Manchester

Tak jsem se nedočkala sněhu (mojí kolegyni sněžilo pár dní před tím, než jsem tam letěla já), ale za to jsem se dočkala vánoční atmosféry i pořádně chladného počasí! 🙂

Přiletěli jsme do Manchesteru brzy ráno. Bohužel už od samého rána pršelo a byla neuvěřitelná zima. Samozřejmě to dramatizuji, jelikož člověk si zvykne na teplo snadno a pak je kolem nuly a člověk si připadá jak v Rusku. Takže sotva jsme vylezli z letadla, tak jsme klepali kosu jako blázen.
Jelikož jsme měli noční let, tak jsme všichni dolezli na hotel a šli rovnou spát. Jediný, co jsem stihla, tak napsat rodičům a přítelovi, sundala jsem ze sebe uniformu tak rychle, že jsem byla až sama překvapená a pak jsem padla do postele a za vlast. Ani nevím, jak je možný, že jsem usnula tak rychle. Samozřejmě jsem se ani neobtěžovala rozplést si vlasy, natož ze sebe sundat tu tunu make upu.
Spala jsem tak 3 hodinky a volala mi kolegyně, jestli teda půjdeme ven.
Náš cíl byl jasný – samozřejmě Vás to nepřekvapí, ale byl to Primark a pak vánoční trhy. A jelikož byla zima jako když praští v porovnání s Dubajem, tak jsem se musela na to řádně vybavit.

Sešly jsme se spolu dole v hale hotelu, kde jsme se potkali s jinou crew (máme víc letů do Manchesteru). Takže jsme se rozhodli, že půjdeme všichni spolu dohromady. Víc lidí, víc srandy.
Co mě překvapilo, tak při počtu naší crew (v řádech tisíců) jsem potkala dvě holčiny, co se mnou začínaly a jednu kolegyni, co jsem s ní už také jednou letěla – ten svět je malý! 🙂 No a to jsem nevěděla, na koho a kde narazím později.
Jeli jsme do centra, kde jsme hledali místo, kde bychom se najedli. Samozřejmě jsme chtěli nějakou restauraci a ne fast food. Po cestě jsme narazili na pár stánků. Tolik nádherných vánočních výzdob. Kdybych byla na Vánoce v Dubaji, tak neváhám a nějaké si koupím. Jenže já budu na Vánoce v Kuala Lumpur a v Dubaji se moc nezdržím, takže se ani nebudu obtěžovat zdobením, kupováním stromečku a podobně. To si zajdu k Janičce a omrknu ten jejich. 😀
Také jsme narazili na skupinku lidí, co zpívali vánoční kolegy do rádia. Takže jsme chviličku stáli a poslouchali kolegy. To bylo hezký.
Po několika desítkách minut jsme konečně našli místo, kde si dáme jídlo. Můžu říct, že to byla nádherná restaurace. Škoda, že jsem to nevyfotila. 🙁 
Ale něco málo je vidět na fotce, co jsme se vyfotili s kolegy.

Po jídle jsme vyrazili na nákupy. Po cestě do Primark(u) jsme viděli 1 POUND store, takže jsme tam všichni – samozřejmě – zalezli. Což samo o sobě nebyl špatný nápad, jelikož začalo pršet. Takže jsme tam chviličku strávili a samozřejmě vylezli obnošený taškama. Já jsem si nakoupila taky dost, ale především jsem koupila Calebovi sklenici a hrnek s Family Guy, jelikož milujeme ten seriál a jednu sklenici jsem koupila i bráchovi a tátovi jsem dopřála Simpsons – “Houmra” na sklenici s nápisem “FAT and HAPPY” – 😀 (A jak to teď píšu, tak jsem našla fotky sklenic, tak to sem mrsknu rovnou taky)

No, pak už nás čekal Primark a jelo se domů.

Dali jsme si sraz u ruského kola a když jsme čekali, tak se stalo něco, co mě v životě nenapadlo, že by se stalo …

Najednou vidím, jak jde ke mě holčina, myslela jsem si v tu chvíli, že to bude buď taky turistka, co se bude chtít na něco zeptat a nebo, že je to někdo z druhý crew. Jenže najednou slyším “Míšo?” Nemusím nikomu říkat, že jsem čuměla jako péro z gauče. No a koho, že jsem to potkala? Lenku, která dělá Au Pair v Manchesteru a shodou okolností sleduje mojí stránku na FB. A pozor, údajně mě poznala díky mým botám, jelikož je viděla v mém kufru. 😀 To je asi událost, ze které se nemůžu jen tak vzpamatovat. Náhoda jako blázen. Říkala jsem to pak i kolegům a ti tomu taky nemohli uvěřit. Kdybych byla alespoň v ČR, ale v Anglii? Už se mi stalo, že jsem potkala pár lidí, co četlo můj blog, ať to bylo na pohovoru pro mého současného zaměstnavatele či v autobuse Student Agency. Takže to nemohlo dopadnout jinak, než fotkou! 🙂

                     Takže ještě jednou děkuji Leni za příjemné setkání a milé překvapení!

No a pak bylo na čase jet na hotel! 🙂 Byli jsme všichni promrzlí až na kost. Sotva jsem došla na pokoj, tak jsem seděla asi půl hodiny zabalená v tom, v čem jsem přišla z venku, psala si s přítelem a snažila se roztát. Rychle jsem si zabalila, napustila plnou horkou vanu a v půl devátý jsem vytuhla jako miminko a spala jsem až do našeho wake-up call!
Dneska jsem se vrátila domů a padla do postele jak za vlast. Ovšem jsem se po chvíli probrala a teď píšu článek, píšu si s přítelem a myslím, že následující hodiny budu čumět do zdi, protože se mi vůbec, ale vůbec nechce spát! 🙂 Díky bohu ale mám volno, takže mě to netankuje.

Jinak jediný, co se stalo v uplynulých dnech, tak Janička se mi vrátila z domoviny, přivezla mi dobroty od našich, dokonce jsem od ní dostala i cukroví a moje oblíbené vosí hnízda (pokud někdo budete mít nějaké zbytky vosích hnízd, sem s nima. :-D)

Samozřejmě i události –

Moji rodiče oslavili krásných 24 let manželství a den na to jsme měli výročí my s Calebem.