Po nástupu do letadla mi vedoucí ekonomy vyměnil sedačky, abych měla celou řadu a mohla si odpočinout. To mi přišlo milý. Já jim naoplátku dala dva balíky čokolády. Vždycky kupuji nějaké dobroty crew, když letím někam jako pasažér. Vždycky balík pro premium cabins (business a first class) a pak economy a jeden balík pro Caleba.
Důvod proč jsem to nechtěla dát na FB je ten, že jsme si ten moment a ten den chtěli užít. Byl to náš den a tak jsme si to chtěli vychutnat. Hodně našich známích to stále neví. My jsme se rozhodli, že FB a tyhle serepetičky (změna příjmení, změna statusu) proběhne až po oficiální svatbě.
Ano, jsme manželé, ale svatbu jako takovou budeme mít 4. června 2016 v Dominikánské Republice s rodinou a přáteli.
1. Hlavním důvodem byly víza. Aby jste se mohli vdát/oženit, tak byste správně měli žádat o snoubenecká víza K1. Což trvá pár měsíců. Juliana a Brandon to tak udělali, čekali od listopadu/prosince minulého roku do letošního srpna. K1 vám dovolí vstoupit na území USA za účelem sňatku avšak ten musí proběhnout do 90 dní. O tyto víza žádá americký občan, je to spousta papírů a stojí to nějaký ten peníz. Po sňatku je třeba zažádat o zelenou kartu. Pokud se člověk nevdá či neožení do 90 dnů a nezažádá o víza, tak musí opustit USA.
Pro nás je to lepší i z důvodu, že když Caleb pojede na další misi (a že je další mise již ve vzduchu), tak já nebudu alespoň zavřená v USA, protože dokud člověk nedostane GC, tak nemůže opustit území USA. Ano, je možnost žádat o cestovní povolení, ale nedoporučuje se vycestovat, i spousta imigračních právníků doporučuje počkat na zelenou kartu, protože je riziko, že vás do USA nepustí. Takže já alespo nebudu muset čekat, až mi jí dají a když budu chtít domů do Čech, tak prostě budu moct jet. 🙂
Po naší svatbě, papírové svatbě (civilní svatba), jsme měli focení na oznámení datumu svatby. Technicky vzato jsou to naše první fotky jako manželé.
Do USA jsem odlétala jako svobodná holka ve 20ti letech, měla rodinu v Čechách, ale odjížděla jsem bez závazků. A o to byl ten zážítek v USA silnější. Ano, chyběla mi rodina, přišla jsem o hodně rodinných momentů a chyběla jsem doma na Vánoce, narozeniny etc.
Píšu blogy už od roku 2011, bez přestání … Myslím, že by mi to chybělo. Ale uvidíme. 🙂