AHOJ! 🙂 Opět Manchester.

Myslela jsem si, že článek ani psát nebudu, jelikož jsem v Manchesteru byla. A tak jsem neplánovala vytáhnout paty z hotelu. No, ovšem nebýt mých dvou zlatíček, tak jsem tak opravdu učinila, ale to se co? Nestalo. Takže přece jenom jsem navštívila v Manchesteru zase něco nového a díky tomu mám pár fotek, co sem můžu nahrát a vy se tak můžete pokochat.

Po asi skoro měsíci jsem konečně viděla mojí spolubydlící. Takže jeden večer před mým letem jsme strávily u mě v posteli asi do 6ti ráno, kdy jsme probíraly všechno možné. Což byla chyba jít spát nad ránem. Alex pak musela vstávat na let, takže radost rozhodně neměla a já samozřejmě měla rest day, takže jsem chrápala do večera. A co se stalo? Samozřejmě jsem pak v noci nemohla spát a musela jsem vstávat v kolik? No v půl 4 ráno. A guess what. Když jsem se vyhrabala z postele, udělala si svůj super účes a namalovala si obličej zpět na obličej, tak mi zavolali, že máme zpoždění. Takže jsem se připravila o 30 minut spánku. Oh well.. Samozřejmě jsem toho moc nenaspala, takže jsem byla fakt skvěle naladěná. 😀 Já prostě potřebuji svých minimálně 8 hodin spánku. Pokud mám méně jak to, tak na mě nikdo nemluvte, protože vážně nebudu v náladě. Ovšem pokud budete moji pasažéři, tak na vás budu jak na cukr. Svoje pasažéry prostě miluju. 99,9% ke mě byla naprosto úžasná. 🙂
Na letu jsem měla moje dvě kamarádky! Jednu z Polska a jednu ze South Africa. S oběma jsem již letěla. Kačí z Polska byla na mém supy letu. Takže bylo super jí vidět opět na palubě. Ta holka je prostě úžasná. To samý Savanah.
Bohužel ale obě letěly Manchester poprvé. No a to znamenalo jediné, chtěly ven. A mě se fakt nechtělo! Plánovala jsem si, jak si lehnu do postele. Tenhle hotel, kde jsme zůstávali, zrovna miluju. Ty jejich postele jsou prostě … V tom člověk spí jak miminko!
Každopádně jsem teda pod velkým nátlkem svolila k tomu, že půjdu s nima ven. Byla jsem takový menší průvodce, jelikož jsem věděla na jaký vlak jít, jak se dostat tam či tam. A samozřejmě velký hit byl Primark – už ani ten název nemůžu slyšet, aniž bych neměla osypky.
Takže jsme si daly sraz a jely do města. A došly jsme k Manchester Cathedral. Můžu říct, že ta katedrála byla naprosto dechberoucí. Opravdu nádhera. 🙂

Nafotila jsem spoustu fotek, protože jsem věděla, že tohle je něco, co se bude líbit mým rodičům, Calebovi, ale i mým in-laws.

Pak se šlo nakupovat. Klasika..

Zastavily jsme se v “librovém obchodu”, všechno za libru. Takže já jsem to vzala útokem a nakoupila Calebovi na další balík. Napsal si o baby powder, baterky, náplasti a podobný hity. Takže Pound World bylo místo pro nákupy jako dělané. Nebudu vůbec říkat, že jsem pak stěží zvedala svůj kufr druhý den, ale v pohodě. Co bych pro svého milého neudělala. Holky jsem vzala do Primarku. Daly jsme si hodinu rozchod. Já jediný, co si koupila, tak masky na spaní. Jednu pro sebe, jednu pro bráchu.

Tyhle fotky jsou z mého SUPY letu do Amsterodamu! 🙂

Jinak mi přišel e-mail a bylo mi nabídnuto napsat článek pro jednu website. 🙂 Tak uvidíme, jak tohle dopadne.

A také se mi poštěstilo! 🙂 KONEČNĚ po x dnech jsem se dočkala SKYPE s mým drahým. Sice jenom na 11 minut a 23 sekund. Ale konečně jsem ho viděla, slyšela a prostě spokojenost největší!

Zítra se asi dozvím, jak mi to dopadlo z mojí dovolenou, takže držte palce a doufejte, že mi to schválí.

Psala jsem si i s mojí host family! Psali, že by mě rádi viděli, až pojedu do USA. Takže jsem to řekla tomu mýmu a řekl, že mě vezme na roadtrip do Atlanty! 🙂 Ještě teda plánujeme co a jak. Snažíme se vyjít každému vstříc a řešíme, zda-li pořešit moje i jeho rodiče, aby přiletěli k nám, nebo jestli poletíme na Havaj a pak do Čech. Uvidíme.
Každopádně Caleb napsal list, co se vše stane v roce 2015. Zahrnul mezi prvními návštěvu České Republiky. Poslední bod je, že dostanu pejska. 😀 Což mě docela pobavilo, protože on chce Corgiho a já retrívra nebo huskyho a docela mě pobavil fakt, že já jsem na listu jako první a ne on. Jenže se vsadím, že stejně on bude mít svýho dřív, protože já se do USA nebudu vracet do konce letošního roku. 🙂
Uvidíme..

A mimo jiné jsem konečně poslala balík mému zlatíčku Robertovi! 🙂 Poslala jsem mu kapitánskou čepici, A380 na ovládání a plyšáka pilota. Jsem zvědavá, co na to řekne prdelka malá. Dostal balík od našich a očividně to byl velký hit.

A to je asi tak vše.

Další článek bude ze Sydney! 🙂

Zdravím! Historicky první článek z roku 2015! 🙂

                                                         To mi prosím poslal tatínek

Než se vrhnu na to, jaký byl Londýn, tak se vrátím k tomu, co tomu předcházelo.

Caleb. Caleba a jeho jednotku přesunuli z bodu A do bodu B v zemi Xx. Byť je to podstatně větší základna a v té zemi prakticky největší americká základna, tak kontakt nic moc. Spíš nic, než moc. A to mi dost pije krev. Logicky komunikace je pro nás klíčová, především pro mě, aby mi nehráblo. Jedna věc je, že stálý kontakt je pro mě informace, že je on, ale i všichni jeho vojáci v pořádku. Tím pádem já mám klid na duši. Další věc je, že komunikace nám pomáhá s odloučením.
Prošli jsme si už daleko horším, co se týče komunikace. Prakticky 3 měsíce, kdy jsme si psali dopisy, zavolali jsme si všehovšudy dvakrát – jednou na minutu a 30 sekund, po druhé na minut dvacet po skončení poslední fáze Ranger School.
Nejsem člověk, co potřebuje si s partnerem psát 24/7. Dřív, kdysi dávno, jsem taková bývala. Teď, respektive do deploymentu, když jsem neměla kontakt od rána do večera nepřetržitě, tak mi to přišlo naprosto normální a nehroutila jsem se z toho. Za poslední rok a půl mě armáda vycvičila na leccos, ale v tento moment vážně nadšená nejsem.
Tentokrát je to jiné. Člověk doslova a do písmene prahne po jedné zprávě, jednom e-mailu či jakékoliv jiné známce toho, že moje drahá polovička je v pořádku a v bezpečí (no, o bezpečí bychom mohli polemizovat). Může to být den, dva i více, co jsem od něj neslyšela a šedivých vlasů přibyde hned několik.
Skype jsme naposledi měli na Vánoce! ANO, na Vánoce. 25/12. Dnes máme 3/1, skoro 4/1. Do doby, než byl přesunut jinam, tak jsme spolu komunikovali vesměs denně (až na vyjímky) a Skype se nám dařilo mít denně či v nejhorším případě ob den.
Pokud člověk nemá prakticky žádný kontakt, tak začne mít logicky a naprosto přirozeně strach, začne mít starost a začně přemýšlet nad hovadinama. Co by, kdyby a podobný hity. To člověku rozhodně nepřidá.
Můžu být jedině ráda, že mám práci takovou, jakou mám. Ve většině případech nemám absolutně čas přemýšlet nad ničím, jelikož prostě není čas. Práce v letadle není procházka růžovým sadem, jak si někteří představují. Je to dřina. Nemáte čas si sednout, nemáte mnohdy čas se najíst, nemáte pomalu čas se napít či si dojít na záchod. A ne, nestěžuji si. Ba naopak. Díky tomuhle prostě nemám čas na to, abych se strachovala, abych přemýšlela nad kdo ví čím a vymýšlela hororové scénáře, co vám nedají spát. Je fakt, že člověk vidí u práce letušky jenom to cestování. Což je úžasný benefit této práce. Ale nevidí to, co je za tím. A proto spousta lidí u této práce nevydrží ať už z toho důvodu, že měli jiné představy – ne moc reálné a nebo prostě zjistí, že jim to nesedí, což je v pořádku. A že znám dost lidí, co se mnou přiletěli a tu práci UŽ nesnáší. Po měsíci létání.. 🙂 Já jí miluju, miluju svoje kolegy (pokud zrovna nemám na palubě někoho, kdo by si zasloužil pár facek nebo rovnou kopec do prdky z letadla ven), osobně jsem neměla problém s nikým, ale měla jsem kolegu, který se choval jako kretén k mým kolegyním a to se mi nelíbilo. 🙂 Miluju i svoje pasažéry, pokud zrovna nejsou nasraní z nějakého důvodu, že jsme jim zaklepali na dveře záchoda, že musí jít okamžitě zpátky si sednout na své sedadlo a připoutat se, jelikož máme turbulenci. 🙂 Já jsem si to koneckonců nevymyslela. Zatím jsem měla štěstí i na pasažéry, avšak některé moje kolegyně ne. A po všech těch historkách přemýšlím nad tím, jestli vůbec lidi chtějí být v bezpečí.
Takže ano. Letušky mají vypadat dobře v uniformě – chtěli byste se koukat na někoho, kdo vypadá, jako když zrovna vylezl z postele? Ale ve finále na palubě nejsme pro to, abychom vám dali najíst či napít. Samozřejmě servis je nedílnou součástí, ale my jsme trénovaný na to, abychom se o vás postarali v případě, že se něco stane. A prioritou je BEZPEČÍ vás i naše! Takže … 
Moje rada pro vás, co rádi cestujete, POSLOUCHEJTE letušky. Jsou věci, které vám říkáme z nějakého důvodu, jsou věci, které děláme z nějakého důvodu a z valné většiny je to pro vaše dobro a VAŠE bezpečí. 🙂 Takže pokud vám řekneme, ať si jdete sednout na své místo, běžte si sednout a připoutejte se, je to pro vaše osobní bezpečí a bezpečí nás všech, pokud vám řekneme, aby jste seděli na místech po dosedu letadla na zem, seďte, protože na cestě ke gate se toho může ještě něco stát. 🙂 A i když cestujete milionkrát, obětujte 5 minut vašeho času a podívejte se na safety video či na letušky, které demostrují, kde jsou exity, jak použít masku, kde najít vestu, jak jí použít ETC. Člověk nikdy neví, co se může stát a kdy zrovna ty informace bude potřebovat. A je jedno, kolikrát jste už letadlem letěli. 🙂

To jsem odbočila..

Zpátky. Takže doufám, že se komunikace zlepší v následujících dnech. Doufejme, že budou brzy zpátky na své základně. Tam alespoň člověk měl pravidelný přísun informací, fotky na FB a hlavně kontakt!

Jinak jsem na Silvestra dostala e-mail z práce, že mám balík k vyzvednutí. Jediný balík, který očekávám je ten od Caleba, ale ten ho poslal ke mě domů a ne do práce, takže jsem byla překvapená. V práci mi dali papírek, že teda mi přišel balík z USA (???) a že si ho mám jet vyzvednout na poštu. (Normálně mi chodí věci do práce, kde si je můžu i vyzvednout, ale tentokrát jsem musela jet někam do tramtárie.
Takže jsem celá nedočkavá a samozřejmě zvědavá jela na poštu.Celou dobu jsem přemýšlela nad tím, kdo teda mi co posílá.
Dojela jsem na místo, mazala na přepážku takovou rychlostí, že to člověk neviděl. Tam jsem vyřídila, co byla potřeba a čekala, až mi dají můj balík. Když jsem viděla, že nesou USPS priority mail box, tak jsem se skoro štěstím rozbrečela. 😀 Ono to je možná hloupý, ale v tu chvíli jsem měla takovou radost, že tu krabici vidím a samozřejmě se mi okamžitě zastesklo po domově. 🙂 A ano, Amerika taky není země, kde je to easy a kde je to procházka růžovou zahradou. Ale pro mě je doma tam, kde mám muže. A mám to tam prostě ráda. Někdo to má rád v Dubaji, Americe, Anglii a nebo v ČR. Každý jsme jiný..
Každopádně.. Vzala jsem tu krabici a mazala na taxík zpět. Mrkla jsem se kdo mi teda to posílá a musím říct, že jsem byla nesmírně překvapená. Protože to byl balík od Calebovo rodičů. Hned v taxíku jsem ho otevřela. To prostě nešlo čekat až domů.

A uvnitř překvapení! 🙂 Moje oblíbené dobroty z Havaje! Naprosto miluju Hello Panda, oba Caleb i já je naprosto zbožňujeme. Taky jsem mu slíbila, že mu pošlu celou krabici jenom HELLO PANDA … 😀 To bude mít radost. Mám dojem, že to spráská na jedno posezení.

No a pod tím bylo “něco” zabalené ve vánočním papíru a přání k Vánocům.

Takže jsem vylezla z auta a mazala rychle na autobus domů (máme autobusy, které nás vozí všude možně, od zaměstnavatele). Takže jsem sedla do busu a okamžitě se snažila rozbalit ten dárek. Absolutně jsem netušila, co to je. Pak jsem to trošku rozbalila a viděla jsem část fotky, kterou znám velmi dobře a to fotku z Calebovo Ranger School graduation. Okamžitě jsem se rozbrečela jako malá holka. 😀 Musela jsem vypadat jak nějakej tragéd, když jsem tam seděla nad balíkem totálně v slzách. Okamžitě jsem psala našim, Calebovi a volala Demetře. A hned jakmile jsem dojela domů, tak jsem běžela za ní do bytu jí to ukázat.

 Tady je prosím můj dárek od mých in-laws! 🙂 Dostala jsem tuhle nádherou deku! A takhle prosím vypadá teď moje postel.

Naprosto svojí novou deku miluju. Nejsem schopná ani popsat, jakou radost mi to udělalo. Teď kdykoliv přijdu domů, tak se culím jak měsíček na hnoji při pohledu na mojí postel. A jak se mi v ní hezky spí. 🙂 Vypadá to sice jak postel nějaké náctileté puberťačky, co je posedlá nějakou celebritou – hercem, zpěvákem. Já že jo, polštář s Calebovo fotkou, od něj plyšáka na spaní (Mr. Otter, kdyby vás zajímalo, jak mu říkáme), moje deka a fotka na nočním stolku. Fotek našich mám teda spoustu po celým pokoji, ale tuhle já ráda. Je z loňského Nového roku. Já mám svojí na nočním stolku a Caleb na pracovním stole v Xx.
Okamžitě jsem psala i Calebovo rodičům. Mamka se mi omlouvala, že mi to přišlo až po Vánocích a napsala mi fakt nádhernou zprávu. Miluju svoje in-laws. Fakt jsem měla z prdky kliku. 🙂
Caleb dostal plátno s naší fotkou, přesně s tou samou, co já mám na dece. A já mám teď deku! Takže si pak vystavíme na zeď plátno a já budu se válet na gauči v dece s naší fotkou. 

Jinak teda Caleb jak je teď jinde, tak tam je SPOUSTA českých vojáků, takže mi psal, že se bude snažit s nějakýma seznámit hned jak to půjde a že bude s nima procvičovat češtinu. Jsem zvědavá, co ho naučí. 😀 Možná lepší nevědět. A taky se jich zeptá, jestli mu nedají českou vlajku. 🙂 To je milý.

Můžu říct, že to bylo nejkrásnější dárek na zakončení roku 2014, který byl pro mě naprosto pohádkový. A o to víc se těším na rok 2015, protože už jenom 6 a půl měsíce, ani ne a vrátí se mi Caleb domů. Teď čekám, kdy dostanu dovolenou a budu bookovat letenky za ním! 🙂 Také jsem mu řekla, že k narozeninám ode mě dostane dovolenou, ať si vybere kam chce jet a že ho tam vezmu. Takový plánování mě hrozně drží nad vodou. 🙂

No a pak jsem šla s mojí Janičkou na oběd! Hezky na steak do americký “restaurace” 🙂 Daly jsme si pořádně do nosu. 

Anyway…

31.12.2014 jsem vytuhla někdy v 7 večer, jelikož jsem musela vstávat ve 4 ráno (první budík teda byl ve 3.30am, ale nějak jsem se nemohla přemluvit vylézt z postele). Ještě jsem se teda probudila kolem 10 večer, kdy jsem stihla si napsat s Calebem, než jsem mu usnula na drátě. A pak se probudila ráno ve 4 s xx sms a zprávami na FB s přáním k novému roku. ÚPLNĚ JSEM TO CELÝ ZASPALA!
Ono ve finále je to jedno, protože bych stejně nikam nešla. Ráno pak byla sranda, když jsem čekala na bus a lidi jezdili domů. Před barákem tahaly dvě holky totálně na sra.. opilýho kluka a snažily se ho dotáhnout domů.
Dojela jsem do práce a můžu řici, že to bylo asi nejvíc busy ráno, co jsem kdy zažila. Člověk si neměl ani kam sednout a spousta z nás sedělo na kufrech. Celý ráno a celý let do Anglie jsem se ptala sama sebe, ale i kolegů, kdo proboha cestuje 1.1. ráno! Měli jsme plno v celým letadle. A já jsem nevěřícně kroutila hlavou. V 7 ráno na Nový Rok, by člověk měl ještě pořád chlastat a slavit příchody nového roku a nebo bejt doma s kocovinou. 😀 NO NIC!
Let to byl ale dobrej! 🙂 A měla jsem strašně super crew.

V Anglii byl plán takový, že jsem se měla vidět s Jančou, protože ta přiletěla jeden let přede mnou. Jenže když jsme my přijeli na hotel, tak dadala. 🙂 A já jsem pak šla ven s mojí kamarádkou Lucy. Původně jsme měly jet do Londýna – do centra, ale nakonec jsme se na to vykašlaly. A kam jsme jely? Do mého starého domova, navštívit mojí ex Host Family.
To bylo super. Jedna věc je, že mě popadala nostalgie, když jsem projížděla místy, které znám až moc dobře, nemluvě když jsme přijely k baráku. V tu chvíli jsem přemýšlela nad tím, jaký to bude, až takhle budu projíždět Atlantou v USA nebo až pojedu k nám domů a pojedeme s Calebem přes Nashville. To se asi zblázním štěstím.
Bylo to fakt fajn. Vidět Lucy, ale i děti s Host family. Bylo neuvěřitelný, jakou měli radost, že mě vidí. Všichni mě objímali, mačkali a starali se o mě naprosto královsky. 🙂

Pak jsem jela domů – domů na hotel :-D, abych se vyspala před letem. Janču jsem nestihla, protože už zřejmě opět spala, když jsem přijela na hotel. Já měla taky dost, jelikož jsem byla na nohách přes 24 hodin, takže jsem si dala horkou vanu, práskla s sebou do postele a spala jako mimino až do rána.
Ráno jsem si zašla na snídani s kolegama, pak si šla zabalit a hurá domů do Dubaje.
Anglii jsem zamávala ne na dlouho, jelikož mě čeká let do Manchesteru. Tentokrát ale nikam nepůjdu. Za prvé jsem v Manchesteru byla pár týdnu zpět, takže budu na hotelu a relaxovat. Ušetřím si peníze, co dostáváme a budu se prostě jenom válet a nic nedělat. Musím načerpat síly na let do Sydney! Yay … Tam se nesmírně těším.

A to je asi tak všechno.

Dneska jsem celý den chrápala. Nějak to na mě přišlo a já prostě spala, spala a spala. 🙂

Taky jsem se nudila a mrkla na jednu diskuzi. 😀 Líbí se mi, jak píšou lidi o tom, jaké je to pracovat pro mou airline či jiné airlines a přitom v životě ani pro jednu z nich nepracovali. 😀 Slyšela jsem, že … Četla jsem, že … 😀 Tohle mě fakt baví. Stejně tak mě baví ty komentáře o životě v Dubaji. Prosím Vás, přijeďte sem, zkuste si tu žít, poznat lidi tady (všechny lidi!) a pak teprve se k tomu vyjadřujte. To platí pro Ameriku, Anglii a jakoukoliv jinou zemi či místo. Protože je fakt směšný, jak jsou někteří lidi chytří až na půdu po tom, co si přečetli článek na novinkách či tn.cz. … 🙂

Každopádně doufám, že jste řádně oslavili příchody nového roku. Těžko uvěřit tomu, že už je to rok ode dne, kdy jsme vítali 2014. Doufejme, že rok 2015 bude minimálně stejně tak krásný, jako rok 2014. Tentokrát nám to snad i vyjde a podíváme se za rodinou na Havaj, konečně se mi vrátí Caleb a kdo ví, co nás čeká a nemine. Něco mi říká, že 2015 bude plný velkých událostí, haha 🙂
 

Víceméně díky tomu, že jsem neletěla Kualu, ale Hong Kong jsem mohla skypovat jak s rodinou, tak s Calebem. Probudila jsem se někdy ve dvě odpoledne, jenom tak na kukačku, protože jsem si měla zavolat s našima a dědou. Nakonec jsme kecali chviličku a já šla zase spát, jelikož mě čekal opět noční let. A kdykoliv já mám noční let, tak spím celé odpoledne, abych pak přežila let.
Můžu říci, že mi absolutně nepřišlo, že jsou nějaké Vánoce a tím pádem mě ani netankovalo, že jsem je neslavila. Když jsem se probudila, tak venku bylo nádherně, svítilo sluníčko a prostě bylo před 20 stupňů. Usmála jsem se a šla jsem pak zpátky spát. Absolutně se mnou fakt, že jsou Vánoce, nehnul.

Mimo to ještě jsem na jednom ze svých letů potkala pár Čechů. Miluji Čechy na palubě, všichni zatím byli naprosto úžasní! 🙂 Na jednom ze svých letů, kde jsem měla dvojici Čechů, jsem dokonce od nich dostala pár maličkostí, co opravdu zahřejí u srdce a ještě pozvání na večeři, takže jsem s nima vyrazila do Dubai Mall na fontánu a pak na italskou kuchyni. 🙂

Měla jsem naprosto ÚŽASNÝ, ale úžasný kolegy! 🙂 Ten let byl asi jeden z nejlepších, co jsem zatím letěla.

Dali jsme si šlofíka a šli jsme ven.

Když už tak jsem u toho amerického kolegy, vtipně je to bývalý voják. 😀 Takže jsme seděli a kecali o všem možným a ostatní kolegové netušili, o čem se to vlastně bavíme a jakým jazykem.
Pak někteří pokračovali na drinky, většina z nás ale jela domů. Ve finále já a Jacob jsme jeli taky s tím, že půjdeme ještě ven, než půjdeme zpátky na hotel.

No a domluvili jsme se, že půjdeme na nákupy. Takže já jsem v 5 ráno odkráčela do pokoje s tím, že za chviličku vstávám, jelikož půjdeme na shopping s Jakem a Demy.

Ráno jsem se nemohla samozřejmě vyhrabat z postele. Vstávali jsme všichni v 10, údajně Jake a Demy už byli vzhůru, což nechápu. V 10.01 jsem měla budíčka od nich. Takže jsem se teda vyhrabala ven a odkráčela je vyzdvednout. Sedlo se na bus a jelo se na nákupy.

NO a dostala jsem další rozpis, kam poletím. Takže mě v lednu čeká Vídeň, Manchester, Londýn, Hong Kong, Šhangaj a Sydney + 3 otočky. 🙂 V Londýně doufám uvidím mojí Lucinku! Takže se těším jako malá holka.

Zažádala jsem i konečně i o dovolenou, abych mohla do USA, až se Caleb vrátí, takže doufám, že to dobře dopadne a dostanu ty termíny, o které jsem si zažádala.

Jinak jsem se rozhodla, že si asi budu psát, koho jsem potkala na palubě – celebrity. 😀 První měsíc a už mám dvě, vlastně tři, co bych si mohla napsat na seznam. 😀

Konečně jsem se dokopala k napsání dalšího článku. CO Vám budu povídat, jsem líná jako prase a nic se mi nechce. Jsem věčně nafouknutá, protože v noci nemůžu spát a pak bych prochrápala celý den. Pokud usnu dřív jak v 6 či v 7 ráno, tak je to zázrak. Pokud se vykopu z postele dřív jak v 5 či 6 odpoledne, tak je to taky zázrak. Celý měsíc mám jenom noční lety a to s člověkem a jeho režimem pěkně zamává.

Teď k Johannesburgu.

Byť to není dvakrát nejbezpečnější místo na zemi, tak se mi tam strašně moc líbilo. CO jsme stihli, tak byl Lion Park + Safari a pak zajít do restaurace na výbornou večeři.

Ještě před odletem jsem dostala e-mail od xx, zda-li bychom neměli zájem o zájezd do Lion Parku. Já jsem chtěla jet za každou cenu, ale nevěděla jsem, jestli se k nám někdo přidá, protože nás musel být určitý počet.
Než jsme vlezli do letadla, tak nám flight crew řekla, že by chtěli jít do Lion Parku a že pokud máme nějaké plány, tak ať jim dáme vědět, že se přidají. Je naprosto super, když se k nám přidá i náš flight deck, obzvlášť pokud je s nima taková sranda, jako byla v Amsterdamu nebo tentokrát v Johannesburgu.
Takže během letu, když byl čas, tak jsem se zeptala kolegů, kdo by chtěl jít s náma, napsala jsem seznam a zašla do kokpitu za flight crew, jestli se přidají. Po příjezdu na hotel jsem si vzala ten seznam, napsala jsem si čísla pokojů a všechno organizovala. Ihned jsem psala xx, že teda je nás tolik a tolik a řešila detaily odjezdu, výletu i platby. Ihned po domluvě jsem sedla k telefonu, obvolala všechny účastníky zájezdu (haha). A to bychom nebyli my, kdybychom si nedali šlofíka. Přece jenom po osmi hodinovým letu, 0 spánku bylo šlofíka potřeba.
Můžu říct, že hotel, kde jsme zůstávali, byl snad nejhezčí hotel, ve kterým jsem byla – prozatím. Vím, že se to změní. 😀 TA POSTEL! Bože, v něčem tak pohodlným jsem v životě nespala. To normálně se mi nechtělo z tý postele vylézt. A ta sprcha! Normálně prosklená sprcha. Takže kdyby jste na tom hotelu byli s někým, tak ten člověk pravděpodobně místo televize bude koukat na vás, jak se hanbatý sprchujete. Hlavně, že nebyl prosklený hajzl, jak o tom psala (a mě i vyprávěla) Janička. To by teprve byla romantika.
Sraz byl dole na recepci, kde nás vyzvedla dvě auta. Nasedali jsme a jelo se. My měli v autě kapitána a můžu vám říct, že jsem se takhle dlouho nenasmála, jako ten den. To člověk byl v slzách od smíchu. Takže naše skupinka je ROZHODNĚ nenudila.
První zastávka byla v Lion Parku, kde jsme si hráli s malými lvíčky, krmili žirafy, fotili se jak o život a pak nakupovali jak o život.
Já jsem si asi nejvíc užila lvíčátka. Ty, co uvidíte na fotkách, tak těm bylo 3.5 měsíce. Pak na FB jsou fotky i podstatně mladších. Sem dám jenom pár fotek na ukázku a zbytek najdete na mé stránce.

Tady je video, které jsem natočila:

 https://www.facebook.com/video.php?v=782985725106357&set=vb.433090086762591&type=2&theater

Pak jsme krmili i žirafy. Já nevím, ale ta žirafa proti mě něco měla. 😀 Nechtěla ode mě žrát potvora jedna, pak mi strčila hlavu před můj obličej, podívala se na mě a krátce na to odkráčela. Pak si to teda rozmyslela, vrátila se, olízla mi ruku, trošku něco sežrala a dál pózovala nám všem nadšeným turistům.

 

Tak jsem se nedočkala sněhu (mojí kolegyni sněžilo pár dní před tím, než jsem tam letěla já), ale za to jsem se dočkala vánoční atmosféry i pořádně chladného počasí! 🙂

Přiletěli jsme do Manchesteru brzy ráno. Bohužel už od samého rána pršelo a byla neuvěřitelná zima. Samozřejmě to dramatizuji, jelikož člověk si zvykne na teplo snadno a pak je kolem nuly a člověk si připadá jak v Rusku. Takže sotva jsme vylezli z letadla, tak jsme klepali kosu jako blázen.
Jelikož jsme měli noční let, tak jsme všichni dolezli na hotel a šli rovnou spát. Jediný, co jsem stihla, tak napsat rodičům a přítelovi, sundala jsem ze sebe uniformu tak rychle, že jsem byla až sama překvapená a pak jsem padla do postele a za vlast. Ani nevím, jak je možný, že jsem usnula tak rychle. Samozřejmě jsem se ani neobtěžovala rozplést si vlasy, natož ze sebe sundat tu tunu make upu.
Spala jsem tak 3 hodinky a volala mi kolegyně, jestli teda půjdeme ven.
Náš cíl byl jasný – samozřejmě Vás to nepřekvapí, ale byl to Primark a pak vánoční trhy. A jelikož byla zima jako když praští v porovnání s Dubajem, tak jsem se musela na to řádně vybavit.

Sešly jsme se spolu dole v hale hotelu, kde jsme se potkali s jinou crew (máme víc letů do Manchesteru). Takže jsme se rozhodli, že půjdeme všichni spolu dohromady. Víc lidí, víc srandy.
Co mě překvapilo, tak při počtu naší crew (v řádech tisíců) jsem potkala dvě holčiny, co se mnou začínaly a jednu kolegyni, co jsem s ní už také jednou letěla – ten svět je malý! 🙂 No a to jsem nevěděla, na koho a kde narazím později.
Jeli jsme do centra, kde jsme hledali místo, kde bychom se najedli. Samozřejmě jsme chtěli nějakou restauraci a ne fast food. Po cestě jsme narazili na pár stánků. Tolik nádherných vánočních výzdob. Kdybych byla na Vánoce v Dubaji, tak neváhám a nějaké si koupím. Jenže já budu na Vánoce v Kuala Lumpur a v Dubaji se moc nezdržím, takže se ani nebudu obtěžovat zdobením, kupováním stromečku a podobně. To si zajdu k Janičce a omrknu ten jejich. 😀
Také jsme narazili na skupinku lidí, co zpívali vánoční kolegy do rádia. Takže jsme chviličku stáli a poslouchali kolegy. To bylo hezký.
Po několika desítkách minut jsme konečně našli místo, kde si dáme jídlo. Můžu říct, že to byla nádherná restaurace. Škoda, že jsem to nevyfotila. 🙁 
Ale něco málo je vidět na fotce, co jsme se vyfotili s kolegy.

Po jídle jsme vyrazili na nákupy. Po cestě do Primark(u) jsme viděli 1 POUND store, takže jsme tam všichni – samozřejmě – zalezli. Což samo o sobě nebyl špatný nápad, jelikož začalo pršet. Takže jsme tam chviličku strávili a samozřejmě vylezli obnošený taškama. Já jsem si nakoupila taky dost, ale především jsem koupila Calebovi sklenici a hrnek s Family Guy, jelikož milujeme ten seriál a jednu sklenici jsem koupila i bráchovi a tátovi jsem dopřála Simpsons – “Houmra” na sklenici s nápisem “FAT and HAPPY” – 😀 (A jak to teď píšu, tak jsem našla fotky sklenic, tak to sem mrsknu rovnou taky)

No, pak už nás čekal Primark a jelo se domů.

Dali jsme si sraz u ruského kola a když jsme čekali, tak se stalo něco, co mě v životě nenapadlo, že by se stalo …

Najednou vidím, jak jde ke mě holčina, myslela jsem si v tu chvíli, že to bude buď taky turistka, co se bude chtít na něco zeptat a nebo, že je to někdo z druhý crew. Jenže najednou slyším “Míšo?” Nemusím nikomu říkat, že jsem čuměla jako péro z gauče. No a koho, že jsem to potkala? Lenku, která dělá Au Pair v Manchesteru a shodou okolností sleduje mojí stránku na FB. A pozor, údajně mě poznala díky mým botám, jelikož je viděla v mém kufru. 😀 To je asi událost, ze které se nemůžu jen tak vzpamatovat. Náhoda jako blázen. Říkala jsem to pak i kolegům a ti tomu taky nemohli uvěřit. Kdybych byla alespoň v ČR, ale v Anglii? Už se mi stalo, že jsem potkala pár lidí, co četlo můj blog, ať to bylo na pohovoru pro mého současného zaměstnavatele či v autobuse Student Agency. Takže to nemohlo dopadnout jinak, než fotkou! 🙂

                     Takže ještě jednou děkuji Leni za příjemné setkání a milé překvapení!

No a pak bylo na čase jet na hotel! 🙂 Byli jsme všichni promrzlí až na kost. Sotva jsem došla na pokoj, tak jsem seděla asi půl hodiny zabalená v tom, v čem jsem přišla z venku, psala si s přítelem a snažila se roztát. Rychle jsem si zabalila, napustila plnou horkou vanu a v půl devátý jsem vytuhla jako miminko a spala jsem až do našeho wake-up call!
Dneska jsem se vrátila domů a padla do postele jak za vlast. Ovšem jsem se po chvíli probrala a teď píšu článek, píšu si s přítelem a myslím, že následující hodiny budu čumět do zdi, protože se mi vůbec, ale vůbec nechce spát! 🙂 Díky bohu ale mám volno, takže mě to netankuje.

Jinak jediný, co se stalo v uplynulých dnech, tak Janička se mi vrátila z domoviny, přivezla mi dobroty od našich, dokonce jsem od ní dostala i cukroví a moje oblíbené vosí hnízda (pokud někdo budete mít nějaké zbytky vosích hnízd, sem s nima. :-D)

Samozřejmě i události –

Moji rodiče oslavili krásných 24 let manželství a den na to jsme měli výročí my s Calebem.

 

Ve středu k večeru jsem měla standby na letišti. Myslela jsem si, že let nedostanu a když už dostanu, tak to bude nějaká otočka. Takže jsem si tak lehce zabalila, zimní i letní oblečení, kdyby náhodou a vyrazila na letiště. Sedla jsem si asi na 5-10 minut a už jsem se zase zvedala. Proč? Jelikož mě vytáhli na let do Singapore! WOW! 🙂
Vtipně mi to psala Janička, že mě nenávidí, že letím do Singapore. 😀 Nevím proč, ale myslela jsem si, že si mě ze mě dělá srandu. Ovšem Janička si srandu nedělala, Janička měla pravdu – ostatně jako vždycky – a já opravdu letěla do Singapore.

Takže svoje narozeniny jsem trávila v posteli hotelového pokoje. Alespoň jsem měla výhled na marinu. 🙂 Jediný, kdy jsem opustila pokoj bylo když jsem šla do nákupáku pro vody a nakoupit si pár věcí.

28.11. jsem měla letět zpátky a to byl den, kdy jsem měla narozeniny. Mrzelo mě, že nepoletím s mojí crew obzvlášť po tom, co mi na recepci nechali dárek s přáním:

Každopádně místo toho, abych letěla domů v sobotu, jsem letěla v pondělí večer. Takže jsem prakticky zůstala v Singapore 5 dní místo 2. 😀 Ne, že by mi to vadilo, ale chtěla jsem domů konečně.
Měla jsem štěstí, protože každý večer jsem měla možnost Skypovat s přítelem. To asi byla nejlepší část mého pobytu. Mrzelo mě, že tam nemohl být se mnou, tak jsem mu alespoň ukázala Singapore přes Skype. Díky bohu za ty dnešní vymoženosti jako je Skype, Facetime a podobně.

Na jednu stranu mě mrzelo, že jsem se pořádně nepodívala ven. Ale na druhou stranu vím, že tam dřív či později poletím znova, tak mě to ani netankuje. Takže snad lepší fotky a lepší zážitky budu mít z dalšího letu. 🙂

Bohužel mi byl zrušen let do Dublinu, jelikož jsem se nedostala včas domů. Takže další článek bude až z Manchesteru. 🙁

Včera jsme si tím pádem rozhodly dopřát si takový “holčičí den”. Jelikož je důležitou součástí i image, tak jsme si šly nechat udělat manikůru a já jsem se rozhodla zkusit to jejich trhání obočí. 😀 Bolelo to jako prase, alespoň ze začátku, pak to byla pohodička. Takže alespoň teď se nemusím o tohle starat.
No a konečně se za námi přijela podívat moje LINDA (bývalá spolubydlící) … Společně jsme se sešly u Demy, kde jsme vařili. Já teda měla lososa s rýží, protože musím být stále opatrná, co se týče jídla. Ale vynikající. A pak mě Demy překvapila. Ví, že každý rok jsem chodila do Cheesecake Factory oslavit narozeniny. Tentokrát mi to nevyšlo, tak mi koupila dortíky sama! 🙂 Chuděra byla zklamaná, jelikož si spletla nákupní středisko a šla do toho, kde zrovna Cheesecake Factory nemají, ale i tak mi nakoupila dortíky se kterými mě pak překvapila a dokonce mi i zazpívala s její spolubydlící. (Kdo viděl video na stránce, tak ví).

Jinak teda letos opět nebudu na svátky doma. Už to budou třetí Vánoce, které strávím bez rodiny. Tentokrát úplně, doslova a do písmene. Protože předešlé Vánoce jsem strávila s mojí druhou rodinou v USA. Letos mi to ani nepřijde, že nějaký svátky jsou. Sice je to tady všude možně vyzdobený, když jdete do nákupáku, tak tam vánoční stromečky a všechno, ale vzhledem k tomu, že pořád máme kolem 30ky a všude je písek, tak člověku ani nepřijde, že je prosinec, natož že budou nějaký Vánoce. Navíc já letos Vánoce strávím v Kuala Lumpur, takže asi ani nebudu mít čas přemýšlet nad tím, že doma naši s bráchou hodují řízky s bramborovým salátem.
Trošku mě mrzelo, když včera u nás snežilo, že jsem já v Dubaji, protože mi sníh chybí. Alespoň na jeden den bych se vyřádila na sněhu, užila si výhled z okna na padající sníh a pak bych mohla zase jet zpátky do tepla. No, tak snad bude snežit až poletím do Evropy. 🙂

A to je asi tak všechno, co se děje. 🙂

Mějte se krásně a další článek bude z Manchesteru. Snad ulovím nějaké hezké fotky.

Vidíte tenhle nádherný výhled na Dubai? Tak s tímto výhledem se po skoro 8mi týdnech loučím! 🙂 Ano, bude mi chybět sedmé patro, kde je jídelna s tímto úžasným a dechberoucím výhledem, ale na druhou stranu mě vůbec netankuje, že končíme, ba naopak!

Posledních 7-8 týdnů bylo náročných. Ať si každý říká co chce, myslí si o práci letušky, co chce, je to makačka a není to žádné máslíčko. Někdo si myslí, že práce letušky je “kuře, ryba, kuře, ryba?”, dobře vypadat a usmívat se, ale bohužel Vás zklamu, není tomu tak.
Možná si někdo myslí, že necelé dva měsíce je dost málo na to, aby se člověk stal letuškou, mě ta doba bohatě stačila. A za tu dobu jsem se naučila tolik věcí, že sama ani nechápu, jak je možný, že jsem za tak krátkou dobu vstřebala tolik informací. Věřte nebo ne, nejsem schopná sem vypsat všechno, co jsem se naučila. Od evakuace letadla na vodě či na zemi, hašení požáru, rození dětí na palubě letadla, podávání epipenu po servování jídla a pití. A to je HODNĚ stručný výcuc toho, to jsme v posledních týdnech dělali.
Po praktických zkouškách vím, že je to makačka a že mě ještě hodně práce čeká. Od zvedání neuvěřitelně těžkých kontejnerů po plné nasazení po x hodin.
Aby Vás v letadle obsloužili tak tomu předchází SPOUSTA a SPOUSTA věcí, o kterých lidé, kteří tuto práci nikdy nedělali, nemají ani tušení. Bohužel lidé vidí jenom výše zmíněné “kuře nebo ryba?” a nebo hezky namalované tvářičky letušek. Nevidí to, co se odehrává před “boarding” a nevidí ani to, co se děje po té, kdy pasažéři odejdou z letadla.
Bohužel v dnešní době lidi ocení práci letušek jenom v době, kdy je tahají z havarovaného letadla. Já jsem vždycky měla respekt pro všechna povolání. Ať to byl popelář, uklízeč, doktor či učitel. Někdo tu práci dělat musí. Někdo vám ty kontejnery musí vynést. Stejně tak jsem respektovala vždy i letušky. A po tomhle výcviku mám pro ně víc respektu, než kdykoliv předtím.
Takže si važte svých letušek, protože nikdy nevíte, kdy zrovna ony Vás budou tahat z letadla. Doufám, že nikdo z Vás tohle nikdy nezažije. Není to jen o hezké tvářičce, červené rtěnce a kuřeti. 🙂

Dnešním dnem jsem ukončila poslední den výcviku. Zítra tím pádem jdeme naposledy do školy, kdy si konečně převezmeme svoje licence. 🙂
Nejsem schopná říci, jak jsem unavená, ale na druhou stranu šťastná, protože se mi nesmírně ulevilo. Konečně můžu přijít domů a nemusím se učit do brzkých ranních hodin a tak dále. Jsem vděčná za tuhle příležitost, protože jsem se naučila spousta užitečných věcí, které se mi budou do života hodit a samozřejmě jsem nesmírně vděčná za svoje kolegy. Je nás ve skupině pár, ale je nás spousta různých národností, každý máme jiný životní příběh, jiné zkušenosti. Každý den se učím něčemu novému a to mě jako člověka nesmírně obohacuje.

Takhle jsem strávila víkend učením.. 😀

Mimo to jsem se konečně přestěhovala do svého ! HURÁÁÁ!

Mám naprosto úžasnou spolubydlící z Anglie se kterou jsme si padly do oka. 🙂 A měla jsem obrovské štěstí, protože bydlím v super lokalitě a mám naprosto nádherný a OBROVSKÝ BYT!
Samozřejmě to bylo náročný se přestěhovat, jelikož jsem měla 5 kufrů, ale s obrovskou pomocí řidiče jsem to zvládla.
První zastávka byla samozřejmě IKEA. Tady se ukázalo, že jsem celá maminka. Byla jsem jak ve svým živlu. Jediný, co mě vyloženě tankovalo, byly ty davy lidí. Na druhou stranu se není čemu divit, IKEA mi přišla nehorázně levná v porovnání s Českem. Řekla bych, že se můj přítel zhrozil, když viděl všechny ty fotky z Ikea, ale na druhou stranu si ulevil, protože to samozřejmě budu já, kdo takhle bude vybavovat náš poloprázdný byt. Můžu být ráda, že mi nebude do toho kecat, protože já už jsem nám vybrala vybavení celého bytu. 😀 No bude to sranda. Každopádně tenhle nákup neměl chybu. Tady je pár fotek.

Samozřejmě jsem si nakoupila spoustu věcí od povlečení po rámečky na fotky. A hned jakmile jsem dojela domů, tak jsem se pustila do zařizování. Moje postel vypadá asi následovně.

Asi nejlepší úlovek je tato MAPA světa:

Takže hned na úvod bych řekla, že nejtěžší máme za sebou! 🙂 Ve čtvrtek jsem dokončila další část tréninku a stejně tak týden před tím jsem dokončila první část tréninku a získala svoje licence na B777 a A380.

Poslední týdny byly náročný. Člověk trávil převážnou většinu času ve škole, hezky vzhůru od 5 ráno do půlnoci či ranních hodin. Volné chvíle se trávily tak, že se člověk učil, učil a učil. Ale je to za náma. Takže tenhle víkend jsem naspala asi 24 hodin, včera 10, dneska 14. 😀

Poprvé jsem šla ven tady. Nebo asi takhle.

První večer, co jsme dokončili první část výcviku, jsme šli všichni do baru, který je na pláži. Bylo to takový hodně relaxující. Na recepci hotelu jsme si domluvili odvoz, takže nás vyzvedlo luxusní auto a odvezlo nás do toho baru. První věc, co mě překvapila, tak tady konkrétně v tomto baru nepustili chlapi dovnitř bez ženský. Nás bylo 6 holek a jeden kluk. A hned, když jsme šli do řady, tak k nám přišlo pár chlapů, jestli je neprotáhneme dovnitř. Odmítli jsme, ale stejně se k nám vecpali. Před náma byla menší skupinka než my a tam se zeptali borce, jak se ta holka, se kterou jde dovnitř, jmenuje. Nevěděl. Zeptal se tý holky, jak se jmenuje ten borec, nevěděla. Jak to dopadlo? Všechny je vyvedla ochranka. Přišli jsme na řadu my, jedna holčina od nás řekla okamžitě, že ti chlapi k nám nepatří. Nás pustili, je vyvedla ochranka.
Zrovna v tom baru byl Octoberfest. 🙂 Bylo to fakt hezký. Bylo tam víc barů, víc možností muziky. My jsme se přesunuli na pláž. Tam byly lehátka, kde člověk si mohl lehnout a sledovat lodě v přístavu. Zaplatit si vodnici, která stála 50 DHS! Do teď z tý ceny ještě pořád nemůžu. My jsme byli na pláži, ale zůstali jsme na takovým gauči. Nevím, jak to popsat. Prostě obrovský gauč, kde se nás vešlo spousta. Bylo to takový relaxující. Nic šílenýho, což mi vyhovovalo. 🙂 Hráli dobrou muziku – video jsem dávala na stránku na FB. Takže jsme pak šli na chvíli tancovat a jeli pak rychle domů.

Čekali jsme až se setmí a že se půjdeme povídat na fontánu. BOŽE! To bylo nádherný. Neviděla jsem nic v hezčího a to jsem myslela, že tu v Barceloně nic nepředčí. OMYL!

Kdo by rád viděl video, tak je opět na mé stránce. 🙂

No a dostala jsem svoje první lety! 🙂 Samozřejmě se to ještě může změnit, ale pokud ne, tak poletím do Amsterdamu, kde máme layover. A pak mám otočku do Pákistánu. Ani na jednom z těch dvou míst jsem nebyla, takže se těším jako malá holka.
Plánuji si koupit mapu do nového bytu s tím, že si budu dávat špendlíky, kam jsem se podívala. A i jsem přemýšlela, že si koupím deník a budu si zapisovat, kdy jsem kam letěla. Uvidíme, ještě to nějak vymyslím.

Tak jsem si konečně našla čas napsat menší “update” na blog. V poslední době jsem ráda, že se vůbec vyspím. Vstáváme každý den v 5 ráno, celý den jsme ve škole a domů chodíme po 4té odpoledne. Většinou to dopadá tak, že přijdu domů, dělám domácí úkoly, učím se do noci a pak ráno vypadám jak zombie z  “Walking Dead”.

Praha – Dubai,

let byl naprosto úžasný. Bylo to poprvé, co jsem letěla s “xx”. 🙂 Bylo o nás nádherně postaráno.
Letušky se o nás skvěle postaraly. Dostalo se nám šampaňského z Business class, čokolád a  letuška nás pak fotila s dalšíma crew a celkově to byl velice příjemný let.

Při přistávání se mi zatajil dech při výhledu na noční Dubaj, bylo to naprosto úžasný. Fakt jsem si připadala jak Alenka v říši divů. Typický turista – huba dokořán, cukání v ruce to celý nafotit. Ale jelikož jsem neměla sedadlo u okna, tak jsem mohla fotit velký prd. Sice jsem koukala na “obrazovce” přede mnou (Mohla jsem sledovat celou dobu letu z kamer na letadle), ale to bylo asi tak všechno. No, ono ještě bude příležitost to nafotit.

Po příletu o nás bylo skvěle postaráno a byli jsme všichni převezení na hotel, kde všichni momentálně bydlíme. Jelikož jsme se většina lidí znala už x týdnů před prvním setkáním, tak jsme na sebe v hotelu naskákali – objímačky, líbačky (to neberte doslova). Někteří, co s náma nebyli na našem Whatsapp, na nás koukali, jak kdyby jsme spadli z nebe. Všichni se ptali “Jak dlouho se znáte, to už jste se znali před tím?” Tak jsme jim to vysvětlili a divili se o to víc. Ale bylo to fajn. 🙂

Mám naprosto úžasnou spolubydlící z Polska. Škoda jen, že až nás dají do ubytování, že spolu dost pravděpodobně už nebudeme. 🙁

První týden byl takový spíš orientační. Náročný, ale pořád to bylo takový lehčí, než poslední dva týdny.

Tady je víkend pátek, sobota – na to si asi nikdy nezvyknu. V sobotu (týden po příletu) jsme šli do mešity. Což byl naprosto úžasný zážitek. Samozřejmě se člověk dozvěděl hodně zajímavé věci, viděl a zažil něco nového.

A samozřejmě moje Janička se tu o mě stará naprosto královsky. Hned den po příletu si mě vyzvedla a vyvezla mě po Dubaji a stejně tak následující víkend! 🙂 Už se taky těším, až se zase uvidíme. Bydlíme od sebe možná tak 3 minuty 😀

Dubai jako takový je podle mého názoru naprosto kouzelný. Samozřejmě je to úplně jiný než jakákoliv jiná země, kde jsem kdy byla – logicky. Nedá se to absolutně srovnat s USA, UK ani Českou Republikou.
Asi největší šok bylo počasí. Obzvlášť první dva týdny. Ale samozřejmě ti, co zažili léto v Dubaji, nám řeknou, že nevíme, co HORKO znamená, protože letní měsíce jsou tu hotové peklo. No uvidíme. Každopádně teď se trošku ochladilo, takže člověk venku netaje jako zmrzlina, sotva vystrčí boty z baráku.
Lidé jsou tu naprosto úžasní. Zlatí, ochotní, zdvořilí. Zatím jsem tu neměla ABSOLUTNĚ žádný problém.

Jestli je tu něco, co mě děsí, tak jsou to řidiči a samotná jízda v autobuse či autě. 😀 Ne jednou se stalo, že jsem v autobuse vykřikla, jak jsem se vyděsila. Normálně to jsou někdy i milimetry od dopravní nehody. Ti řidiči se toho tady fakt nebojí. A jestli jsem někdy nadávala na Američany či Angličany, tak ježiš marja, beru to zpátky a hluboce se omlouvám. Tady člověk sedne do auta (taxi) či autobusu a normálně se modlí celou cestu z bodu A do bodu B, aby tu jízdu přežil.
Jestli jsem si kdy stěžovala na dopravní zácpu v USA, tak to byla procházka růžovým sadem oproti tomu, jaký jsou zácpy tady.

První týden v Dubaji jsem chodila spát v 8.30 večer a vstávala v 5 ráno. Každý den kromě pátka. Jinak teda jsme před dvěma týdny začali výcvik. Vstávám pořád stejně, ale bohužel chodím spát podstatně déle. Nedělám nic jinýho, než vstanu v 5ráno, během přípravy (uniforma, make-up a celkově “image”) skypuji s přítelem, v 6.15 sednu do autobusu a dřív jak v 4 odpoledne se domů nedostanu. Po příchodu domů si uvařím, pokud mám sílu a náladu a nebo se vrhnu na úkoly a pak se do večera učím. Neuvěřitelně mě to baví. Skvělí trenéři, naprosto úžasný výcvik, ale rozhodně to není procházka růžovou zahradou a je to sakra náročný, ale je to i sranda. Každý den máme praktický testy v simulátorech, ptají se nás při hodinách, začali jsme i písemné testy. Příští týden končíme první část a já už teď můžu říct, že ať je to náročný jak je to náročný, tak mi to bude sakra chybět. Hlavně naši trenéři.

Mimo jiné jsem konečně dostala rezidentská víza. Hrozně ráda si listuju pasem a čumím na všechny ty razítka a víza, která tam mám. 🙂

Dneska jsem si naordinovala relax, žádný učení, žádný úkoly a zítra to vypukne. Dva dny plný učení. Spát – jíst – učit se a zopakovat.

Takže se zase mějte krásně a až zase bude o čem psát, tak něco napíšu.