Balíme

Sice mám ještě relativně dost času, tak jsem pár dní zpátky začala balit.

Myslím, že už teď je mi více než jasné, že 50kg bude asi oříšek. Myslela jsem si, že mě balení do/z USA naučilo, ale ono houby.
Na rozdíl od USA, teď cpu do kufru spousta kosmetiky a hygienických potřeb. To je šampón, kondicionér, sprcháč, krémíčky, odličování, decorativní kosmetika, tužidlo, laky na vlasy, deodoranty a už z toho máme tunu. A to samozřejmě nejsem ani zdaleka hotovo. A samozřejmě bych si ráda vzala co nejvíce oblečení, abych nemusela tohle řešit. V USA jsem přijela a strávila jsem měsíc nakupováním. No, vlastně jsem strávila celé dva roky nakupováním, ale ten první měsíc byl snad nejhorší. Muselo se dokoupit snad všechno. Teď na tohle nebude čas, alespoň podle toho, co jsem slyšela, četla nebo mi bylo osobně sděleno čas nebude. 🙂 A zase na druhou stranu by asi byla škoda utrácet hned po příjezdu za věci, které jsem mohla dovézt z domova. A asi budeme i mít jiné starosti, než řešit, kam běžet pro lak na vlasy a podobný hity.

Takže jsem si udělala seznam a začala věci odkládat do kufru. Jedna věc je ta, že mám sice ještě čas, druhá věc je ta, že proč to skladovat ve skříni, když to můžu mít v kufru už připravený. Stejně ty věci už neunosím a to, co je vypraný je lepší postupně zabalit. Stejně doma lezu jenom v teplákách a mikině, mastná hlava, žádnej make-up. Naprosto si vychutnávám dny, kdy není potřeba na hubu patlat make-up a snažit se vypadat jako člověk. 😀

Ani ne za dva týdny mě čeká další rozlučka. Už mě to ani netankuje tak, jako to tankuje některé z mých budoucích kolegů. Dost z nich odlétá z rodné země na delší dobu od rodiny poprvé. Já už tohle udělala. Odletěla jsem do USA, odletěla jsem do UK a teď teda UAE. Takže tak nějak vím, co mě čeká a nemine. Tak nějak to nedramatizuju. Myslím si, že jestli někdo na letišti bude brečet, tak to bude mamina. (Možná i tak trochu radostí, že?)

Ještě mě teda čeká jedno očkování. Z čehož radost nemám, protože mě po očkování bolí ruka už skoro týden.
Teď o víkendu jsem začala konečně s čočkama. Dostala jsem moje krásné nové brejličky. Mám hned dvoje. Jedny hnědý a druhé černé. Ale prý musíme mít čočky, takže jsem si sjela pro čočky. Ještě tam musím znova a nakoupit nějaká balení do zásoby, když jsem tam byla, tak neměli a dali mi místo toho jednodenní na těch pár dnů, než budou mít doplněno. 🙂

Čeká mě focení – pasové fotky pro zaměstnavatele, licenci a ještě pro US víza. A přiznám se, že to odkládám, jelikož se mi fakt nechce, ale nechce ze sebe dělat člověka a jet se někam fotit. Tak snad tento týden a nebo holt až ten další. Dále přelož dokumenty, ještě přece jednou se podívat k doktoru, nákupy, nákupy, nákupy a mám hotovo.

Poslední volné dny trávím asi tak, že teda komunikuji s lidmi, co mají stejný DOJ (date of joining). Udělaly jsme ještě měnší skupinu, kde jsme já a další 3 holky. Jedna je z Řecka, druhá z Polska, další z Maroka a poslední z Lebanonu. Trávíme volné večery tak, že se učíme slovíčka. Např. Jedna něco řekne svým jazykem, nahraje to a pošle nám to a my to pak zkoušíme taky, nahráváme to a posíláme si to do toho chatu. 🙂 Fakt jsme se výborně nasmály a navíc se člověk něčemu novému přiučí.

Mimo to se snažím vídat s kamarády, trávit čas s rodinou a prostě si to tady nějak užít, než tomu tady zase zamávám. Samozřejmě komunikuji denně s přítelem a nemůžu se dočkat, až bude náš časový rozdíl 3 hodiny a ne 7-9 hodin.

Asi mi ještě pořád nedochází, co se děje. A stále nemůžu uvěřit tomu, jak ten čas letí. Když jsem dostala Golden Call, tak jsem měla 56 dní do odletu, dneska jsem na 18ti.
Když jsem šla na pohovor, tak jsem nepočítala ani s tím, že bych prošla vůbec do nějakýho finálního pohovoru, natož, že mi zavolají “Congratulations … ” 🙂 Řídím se pravidlem “Doufej v lepší, počítej s horším” a tak jsem byla mile překvapena.
Strašně se těším, až zase uvidím Janičku, Kamču a poznám se ještě s jednou holčinou. Nemluvě o tom, že se těším na některé své budoucí kolegy a jsem zvědavá, jací budou všichni ve skutečnosti. Na Whatsapp jsme si po většinou všichni sedli.

A to je pro dnešek asi vše. Nic zajímavého se neděje.