou znám velmi dobře a to fotku z Calebovo Ranger School graduation. Okamžitě jsem se rozbrečela jako malá holka. 😀 Musela jsem vypadat jak nějakej tragéd, když jsem tam seděla nad balíkem totálně v slzách. Okamžitě jsem psala našim, Calebovi a volala Demetře. A hned jakmile jsem dojela domů, tak jsem běžela za ní do bytu jí to ukázat.

 Tady je prosím můj dárek od mých in-laws! 🙂 Dostala jsem tuhle nádherou deku! A takhle prosím vypadá teď moje postel.

Naprosto svojí novou deku miluju. Nejsem schopná ani popsat, jakou radost mi to udělalo. Teď kdykoliv přijdu domů, tak se culím jak měsíček na hnoji při pohledu na mojí postel. A jak se mi v ní hezky spí. 🙂 Vypadá to sice jak postel nějaké náctileté puberťačky, co je posedlá nějakou celebritou – hercem, zpěvákem. Já že jo, polštář s Calebovo fotkou, od něj plyšáka na spaní (Mr. Otter, kdyby vás zajímalo, jak mu říkáme), moje deka a fotka na nočním stolku. Fotek našich mám teda spoustu po celým pokoji, ale tuhle já ráda. Je z loňského Nového roku. Já mám svojí na nočním stolku a Caleb na pracovním stole v Xx.
Okamžitě jsem psala i Calebovo rodičům. Mamka se mi omlouvala, že mi to přišlo až po Vánocích a napsala mi fakt nádhernou zprávu. Miluju svoje in-laws. Fakt jsem měla z prdky kliku. 🙂
Caleb dostal plátno s naší fotkou, přesně s tou samou, co já mám na dece. A já mám teď deku! Takže si pak vystavíme na zeď plátno a já budu se válet na gauči v dece s naší fotkou. 

Jinak teda Caleb jak je teď jinde, tak tam je SPOUSTA českých vojáků, takže mi psal, že se bude snažit s nějakýma seznámit hned jak to půjde a že bude s nima procvičovat češtinu. Jsem zvědavá, co ho naučí. 😀 Možná lepší nevědět. A taky se jich zeptá, jestli mu nedají českou vlajku. 🙂 To je milý.

Můžu říct, že to bylo nejkrásnější dárek na zakončení roku 2014, který byl pro mě naprosto pohádkový. A o to víc se těším na rok 2015, protože už jenom 6 a půl měsíce, ani ne a vrátí se mi Caleb domů. Teď čekám, kdy dostanu dovolenou a budu bookovat letenky za ním! 🙂 Také jsem mu řekla, že k narozeninám ode mě dostane dovolenou, ať si vybere kam chce jet a že ho tam vezmu. Takový plánování mě hrozně drží nad vodou. 🙂

No a pak jsem šla s mojí Janičkou na oběd! Hezky na steak do americký “restaurace” 🙂 Daly jsme si pořádně do nosu. 

Anyway…

31.12.2014 jsem vytuhla někdy v 7 večer, jelikož jsem musela vstávat ve 4 ráno (první budík teda byl ve 3.30am, ale nějak jsem se nemohla přemluvit vylézt z postele). Ještě jsem se teda probudila kolem 10 večer, kdy jsem stihla si napsat s Calebem, než jsem mu usnula na drátě. A pak se probudila ráno ve 4 s xx sms a zprávami na FB s přáním k novému roku. ÚPLNĚ JSEM TO CELÝ ZASPALA!
Ono ve finále je to jedno, protože bych stejně nikam nešla. Ráno pak byla sranda, když jsem čekala na bus a lidi jezdili domů. Před barákem tahaly dvě holky totálně na sra.. opilýho kluka a snažily se ho dotáhnout domů.
Dojela jsem do práce a můžu řici, že to bylo asi nejvíc busy ráno, co jsem kdy zažila. Člověk si neměl ani kam sednout a spousta z nás sedělo na kufrech. Celý ráno a celý let do Anglie jsem se ptala sama sebe, ale i kolegů, kdo proboha cestuje 1.1. ráno! Měli jsme plno v celým letadle. A já jsem nevěřícně kroutila hlavou. V 7 ráno na Nový Rok, by člověk měl ještě pořád chlastat a slavit příchody nového roku a nebo bejt doma s kocovinou. 😀 NO NIC!
Let to byl ale dobrej! 🙂 A měla jsem strašně super crew.

V Anglii byl plán takový, že jsem se měla vidět s Jančou, protože ta přiletěla jeden let přede mnou. Jenže když jsme my přijeli na hotel, tak dadala. 🙂 A já jsem pak šla ven s mojí kamarádkou Lucy. Původně jsme měly jet do Londýna – do centra, ale nakonec jsme se na to vykašlaly. A kam jsme jely? Do mého starého domova, navštívit mojí ex Host Family.
To bylo super. Jedna věc je, že mě popadala nostalgie, když jsem projížděla místy, které znám až moc dobře, nemluvě když jsme přijely k baráku. V tu chvíli jsem přemýšlela nad tím, jaký to bude, až takhle budu projíždět Atlantou v USA nebo až pojedu k nám domů a pojedeme s Calebem přes Nashville. To se asi zblázním štěstím.
Bylo to fakt fajn. Vidět Lucy, ale i děti s Host family. Bylo neuvěřitelný, jakou měli radost, že mě vidí. Všichni mě objímali, mačkali a starali se o mě naprosto královsky. 🙂

Pak jsem jela domů – domů na hotel :-D, abych se vyspala před letem. Janču jsem nestihla, protože už zřejmě opět spala, když jsem přijela na hotel. Já měla taky dost, jelikož jsem byla na nohách přes 24 hodin, takže jsem si dala horkou vanu, práskla s sebou do postele a spala jako mimino až do rána.
Ráno jsem si zašla na snídani s kolegama, pak si šla zabalit a hurá domů do Dubaje.
Anglii jsem zamávala ne na dlouho, jelikož mě čeká let do Manchesteru. Tentokrát ale nikam nepůjdu. Za prvé jsem v Manchesteru byla pár týdnu zpět, takže budu na hotelu a relaxovat. Ušetřím si peníze, co dostáváme a budu se prostě jenom válet a nic nedělat. Musím načerpat síly na let do Sydney! Yay … Tam se nesmírně těším.

A to je asi tak všechno.

Dneska jsem celý den chrápala. Nějak to na mě přišlo a já prostě spala, spala a spala. 🙂

Taky jsem se nudila a mrkla na jednu diskuzi. 😀 Líbí se mi, jak píšou lidi o tom, jaké je to pracovat pro mou airline či jiné airlines a přitom v životě ani pro jednu z nich nepracovali. 😀 Slyšela jsem, že … Četla jsem, že … 😀 Tohle mě fakt baví. Stejně tak mě baví ty komentáře o životě v Dubaji. Prosím Vás, přijeďte sem, zkuste si tu žít, poznat lidi tady (všechny lidi!) a pak teprve se k tomu vyjadřujte. To platí pro Ameriku, Anglii a jakoukoliv jinou zemi či místo. Protože je fakt směšný, jak jsou někteří lidi chytří až na půdu po tom, co si přečetli článek na novinkách či tn.cz. … 🙂

Každopádně doufám, že jste řádně oslavili příchody nového roku. Těžko uvěřit tomu, že už je to rok ode dne, kdy jsme vítali 2014. Doufejme, že rok 2015 bude minimálně stejně tak krásný, jako rok 2014. Tentokrát nám to snad i vyjde a podíváme se za rodinou na Havaj, konečně se mi vrátí Caleb a kdo ví, co nás čeká a nemine. Něco mi říká, že 2015 bude plný velkých událostí, haha 🙂