Víkend v České republice :)

Po sto letech jsem zavítala na tu českou hroudu. 🙂

Let byl super, měla jsem neuvěřitelně super crew, starali se o mě naprosto královsky, vážně jsem si let užila. 

Po přístání se vždycky snažím vypálit co nejdříve z letadla, není čas, ztrácet čas. 

Vtipně všechno probíhalo hladce, když si mě vytipovali na celní kontrolu. Samozřejmě v době, kdy člověk prostě spěchá, protože má ani ne dva dny doma. Výborně. Pán se mě hned ptal, jestli jsem si vědomá limitů etc., tak jsem mu otráveně řekla, že prostě v kufru nic nemám, že jedu domů na víkend. Takže jsem odevzdala pas, ptal se odkud letím, tak jsem řekla otráveně, že Dubai, on, co tam dělám, tak říkám, že tam žiju, on co dělám za povolání, tak říkám, že jsem letuška, tak jsem nakráčela na kontrolu kufru. Zeptal se mě, jestli chci pomoct, tak jsem mu řekla, že to zvládnu sama, hodila kufru na pás, jelikož byl lehký jak peříčko, proskenoval a zklamaně se rozloučit. No jo, já to říkala celou dobu, že tam nic nemám. 🙂 Chytil špatnou rybu.

Normálně jsem milá, ochotná, ale já fakt byla naprosto znechucená tím, že prostě jsem věděla, že na mě čekají rodiče (haha, teda nevěděla jsem, že jel děda a že mamina byla v práci, to bylo překvapení) a prostě že jo, člověk ví, že je doma na chvilku, má milion věcí, co chce stihnout a každá minuta ztracená se nedá vrátit zpět. 

Samozřejmě mi zlepšilo náladu to, že na mě čekal na letišti tatínek s bráchou, ale taky dědaaaaa!!! 🙂 Dědeček Karlíček je prostě nejlepší! 🙂 Já dědu miluju a samozřejmě ho vidám minimálně. Díky bohu, že naši cestují, takže alespoň za mnou doletěli do USA či do Dubaje. 

Víceméně ta fotka mluví za vše… 

Okamžitě jsme se vydali na cestu. Zastavili jsme se v Tlučný, kde na mě čekala teta. Takže jsme si dali něco k pití, poklábosili a vydali se směr domů. 

Jestli mi něco chybělo, tak výhled z okna. Ta obloha a ty mraky jsou vždycky kouzelný … 

A ne, ty mraky opravdu takhle jsou. Není to upravený. Upravila jsem barvy, ale ty mraky jsou opravdu takhle, žádný efekty. 🙂 Mám rodiče jako svědky.

Vtipně jsem vytuhla na gauči.. viz foto. Díky tati, na tebe je spolehnutí … 😀 

Alespoň nemám hubu dokořán a nechytám mouchy.. 

(Taky je vtipný, jak mi svítí telefon pod hlavou s těma upozorneníma z IG a FB) 

Ráno mě čekala snídaněěěěě ..

Miluji čerstvé rohlíky z pekárny! Holýšovský a domažlický rohlíky ! 

Nejedla jsem to samozřejmě suchý, dala jsem si je s marmeládou a další den s poličanem. 🙂 

Taky mě čekal královský oběd.

Přijela za mnou do Tlučný Terezka, což bylo strašně fajn. Sedět si s rodinou a nejbližšími, hezky jsme si daly vínečko, padly dvě tři flašky a bylo nám fajn. 

Takový ty rodinný momentky jsou chvíle, kdy mě zaprvé mrzí, že tam nemám s náma manžela, abychom byli v plné sestavě. Za další si člověk uvědomuje hodnotu rodiny a čas strávený s nimi.

Ze soboty na neděli jsem se moc nevyspala. Byla jsem vzhůru už od 5 ráno a nemohla jsem prostě spát. Byla jsem otrávená a zklamaná z toho, jak ten víkend rychle utekl. Zase jsem měla představu toho, že poletím zpátky do prázdného bytu, kde na mě nikdo nebude čekat – klasika. 

Je škoda, že sotva se člověk rozkouká, tak prostě je na čase zase letět “domů”. 

Člověk má plány, chce se vidět s rodinou a kamarády, já upřímně nestihla ani polovinu toho, co jsem chtěla. A prostě moje tělo nemohlo jinak, než odpadnout večer. Nedělá mi problém ponocovat, zůstat celou noc vzhůru, ale prostě jsem dvakrát po sobě usnula na gauči v obýváku. V sobotu jsem usnula v zimní bundě na gauči.

No a v něděli byl opět čas na loučení … 

Potkali jsme na letišti Landu, já kdyby mi to táta neřekl, tak to ani nevím, že je to on. Víceméně mi všechno bylo jedno. 😀 

Let byl fajn. Měla jsem vedle sebe pár ze Saudské Arábie, moc anglicky neuměli, ale byli na dovolené v Praze a Vídni a strašně se jim líbilo. Bylo hrozně moc hodní, nabízeli mi čokoládu, tak jsem si ze slušnosti vzala, furt si se mnou chtěli povídat. Já jim pak štělovala televize, aby se mohli koukat na filmy, učila jsem je hrát Tetris.
Pak jsem koukala na film, MAX … 

Nebudu lhát, ale bulela jsem jako želva. U mě je normální, že brečím u filmů, ale tenhle mě dostal hned z několika důvodů. 🙂 

Pak jsem hrála Tetris, kecala s crew a pak jsem se šla podívat na Janču, která letěla s kamarádkama do Dubaje. To, že je na stejném letu jsem věděla jenom díky tomu, že se mi ozvala na FB, když jsem se ptala, jestli náhodou někdo neletí do Dubaje ve stejný termín. Což bylo fajn, příjemné setkání.

Při přistání to na mě nějak všechno dolehlo. Měla jsem zimnici, bolela mě hlava a myslela jsem, že prostě se neudržím pak na nohou. Vtipně jsme zaparkovali asi milion kilometrů od letiště, na tom nejvíc nejvzdálenějším, takže jsme minimálně 20 minut jeli zpět na terminál. Mě bylo tak zle, že jsem usínala na nohou. Pak jsem rychle běžela pro kufr a rychle vzít taxi. Po příchodu “domů” jsem si dala rohlíky – haha – převlíkla se, dala si ibuprofen a šla spát. Spala jsem až do rána jako zabitá a dost mi to pomohlo.

Když jsem se vzpamatovala, tak jsem si šla na kosmetiku, jelikož mám pleť jak v pubertě. Takže jsem si nechala vyčisit obličej a vtipně jsem tam usnula. Pak jsem dostala masáž, takže mi bylo hej.
Sebrala jsem se a jela jsem do práce vyzvednout uniformu, koupila jsem si kasičku, kam jsem se rozhodla odkládat peníze, abych k tomu neměla přístup. Víceméně bych jí musela rozflákat na kusy, abych se do ní dostala, takže mám z toho radost byť je trošku infantilní. 

Pak jsem přišla domů, vyprala jsem tři várky prádla, uklidila celý pokoj a zabalila si do Houstonu, kam letím zítra. Těším se, protože uvidím konečně mojí kamarádku Mirku a její dětičky. 🙂 Taky se těším, že si půjčím auto a projedu se! 🙂 

Nakonec na konci měsíce neletím do USA, ale vzala jsem si let do Ruska – nemám rozum. Jsou tam dobrý peníze jako kapesný a alespoň budu mít víc hodin. Příští měšíc mám dva týdny dovolené a pak hned mám dovolenou znova, kdy pro změnu doletí Caleb, takže je lepší využít toto a vydělat si víc peněz. 🙂 Škoda, že nebydlíme v destinaci, kam lítá naše společnost, protože by to bylo snažší, takhle člověk ještě musí lítat domestic po USA to prostě stojí peníze, trvá to a je to na prd. 🙁 

A to je vše. 

Mějte se zatím krásně a já se ozvu po Houstonu 🙂

Foto bude na FB a následně článek tady.