Tohle nebude ani tak článek, jako spíše přání do Nového Roku 2016! 🙂
Především bych Vám všem chtěla popřát jen to nejlepší a nejkrásnější v roce 2016, hlavně tedy to zdraví, protože to je ze všeho nejdůležitější.
Ať už rok 2015 pro Vás byl jakýkoliv, tak já doufám, že jste si z něj odnesli jen to nejlepší a ty nejkrásnější vzpomínky. Je třeba všechno špatné nechat v tom roce uplynulém. Přece s sebou nechcete do toho roku 2016 tahat kufry plný toho nehezkého.
Také doufám, že pro Vás bude rok 2016 plný dobrodružství a splněných snů. 🙂
Mimo jiné bych Vám touto cestou chtěla poděkovat za neuvěřitelnou podporu v uplynulých letech, nejenom v roce 2015. Děkuji za nádherné vzkazy, e-maily, komentáře ať už tady, na FB či na IG. Moc si toho vážím. Takže děkuji všem, co jste se mnou projížděli tu mou horskou dráhu! 🙂 Těším se, co přinese rok 2016.
Jedno vím určitě, ROK 2016 bude rok plný nového dobrodružství!
A tady je moje shrnutí, co jsem spala na FB pár dní zpátky.
Rok 2015
(psáno 25.12.2015)
Při pohledu na dnešní datum mám upřímně husí kůži. Jako by to bylo včera, co jsem nastupovala na let do Londýna. Bylo to 1.1.2015 … A teď nám zbývá týden z roku 2015.
Pro mě byl rok 2015 rokem zlomovým.
1. Procestovala jsem tolik nádherných míst na světě, že to až není hezké. Prošla jsem se po Velké Čínské zdi, fotila jsem “Selfíčka” s klokanama v Austrálii, uvědomila jsem si, že v Itálii mají tu nejlepší zmrzku na světě, taky jsem zjistila, že ze všech míst, co jsem kdy viděla je Matička Praha stejně “Number One”!, přišla jsem na to, že to se mnou není úplně až tak marný a že jsem schopná postavit se na prko a sjíždět vlny na Hawaii jako profík – dobře, k profíkovi mám daleko, ale stejně jsem na sebe pyšná.
2. Uvědomila jsem si, že cestování je sice krásný, ale stojí to za starou bačkoru, když to nemůžete sdílet s Vaší drahou polovičkou.
Po návštěvě Hawaii jsem zjistila, jak je nádherný cestovat a poznávat krásy a taje jiných zemí po boku člověka, kterého milujete. Protože ta zkušenost je pak o něčem zcela jiném. A koneckonců, ve dvou se to lépe táhne.
3. Přiznala jsem si fakt, že letuška je sice krásná práce. Ehm, co práce, ale spíš je to výborná příležitost k tomu, aby se člověk podíval po světě. Na druhou stranu jsem si uvědomila, že tahle práce je ideální pro člověka, co nemá žádný závazky vůči někomu či něčemu. Ideální pro mladší lidi a třeba ideálně pro lidi, co vylezli ze školy a neví, co dál. Osobně nechápu lidi, co tohle dělají 10, 15 let. Po roce a půl (skoro) v Dubai jsem nesmírně unavená a moje tělo pociťuje ten tlak ve velkým. Ruku na srdce, je to krásný styl života, ale nejzdravější to taky není. Stejně jako to není tak dokonalé zaměstnání.
K tomu patří k fakt, že jsem si uvědomila, jakou váhu má rodina, co pro mě rodina znamená a jak moc toužím po vlastní rodině. Jak krásný je přijít domů z práce a mít tam někoho, kdo na vás čeká. Nebo naopak být ten, který doma má možnost čekat na druhého.
Co se týče založení rodiny, tak s neustálým vybalováním a zabalováním kufru to jaksi nepůjde.
4. Splnila jsem si svůj sen. Jaký? No vzala jsem si toho nejúžasnějšího chlapa pod sluncem.
Od začátku…
Zaprvé největší zlom byl fakt, že se mi Caleb vrátil domů živ a zdráv po skoro 8mi měsících na misi.
Na dovolené mých snů – vždy jsem toužila podívat se na Hawaii – mě chlap mých snů požádal o ruku. Žádost, na kterou nikdy v životě nezapomenu. Moment, který pro mě znamenal neuvěřitelně moc. Nedokáži popsat, jaký je to pocit, když se Vás Vaše drahá polovička zeptá, jestli chcete strávit zbytek Vašeho života po jeho/jejím boku. Samozřejmě došlo na to a my do toho praštili a já tak z chlapa snů, mám manžela snů.
Na pohádkovou svatbu si ještě musím počkat. Ale to je maličkost.
5. 2015 byl rok, kdy jsme se znovu shledali s Robertem aka Bobby King a mojí HF!
6. Také jsem si chtěla několikrát nafackovat, když jsem si uvědomila, jaké kraviny občas řeším. Obzvlášť poté, co jsem viděla děti v Africe žebrat o jídlo či pití a viděla tak chudobu nejenom tam, ale i například v Bangladéši. To byly momenty, kdy jsem se chtěla propadnout do země. To, že člověk nemá nejnovější telefon či počítač je prostě maličkost. A já se za sebe fakt styděla.
No a asi takhle závěrem..
Jsem vděčná za to, co rok 2015 přinesl. Jsem vděčná i za momenty, kdy jsem brečela do polštáře. I špatná zkušenost je ve finále dobrá zkušenost. I já mám svoje trápení a taky nemám na růžích ustláno. To vesměs nikdo z nás.
Pokud jsem si kdy postěžovala tady či na blogu, tak k tomu bych řekla jediné. Jsem taky jenom člověk, fotky vypadají asi skvěle, ale taky mám svoje problémy a trápení. Snažím si nestěžovat, ale na druhou stranu je fér nemazat lidem med kolem huby a nepsat jenom o tom hezkým. To hezký se čte asi hezky, ale je fér být upřímná. Nejenom sama k sobě, ale i k Vám, čtenářům.
Brzy bude na čase vzdát se tohoto životního stylu a vydat se opět dál. Potřebuji se v životě posunout, chci nové cíle a nová dobrodružství. AŤ je to nové zaměstnání, návrat do školy či založení rodiny.
Těším se na rok 2016. Proč? Protože konečně po dlouhé době budu moci být s manželem bez neustálého loučení se a otázek, kdy se uvidíme příště.
Nebudu lhát. Nebude jednoduché odejít z práce. Ale zase mě čekají lepší věci.
Je fakt, že jsem tady otevřela oči a uvědomila si hodnotu jakou má rodina a čas strávený s rodinou. A taky to, jak krásný je přijít z práce a mít doma někoho, kdo na vás bude čekat. A nebo naopak. (Což jsem ostatně zmínila výše)
Každopádně jsem vděčná za to, co rok 2015 přinesl. 🙂
A závěrem bych chtěla poděkovat manželovi a naší rodině za podporu a za to, že na mě mají pořád nervy. Ale taky Vám, co jsme se mnou prožívali všechna moje dobrodružství v tomto roce. Vážím si všech vzkazů, zpráv a komentářů, ať už tady, na blogu či instagramu.
Díky!
Míši, přeji Ti, aby byl pro Tebe rok 2016 minimálně stejně úspěšný, jako ten loňský! A ve všem Ti moc držím palce 🙂
Míšo, přeji, aby sis z předchozího roku odnesla to nejlepší, ty nejkrásnější zážitky a zkušenosti, aby ti v příštím roce vyšlo všechno, co si přeješ a hlavně – aby jsi dělala pouze to, po čem tvoje srdce touží 🙂
Diary of M
Hezký den, M.