You are here: Home / Home

BOSTON, USA

DOOOOOOOOOČKALA jsem se!!! 
Nedokážu popsat, jaký to bylo být zpátky na americké půdě. Když jsme se chystali na přistání, tak hrálo video o tom, jak to probíhá na imigračním etc. a hlavně “Welcome to the United States of America” … Bože já byla v sedmém nebi! 🙂 
Když jsme přistáli, tak jsem čuměla z okýnka jak blázen, byla jsem doslova a do písmene nalepená na okně a prostě si užívala každičkou minutu. Kdybych neletěla jako crew, tak asi brečím štěstím. Fakt jsem měla radost jak malý dítě a přisáhám, že jsem si užívala každičkou chvíli. Obzvlášť když jsme šli na imigrační. Prostě jsem si šla, vysmátá jak mesíček na hnoji, a absolutně mě nic netrápilo, ani to, že jsem kolik hodin nespala a měla za sebou let, který trval skoro 14 hodin, když nepočítám kdy jsem šla do práce, kdy jsem začala pracovat a kdy jsem se dostala na hotel do postele. 
Normálně jsem byla nadšená i vidět imigrační. Normálně to lidi většinou děsí, protože vás pořád můžou otočit na letišti pokud se jim něco nebude zdát. Já šla, pokecala jsem si s panem úředníkem. Prostě pohodička … 🙂 
Pak jsme šli pro kufry a já tam potkala svoje pasažéry. Tahle rodinka mi děkovala, jak si let užili, jak moc se jim líbilo, že jsem jim dopřála úžasný servis, fotili si mě s jejich dětma, maličká mi vyprávěla o všem možným, asi dvacet minut jsem tam s nima stála. A malá mi pak povídá, jestli mi může dát pusu na tvář. Tak mi lípla pusu na tvář a pak se vydali na další let. Mávala na mě jako blázen. Prostě někteří pasažéři jsou fakt milionoví… A když je člověk vidí spokojeně odcházet, tak to je pro mě nejlepší pocit.
Pak jsme sebrali naše kufry a šli na autobus. Já už jsem v Bostonu byla dřív, takže pro mě bylo naprosto něco úžasného vracet se tam, kde jsem již byla a prostě procházet si letištěm a říkat si, jo tady jsem byla, pak sedět v buse a říkat si, tohle jsem viděla, tady jsem byla, tohle jsem dělala. 
Dojela jsem na hotel, mluvila s Calebem, který chudák čekal do noci, až doletím do Bostonu, aby se mě mohl zeptat, jaký byl let a jaký to bylo vrátit se do USA. Zlato moje, toho chlapa nelze nemilovat.
Když šel spát, tak pro mě bylo na čase se dát dokupy a připravit se na znovushledání s Jamie a Felipem. Samozřejmě jsem usnula v sedě, když jsem čekala až přijedou pro mě na hotel. Fakt nedokážu popsat, jakým způsobem vás tyhle dlouhý lety unaví. Byla jsem na nohou něco přes 30 hodin, když jsem se vracela pak na hotel, takže nespat víc jak 24 hodin (ten malý šlofík v letadle nepočítám jako spánek) je fakt záhul občas.
U hlavy mi zazvonil telefon, takže jsem byla probraná z kómatu jako nic. Sebrala jsem se a odkráčela za Jamie a Felipem. Sebrali jsme se a jeli jsme na večeři. Podívat se a projít se po městě a pak se podívat do přístavu, kde jsem byla dva roky zpátky s Kájinou. Stáli jsme na tom stejným místě, kde jsem stála s ní a kde jsem koukala na letiště.. Tak moc jsem chtěla bejt letuškou a teď jsem tam stála dva roky poté a heleme se, tentokrát už letuška! 
Tohle je fotka z večera, tady je krásně vidět, jak jsem unavená.

Pak jsem jela na hotel s tím, že ráno pojedeme na Harvard a podíváme se po Bostonu.

Ráno jsem vstala v 10, hodinu skypovala s Calebem a pak vyrazila za Jamie a Felipem a šli jsme na brunch.
Pravý AMERICKÝ brunch!

Dala jsem si pancakes! A samozřejmě jsem zapomněla, jaký kravský porce v USA dávají, takže tentokrát jsem neměla 4 talíře, ale stačil mi bohatě jeden a to jsem to ještě ani nesnědla celý. 
Pak jsme se vypravili do města a na Harvard. Viz. fotky

Pak jsme si zašli na oběd do Panera Bread ! 🙂 Miluju to místo. Vždycky jsem jezdívala s Robertem si pro caesar salat a malému jsem vždycky koupila něco dobrého z jejich pekárny, muffin a podobný věci. 🙂 
Taky se mi podařilo zařídit si americký číslo, takže jsem konečně opět mobilní kdykoliv jsem v USA. Hned jsem ho poslala mojí HM a ona mi psala, jak jim chybím … 🙁 
Pak jsme jeli k večeru do WALMARTU! Já měla radost jak malý dítě, skákala jsem radostí.. FAKT! Miluju Walmart. Dopadlo to tak, že jsem si koupila nový počítač a nakoupila si oblíbené cereálie a dresing na salát protože v Dubaji to chutná jak zvra… No humus je to, nedá se to jíst. No a pak jsem nakoupila plakáty pro Calebovo kluky. 😀 Prý jsem nejlepší army girlfriend! 
Původně jsme měli jít na večeři do Moes, MILUJU Moes. Bohužel to bylo moc daleko, tak jsme šli do Chick Fil A. Já jsem měla takovou radost, že jsem měla div ne slzy v očích. Dala jsem si do nosu. Sice jsem pak odcházela plná a div mi nepraskly gatě, ale fakt jsem si pochutnala. Calebovi Jamie poslala mojí fotku a on mi pak volal, že to je snad jeho nejoblíbenější fotka 😀 Já zakousnutá do burgeru, oči zářící jak dvě lampičky.. 😀

Pak mě Jamie s Felipem odvezli na hotel a já se šla zabalit a připravit na odjezd.

Asi není třeba říkat, že se mi zpět do Dubaje absolutně nechtělo. Nejraději bych v USA zůstala. Fakt jsem se cejtila jako doma. Akorát mi tam chyběl ten chlap. 

Tahle fotka vznikla 4.4.2014 🙂 Takže jsme měli roční výročí jeho úspěšného zakončení jednoho z nejtěžších výcviků vůbec. A mimo jiné to byl i den, kdy Caleb poznal moje rodiče! 🙂 BIG DAY ..
A dnes má ten můj chlapák 24 narozeniny! 🙂
Jinak teda to je asi vše z Bostonu.. Za tři dny letím do New Yorku, takže se těším jako malá holka! 🙂 Budu fotit jak o život a pak napíšu článek! 
Toť vše 🙂

GRADUATION

ANO, mám za sebou úspěšně ukončenou zkušební dobu! 🙂 Tímto se ze mě stala oficiálně letuška ! 🙂

Taky se mi dostalo pocty a byla jsem mezi 5ti “hvězdami” toho odpoledne, kdy četli naše příběhy, co jsme udělali na palubě pro naše cestující! 🙂 Absolutně jsem to nečekala, byla jsem zaskočená, ale zahřálo mě to u srdce! Není nad to, když máte spokojené vedoucí, kolegy, ale i pasažéry! Svojí práci miluju.. :)))))))))

A taky jsem dostala nádherné květiny!

No a tady jsou fotky z naší oslavy. Dopřáli jsme si výborné večeře a pak šli za zábavou! 

Kdo letěl s naší společností, tak pochopí, proč tak nadšeně máváme s ručníkama, které voněly přesně tak, jako ty naše … Tahle velikost je ale z jiné třídy, než z naší ekonomické.. 😀  Konečně jsme se dočkali a jednou dostali ručníky aniž bychom to byli my, kdo je rozdávali .. 😀

Asi není víceméně o čem psát nebo co psát. Jsem oficiálně crew, dostala jsem “diplom” a teď si můžu měnit lety a lítat si kam chci během dovolené nebo mých dní, kdy mám volno. Takže hned jak to půjde, tak zavítám domů… :-))))))

Roster na DUBEN – BOSTON, NEW YORK, MOSKVA, MILÁNO, WASHINGTON, D.C

SAFARI

Vítejte v poušti! 🙂

Tento článek bude takový rychlo článek a samozřejmě tu bude asi miliarda fotek, jako vždy! 🙂

Jelikož jsme neměly zatím tu čest a jet na safari, tak jsme se rozhodly s Demi, že uděláme Safari až tz bude Juliana. Přibraly jsme k nám ještě Sabrinu a Terku a vyrazily jsme. Já jsem to celý zařídila, takže jsem měla radost, že jsem konečně mohla taky něco zorganizovat.

V půl 4 odpoledne nás vyzvedlo auto, které jsme měly jenom pro sebe. Měly jsme štěstí, protože jsme měly nejvíc úžasnýho řidiče, se kterým byla fakt sranda.

Safari je od nás asi tak 40 minut autem. Jeli jsme na místo, kde si řidič nechal ufouknout gumy, aby jsme pak mohli řádit v písku. Byla to kratičká zastávka – dojít si na záchod, nakoupit suvenýry či nějakou sváču a mohlo se vyrazit.
Já osobně doporučuji NEjíst a NEpít!

Nu a pak to začalo …

Jízda smrti – SAFARI

Byly momenty, kdy jsem si myslela, že se to auto převrátí nebo kdy prostě uděláme pár “kotrmelců”. Házelo to s náma neuvěřitelným způsobem a fakt jsem ráda, že jsem před tím nejela, jinak by to asi šlo hodně rychle ven.
Jezdilo se chviličku a pak byla zastávka na fotky a také se čekalo na to, až všechny auta přijedou.

My jsme tam byli jako první, takže nás řidič vyložil a my šly řádit do písku. Běhaly jsme tam, dělaly hovadiny, skákaly do vzduchu a fotily to, pak jsme dělaly andílky v písku. No jo, někdo to dělá ve sněhu, někdo v písku. Samozřejmě jsme měly ten písek všude. Pak přijela další auta, takže až se všichni natofili, selfíčka, natočili videa, tak jsme všichni nasedli do aut a jelo se.

No a další jízda, ta stála za to! 🙂
FAKT luxus! Řidič nám pustil muziku na plný koule, jedna z nich byla tahle písnička, kterou my milujeme, takže jsme zpívaly a tancovaly zatímco to auto s náma házelo a my víceméně lítaly vzduchem v tom autě. Tohle je fakt dobrej test na bezpečnostní pásy! 😀 
HABIBI I Love You – tady máte tu písničku. Pozor, je chytlavá.. 😀
Takhle jsme asi jezdili dvacet minut a pak měli další zastávku, všichni dohromady. To znamenalo jediné – víc fotek a selfíček. A my s holkama jsme si to naprosto užily. Já s sebou práskla do písku, snažila jsem se vyběhnout tu hroudu písku a ve finále se natáhla. A jak se říká, karma je bitch, protože Bina se mi smála a ve finále se natáhla taky a Demetra to zaznamenala na fotkách :D..

Pak se opět sedlo do auta, ještě došlo na nějaký to pohoupáníčko a byly jsme odvezeny na místo, kde jsme se mohly projet na “bloudovi – bloud, velbloud” … My jsme to zabalily, že nebudeme čekat jakou dobu, aby jsme se mohly povozit, navíc tu bydlíme, takže se můžeme sebrat kdykoliv a jít na safari znova. 🙂 
Byla tam taková malá “osada” jak jsem to nazvala. Uprostřed byla stage, obrovský pódium a kolem stoly, takže jsme sedly a čekaly, co se bude dít. Mohly jsme si jít zadarmo nechat udělat henu, vyzkoušet si abaya apod. Pak tam bylo jídlo, takže jsme si daly pořádně do nosu a užily si vodnice! 🙂

No prostě neskutečný zážitek! 🙂 Pak bylo pár představení, břisní tance atd. No a pak už se jelo domů 🙂

ROZHODNĚ doporučuji! 🙂 Já už se těším, až pojedu zase! Tentokrát si ale zaplatíme soukromá auta a budeme mít tohle vše, akorát jenom pro nás. 🙂

A toť je vše ze Safari! 

Juliana v Dubai / Abu Dhabi

Než cokoliv napíšu, tak tady je video, které mluví za vše.
Kdo četl starý blog, tak ví, že Juliana je jedna z mých nejlepších kamarádek. Strávila jsem s ní dva roky v Atlantě a víceméně jsme se neviděly ROK! 🙂 
Musím říci, že jsem byla naprosto nadšená a nelze popsat jak jsem se těšila na to, až jí přivítám v Dubaji. 
Vyzvedla jsem jí s Demetrou na letišti a pak strávily nějakou dobu u mě v pokoji, kdy jsme prostě kecaly, kecaly a kecaly. A to byl přesně důvod, proč jsem pak byla vyřízená, když jsem šla na let.
Víceméně Ju tu byla na necelé dva týdny, přiletěla tak, aby tu byla na mojí graduation a samozřejmě tak, abych já byla v Dubaji, když ona tu bude, což se povedlo.
Byť jsme měly jen dva týdny, tak jsme se snažily toho stihnout co nejvíce. Když jsem nebyla v Dubaji, tak se mi o ní postaraly moje úžasné kamarádky, především moje zlatíčko Demetra. 
Stihly jsme se podívat snad do všech obchoďáků, zajít do Dubai Mall, na fontánu, do Abu Dhabi etc.
Juliana byla učarovaná fontánou. Já tu fontánu taky miluju a přijde mi to prostě naprosto dech beroucí, na druhou stranu už mě to netankuje, cvaknu jednu dvě fotky a nazdar. 

Tohle je foceno z jedné restaurace, kam jsem vzala Julianu na večeři. Sedíte přímo vedle fontány, takže máte naprosto úžasný výhled. 
 Večer jsme pak měli sraz s mými kamarády, takže jsme měli takové příjemné posezení se všema. 
Ráno jsme se pak vypravily do Abu Dhabi. Vzaly jsme s sebou Juliany kamaráda, kterej byl shodou okolností taky v Dubaji.
Nebylo žádné překvapení, že si oba zamilovali mešitu. Je prostě nádherná. Mě nepřestane udivovat, jak je to nádherný místo. Fakt stojí za vidění.

Takže pokud se chystáte do UAE, určitě si naplánujte návštěvu měšity v Abu Dhabi, rozhodně to stojí za to! 🙂 A není tak těžký ani finančně náročný se tam dostat z Dubaje.

Dále jsme podnikly Safari – o tom napíšu samostatný článek – takový rychlo článek .. 🙂 

Musím říct, že jsme si to fakt užily! 🙂 Byly to náročný, ale neuvěřitelně úžasný dva týdny! 🙂 A jsem fakt ráda, že jsem jí tu měla a mohla jí to tady ukázat. Myslím, že ani jedna na tohle menší dobrodružství nezapomeneme. 
Taky jsme hodně řešily svatbičky a srandičky kolem, takže jsme si to fakt užily. 🙂 
Vlastně ani nevím, co psát. Bylo to fakt úžasný vidět se po takové době. Připadalo mi to jako včera, kdy jsme se loučily v USA. Najednou se po roce sejdeme ne v USA, ale v UAE. Samozřejmě mě to donutilo přemýšlet nad tím, jaký to bude, až se uvidím s Calebem. Už jenom pro to, že samozřejmě ukápla slza, když jsme se přivítaly. Bylo fajn vrátit se do starých časů, kdy jsme spolu dělaly to či ono. 
Příští sraz bude pro změnu v USA! 🙂

Kuala Lumpur

Pokus číslo dva konečně vyšel a tentokrát jsem se podívala do Kuala Lumpur. Z prvního letu mě odvezli do “nemocnice”, takže se Kuala nekonala, až teď.
Na let jsem šla docela nevyspalá, protože přiletěla Juliana, takže jsem šla spát skoro ve 3 ráno a samozřejmě v 6 byl budíček, takže jsem čuměla jak péro z gauče, když jsem vstávala. Jako fakt jsem měla krizi. 
Let byl v pohodě, těšila jsem se, protože jsem letěla s 4 crew, se kterými jsem buď letěla již dříve nebo třeba takový Vali je můj hodně dobrý kamarád, se kterým jsem letěla Vídeň. 
Po příletu do Kuala Lumpur jsem si plánovala, že budu tu hodinu v autobuse na hotel spát, abych sebrala síly a mohla jít pak se všema ven. No samozřejmě jsem celou hodinu prokecala s našim FO. Takže jsem samozřejmě nespala. No a když jsme přijeli na hotel, tak se řešilo, že se půjde hned ven. Já, že teda nevím, že se mi chce spát, že toho mám fakt dost, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem za necelou hodinu byla nastoupená dole, připravena se vydat s ostatními ven.
Sedli jsme na taxíka a jeli jsme do jednoho baru s tím, že se tam najíme. Byla to vlastně ulice plná restaurací a barů, neuvěřitelně živo tam bylo. 
Nás šlo hodně, takže to vypadalo na zábavný večer. 
Zapadli jsme do jednoho kolumbijského baru, takže celý večer byl provázen rytmy latinské ameriky. A kdo mě zná, tak ví, že jejich hudbu miluju.
Dali jsme si pár tradičních dobrot z kolumbijské kuchyně a pak samozřejmě nějaký ty drinky. Dopadlo to tak, že jsme celou noc protančili, jak crew, tak piloti. Fakt to byl nezapomenutelný večer. Dokonce majitel klubu “zavřel” bar a nechal ho otevřen jenom pro nás a pár dalších lidí, takže jsme nakonec domů (na hotel) jeli až někdy v 5.30 ráno.
Měla jsem štěstí, protože po příjezdu na hotel jsem ještě stihla mluvit s Calebem, povyprávět mu o letu a našem večeru a pak jsem padla do postele a spala jak zabitá.
Ráno jsem měla v plánu vstávat v 10 a jít s pár lidma na Batu Caves, což se mi bohužel nezadařilo. Dopadlo to tak, že jsem z postele vylezla někdy v 1 odpoledne. Prošvihla jsem i vyhlášenou snídani, prostě jsem to zazdila. 
Chvíli po tom, co jsem se probrala z kómatu, jsem volala Valimu jak divá, abych ho probrala, protože mi slíbil, že půjde se mnou ven. Nakonec to dopadlo tak, že jsem musela jít k němu a bušit večnost na dveře, aby milostpán vstal. 
Oba jsme toho měli dost, že jsme se rozhodli, že se půjdeme podívat na “Twin Towers” a pak půjdeme na bazén. 
Takže jsme šli.

A jelikož bylo horko jako blázen, tak jsme okamžitě mazali k bazénu, kde byla svatba! 🙂

Když už jsme měli dost sluníčka, tak jsme se rozhodli, že půjdeme na pokoj a dáme si šlofíka. Vali, že půjde ještě do posilovny. Takže já se sebrala a šla na pokoj a napsal mi kamarád, kterýho jsem neviděla už věšnost a shodou okolností byl s kámošem v Kuala Lumpur, takže to dopadlo tak, že se spát nešlo a kluci se chystali za mnou. Když jsem na ně čekala, tak jsem skypovala s Calebem a pak s našima, takže to bylo fajn. Jsem ráda, kdykoliv mám možnost s nima mluvit. 🙂 
Pak už přišli kluci, tak jsme šli zase na “Twin Towers” a pak ke mě na pokoj, protože jsem čekala až mi zavolají na “wake up” call. 
Na twin towers jsme se zeptali mladíka, jestli by nebyl tak hodnej a nevyfotil nás a pak jsme samozřejmě dál vesele konverzovali česky a co se nestalo? Náš “fotograf” na nás spustil česky. Jaká je to náhoda, že se zeptáte jednoho člověka z x desítek, co tam byli a on taky z Čech. 

Celkově musím říci, že mě Kuala Lumpur uchvátilo. Nádherný město a těším se, až tam poletím příště, ale tentokrát půjdu na Batu Caves! 🙂 Fakt se mi tam nesmírně líbilo a jediný důvod, proč jsem se těšila zpět do Dubaje, tak byla Juliana, jinak bych tam klidně zůstala. Fakt super místo.

Johannesburg, South Africa 2

Ano, opět jsem zavítala do Johannesburgu. Když jsem viděla JNB na mám rosteru, tak jsem si říkala, co asi tak budu dělat. Myslela jsem si, že zůstanu na hotelu, budu se válet, chvílema do sebe ládovat dobroty z room service a víceméně nic nedělat. Přece jenom už jsem tam jednou byla, Lion’s park jsem taky navštívila a jinak mě tam nic extra nelákalo. Navíc nám jak v práci, tak kolegové či dokonce pasažéři vyprávěli, jak je to tam nebezpečný, jak si člověk musí dávat pozor atd.

No, ale jelikož nově se člověk může pomazlit z gepardem, tak jsem si říkala, že půjdu. A tak nějak jsem prostě řekla, že na hotelu nebudu.

Dopadlo to tak, že teda jsem napsala opět jednomu pánovi a jeho synovi (ex crew). že teda bych ráda jela znova a že se zeptám kolegů na palubě, kdo se bude chtít přidat.

Na letu jsem našla 4 holčiny, co chtěly jít taky – díky bohu.

Let jako takový byl hrozně super. Žádné komplikace, žádný zdravotní problémy (hurá), prostě opravdu pohoda let. 🙂 Dokonce jsem měla Čechy na palubě, hezky se ke mě hlásili a všichni byli zlatí! Dokonce se mi dostalo i pochval. Takže jsem byla pak vyhlášena vedoucíma a vychválená až do nebes – to potěší. Dokonce i jeden z našich pasažérů, který je “platinum” (Platinum lidi lítají snad 2x-3x víc jak já jako cabin crew, jsou v letadle víc jak doma), tak napsal e-mail a vychválil mě až do nebes – to bude mít moje manažerka radost, haha 🙂 
Po příletu jsme jeli na hotel, kde jsme dostali milkshake na uvítanou. Ten hotel je znám i díky milkshakes, které tam dělají a můžu říct, že lepší milkshake jsem snad v životě neměla a opravdu bych to přála všem zažít, protože to je něco neuvěřitelně dobrýho. Fakt normálně klobouček.
Jelikož jsme přijeli na hotel někdy kolem poledne, tak jsme měli jenom 45 minut na to se dostat do pokoje, převléci a jít dolů na sraz, kde nás pak měli vyzvednout Paul a jeho syn. S jeho synem jsem jela už posledně a i přes to, že jsem tam byla tři měsíce zpátky, tak si mě pamatoval! 🙂 Což potěší, když má denně tak cca 20 crew, které bere do Lion’s park. 
Sedli jsme do auta a jelo se. 
Jestli jsem to nikdy nezmínila, tak v SA jezdí taky jako prasata. A kolikrát se mi fakt udělalo zle, protože jsem nás viděla už v jiným autě nebo jiný auto v nás. Brrr..
No a tady už jsou fotky z Lion’s Park. 
První “zastávka” byl gepard .. 🙂

Musím říct, že jsem se na začátku bála. Vlezla jsem dovnitř a málem si cvrnkla, když jsem tam viděla tohodle fešáka. V životě jsem takhle blízko nebyla a ochrana žádná. Tohle je jediný gepard, ke kterýmu se smí. Pán nám dal instrukce, jak se chovat. Řekl nám, že nesmíme sahat na čumák – což jako promiňte, ale na čumák bych mu nešáhla ani kdyby mi někdo dal milion. 😀 A že nesmíme sahat na ocas. Pokud chceme se pomazlit, pohladit, tak máme jít zezadu, pomalu.

Tenhle fešák byl jak opravdu přerostlá kočka, vrněl spokojeností až jsem sama byla překvapená. 🙂

Pak jsme šli na žirafy. Hezky krmit. Byla tam jenom ta roční. Ta, co tam byla minule, tak ta se procházela po Safari, jelikož tři dny před tím porodila maličkou, tak se prý musí dát dohromady a oni jí dávají čas, aby se vzpamatovala. 🙂 Ale zahlédla jsem jí ..

Neuvěřitelná sranda byla krmit je. Odcházela jsem s olízanou rukou. Naštěstí mě tolik neposlintala, ale mají takový hrubý jazyk. Nevím, jak to popsat. Ale holka si dala do nosu, klobouk dolů.

Tady je fotka třídenní žirafy. 🙂
Nu a pak jsme vyrazili na lvíčátka ! 🙂 A dokonce tam pořád byl ten fešák, co jsem se s ním fotila posledně. Jenže teď už mu je skoro 6 měsíců! 🙂

Paní před ním mávala klackem, tohle bylo vyfoceno těsně před tím, než po tom klacku skočil a odnesl si ho jinam. 😀

Tenhle mrňous byl pěkněj ďábel. Packy lítaly vzduchem, chtěl si hrát. Na jedný fotce dávám ruku pryč, protože chtěl kousat. Avšak pozná se chlap, mojí kolegyni kousnul do prsa. Takže odcházela z oslintaným prsem.
Ten druhej to pak zabalil a odpadl. 🙂

No a pak jsme to už vzali na safari, projeli jsme se všemi částmi parku a jelo se domů. Já sotva sedla do auta, tak jsem usnula. Probudila jsem se až na hotelu, ale těch dvacet se mi hodilo, protože tou dobou jsem byla vzhůru cca 30 hodin.

Já a jedna holčina z USA jsme šly spolu na drink, daly jsme si Ferrero milkshake a pak to zabalily a šly každá na pokoj.
Myslela jsem, že padnu a budu spát, jelikož jsem nespala, když nepočítám 20 minut v autě. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si psala do noci s Calebem a šla spát až někdy v 11 večer. Ani nevím, jak jsem usnula, byla to otázka snad mikrosekund.
Ráno jsem se ani neobtěžovala vstávat dřív než byl wake up call.

A pak už byl čas na let zpátky..

Let byl strašně fajn, moc jsme si ho všichni užili až na jednu věc teda.

Během druhého servisu jsem si všimla na obrazovce jednoho z pasažérů, že “breaking news”, tak na to koukám a tam zpráva o pádu toho letadla.
Můžu říct, že se mi udělalo špatně. Jedna věc je, že cabin crew jsou jedna taková velká rodina ať je to jakákoliv airline. Další věc je, že je to prostě tragédie, obrovská tragédie. Bohužel se ale tyhle věci dějí a dít budou. Při počtu letadel, které denně vzlétnou a přistanou, tak je až neuvěřitelné, jak málo je leteckých nehod byť hodně lidí teď má pocit, že je jich poslední dobou docela dost.
My jsme pak s piloty řešili, co se stalo či mohlo stát. Je to spekulace a budeme si muset počkat na oficiální zprávy.

Každopádně pro ty, co se mě ptali, jestli se teď nebojím létat. Ne, nebojím. Samozřejmě, že taky mám někdy staženej zadek, když máme fakt ošklivý turbulence a to bych i já pak skákala z letadla dobrovolně, nebo když máme fakt ošklivý přistání, ale nehody se dějí dnes a denně. Je to jako s auty. Když někdo nabourá, tak vy taky nepřestanete jezdit autem. 🙂

Nicméně je to ale i tak tragédie. Průser u letectví je to, že když spadne letadlo, tak je vysoký počet obětí.

Samozřejmě doufám, že brzo zjistí, co se stalo.

A to je asi tak vše. Kromě teda toho, že jsem dostala rozpis na příští měsíc a čeká mě dvakrát USA, Moskva, Kolkata (Indie), Birmingham. Uvidím se s Julianou, která mi přijede zítra a uvidím se dvakrát s Jamie. A taky mě čeká GRADUATION, hell yeah! 🙂

Mějte se krásně !

Accra, Ghana

Předem se omlouvám, že tady nebude moc fotek. Spíš skoro žádná fotka. Nefotila jsem a ani jsem nikde nebyla.

Tohle byl tzv. multisector. Letěla jsem Dubai Accra, Accra Abidjan – Abidjan Accra, Accra Dubai. Byla jsem pryč od soboty do dneška – úterý.
Jelikož jsem nevěděla, jestli bude možnost někam jít, tak jsem si s sebou skoro nic nezabalila. Ale na plavky jsem samozřejmě nezapomněla.

Přiletěli jsme tak v 1 odpoledne místního času. Můžu říct, že jsem byla v ŠOKU z toho letiště. Prostě jsem asi nebyla připravená na to, co jsem viděla a co mě čekalo. Realita dýchla na nás všechny.
To letiště je v neuvěřitelným stavu. Nevím, jestli bych to nazvala letištěm. Divím se, že i ta naše kráva B777-300 tam přistála, to je obrovský letadlo. Kolem nás byly samý maličký letadýlka, jejichž celé letadlo bylo jak půlka jedné kabiny našeho letadla.
HORKO, nesmírné horko, dusno a prostě … FUJ. 😀 Já vylezla z letadla a normálně jsem mohla ždímat uniformu, my všichni jsme byli zralý na ždímání. A já myslela, že Dubai už stojí za prd, jak se začíná dělat teplo.

Sedli jsme do autobusu a jeli na hotel. A už jenom ta jízda byla slušná facka. Všechny ty lidi, co chodili od auta k autu a snažili se prodávat pár výrobků, od žvejkaček, vodu po sluneční brýle etc. Nebo ty děti, co chodily a prosily o jídlo a vodu, postižení lidé, co se též snažili získat pozornost, aby dostali něco k jídlu a pití.
Můžu říct, že mi to naprosto zlomilo srdce. Jedna věc je, že jsme nikdo neměl nic, co bychom mohli komu dát, jelikož prostě velký kufry jsou zamčený v přívěsu na kufry, v malých kufrech jsme měli uniformu a hovadiny, ale jídlo žádný. Fakt jsem seděla a myslela, že se tam rozbrečím.
A to byl další moment, kdy jsem si uvědomila, jaký já mám štěstí. Mám rodinu, máme kde bydlet, máme co jíst a máme co pít a rozhodně se nemáme špatně. Máme práci, vyděláváme si na to, abychom mohli mít důstojný život. Máme možnosti.. Tam? Tam mi to přišlo prostě smutný.. A fakt bylo vidět, jaká je tam chudoba.

Hotel nebyl daleko od letiště, takže jsme dojeli víceméně hned. Já s Martinkou (Slovenka) jsme se domluvily, že půjdeme k bazénu a tak jsme šly. Najedly jsme se a chvíli odpočívaly. A můžu říct, že i přes to, že jsem dostala porci jako kráva s prominutím a myslela jsem, že to do sebe nenacpu, tak jsem do sebe napráskala i tu poslední špagetu, protože by mi byla hanba to vyhodit, obzvlášť po tom, co jsem viděla po cestě na hotel.
Lidi. … Lidi v Ghaně jsou naprosto, ale naprosto neuvěřitelní ! Tak hodný a laskavý lidé! 🙂 Fakt mají obrovský srdce, neuvěřitelně přátelští a pohostinní.

Večer jsme měli jít na večeři. Já odpadla a prostě usnula, takže jsem nikam nešla. Pak jsem se naštěstí probudila tak, že jsem mohla si napsat s Calebem.

Druhý den ráno jsme měli otočku do Abidjanu. Takový rychlo let a asi nejrychlejší v mojí kariéře, samotný let trval 45 minut a my dělali normálně servis! Absolutně nechápu, jak jsme to všechno stihli. To člověk vzlítnul a ani nemrkl a už byl zase na zemi. 🙂 Masakr!

Po návratu jsme šli většina ven, všichni do jednoho. Naše vedoucí kabiny (SFS) nás poznala k jejímu kamarádovi. Takže jsme šli nejhlavnější vedoucí celého letu, oba SFS a většina crew. Dali jsme si sraz asi hodinu po příjezdu na hotel, takže já šla na pokoj, zavolala si s Calebem, udělala ze sebe člověka a mazala na sraz. Nasedli jsme do taxíku a jelo se kdo ví kam.

Jízda taxíkem? Asi nejlepší v mým životě. Taxikář byl největší týpek, pustil nám hudbu na plný pecky a všichni jsme tancovali za jízdy. Jako takhle jsem se dlouho nebavila. On byl prostě zlatej! 🙂

Přijeli jsme do neuvěřitelně obrovskýho baráku. Jako ten borec, kterýmu to patřilo rozhodně nepatřil mezi chudáky a řekla bych, že je asi jeden z nejbohatších lidí v Accra. X luxusích aut, barák jako kráva, luxusní bazén, všechno Apple.. No prostě luxusní. Pak když přišel, tak prostě to bylo vidět, že on se rozhodně nemá špatně. Tady na tý fotce je nás jenom pár, většina byla venku a čudila – fuj. 😀
Někdy kolem 11té jsme se valná většina sebrali a jeli na hotel. Měli jsme toho všichni plný kecky a byli jsme fakt vyždímaný. 
Já padla do postele a spala někdy do 1 odpoledne. Napsala si opět s Calebem a pak šla s kamarádem a kolegou na oběd, jelikož jsem měla hlad. A klasika, to bych nebyla já, kdybych neměla opět 4 talíře … 😀
Taky jsem šla nakoupit suvenýry. Koupila jsem mě a Calebovi, našim a jeho rodičům ručně dělané podtácky. A samozřejmě pohledy. Nebo teda, nebyly to klasický pohledy, ale ručně malované karty. Chtěla jsem prostě podpořit místní, takže jsem utratila všechny peníze, co jsem měla a odcházela s dobrým pocitem. A můžu říct, že měli fakt nádherný věci. A především nádherně malované obrazy! To jsem čuměla jak blázen.

Odpoledne jsme se teda sebrali, někdy v 5, a odjížděli na letiště a hurá domů.
Let byl v pohodě, docela to i uteklo. Musím říct, že to byl jeden z nejlepších layovers protože jsme měli naprosto dokonalou crew a neuvěřitelně jsme si všichni sedli a to se že jo nestává denně. Navíc jsme měli i fakt úžasný let, srandy kopec .. takže fakt bomba. ZA mě palec nahoru.
Na druhou stranu musím uznat, že teda už bych po druhé do Ghany nejela. Což nemyslím špatně. Jednou mi to stačilo, teď bych chtěla zase někam jinam. Klidně i kamkoliv v Africe, je mi to jedno. Ale zase jet na jiné místo. To samý, jedu znova do Johannesburg, už jsem tam byla a víceméně mě to po druhé neláká. Ale na druhou stranu budu na hotelu, ušetřím peníze, protože teď musím začít šetřit jako blázen … :-)))) Čekají nás velké věci a tím pádem je třeba šetřit, šetřit a šetřit..
Po příletu do Dubaje jsem šla vyzvednout poštu, jelikož mi přišel balíček od Jamie s dobrotama z Taipei! 🙂 Jak já tu holku miluju.. 
Pak jsem přijela domů, padla do postele jak za vlast a vstávala před chvílí..
Psala jsem to na FB, píšu to i tady.

Jsem nesmírně vděčná za to, že můžu cestovat po celém světě, objevovat krásy a taje naší země jako takové. Poznávat nová místa, nové lidi, jejich kultury a náboženství. Miluju fakt, že nikdo neřeší, kdo má jakou barvu kůže, kdo má jaké náboženství či kulturu. Nesmírně mě to obohacuje jako člověka a fakt jsem nesmírně vděčná za všechno, co jsem za poslední 3 roky zažila. Obrátilo to život vzhůru nohama a změnilo mě to k nepoznání a troufám si říct, že mě to udělalo daleko lepším člověkem.

Je fakt, že jakmile člověk opustí svojí rodnou hroudu a začne cestovat, tak už nedokáže předstat. Vím, že jednoho dne bude třeba se usadit a vím, že mi tohle bude nesmírně chybět. O létání nemluvě. Přijde den, kdy budu muset létání pověsit na hřebík. Kdo ví, třeba se k tomu v budoucnosti vrátím a nebo taky ne. 
Ne, nekončím v práci dnes a nebo zítra. Ještě tu nějaký ten pátek budu, ale prostě vzhledem k tomu, co se v blízké budoucnosti chystá to dopadne tak, že prostě dojde ke změnám … 🙂 A kdo ví, co bude pak …

Momentálně si užívám cestování po celém světě, užívám si poznávání lidí, kultur a jejich náboženství, užívám si fakt, že mě to obohacuje jako člověka a prostě žiju tím, co se děje teď. 

A tímto bych to ukončila! 🙂

přeji krásný týden 

Rodina v Dubai / Abu Dhabi

Tak jsem se dočkala návštěvy rodičů a bráchy. 
I přes to, že jsem krátce před jejich příjezdem omarodila, tak se to všechno zvládlo, já se vymarodila a byla fit, když přijeli.
Večer v pondělí jsem je vyzvedla na letišti, odjeli jsme k nám – ke mě na byt, a pak jeli hned na nákupy. Kdo viděl mojí ledničku na FB, tak ví, že to byla úplná katastrofa. Kde nic, tu nic. Takže abychom nepošli hlady, tak jsme jeli hned na nákupy do “kerfůru”. Nakoupilo se, co bylo potřeba a jelo se zase k nám.
Jelikož se v tu dobu vrátil Caleb z “Kdo ví, kde vůbec byl”, tak jsme celá rodina Skypovali, což bylo prostě fajn. K úplné dokonalosti by stačilo, kdyby tu býval mohl být s námi. 
Ráno jsem měla schůzku s mojí manažerkou, takže jsem musela vstávat hodně brzo. Sjela jsem si na skok do práce a pak přijela domů vyzvednout rodinku a jelo se do Abu Dhabi. Samozřejmě to bylo poprvé, co mě rodiče a brácha viděli v uniformě, takže proběhla nějaká ta fotečka a pak rychle převlíct a jedeme.

Abu Dhabi je tak hodinu a půl od Dubaje. Sedli jsme do taxíku a jelo se.

Můžu s klidem mluvit za nás všechny, že něco tak nádhernýho jsme dlouho neviděli. Vážně dech beroucí mešita.
Při vstupu jsme museli s maminou jet pro abayu. Jelikož jsem bráchovi a tátovi řekla, aby neměli kraťasy, tak oni nepotřebovali se převléct.

No a pak už jsme se šli projít po mešitě.
Myslím, že fotky budou mluvit za sebe.

Prostě je to tam nádherný! 🙂

Jelikož mi přijede Juliana, tak to vypadá, že se tam vydám brzy znovu a přibereme k nám ještě Demetru.

Po návštěvě mešity jsme jeli zpět do Dubaje a rovnou do Dubai Mall, kde jsem vzala naše na oběd hned vedle Burj Khalifa. A jelikož je to hned vedle fontány, tak jsme viděli i fontánu rovnou. Po pozdním obědě/brzké večeři jsme pak ještě koukli na fontánu jednou a šli se podívat do Dubai Mall.
Samozřejmě proběhly fotky, šli jsme taky nakoupit pohledy (to mi připomíná, že je musím poslat) a pak jeli domů.

Ve středu jsme se rozhodli, že půjdeme se podívat k Burj Al Arabu, mrknout na pláž a ještě, že pojedeme Mall of Emirates, kde je Ski Dubai a pak Dubai Mall, protože jsme šli večer na Burj Khalifa.
Takže jsme hned dopoledne jeli do Mall of Emirates, před tím jsem vzala naše do práce, vzala jsem je na vyhlídku z kavárny, kterou tam máme, protože je přímo naproti našemu terminálu, takže naši se mohli pokochat našema A380 a B777. 🙂 Vzala jsem je do našeho obchodu, kde si bohužel vybrala jen mamina, tátu s bráchou nic teda vyloženě neoslovilo.
Pak jsme šli na metro, odkud jsme jeli do Mall of Emirates. Ukázala jsem jim Ski Dubai, najedli jsme se a jeli na Burj Al Arab. Upřímně, mě to nijak nenadchlo. 🙂 Nevím, co na tom všichni vidí, mě se milionkrát víc líbí Burj Khalifa. Ale Burj Al Arab prostě nic moc, spíš nic, než moc.

Pak jsme jeli rovnou do Dubai Mall, kde jsme si šli dát kafčo a nabrat síly na Burj Khalifu, přece jenom jsme byli všichni uťapaný.
Všichni se mohli pokochat těma kárama, co tam stály před vchodem.

No a Burj Khalifa? No nádherný zážitek.. Neuvěřitelný výhled! 🙂

A tady jsou fotky z fontány – ze země 🙂

A tady je video! 🙂

Dubai Mall – fontána

Jako ta fontána nemá absolutně žádnou chybu. Mě osobně to vždycky vezme vítr z plachet a že už jsem to viděla nespočetně krát.

Tady mám fotku s tatínkem, když jsme čekali na fontánu.

Tenhle Souk je v Dubai Mall 🙂

Pak za náma měla po Burj Khalifa dojet Demi, nakonec to dopadlo tak, že jsme jeli do Sahara Mall u nás – respektive Sahara Mall už je v jiném Emirátu, protože bydlíme na hranici se Sharjah. 🙂 Takže jsme jeli tam a tam se potkali s Demi a tam se i Demi seznámila s našima.

Nakoupilo se a jelo se k nám, kde si táta ukazoval s Demi videa a pouštěli si navzájem písničky, protože mají stejný hudební vkus. Já se psychicky připravovala na další let a taky si psala s Calebem. 🙂 Večer plný překvapení a novinek. A pak jsem šla spát v 5 ráno a v 10 vstávala na let. A jako byla to chyba, měla jsem co dělat v letadle, abych neusnula. 😀

No, ve čtvrtek jsem měla let do Indie, takže naši byli doma sami. S tím, že pro ně přijela Baruška a vzala je pláž. Takže o ně bylo hezky postaráno a já tímhle ještě jednou děkuji Barušce za ochotu a nabídku se mi postarat o rodinu! 🙂

A poslední den jsme vyrazili do Deira, takže jsme se šli povozit na lodičkách, mrknout na The Gold Souk a další. 

No a bráchu mi přepadli, vzali ho do obchodu a když jsme vlezli dovnitř, tak byl k nepoznání… Proč? …ehm … here you go! 
Pak jsme ještě jeli do Deira City Center, kde je další mall, kde jsme byli v to pondělí, je tam i “kerfůůůr” a tam jsme dokoupili suvenýry, něco k jídlu a jeli domů se mrknout na Demi. Ta původně měla jet ráno s náma, ale přiletěli pozdě, do toho byly nějaké problémy, takže se chudák místo ve 2 dostala domů v 6 ráno. Takže pak jsme jí ve 3 vzbudili, šli se podívat na její byt, aby naši viděli, jak to vypadá u ní, šli zase k nám a fotili selfíčka 🙂

No a pak se zabalilo a jelo se na letiště. 🙂

Naši měli zpoždění, ale alespoň to proběhlo bez stresu, ne jako tenkrát v Atlantě, kdy jsme se po cestě ztratili. 😀 A já tenkrát jela pozdě na první rande s Calebem, jelikož ten večer bylo všechno špatně.

Návštěva to byla super. Fakt jsem si to užila a jsem ráda, že měla moje rodina možnost vidět a zažít zase něco jiného. Jiná země, jiné město, jiná kultura, ale i náboženství. Další zkušenost k nezaplacení.

No z letiště jsem jela domů a vzala jsem to do práce, abych zbytečn neplatila za taxíka. Tam jsem potkala mého kamaráda Donnyho. Já toho kluka naprosto miluju, protože je to jeden z mála normálních kluků, které znám. Má taky “long-distance” relationship, slečnu má ve Státech, jelikož je Američan a on je ten, kterému sbírám ty šampóny, mýdla etc. z hotelů, jelikož je on pak vozí do Afriky s dalšíma věcma jako jsou oblečení, hračky etc. Cokoliv vás napadne. Mrzelo mě, že jsem nestihla jeho přítelkyni v Dubaji, jelikož jsem tu taky nebyla. Ale bylo super s někým pokecat a mít možnost sdílet velké novinky nás obou. Což bylo fajn!
Mám opravdu z prdky kliku, co se týče kamarádů a přátel. 🙂

Přijela jsem domů, rychle něco uvařila, zabalila kufry a chystala se na let. Odpadla jsem jak pytel ho… a spala jak zabitá v 10! To je u mě nenormální, ale bodlo to, jelikož jsem musela vstávat v půl 4 ráno a jela na svůj let do Afriky…

Nu a Afriku … tu si necháme do dalšího článku!

Taipei, Taiwan

Oh, HELLO THERE! 


Ano, překonala jsem se a po skoro dvou týdnech se rozhoupala k tomu, abych napsala článek. 😀 Od doby, co jsem se vrátila, tak jsem stihla letět do Glasgow, Hyderabadu a zítra mě čeká Vídeň – už jsem tam dlouho nebyla, že?
Na let do Taipei jsem se těšila, protože tam byla moje Jamie. Bohužel vzhledem k tomu, že byl 19. Nový Čínský Rok, tak jsme se bohužel nepotkaly. Město bylo doslova ŠÍLENÝ a napráskaný lidma. Tolik lidí jsem snad neviděla ani v NY na Times Square. No nedá se nic dělat, mám naději, že ji uvidím v dubnu v NY. Uvidíme jak to všechno dopadne.
Před letem jsem seděla a čekala jsem až se mi otevře “e-gate” v tu chvíli se tam objevil muj kamarád a říká “Jé čau, dlouho jsme se neviděli, kam letíš? … Říkám, že letím Taipei, tak mi říká, že taky letí Taipei. Tak jsem do něj rejpala, že si dělá srandu, protože jsem samozřejmě měla na svém FB, že tam letím a on byl jeden z prvních, co mi to liknul. 😀 No, nakonec si srandu nedělal a mi spolu vážně letěli. Já toho kluka žeru, s ním je hrozná sranda. Na tom letu jsem měla ještě jednoho kamaráda, takže jsem měla radost, protože jsem letěla s lidma, co znám a že to se v naší letecké společnosti nestává moc často. 
Let byl bomba, lidé z Taiwanu jsou NAPROSTÝ zlatíčka. Fakt, takhle hodný lidi jsem snad nezažila. Zdvořilí, milí, no prostě radost je mít na palubě. 
Po příjezdu na hotel jsme se šli všichni převlíct a dali si sraz. Šlo nás ven SPOUSTA. Dokonce celá flight crew. Takže o zábavu bylo postaráno.
Šli jsme na metro, kde je ZAKÁZANÝ pít. A jako klobouk dolů asi čištější metro jsem v životě neviděla. Pokud teda nepočítám to v Dubaji. Všechno čistý, hezký … Člověk se nebál si sednout. 
Dojeli jsme na noční trh. Trošku mi to připomínalo Times Square. Ale těch lidí. To byla hlava na hlavě. V životě jsem tolik lidí snad neviděla. MILIARDA krámů od suvenýrů, po fejkový kabelky, značkový obchody, všechno na co si vzpomenete. 

Jelikož jsme měli hlad, tak jsme šli okamžitě hledat restauraci. Vtipně nás naváděl Vivek (ten můj kamarád, co jsem ho potkala na e-gate) .. To jsme ale netušili, kam nás to zavede.
Při vstupu jsem se podívala nahoru nad schody a tam prostě holky v růžových župancích, mini kraťáskách a tílkách. Tak říkám jakože kam to jdeme, jestli to je nějakej … ehm … bar nebo co to jako má bejt. 
No po tom, co jsem vylezla nahoru jsem pochopila, proč jsou oblečené tak, jak byly.. Fotky mluví za své … 

Je-li libo shitty ice-cream? 😀

Jako ze začátku jsem nadšená nebyla. Já jsem odjakživa citlivka na takový věci a když jsem viděla prostě jídlo, který místo na talíři bylo v záchodový míse, tak jsem myslela, že vrhnu a nikdy se tam nenajím. 😀 Ale jak by řekl Caleb “Suck it up my little soldier” … Tak jsem teda se překonala a objednala si. Moje jídlo naštěstí dorazilo ve vaně. Docela jsme se i zasmáli. Hlavně, když náš kapitán dostal tu zmrzlinu. :Jedinou možnost měli – samozřejmě – čokoládovou, takže to opravdu vypadalo jak solidní kus hov.. Ale chutnalo jak kapitánovi, tak i ostatním. Já si – bohužel – nedala, protože byť miluju čokoládu, tak nesnáším, nesnáším čokoládovou zmrzlinu. A jako na potvoru ten můj čokoládovou miluje, takže si jí vždycky objedná schválně, protože ví, že se mu na ten talíř ani nepodívám. Ještě to provokativní “Dáš si? Chceš ochutnat?” … Ehm? NE, čokoládovou zmrzlinu – jak moc dobře víš, vážně nemám ráda, proč sis nedal jednu vanilkovou a jednu čokoládovou, abych i já si mohla dát do nosu?” Chlapi no.
Každopádně to místo je neuvěřitelný a DOPORUČUJI všem zajít na jídlo tam. Neuvěřitelně, ale neuvěřitelně levný! 🙂 A fakt to nebylo špatný a ten zážitek byl prostě k nezaplacení. Fakt si připadáte, že jste v koupelně. (Teď jsem si tak vzpomněla na dobu, kdy jsem byla Au Pair v UK, jak si Thomas nosil potají jídlo na záchod … fuj, do teď tohle nepochopím.)
Pak jsme vyrazili za nákupy. Já jsem bohužel ten večer nic nenašla, nic co by mě nadchlo. Chtěla jsem koupit něco našim, Calebovo rodičům a Calebovi. Tak jsem si koupila třešně – výborný a šli jsme všichni zpět na hotel.
Ráno byl budíček brzo. Musela jsem se přemlouvat, abych vůbec vstala. Nakonec jsem se vykopala z postele a šla za ostatníma na snídani. 
Ehm, já samozřejmě zase hvězda se 4ma talířema. 😀 Ze mě si už všichni dělají normálně prdel s prominutím, protože se vždycky objevím u stolu, dva talíře, zase zmizím, přinesu další dva a pak to do sebe láduju jako blázen. 
A když jsme tak u jídla. Hodně lidí mi píše a ptá se, jak jsem zhubla nebo jak se možný, že takhle hubnu. No já fakt nevím, protože se dvakrát zdravě nestravuji. To je pizza sem, pizza tam.. 😀 Sem tam si dám na palubě do nosu, což jako je teprve mňamina – kalorická bomba. Ale zase že jo, dost často jsem na nohách mnohdy v rozmezí 12-24 hodin. Záleží na tom, jak je dlouhý let.. Jak moc je busy – většinou se člověk nezastaví. Takže pak běháme upocený na záchod, než máme další servis. Jak kdy no. 
Jinak pro zajímavost, jak vypadá den letušky
4 hodiny před letem musím bejt vzhůru a připravit se – napatlat make up, vlasy si udělat do jednoho z předepsaných účesů, zabalit si, uniforma a čau
3 hodiny před odletem vyjet na letiště, abych tam byla včas
2 hodiny před odletem otevírá e-gate a od tý doby pracujeme. 
Pak jsou věci, co děláme před letem, pak že jo máme na palubě už pasažéry, pak papá odletíme tam, kam máme, přistaneme, pasažéři odejdou, my uděláme, co musíme po tom, co všichni odejdou, jdeme na autobus, jedeme na hotel, než tam dojedeme, než se zapíšeme (na Boeingu máte tak 14-16 crew – záleží na letu, na Airbus je to tak 24-26)
….
Tohle dohromady dá pár hodin no :-))))
Takže asi takhle. Necvičím, nemám na to čas a když mám čas, tak spím a nemám náladu a nebo nakupuju či se válím u bazénu či na pláži. V jídle se nijak neovládám, dám si do nosu ráda, miluju sladký, na druhou stranu ale skoro vůbec nepiju – překvapení oproti USA. Nekouřím .. HODNĚ SPÍM. 🙂 A ani nejsem ve stresu, jsem spokojená, šťastná .. a mám se fajn, nemůžu si stěžovat.
Zpátky k Taipei.. 
Po snídani jsme se sešli a šli jsme na tzv. Elephant Mountain nebo jak se to jmenovalo. Samozřejmě většina z nás neměla nic na hiking, samozřejmě ani já ne, jelikož jsem všechny sprotovní věci vydala z kufru – chyba, už to nikdy neudělám.
Nevím, co bylo horší, lézt po Great Wall of China, nebo vylejzat ty schody na tu Elephant Mountain. Zapotili jsme se všichni jako blázen. Ale musím říct, že ten výhled stál ROZHODNĚ ZA TO! 🙂
Posoudit můžete sami.

Tady je se mnou VIVEK 🙂

Pak jsme teda sešli dolů – což bylo podstatně rychlejší a méně náročnější a šli pěšky k Taipei 101. Nešli jsme nahoru. Nám upřímně bohatě stačilo to, co jsme viděli z Elephant Mountain. Takže jsme šli nakupovat. Klasika. Velké procento lidí jde vždycky nakupovat.
Já to v tu chvíli uvítala, protože jsem chtěla pohledy a chtěla jsem nějaké suvenýry.
Takže pohledy jsem nakoupila, nakoupila jsem suvenýry jak pro naše, tak pro Calebovo rodiče, ale i pro něj a i pro sebe. Snažím se z každého místa něco koupit. A zatím se mi to docela daří. 

Důvodem, proč všichni ukazujeme “peace” je proto, že takhle se fotí většina asiatů. 😀 Hlavně děti. Když je vždycky fotím na palubě, tak 99.9% ukáže PEACE . Oni prostě nemají chybu. To samý takhle jsme byli v Hong Kongu, tam s náma dvě třídy dětí v před-školním věku. Paní učitelky vytáhly foťáky, něco zahlásily a všechny děti nahodily “Smile” a “peace” – to nemá chybu. 😀

Dream of LOVE
DREAM of traveling around the globe 

Pak se jelo zpět na hotel a šlo se spát. Klasika. 
Hurá do Dubaje … 
Přistání teda bylo krušný. To jsem myslela, že vyskočím z letadla dobrovolně. Byla ošklivá SAND STORM – video jsem dávala na stránku pár dní zpátky. Můžu říct, že to bylo jedno z nejhorších přistání v mým životě. Tohle a to dnešní taky teda stálo za to. Jako občas se sama sobě divím, že do toho letadla ještě lezu s nadšením. 
Taky jsem si teda zaletěla do Skotska. Průser byl, že byla fakt zima a bylo na prd počasí, takže jsem se dostala akorát tak do kina. A zbytek prochrápala. Kdyby bylo hezky, tak jdu ven, ale takhle jsem zůstala zalezlá v posteli. Na jednu stranu mě to mrzí, ale na druhou stranu, neudělám nic. 
Ale alespoň jsem se konečně podívala na 50 Shades of Grey. V Dubaji by byl tenhle film asi nejkratší v historii filmu. Skončilo by to v půlce interview a pak už by byla závěrečná scéna ve výtahu a pak titulky. 
V Dubaji jsem konečně po milionech letech vyrazila ven! 🙂 Jeden večer se šlo do kina – The Wedding Ringer (doporučuji) a pak se šlo normálně ven. Strašně fajn večer a mě to fakt bodlo. 
A tady je dechberoucí výhled na SZR.

No, taky jsem psala o tom, jak se těším, až se vrátí Caleb. No, takže tůdle nůdle, nic se nekoná, žádný návrat. V jednu chvíli jsem propadala panice. Pak jsem napsala kamarádce, co je snoubenka Calebovo kamaráda, co je teď s ním. Díky ní jsem se dozvěděla, že se nevrací do civilizace do půlky března! BŘEZNA! Ty kráso, nevěděla jsem, jestli si oddychnout, že jsou naštěstí všichni v pořádku, nebo začít brečet. Nakonec to dopadlo tak, že ukápla slza, oddychla jsem si a dopřála si terapie v obchoďáku. Asi jsem trošku vykoupila Zaru. Ops.
Taky mi přijedou rodiče – VELMI, VELMI BRZO! Takže jsem koupila lístky na Burj Khalifu, maminka slíbila, že bude hodná a že se bude snažit to tam nahoře vydejchat. Moje maminka nemá ráda výšky.. Ale zvládne to. Ten výhled stojí za to. 
Mimo to mám meeting s manažerkou, jelikož se blíží moje 6ti měsíční výročí a tím pádem konec zkušebky, huráááá .. Budu moct swapovat lety jako divá a taky opustit UAE v dnech, kdy mám OFF, takže budu moct letět domů a nebo kamkoliv se mi bude chtít. 🙂
Na konci měsíce přiletí Juliana. To vyšlo naprosto královsky, protože jí vyzvednu, pak ráno zaletím Kuala Lumpur, pak mám dva dny off, graduation, day off a kdo ví, co mi dají potom. 
Takže s ní určitě strávím nějakou chvíli, což jsem moc ráda, že to takhle vyšlo. Ještě musím napsat někomu, kdo s ní poletí, aby se mi o ní hezky postarali. 🙂 
Po dlouhých 3-4 měsících jsem zvládla poslat pohledy – haha 62 pohledů a ještě jich pár mám v kabelce a samozřejmě od toho dne mi jich pár přibylo zase. 
Taky tu máme návštěvu – Demi maminka je tu! Já jí naprosto miluju, strávila jsem s těma dvouma dost času a prostě k nezaplacení. Až se to zase uklidní, tak natočíme s Demy zase něco.
A když jsme tak u Demy, pořád jsem se nevzpamatovala z toho, že dostala DVĚ PRAHY. DVĚ! … 
A to je asi tak všechno.. 
Nic zajímavýho se teď neděje.

Guangzhou, China

Původně jsem neměla v plánu psát článek, ale tak nějak jsem se rozhoupala k tomu, že něco maličko napíšu.

Nejenom o letu do Číny, nebo layover jako takovém, ale tak celkově, co se děje, neděje. Opět mám jeden z takových těch dnů, kdy se potřebuji vypsat.

Tohodle letu jsem se bála jako čert kříže. Slyšela jsem od kolegů naprosto hororové příběhy, takže jsem na letiště jela ne dvakrát nadšená, ale nervózní jak blázen. Hlavně jsem si ráno uvědomila, že byl pátek 13. Já nejsem sice nějak extrémně pověrčivá, ale prostě s mým štěstím se vždy povede, že se něco po… 
Na briefingu jsem potkala kluka, se kterým mě seznámil můj dobrý kamarád Ahmed, který je jak můj a Demi starší brácha. Tak mu říkám “Hello” … A on se na mě podívá a říká “Odkud se známe, letěli jsme spolu?” .. Tak jsem mu dala dost ošklivej pohled a odešla si odpovědět otázku ze “safe talk” – ptaji se nás na náhodné otázky na každým briefingu, ať je to ohledně medicals, security, emergencies etc.
Pak si vedle mě sednul a říká, já tě znám. A já říkám, jo vážně? Tak pak mu říkám, že jsme spolu strávili celý odpoledne, ale že v pohodě. V tu ránu mu to docvaklo. 😀 Víceméně se stal mým nejlepším kámošem na letu, ještě s naším nejhlavnějším vedoucím a pak ještě jednou mojí “nadřízenou”. Naprosto úžasný lidi na palubě, jak senioři, tak kolegové, tak cestující. A to jsem čuměla jak blázen. Protože tihle byli naprosto miliónoví! Říkala jsem si, jestli nejsem ve špatným letadle na špatný trase. 🙂
Bohužel jsme opět měli událost na palubě, takže krátce po tom, co jsme opustili gate, tak jsme jeli zpátky. A kdo u toho byl? NO zase já. Poslední dobou mám na ty medical cases štěstí. Ale byla jsem pochválena, jak jsem to krásně zvládla. 🙂 To potěší, na druhou stranu od toho tam jsem. 
Let byl dobrej, všechno proběhlo v klidu. Bylo menší zpoždění, takže jsme dolezli na hotel a všichni jsme vypadali jako zombíci. 
Hotel byl ale NÁDHERNÝ! Recepce byla naprosto dech beroucí. Opravdu jsem vlezla dovnitř a řekla jsem hezky nahlas WOW! A že jo, to se nestává často, protože spíme v opravdu NÁDHERNÝCH hotelech, ale tenhle teda byl BOŽÍ. Naprosto mě to uchvátilo. A taky to tam krásně vonělo. Což byla příjemná změna, protože když jsme vylezli z letadla, tak jsme nikdo z nás nemohli dejchat. Ten vzduch byl fakt otřesný a strašný smrad z hováren. Takže bylo příjemný vlézt někam, kde se dalo dýchat a ještě to tam tak hezky vonělo.
Došla jsem na pokoj, dala si vanu a okamžitě šla do postele. 🙂 Vlastně jedna z prvních věcí, co vždycky udělám je, že zapnu wifinu (klasika), okamžitě ze sebe sundam rychlostí světla uniformu a pak jdu do skříně, jestli máme župánky. 😀 A když máme, tak prostě to ze mě člověk nedostane. Miluju župany! 🙂 A tak se poštěstilo. Chci si někde sehnat podobný, viděla jsem nádherný v Shanghai, tak snad najdu někde lepší. Ještě než jsem teda vytuhla jsem ze sebe vydala doufejme to nejlepší a napsala k Valentýnu tomu mýmu fešákovi. Poslala jsem mu 3 balíky, tak snad mu dorazí, hned jak se vrátí na svojí základnu.
Výhled z hotelu
 Měla jsem toho dost a hlavně jsem ráno chtěla jít s Mahmoudem na nákupy. Původně jsem nechtěla jít nikam. Plánovala jsem si, že půjdu do posilovny, že si s sebou nezabalím ani věci na ven. Nakonec jsem ráda, že jsem si s sebou něco zabalila.
Ráno jsem vstávala docela brzo, protože jsem chtěla jít ještě spát před letem, takže jsem chtěla jít ven co nejdříve, vrátit se jako člověk a ještě si dáchnout. Zavolala jsem Mahmoudovi, že teda v kolik se sejdeme a jestli půjde se mnou na snídani. Nakonec jsem šla na snídani sama. A co se nestalo, haha.
Sedím si tak u snídaně, dlabu si, že jo, to bych nebyla já, abych před sebou neměla 3-4 talíře (jak to hovado nenažraný, co mu doma nedají najíst) a vesele to do sebe ládovala. Vedle mě seděli dva pánové. Jednomu bylo tak kolem 60ti. Tomu druhému mezi 40-50 lety. A že jo, já ve svým světě, nevnímam, ještě k tomu brzo ráno, to po mě nemůže člověk nic chtít, ale pánové se tak vesele bavili, že se nedalo přeslechnout, o čem se baví. Já ani tak nevnímala, co si říkají, jako spíš jejich angličtinu. No a pak jsem se na ně podívala a ten pán, co mu bylo kolem 60ti, tak měl styl typický pro jih USA. 😀 Khaki kalhoty, bílé ponožky, ty jejich boty (okamžitě jsem si vzpomněla na mojí HF a na všechny, co jsem na jihu poznala) a košili. 😀 Takovej southern style.
Takže jsem se já, stydlivka (haha), jsem se osmělila a dala se s nima do řeči. Tak říkám, že jako jestli jsou Američani a oni, že jo, jak jsem to poznala. Tak říkám, že prostě jsem okamžitě věděla podle angličtiny a dali jsme se do řeči. Já jsem jim říkala, že teda jsem žila dva roky v Atlantě v GA a že teď teda jsem v Dubaji, ale že máme s přítelem byt v TN. A ten mladší pán hned povídá.. TN? KDE.. Tak říkám město a on, to kecáš! 😀 A já že ne, proč. A on, že ve stejným městě strávil několik let, protože byl na stejný základně jako Calebovo rodiče a samozřejmě teď i Caleb. Vtipně tam byl v době, kdy tam byl ještě Calebovo táta. A pak říká, že lítal na Blackhawks, tak říkám, že to snad není možný, že Calebovo táta taky lítal, ale ne na Blackhawks. Takže jsme se dali do řeči, vyprávěli jsme si o Ranger School, řešili jsme spolu deployment, ptal se kde ho mám, jak dlouho tam ještě bude apod. Nakonec z toho byla hodina a půl, kdy jsme prostě seděli a povídali si. 🙂
Samozřejmě jsem pak přišla na pokoj odpoledne a hned to psala mojí tchýni. Takže mi hned psala, jak je ten svět malý a chvíli jsme si tak psaly. 
A teď zpátky k layover.
Mahmoud mě pak vyzvedl, šli jsme na taxíka a jeli na nákupy. ČÍNA je neuvěřitelně, ale neuvěřitelně levná. On chtěl nakoupit něco pro rodiče, kamarády a přítelkyni. A já chtěla nakoupit nějaký suvenýr pro moje rodiče a pro moje “in laws”.
Když jsme vylezli ven, tak tam byl obrovský hlouček lidí, tak jsme šli a říkáme, co se asi děje. Tam stál klučina, za ním x kluků, všichni NÁDHERNÝ kytice a heleme se, chystal se žádat o ruku! 🙂 Moc hezký. 

Samotný proposal jsme neviděli – bohužel. Já na jednu stranu chtěla, ale pak říkám, že na to kašlem. On totiž byl pak na telefonu, zřejmě se domlouval, kde se sejdou a pak se celá ta parta přesunula druhým směrem a jako kdo ví, jak daleko bychom šli. Nakonec pak rozdali růže, měli jich snad padesát a dali je kolemjdoucím, takže Mahmoud povídá, já ti pro jednu skočím, jo? Ani jsem neřekla pumpička, otočila jsem se a už jsem ho viděla, jak mi jí nese. 🙂

Takže takhle jsem dostala růži. 🙂

Můžu říct, že spousta obchodů měli NÁDHERNÉ KYTICE. Naprosto dechberoucí kytky. Mahmoud se rozhoupával, jestli jednu vzít jeho slečně, ale měl strach, že by to kytka nepřežila. No škoda, protože tohle by jeho slečnu posadilo na zadek, asi tak, jako většinu z nás. 

Já osobně růže miluju, takže mi spadla brada a nemohla jsem si nechat ujít fotku týhled nádhery! 🙂 Bych se asi zbláznila, kdybych dostala takovouhle masivní kytku. Od Caleba jsem dostala růži na našem druhém rande, protože ví, že růže miluji. Koupil ji po cestě za mnou a schoval ji pod mikinu, takže já absolutně netušila, že na mě vytasí růži. Takže jsem dostala růžičku a ještě se mi omlouval, že nekoupil větší kytku, ale že mě chtěl překvapit, abych to neviděla. 🙂 Do dneška jí mam schovanou, usušila jsem ji, dovezla si jí do Čech, stejně tak jsem si jí dovezla do Anglie a i do Dubaje.

Samozřejmě ulice jsou vyzdobené, jelikož se chystají velkolepé oslavy nového roku. Viz. první fotka.

Takže jsme šli nakoupit, já nakoupila dárečky pro “in laws”, pak pro naše (spíš asi pro maminu no), pak jsem si koupila masku na obličej – Asie má snad nejlepší výrobky na xicht. Nakoupila jsem si za 50 aed krabici masek, kde jich je dvacet. Každý tři dny si to dá člověk na půl hodiny na obličej a má to jak dětskou prdelku. OD doby, co používám Clarins, tak mám naprosto bomba pleť (měla jsem problémy se suchou pletí z letadla, protože prostě to vysušuje jako blázen, navíc ten make up věčně na držce taky nic moc, že) a teď teda ty masky. Poslala jsem fotku mamině, tátovi a Demi. Demi se lekla jako blázen, mamina mi řekla, že teda ať to rozhodně neposílám Calebovi a táta mi řekl, že je to jak z mlčení jehňátek – na tom něco bude. Dala bych sem fotku jen tak pro srandu, ale asi bych zabila půlku svých čtenářů. Tohle by jen tak někdo nerozdejchal. 😀

Taky nás málem srazil autobus. 😀 Egypťani prostě přecházejí silnice jak hovada, to se jinak říct nedá. Myslím, že můj jekot slyšeli až v Evropě, protože jsem se fakt bála.

Nakoupilo se a jelo se zpátky na hotel, já si zaplatila účet a šla spát. Mahmoud se vydal na další nákupy kdo ví kam. Já přišla a práskla s sebou do postele.

Hezky budíček byl v 8 večer, já šla spát ve dvě odpoledne a spala jsem do půl 8, kdy jsem si nařídila budíka a vyhnala samu sebe z postele, abych pak nemusela hnát jako blázen a balit ve spěchu, protože jak se znám, něco bych tam nechala. Dolů jsem přišla asi jako jediná fresh, všichni unavení a klasila otázky “spala jsi?” “spal jsi?” “Já spala 10 minut” “Já spal hodinu” … pak si přijdu já a říkám, já spala 5 a půl. 😀

Cesta zpět byla docela veselá. 😀 Na palubě jsme měli spousta lidí z jiné národnosti než čínské, nebudu psát odkud přesně byli, ale řekněme že z Afriky, odkud z Afriky je jedno. 🙂
No to byla PRDEL! Doslova a do písmene. 😀 Takovou srandu jsem hodně dlouho nezažila. Mimo to X z mých pasažéru se se mnou fotilo, to lítala selfie sem, selfie tam. Ono totiž jsem viděla, jak si mě na tajňačku fotí, tak říkám, jestli se chtějí vyfotit, že stačí říct, tak hned to lítalo fotka sem, fotka tam. To samý v business. To nás tam blejskal kolega jak divej, chudák musel mít radost. Samý, že jim musím dát číslo, že mi dají číslo, že mi koupí na co si vzpomenu, jak jsem krásná, jak tohle, jak tamto. 😀 No musela jsem smát. A fakt pak jsem dostala čísla, takže jsem odkráčela do galley a všechny je roztrhala a vyhodila.
Ono na většině čínských letech nás fotí jako blázni, to člověk stojí a prostě jenom blesk sem, blesk tam. Už se stalo několikrát, že říkáme, tak já vás vyfotím s crew a oni, že ne, že chtějí jenom nás na fotce. Když pak odcházeli, tak si mě jedna rodina natáčela a pak se se mnou taky fotili. 🙂 Se všichni smějeme, že jsme jak celebrity, že si nás lidi fotí, natáčejí, ať už na letišti nebo v letadle.
Jednou jsme jeli v Hong Kongu na schodech a vedle na schodech holčina fotila s náma selfie. 🙂 Oni jsou v tomhle fakt neuvěřitelní – v dobrým samozřejmě. 🙂 Oni nám to říkali i pak holky z Číny, že prostě jsme pro ně exotický, ať už jsme z Evropy, Ameriky, Austrálie, protože jakmile máme jinej look, tak jsou jakože wow.

Taky jsem se podívala do kokpitu. Já to tam mám ráda, hlavně ten výhled je prostě neuvěřitelný. Občas i ty noční lety mají naprosto nádherný výhled, záleží na tom, jak vysoko letíme. Ale na jednou letu jsme viděli naprosto dech beroucí hvězdy, ta obloha byla neskutečná! 🙂

Tady jsem nakoupila sobě, našim a “in laws” vějíř s ročním obdobím. Mě to naprosto uchvátilo a už ho taky mám vystaven.

Po příletu jsem dojela domů, padla na hubu a spala do odpoledne. Přijela jsem domů v 7 ráno. Ani jsem se neobtěžovala sundat make-up, byla jsem tak utahaná, že jsem prostě s sebou práskla do postele.
Pak jsem si šla na nehty a za Demetrou. Kecaly jsme, koukaly jsme na videa, takovej lazy večer. Ona dostala na palubě od pasažéra knížku “American Sniper” a vyprávěla mu o mě, že můj přítel je právě taky voják a deployed, tak že jí dá mě. Takže mi jí s radostí předala, což mě naprosto dostalo, protože jsem si jí tuhle chtěla koupit.

Takže se teď vrhnu na čtení. 🙂 Mám ještě jeden day off, tak si můžu číst místo toho chrápání.
Celej ten večer jsem byla taková nějaká … no přešlá. Měla jsem prostě tendence se smát, ale pak prostě bejt naprosto zhroucená v slzách. Ležela jsem u Demi na posteli a četla jsem si zprávy od Caleba a některý jsem četla i Demi a pak prostě to na mě padlo a já začala bulet, takže Demi vyskočila ze židle a povídá, so come on Miki, come on, come here… 😀 Takže jsme stály uprostřed pokoje, já brečela, ona brečela. 😀 Pak mi nadávala, že jsem jí rozbrečela. Takže jsme se pak tomu smály pro změnu.
Pak jsem se sebrala a šla jsem do pokoje, že půjdu spát, že musím ráno vstávat. Dopadlo to tak, že jsem do půlnoci uklízela pokoj – zase mi ruplo v bedně, že musím mít nablejskaný pokoj. A pak jsem ležela v posteli, koukala na fotky, projížděla si staré konverzace, četla si dopisy a bulela jak želva. Pak jsem teda ještě nechávala milion zpráv Calebovi na FB, takže ten bude mít radost, až se vrátí a uvidí, kolik zpráv jsem mu tam nechala. 
Na jednu stranu pro mě je to terapie a hrozně mi to pomáhá. Už jsem ho neviděla 9 měsíců, jedna věc je, že jsem odlétala do Evropy, druhá věc je, že on ani ne měsíc na to odcházel na výcvik a od té doby byl v jednom kole a pak sedli na letadlo a dneska jsou tam, kde jsou. 
9 měsíců je sakra dlouhá doba a ještě máme před sebou celých 177 dní! Někdo tohle odsuzuje, někdo tohle nechápe, koneckonců to taky není jejich věc, ale moje a dalších párů, co si prochází tím samým nebo podobným. 
Pracovat jako letuška je sice bomba, člověk se podívá po světě, vydělá si nějakou tu kačku a něco prostě zažije (teď mluvím o výhodách a ne o povolání jako takovém), ale je to hrozně lonely life. Člověk sice spí v nejluxusnějších hotelech, ale na druhou stranu nikdo na něj nečeká a stejně tak to je po návratě domů. Neexistují víkendy, neexistují svátky, Vánoce, narozeniny, jakékoliv jiné události. Práce mě udržuje “busy” a udržuje mě spokojenou, celkově v pohodě. Člověk na druhou stranu nemá čas přemýšlet nad hovadinama. Jako všechno v životě, to má svoje pro a svoje proti. 🙂 
Holt to byl jeden z večerů, kdy jsem prostě si strašně moc přála, abych měla svýho chlapa vedle sebe. Nepsala zprávy, na který nedostanu odpověď ani dneska, ani zítra, ani pozítří, ale kdo ví kdy. Nemusela bych se dívat na fotky, číst si dopisy či starou konverzaci. Ale prostě je to tak, jak to je.

Jsem šťastná a spokojená jako blecha, ale taky mám prostě chvíle, kdy mi není do smíchu, ale do pláče. Byť mám “vedle sebe” pro mě toho nejúžasnějšího člověka na světě, nejlepšího chlapa, jakého jsem si mohla přát a člověka, který se relativně brzy stane mým manželem a otcem mých dětí. 🙂 Holt člověk musí zatnout zuby a brát to den za dnem. Každým dnem jsem blíž k tomu našemu opětovnému shledání. 🙂 

Vážně se nemůžu dočkat, až budu bookovat letenku a pojedu domů za nim! 🙂 
No… to jsem odbočila.
Ráno jsem jela na HQ na kliniku, jelikož mě čekalo další očkování. Demi jela se mnou. Jelikož jsem měla svůj moment, tak mi Demi koupila maličké ale sladké překvapení v práci.
Já tu holku prostě miluju! 🙂 Ona je prostě moje sluníčko, ta holčina má prostě srdce ze zlata a je to kamarádka do deště.
Už po několikáté nám plánovala svatbu, včera jsme koukali na fotky ze svateb (Caleb a já chceme svatbu na pláži), všechno to organizovala a plánovala. Caleb se tím posledně hodně bavil, stejně tak jako já, ale oba jsme se shodli, že je to prostě od ní sweet. 🙂 Pořád do mě hučí, že chce bejt maid of honor. Co ona ještě ale neví, že jestli chci, aby někdo stál za mnou, tak to bude ona. Takže až na to přijde, tak to budu já, kdo bude žádat ji, aby byla svou vysněnou maid of honor. 🙂 Demi je prostě zlatíčko a jedna z mých nejlepších kamarádek! 
Taky jsme se odpoledne vyvalily nahoře u bazénu. Já si vtipně spálila jednu půlku obličeje – absolutně nechápu, jak jsem to dokázala. Ale v pohodě. Zejtra půjdu zas a do-osmažím si tu druhou. 😀 
Pak jsme se sebraly a šly si udělat večeři. Demi miluje vaření a já od tý doby, co jí znám, přestala vařit úplně. Takže jsme si napráskaly bříška, podrbaly, zasmály se a pak já šla do pokoje a ona pomalu se chystat spát, jelikož má ráno let. 
Taky mi psala Janička a plánujeme jít na American Sniper. Caleb nechce, abych se na to koukala teď, respektive má obavu, že budu mít ještě větší strach, ale už jsem toho viděla tolik, slyšela tolik, že mě to snad nemůže rozházet. Takže jako správná ženská, mám opět svojí hlavu, a nazdar. 😀 Akorát doufám, že z toho filmu budu něco mít. Naposled jsem s Calebem koukala na Lone Survivor, tak jsem prořvala celej film a pak se z toho vzpamatovávala ještě dlouho v autě. Nevadí. 
No, to je asi tak nějak všechno. Teď mám ještě jeden den volno, takže se můžu upéct na střeše a pak mě čeká odpočinek a noční let do Taipei, kde je JAMIE! Moje JAMIE! 🙂 Doufám, že nám klapne to, abychom se viděly. To by byla naprostá bomba.
Taky čekám na to, až nám dají nový roster. Jsem zvědavá, kam mě pošlou. A rozhodně by mi nevadilo dostat Brazílii v den, kdy poletí Juliana za mnou. Bude tu se mnou dva týdny. Půjdeme nakupovat šaty na její svatbu – tu neoficiální. 🙂 A mám spoustu plánů, co bychom ideálně mohly stihnut. Takže i já se konečně polepším a stihnu věci, co jsem tu ještě nestihla. 
A čeká mě graduation! 🙂 Na to se těším asi nejvíce! 
A tímto už fakt končím! Takže se mějte krásně a další článek po návratu z Taipei!