LA, CALIFORNIA

AAAAAAAaaaaaa ….. Opět California! 🙂 

Musím říct, že i přes to, že LA je 16ti hodinový let, tak já mam ten let ráda. Sice je to dlouhý a pro nás je to rozhodně dělší jak 16 hodin, je to náročný, je to dlouhý, ale já to fakt mám i ráda. Sice je člověk pak vyždímanej tak, že ani neví, jak se vlastně jmenuje a odkud je, ale fakt to stojí za to.

Jedna věc je, že jsem lezla do letadla v bolestech. 😀 Vtipně jsem byla na cvičení a měla co dělat, abych to rozchodila. Já teda jsem zvyklá na pořádnou dávku, ale tohle bylo moc i na mě a vzhledem k tomu, že nechodím cvičit pravidelně, a hlavně většinou si jdu zaplavat, tak tohle byla pecka. Nebyla jsem jediná, i náš Purser si byl zacvičit a tak jsme kníkali bolestí dva. 

Let byl – klasika – dlouhý, ale bylo to fajn. Fajn cestující, skvělá crew a hlavně super senioři. Nasmáli jsme se a fakt ten let utekl jako voda. Sice jsme pak strávili asi hodinu na imigračním, jelikož jsme tam byli crew z … 5 letů? A když z toho dva byly 380, tak si představte ty dlouhý fronty. Jenom naše posádka byla 30! lidí 🙂 

Po příjezdu na hotel jsme se dali do kupy a vyrazili na společnou večeři na Newport beach. Já a ještě jedna holčina jsme se po příjezdu na místo odtrhly a šly si nafotit západ slunce. A musím říct, že to byl jeden z nejhezčích západů slunce. 

Fakt nádhera. Kdyby bylo po mým, tak tam zůstanu a do Dubaje se už nikdy nevrátím. 

Dali jsme si výbornou večeři, pár drinků a jeli zpátky na hotel. Přece jenom jsme všichni měli toho plný kecky a každý jsme měl nějaký ten plán na další den.

Já jsem se rozhodla, že si půjčím auto a projedu se trošku. Ráno v půl 9 jsem vyzvedla auto, nasedla a upalovala jsem si to směr Santa Monica.
Nejsem schopná popsat, jak relaxující pro mě je řízení. Skoro jsem se rozbrečela, jak jsem byla spokojená. Pustila jsem si muziku na plný kecky, tancovala, zpívala si (zpívala je hodně silný slovo, že moji milí rodiče?) a naprosto si vychutnávala každičký moment. Já fakt miluju řízení. A fakt se těším, až se vrátím do USA a koupím si auto. Když jsem ještě žila v USA, jako AU PAIR, tak jsem někdy sedla jen tak do auta, abych se projela a vyčtila si hlavu. 

Dojela jsem do Santa Monica a šla jsem se podívat po okolí. Přidám sem dva odkazy na videa a fotky! 

První je video po cestě k Santa Monica Pier. 

A pak tady už je video ze Santa Monica Pier 

Musím říct, že teda bylo neuvěřitelný horko! A taky jsem se debil na to nejlépe neoblékla. Ale na druhou stranu jsem měla později další schůzku na svatební šaty a nechtěla jsem tam jít jak hastroš. A většinu času jsem stejně strávila v autě. 

Strávila jsem tam asi tak hodinu a půl a pak jsem se vypravila na Vaše doporučení na Griffith Observatory. Děkuji za tipy, rozhodně to stálo za to! 🙂 Chtěla jsem se ještě stavit na Malibu, protože to není daleko od Santa Monica, ale na druhou stranu jsem věděla, že bude odpoledne zácpa a já musela být ve 4 zpátky v Costa Mesa.

Samozřejmě na Griffith Observatory bylo plno. Parkoviště narvaný, takže jsem musela parkovat docela daleko a pak si to vyšlápnout do kopce. V tom horku to bylo docela nepříjemný. Lilo ze mě a fakt jsem proklínala svůj nápad vzít si kalhoty místo kratasů. A hlavně vtipně po cestě dolů jsem si koupila nanuka a vtipně se pokecala, protože to byl vodový nanuk a samozřejmě v tom horku to tálo rychleji než jsem stihla … ehm tohle bude znít divně … lízat. Takže jsem ho v půlce kopce zahodila, jak jsem byla nas….

Strávila jsem tam jenom chviličku teda, mazala jsem rychle zpátky do auta a jela zpět do Costa Mesa.

Vtipně po cestě zpátky byla zácpa – žádné překvapení, ale v půlce cesty mi přestala navigovat navigace. Prostě se zasekla, takže jsem vzala nejbližší exit, zajela na benzínu a snažila se to rozchodit. Marně. Tak jsem se snažila rozchodit iPhone, protože mám svoje americké číslo a díky bohu i připojení k Internetu, ale neuvědomila jsem si, že jsem si zakázala ukazovat lokalitu, kde jsem, takže jsem musela jít na benzínu zjistit adresu. A pak teda jsem v autě rozběhala iphone, protože jako zázrakem mi došlo, že jsem měla “location services” zakázaný. Povoleno a mohlo se jet dál. 🙂
V půlce cesty se však navigace vzpamatovala, takže jsem naštěstí dojela včas. 

Rychle jsem se zaběhla převléct a běžela jsem na schůzku. A ? 

Našla jsem svoje šaty snů! 🙂 Sice teda stojí naprosto nechutný peníze, ale teda vdávám se jenom jednou a i Caleb se mnou souhlasil a vtipně to byl ještě on, kdo mi říkal, že můžu bejt naprosto v klidu, že je to ještě v pohodě cena a at si prostě vyberu to, co chci. No moje karta zapláče.. To ani nemůžu říct doma. Ale měla jsem fakt radost. Až takovou, že jsem normálně brečela Calebovi na telefonu, jak jsem byla spokojená. 

Pak jsem si zajela pro oběd do Panera Bread a jela zpět na hotel vyzvednout crew. Já a FO jsme chtěli jít na večeři a do toho mi napsal kámoš, že přiletí ten den do LA, tak jsme nakonec šli já, FO, náš kapitán a ještě jedna crew a pak druhá crew z letu po nás. Já i FO jsme měli auta, takže jsme všichni naskákali do aut a jeli na Laguna Beach. 🙂 Dopřáli jsme si večeři s drinkama s výhledem na pláž. Naprosto nádherný západ slunce .. 🙂 

Musím říct, že se mi nechtělo jet na hotel a vracet auto. Mohla jsem si ho nechat až do rána, protože jsem měla zaplaceno 24 hodin, ale prostě se mi nechtělo zpátky a z představy, že máme letět zpět do Dubaje, jsem měla osypky. Já prostě jsem v USA spokojená, cítím se tam štastná a jako doma. Akorát mi tam chyběl ten chlap. Kdybych mohla, sednu na letadlo a letím za ním. O tom žádná .. 

Cesta na letiště byla …. náročná. Já jsem to nesla těžce, protože naposled, co jsem byla na “Departures” v LA, tak jsem strávila asi 5 hodin v slzách, protože jsme s Calebem přistávali z Hawaii v LA a odtud oba letěli každej “domů”. Takže tam to bylo naposled, co jsme se viděli. A já jsem si vzpomněla na to loučení.

Všechna moje loučení jsem byla já ta, která procházela pasovou kontrolou. Byla jsem ta, která nechávala někoho za sebou. At už to bylo, když jsem letěla do USA, UK nebo UAE. A je jedno jestli jsem se loučila s rodičema, přáteli, host family a nebo s Calebem. Ale musím říct, že je podstatně snažší bejt ta, která jde první. Když jsme byli v LA, tak Caleb měl let dřív jak já a taky z jinýho terminálu. On letěl “domestic” já letěla “international”. V LA jsem byla já ta, která zůstala stát za pasovou kontrolou. Caleb byl ten, který odcházel a nechával mě za sebou. Sice jsem probrečela hodně hodin, ale celkově jsem to snášela podstatně lépe, protože jsem byla pořád v sedmém nebi z našeho zasnoubení a pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že jsme se zasnoubili. Nemohla jsem uvěřit tomu, jakým způsobem mě o ruku požádal, nemohla jsem uvěřit tomu, že to, o čem jsme několik měsíců mluvili se stalo skutečností, nemohla jsem uvěřit tomu, že mám na ruce nádherný diamantový prstýnek. Ale stejně tak jsem těžce snášela fakt, že prostě musíme jít zase od sebe. Jenže tentokrát byla řada na mě zůstat na letišti. Nemohla jsem ty slzy zastavit a nedokážu ani popsat, co se mi honilo hlavou natož co jsem cítila. Brečela jsem bez přestání následující dvě hodiny a na svůj let odcházela úplně znechucená, zlomená, naštvaná … Ale tak co už, to holt k mému životu patří.. Ale prostě být zpátky na tom místě mi připomělo naše poslední loučení. 🙁

Let zpátky do Dubaje byl v pohodě. Docela to i uteklo, nebyl to špatný let. A taky jsem měla nový zážitek. Otázkou zůstává, zda-li to je dobrej nebo špatnej zážitek. Měli jsme tzv. Rejected landing. To znamená, že když jsme už byli tak dvě minuty od přistání, tak jsme museli znova “vzlítnout”. Já okamžitě věděla, že se něco děje. Přece jenom člověk ví, jak to chodí, když se přistává, je to slyšet, je to cítit.. Najednou člověk cítil něco úplně nového, takže najednou jsme se zase zvedli a to byl teda masakr. A380 je neuvěřitelně obrovský a těžký letadlo. Mnohdy mi zůstává rozum stát nad tím, jak je možný, že se to letadlo vůbec odlepí od země. Byla jsem docela nadšená, že jsem to zažila v praxi. Byl to adrenalin. Ale být asi níž, tak se pose… 😀 Ale všechno v pohodě. Celkem běžná věc..

A pak mě čekal jeden den volna ..

JEDEN DEN! 

No a ten jsem strávila v nemocnici s mojí spolubydlící, která se pořezala při vaření a já jí musela vzít do nemocnice, aby jí to zašili. Takže místo toho, abych si dala véču s Demi a Omarem, šla brzo spát, dala si vanu a sbalila si jsem trávila večer v nemocnici. Na druhou stranu jsem ráda, že moje spolubydlící je v pohodě, rána je zašitá, já si holt dala večeři o dost déle, dopřála jsem si jenom vanu a padla do postele jako za vlast. Ani jsem se neobtěžovala si zabalit… 

END.