Asi s napětím očekávaný článek je tady.
Hawaii, aneb dovolená snů.
Na tuhle dovolenou jsem se těšila jako blázen. Hawaii pro mě bylo vždycky místo snů a já stále nemůžu uvěřit tomu, že jsem si splnila jeden ze svých snů.
Asi nejhlavnějším důvodem, proč právě Hawaii, byl fakt, že jsem se osobně nesetkala s rodiči mého snoubence. Znali jsme se přes Facetime/Skype a přes smsky. Víceméně nebyla do této doby příležitost, jak se seznámit osobně.
Jelikož se Caleb vracel z deploymentu podstatně dříve, než měl, tak já jsem si musela přehodit dovolené, což byl víceméně oříšek, ale povedlo se mi získat pár dní v červenci. Jelikož jeho unit je stále na misi, tak ani pro něj nebyl takový problém si vzít dovolenou.
Strávila jsem několik hodin na swapu, abych si vyměnila lety tak, abych si dovolenou prodloužila, což se mi nakonec podařilo. A tím pádem jsem se vydala směr Big Island.
Musím říct, že více jak den strávený v letadle byl docela oříšek. Přiletěla jsem z pracovního letu, měla pár hodin na zemi a už jsem opět letěla do háje. Z Dubaje do cílové destinace to dalo krásných 24 hodin, když nepočítám čas strávený přestupy.
Byla jsem celkem nervózní, protože jsem měla strávit den s Calebovo rodičema sama. Nakonec se ukázalo, že nebyl absolutně žádný důvod být nervózní.
Víceméně přeskočím rovnou do chvíle, kdy přiletěl Caleb.
Ode dne, kdy přiletěl, tak jsme měli furt něco na práci. Ať už to byly výlety na pláž, serfování, prohlídky parků, vodopádů či volkán, tak jsme se vesměs nezastavili.
První večer byl takový odpočinkový. Koukali jsme na filmy, pili jsme, procházeli jsme fotkama atd. Ráno hned pro změnu přiletěla babi z Honolulu za náma. Odpoledne jsme se s Calebem pak vypravili podívat se do parků a na volkana. Dali jsme si dobře do těla. 🙂
Venku bylo abnormální horko, takže se při výšlapu nedalo absolutně dýchat. 🙂 Večer jsme pak jeli zpět domů, protože nás čekalo rodinné grilování. 🙂
Následující den jsme vstávali v 5 ráno, abychom jeli na pláž. Rozhodli jsme se, že pojedeme na druhou stranu ostrova a proto jsme tím pádem jeli takhle brzo ráno. Ale musím říct, že to stálo za to. Protože ta pláž byla nádherná.
PO cestě jsme měli i pár zastávek a musím říct, že ten výhled taky stál za to,.
Zastavili jsme se na dvou plážích. Na té první jsme řádili ve vlnách a užívali si naprosto pohádkové dovolené. NA té druhé jsme se zastavili sesbírat kameny, abychom z nich pak mohli dát dohromady naše jména. Taková menší tradice na Hawaii, co tam dělají … Dávají svá jména a různé zprávy na lávu, aby ty bílé kameny vynikly na té tmavě hnedé až černé barvě.
V pondělí večer mi Caleb podal iPad s tím, že by ode mě chtěl něco opravit. Tak jsem si to vzala a tam byla dlouhá zpráva pro mého tátu. Ve zkratce řečeno, žádal mého tátu o ruku. Takže v úterý ráno jsme vstali o trošku dřív, jelikož jsme jeli serfovat a měli Skype s mojí rodinou. Tátovi se poslala ta zpráva, protože přečíst by to trvalo asi věčnost a Caleb by si dost možná zlámal jazyk. Tatínek to odsouhlasil a my pak spokojeně vyrazili serfovat.
Učil mě Caleb s jeho tátou a musím říct, že to byla sranda. Nejdřív teda mi do smíchu nebylo, zaprvé ty vlny mi přišly obrovský, podle jejich vkusu byly ale maličký. A taky že jo nejsem nějakej úžasnej plavec. Docela rychle jsem se začala zvedat a v momentě, kdy se mi podařilo se zvednout úplně a sjet si první vlnu, tak jsem věděla, že serfování bude můj nový koníček do budoucna. Taky jsem Calebovi řekla, že jestli neví, co mi koupit k Vánocům, tak že růžový prkno by mi udělalo radost což udělalo radost jemu, protože on serfování miluje. 🙂 Stejně jako celá jejich rodina.
Tady jsem se učila serfovat.
Ráj na zemi! 🙂
Odpoledne jsme pak vyrazili s Calebem a s mami na vodopády a projít se. Taky nádherná podívaná.
Po cestě zpět jsme se zastavili na farmě, abychom si dali kokosovou šťávu! 🙂
A pak jsme se zastavili na “přehradě”, která chrání ostrov před tsunami. A taky se podívat na želvy.
A pak večer jsme se jeli podívat na sopku v noci! 🙂 Což byl naprosto boží zážitek
NO A pak přišel DEN, na který ani já, ani Caleb v životě nezapomeneme.
Calebovo teta je fotografka a tak Caleb měl nápad, že bychom se mohli nechat vyfotit, ať máme nějaký pěkný fotky na památku. Což mi bylo podezřelý, když mi to řekl, ale nechala jsem to plavat.
Ráno jsem se připravovala a když jsem ho viděla, tak jsem byla lehce zmatená, protože byl vyparáděnej a já si říkala, co blbne, dyť je to jenom focení. Myslela jsem si, že to bude “casual”. Pak jsem si řekla, že možná mu na tom přece jenom záleží a chce nějak vypadat.
Když jsme šli do auta, tak v autě bylo prkno, což mě zmátlo. Takže jsem se pak ptala, na co s sebou tahá pkno, na což mi odpověděl, že teda mu teta řekla, ať vezmeme nějaký věci jako je prkno a tak a že to uděláme jako téma těch fotek, ať máme památku na moji první návštěvu na Hawaii. Tak jsem to nechala plavat – opět. Jeho mami ale zřejmě vycejtila, že začínám mít podezření, tak začala, že Leah má teď dvojčátka a že nemá na focení čas, že je na mateřský, tak chtěla udělat nám fotky na památku a zafotit si aby zůstala “ve formě”. Což mě předsvědčilo o tom, že se nic na mě nešije – OMYL!
Takže jsme vyzvedli tetu a jeli jsme na místo určení.
Když jsem cvakla tuhle fotku, tak jsem netušila, co pro mě tohle místo bude znamenat.
Takže jsme se začali fotit. Řešili jsme kde se postavit, jak se postavit. A pak mě Leah vzala na stranu, že zkusíme ještě nějaký místa jinde a podle toho se rozhodneme. A taky že chce vyfotit jenom mě. 🙂 Pak vidím Caleba tahat prkno z obalu, tak jsem se ptala, jestli chce pomoct, což okamžitě mi řekl, že ani náhodou. Tak říkám, okay.. v pohodě.
Pak jsem se vrátila k němu a fotili jsme se vedle toho prkna. Z ničeho nic mě po pár snímcích zavolala Leah, ať se jdu na fotky podívat a řeknu jí, co si o tom myslím, že jsem kdysi dávno fotila, tak ať jí řeknu co a jak. Tak jsem šla, podívala jsem se na foťák a tam fotka nás s Caleb otočil to prkno z druhé strany a bylo na něm napsáno ” WILL YOU MARRY ME? ” … V tu chvíli jsem se otočila a Caleb už si klekal. Což já skoro infarkt. 😀 Asi 150x jsem se zeptala jestli jako vážně.. “IS this for real?” a za chvíli “Hold on, are you serious?” V jednu chvíli jsem měla blízko k slzám a pak jsem byla v takovým šoku, že si ani nepamatuju, jakej ke mě měl proslov. Pamatuji si jak mě oslovil jménem a příjmením, pak si pamatuju už jenom “Řekneš mi na to něco?” … a pak výkřik radosti, že mi sedí zásnubák. 😀 Já byla v takovým šoku, že jsem mu na to normálně neodpověděla a musel se zeptat víckrát. Samozřejmě moje reakce pak byla “OF COURSE, YES” .. 😀 A pak následovalo foceníííííí, focenííííí a foceníííííí … A já samozřejmě pořád šok. Klepala jsem se jak blázen ..
Fotky zatím nemáme, máme jenom tři … 🙂
Když jsme pak jeli domů, tak na nás už čekali rodiče s gratulacemi. Hugs and kisses! 🙂
A pak se obvolávala celá rodina. Jeho babi si mě vzala k telefonu, radostí na mě křičela Já to věděla, já to věděla, já to věděla..
Víceméně se ukázalo, že všichni o tom věděli, jenom já ne. A že na to všichni čekali. Jenom já jediná neměla tucha a přísahám Bohu, že bych se klidně i vsadila, že nepožádá o ruku teď. Protože ho znám a věděl, že jsem to nejdřív očekávala, protože to bylo víc než jasný. Po dlouhatánské konverzaci jsem pak došla k závěru, že se to nestane. Věděla jsem, že mě chtěl překvapit, byť nebylo překvapení to, že žádat chce a bude.
Druhý den jsme vyrazili opět na výlet. Jeli jsme na horu, odkud jsme se měli podívat na východ slunce, jenže jsme píchli 3 míle pod vrcholem. 😀 Takže jsme v kose měnili kolo, já a Calebovo mami jsme klepaly kosu jako blázen.. ale i přes to jsem měla nějakou tu fotku vyfocenou.
Pak jsme jeli s Calebem na pláž odpoledne 🙂
Večer nás pak čekala večeře v parku s výhledem na Volcano! 🙂 Byla to rodinná oslava našich zásnub.
A teď přeskočím k tomu smutnějšímu …
Musím říct, že je pro mě těžší a těžší se vítat a především loučit. Každé loučení mi láme srdce a já vždycky brečím několik hodin, ne-li dní.
Věděla jsem, že v momentě, kdy se s Calebem uvidíme, bude pro mě těžší nasedat do letadla a letět zpět do Dubaje.
Věděla jsem, že v momentě, kdy se s Calebem uvidíme, bude pro mě těžší nasedat do letadla a letět zpět do Dubaje.
Bohužel, Dubaj pro mě není domov. Respektive, necítím se tu doma. Doma je s Calebem. Tam se cítím doma a je jedno, jestli je to Amerika nebo tramtárie. Nezáleží na tom, kde člověk je, ale koho má vedle sebe po svém boku. Důvodem proč já vždycky chtěla zpátky do USA byl on.
Bylo pro mě snazší být pryč, když on byl na misi. Bohužel v dnešní době už to není jeho práce, která nás udržuje odděleně. Tentokrát je to moje práce a moje povinnosti.
Bylo pro mě snazší být pryč, když on byl na misi. Bohužel v dnešní době už to není jeho práce, která nás udržuje odděleně. Tentokrát je to moje práce a moje povinnosti.
Létání miluji a vždycky byl můj sen tohle dělat. Moje práce mi pomohla překonat dny, kdy jsem byla zralá zůstat v posteli a brečet si steskem. Drželo mě to nad vodou.
Moje priority se změnily. Moje sny se změnily.. Splnila jsem si své sny a vytvořila si další..
Seděli jsme na letišti, já naprosto zhroucená v slzách. Seděli jsme a psali jsme si plán svatby. Věci, co musíme zařídit apod. Bavili jsme se o brzkém založení rodiny.
Moje práce je krásná byť náročná z několika důvodů. Je nádherný podívat se po celém světě a bejt za to placená. Je to naprosto úžasný “lifestyle” jeden večer brouzdat nočním New Yorkem, další den se probudit v Dubaji a pak se procházet po Velké Čínské zdi.
Když jsem byla na Hawaii, tak jsem si uvědomila, že mi to absolutně nechybí. Ba naopak jsem si ani jednou nezasteskla. Bylo mi úplně jedno, kam si lítají moji kolegové a kamarádi. Věci, co mě dřív zajímaly a bavily, mi najednou nechyběly.
Je mi jasný, že venku je tisíce holek a kluků, co by dali cokoliv za to pracovat u společnosti, ve které pracuji já. A je mi jasný, že bude spousta lidí, co ani nepochopí to, že chci odejít. Přece jenom člověk žije v Dubaji, lítá si po světě a není špatně placen.
Já mám pocit, že jsem si svého užila dost. Život po různých městech ČR, život v USA, UK a UAE, cestování po celém světě.
Když se podívám na mapu, kolik špendlíků na tý mapě mám, tak jsem pyšná a vděčná na to, že jsem se na tyhle všechny místa mohla podívat. A ještě mě pár špendlíků čeká. Letím teď do Manily (Filipíny), letím na Seychelles … To jsou místa, kde jsem nikdy nebyla …
Jedno vím jistě. Chci se usadit a začít normální život. Nikdy nepřestanu cestovat a objevovat taje jiných zemí. Ale radši je budu objevovat po boku někoho, koho miluji nade vše než sama. Můj zážítek na Hawaii je naprosto dokonalý, protože jsem objevovala taje Hawaii po boku člověka, se kterým chci strávit zbytek svého života.
Chci vybudovat vlastní domov, nechodit domů z práce do prázdného bytu či hotelového pokoje. Chci se těšit domů, protože na mě bude někdo čekat nebo mít i příležitost na někoho čekat.
Na to, že mi není ani 24 let si myslím, že jsem zvládla dost věcí, na který já jsem pyšná a vím, že i moje rodina a přátelé jsou na mě pyšní.
Chci si vzít člověka, kterého miluji a dřív či později založit rodinu.
Víceméně se teď budu soustředit na to, abych mohla co nejdříve zpět do USA a být po boku mého milovaného a začít budovat život a kariéru.
Je pár věcí, o kterých přemýšlím, že bych chtěla do budoucna dělat a je mezi nimi i to, že bych si ráda dodělala vysokou … Momentálně vše promýšlíme a plánujeme.
Co bude, bude. Ale jsem si jistá víc, než kdykoliv předtím, že chci skončit. Nemůžu takhle fungovat do nekonečna. Kdybych chtěla zůstat déle, tak tu podporu mám, ale já nechci. Jsem ráda, že jsem si to zkusila, dalo mi to do života neskutečně mnoho zkušeností a zážitků. Odejdu s vědomím, že se jednoho dne neprobudím a nebudu litovat toho, že jsem to nikdy nezkusila. Ba naopak. Splnila jsem si svůj sen! A pokud se k tomu dřív či později budu chtít vrátit, proč ne.
Momentálně po x letech se chci soustředit na jiné věci. 🙂
Momentálně po x letech se chci soustředit na jiné věci. 🙂
A tímto bych si to asi ukončila pro dnešek! 🙂
Míso, gratuluji a moc,moc štěstí přeji! A nádhernou svatbu! Sleduji tě rok, hltám každý tvůj článek, koukám několikrát na jednu fotku, jsi mým vzorem jít si za svým snem!!!!!!!!!!! A musím přiznat, že jsem dočetla článek a ukápla mi slza, strašně mě to dojalo. 🙂
Moc velká gratulace! 🙂 Jste spolu nádherní. Hlavně aby ti všechno vyšlo tak, jak si přeješ. Budu moc ráda, když budeš hlavně pokračovat v blogování. Ráda bych viděla to, jak se ti všechny tvoje sny budou plnit. 🙂 Protože si myslím, že tobě se to určitě všechno vyplní.
Neskutečně krásný příběh! Tak to vypadá, když si jdete za svými sny a dodává mi to sílu, si jít i za tím svým 🙂 Moc krásný Míšo 🙂
Bože to je nádherný! Neuvěřitelné! Jak z filmu!
Tvá B.
Je neskutečné, co všechno jsi zažila za skoro 24 let :). Držím palce, aby sis plnila nadále své sny!
Miško, krásný článek, krásné fotky a především tvůj dokonalý maximálně motivační příběh! Sleduji tě už od začátku tvého prvního blogu a je super vidět, jak se tvůj život vyvíjí a jak se měníš 🙂 Doufám, že blogovat budeš dál, protože si myslím, že je nás závisláků na tvém blogu opravdu dost :)) Hodně štěstí a gratuluji k zásnubám 🙂
M.
Míšo, nádherný článek, nádherné fotky a neskutečně nádherný příběh! 🙂 Jste spolu úžasní:) Sleduji tě asi rok a půl a přečetla jsem celý tvůj starý blog, není článek, který bych nečetla. Těším se na další článek. 🙂
Měj se krásně:)
Nádhera! Míšo, rozbrečela si mě… přeju vám strááááášnou kupu štěstí 🙂 jste úžasní
Krasne:) ake prosim pouzivas aplikacie ns upravu fotiek?
Míšo moc ti to přeji 🙂 i to ať můžeš co nejdříve být s Calebem. Jen mě napadla otázka jak to máš s tou prací? Máš nějakou ochranou dobu kdy prostě nesmíš skončit??
Víš, co mě tak napadlo? Mohla bys napsat knížku. Z tvých zážitků by byl super román… Nebo spíš taková pohádka, protože to, co máš ty s Calebem, se nepodaří najít všem.
Věřím tomu, že ať už se rozhodneš jakkoliv, bude to ta správná volba a hlavně budeš s těmi, které miluješ… takže šťastná 🙂
A nakonec samozřejmě obrovská gratulace! ♥
Ahoj, Míšo! Fandím Ti a moc Ti přeju jen to dobré. Jen z pozice starší a zkušenější mi to nedá, abych nenapsala jeden postřeh. Nerozhoduj se v době, kdy s Tebou zmítají silné emoce. Já osobně bych si dala aspoň měsíc čas a pokud by i potom bylo moje rozhodnutí odejít z práce stejně silné, šla bych za tím. Ztratíš tím třeba měsíc času, ale do budoucna získáš pocit, že ses rozhodla promyšleně, s rozumem. Vůbec nezpochybňuju váš vztah, chápu, že tomu věříš na 1000%, já jsem stejná a zřejmě čas na Tvém rozhodnutí nic nezmění, jde jen o pocit, až budeš se na to budeš koukat zpětně, třeba za 30 let. Měj se krásně a užívejte si, co máte. Moc vám to spolu sluší 🙂
Na tom něco bude. Spousta lidí dělá rozhodnutí díky emocím, co zrovna prožívá a chce být co nejdřív se svým milým, přitom když se na to podívá zpětně,tak to ohodnotí jinak:-)
Ahoj 🙂 Ještě jednou moc gratuluji a přeji vám hodně štěstí do budoucna 🙂
Držím palce Míšo, a jsem přesvědčena, že děláš dobré rozhodnutí, neskutečně si za těch 10 měsíců v Dubaji dospěla, měla jsem to podobně, akorát že mě tam stačily měsíce dva. Není všechno zlato co se třpytí, že ? 🙂 Rodina a štěstí je to nejdůležitější na světě.
Tvůj život posledních měsíců je jako vystřižený z pohádky! A ani šťastný konec nechybí! Moc ti to přeju! Byla bych moc ráda (jako i spoustu dalších čtenářů), kdybys v blogu pokračovala i na svých dalších životních cestách.
nemam slov !!!! <3
Tak tohle je ten nejkrásnější článek, co jsem kdy četla ♥♥ Doufám, že jednou najdu taky takovou lásku, kterou prožíváš ty.