Ano, po několika dnech jsem se dokopala k tomu, abych konečně napsala článek. Poslední dny byly trošku chaotický. Jedna věc je ta, že na mě dolehla únava po všech těch letech, další věc byla ta, že jsem měla dvě otočky, který mě naprosto dodělaly, to jsem došla domů, padla na držku do postele a neprobrala se do druhého dne, kdy mě čekal další let. Další mě dodělal jeden let (jedna z otoček), kdy jsem myslela, že dobrovolně vyskočím z letadla. Kdyby nebyla dry night, když jsem došla domů, tak jsem to vzala rovnou asi do baru, kde bych se vylila z podoby, jelikož ten let byl fakt záhul. Svojí práci miluju, miluju většinou i své kolegy, i své pasažéry, ale tenhle let mě skoro zabil. A že já si na práci svojí nestěžuju, koneckonců jsem věděla, do čeho jdu, že to není jenom o cestování ví každej člověk, co si tuhle práci nepředstavuje jak hurvínek válku a stejně tak jsem si tohle povolání vybrala sama, tak proč bych držkovala, že jo. Ale tohle byla síla i na mě. 😀 A že já vydržím leccos. (Asi díky tomu jsem dostala neplánovaně i day off – kecám, to rozhodně nebyl důvod)
Každopádně to vezmu hezky postupně.
Pro mě už to byl druhý let do Hong Kongu a ode dne, kdy jsem viděla, že mám na rosteru Hong Kong, tak jsem doufala, že bude hezké počasí, protože když jsem tam byla prvně, tak bylo hnusně. Pršelo, byla mlha a člověk neviděl před sebe. No, co se týče počasí, tak to prostě stálo za prd.
Let byl super, skvělá crew! 🙂 A konečně mě někdo naučil jíst s hůlkama. Jsem na sebe pyšná, protože na tohle jsem fakt dřevo a fakt, že jsem se dokázala najíst byl pro mě úspěch. Zní to směšně, ale fakt jsem měla radost. A přála bych vám, aby jste tu scénu z letadla mohli vidět, protože to jsem stála já, kolem mě 4 crew a snažili se mě naučit, jak správně držet hůlky. Každý samozřejmě měl svůj styl, já si vybrala ten, kterej mi šel nejlépe – logicky. Taky jsem se nemohla dočkat, až vysmahnu z letadla a řeknu to Calebovi. 😀 Protože ten se tím vždycky baví a taky se mě snažil naučit, ale nezadařilo se.
Přistáli jsme, vylezli ven a já byla opět trošku zklamaná, protože byla zase mlha. Bylo mi hned jasný, že v tomhle počasí uvidíme velký kulový, takže jsme cestu na Peak vzdali okamžitě. Místo toho jsme se rozhodli, že vezmeme mapu a projdeme trošku Hong Kongu, vezmeme ferry na druhou stranu a prostě trošku se podíváme po městě.
Vylezli jsme z hotelu a šli na tramvaj. A jelikož jsou dvoupatrové, tak jsme samozřejmě šli do druhého patra, kde jsme potkali příjemného pána z Kanady, co cestoval po Asii. 🙂 Po chvíli se nás hned ptal “Vy pracujete pro …. ” 😀 Tak jsme si pokecali a šlo se dál.
S Alex a Karanem jsem letěla i do Šhangaje, bylo fajn s nima mít hned den na to Hong Kong. 🙂
Prošli jsme trošku město, Karana málem srazilo auto a mě málem trefil šlak z toho, jak jsem se lekla, ale v pohodě, všichni přežili. 🙂 Hong Kong je podle mého názoru nádherný místo. Asi bych tam žít nechtěla, ale strašně se mi tam líbí jako turistovi. Má svoje kouzlo a myslím, že rozhodně stojí za to, to tam vidět.
Nemůžu si pomoct, ale tahle fotka mi strašně připomíná SZR v Dubaji. 🙂
Nakonec jsme se “nalodili” a vydali se na druhou stranu. Neuvěřitelně se mi tam líbilo. Šli jsme se podívat na jejich chodník slávy, z čehož jsem měla radost já, protože jsem chtěla fotku s Jackie Chan. Alespoň si porovnat, jak moc velký ruce oproti mě má.
Mise splněna a mohlo se jít pomalu, ale jistě zpátky. Ještě nafotit pár fotek a čau, hurá na pivo! 🙂
V osm ráno mě vzbudil kolega, jestli jako jdeme na snídani. Myslela jsem, že ho přetrhnu, protože jsem měla budíka nařízenýho až na 9 ráno. Takže jsem teda vylezla z postele, spáchala hygienu, hodila na sebe nějakej ten hadr a šla na snídani. Myslela jsem, že budeme zůstávat na hotelu a už nikam nepůjdeme, ale když jsem viděla ten výhled venku a jak bylo hezky, tak jsem zaalarmovala kolegy a že jdeme na Peak. Takže jsme si dali snídani, já opět klasika 3-4 talíře. 😀 Absolutně jsem se toho nebála, Karan se vyloženě bavil tím, jak to do sebe láduju a kolik se toho do mě vejde.
Typická turistka s mapou v ruce. 🙂
No a tady už je výhled na Hong Kong. Naprosto DECH BEROUCÍ. Opravdu jsem žashla, jak nádherný výhled to je. Díky bohu, že jsem je ukecala, aby se mnou šli, protože to opravdu stálo za to.
Prostě výhled to byl BOŽÍ!
Taky jsem dostala roster, takže jsem dostala dvakrát ČÍNU (na obou místech jsem ještě nebyla), těším se především Beijing, kde určitě se půjdu podívat na Velkou Čínskou Zeď. 🙂 Pak jsem dostala Portugalsko, Anglii (Glasgow, tam jsem ještě nebyla) a Taiwan, Taipei. Z toho jsem měla neuvěřitelnou radost, protože tam budu v době, kdy tam bude jedna z mých nejlepších kamarádek Jamie. Ta je z NY, takže se těším jako malá holka, až ji uvidím. 🙂 Taky jsem jí nakoupila Hello Kitty v Hong Kongu, protože Hello Kitty ona miluje. 😀
Jééé, tak to se ohromně těším na článek o Číně a o Velké čínské zdi!! 🙂