Moje cesta k americkému občanství

• 

Dost často mi chodí dotazy, kdy se ptáte na to, jak jsem se vůbec dostala do Ameriky. Takže sepíšu, v krátkosti, článek o tom, jaký byl proces od získání víz po občanství. Jak dlouho to trvalo apod. Ještě než se do toho pustím, tak bych ráda řekla jen to, že budu sdílet MOJI zkušenost. Je jasný, že ne každý má stejnou zkušenost. Je jedno, jestli se bavíme o tom, jak dlouho trval proces o zelenou kartu nebo občanství, jak probíhaly pohovory atd. Takže jen pro představu napíšu to, jak to probíhalo u nás. 🙂 Třeba to někomu pomůže.

J1 VÍZA

Vůbec poprvé jsem se do USA podívala v rámci Au Pair programu, díky kterému jsem získala J1 víza na rok. Většina z Vás jistě ví o této možnosti. Ruku na srdce, v dnešní době je to jedna z nejjednodušších možností, jak se legálně podívat do Ameriky na delší dobu. Pokud pojedete do USA jako Au Pair, získáte tak možnost tu legálně žít a pracovat po dobu jednoho roku s tím, že můžete o dalších 6, 9 a nebo 12 měsíců prodloužit. Získání víz byla formalita. Agentura, u které jsem byla přihlášena, byla mým sponzorem. Už si přesně nepamatuji, jak probíhal pohovor na ambasádě, ale víceméně se mě zeptali na otázky ohledně rodiny, o kolik dětí se budu starat, co chci dělat po Au Pair programu aj.

Během doby, co jsem pracovala jako Au Pair, jsem poznala svého manžela, Caleba. A on je vlastně důvod, proč jsem v USA zpět.
Když jsem po dvou letech odlétala z USA, vlastně možná ještě před tím, než jsem se vracela do Evropy, jsem přemýšlela nad tím, jak se vrátit do USA zpět. Jestli být dva roky v Anglii a létat do USA na dovolenou za Calebem a udržovat tak vztah na dálku s tím, že bych se vrátila do USA jako Au Pair po druhé. Nebo jestli být v Anglii, našetřit si na nějakou college? Je fakt, že jsem dost bojovala s tím, že jsem odjela od mojí HF. Milovala a miluju svou host family, do dnešního dne jsme v kontaktu. Strašně těžce jsem nesla, že odjíždím od malého Roberta. Když jsme tak u toho, tak tomu bude 10 LET! 10! ŠÍLENÝ JAK TO LETÍ. Eli je vlastně skoro stejně starý, jako byl Robert, když jsem přijela jako Au Pair.

Ve stejnou dobu, jako jsem odlétala zpět do Evropy se Caleb stěhoval ke své nové jednotce ve Fort Campbell. 101st je jedna z divisions, která je nejčastěji odvelená na mise. Takže Caleb přijel za začátku června, přelom červenec-srpen jel na měsíc na cvičení a v říjnu odjížděl na misi do Afghánistánu. Proč to píšu, když tenhle článek se týká víz. To, že jsme od začátku věděli, že pojede na misi a já byla v Anglii nešťastná a mimo jiné toužila po tom splnit si sen, jsem začala přemýšlet o tom zkusit to u Emirates nebo Etihadu. Myslím, že jsem se hlásila ještě k jedné evropské společnosti, ale než se oni ozvali, tak tou dobou už jsem byla přijata k Emirates. Zvažovala jsem, jestli jít na nábor k EMIRATES nebo ETIHAD. Od obou jsem měla pozvánku a nábory probíhaly ve stejný den akorát Etihad ho měl v Německu a Emirates v ČR (PRAHA). Caleb mě podporoval v tom, abych to šla zkusit. V Anglii jsem nebyla šťastná. Respektive ne u mojí rodiny, protože děti, o které jsem se staraly, byly záhul. Fakt jsem nikdy nic takovýho nikdy nikde nezažila a že jsem za ta léta přišla do styku s hodně dětma.

Dostala jsem se tedy k Emirates a stěhovala se tak do Dubaje, zatímco Caleb se přesouval na 9 měsíců do Afghánistánu.

C1/D1 + B1/B2 VÍZA

Díky tomu, že jsem byla letuška, jsem po pár měsících dostala vízum do USA . Tím, že to bylo přes Emirates, to byla opět jen formalita. Při pohovoru na ambasádě se mě paní zeptala, jestli chci rovnou i B1/B2 vízum, tak jsem ji řekla, že jo a tím pádem jsem dostala i turistická víza. 🙂

• 

• 

• 

V červnu 2015 se Caleb vrátil z mise. Já jsem do USA lítala většinou 2-3 do měsíce pracovně. Letů do USA jsem měla požehnaně, protože jsem dlouhé lety milovala. Byla jsem jedna z těch divnějších, která by radši odmakala 16ti hodinovej let, než ty kratší. Na B2 jsem do USA letěla v červnu, červenci, září, listopadu a prosinci. Vždy tak 7-10 dní. Podle toho, jak jsem měla dovolenou. Nikdy jsem na imigračním neměla problém. Když se mě zeptali kam a za kým letím, tak jsem jim vždy řekla pravdu, někdy mi řekli “Welcome home” (obzvlášť když už jsem byla vdaná) a někdy mi prostě dali razítko a popřáli mi hezkou dovolenou.
V červenci jsme letěli na Hawaii za Calebovo rodinou. Pokud jste tu poprvé, tak Calebovo táta pochází z Hawaii a celá jeho rodina tam žije. Calebovo mami je z TN. Poznali se v Německu, když byli oba v armádě. Proč o tom píšu. Caleb mě na Hawaii požádal o ruku.

• 

• 

• 

PRVNÍ ZELENÁ KARTA

S Calebem jsme dlouho přemýšleli, co bude pro nás nejlepší. Jestli žádat o K1 vízum a nebo jestli se vzít a žádat o CR1. Caleb byl za imigračním právníkem na základně, kde se šel zeptat jaké jsou naše legální možnosti, volali jsme na USCIS a já se o tom bavila i s imigračním, když nám na palubu přivedli lidi, co byli deportováni z USA.

Ve finále jsme se rozhodli, že se vezmeme při mojí další návštěvě USA v září 2015. Je legální jet do USA za účelem sňatku, pokud v USA neplánujete zůstat, což já neplánovala. My jsme měli v plánu vzít se a já jsem se vracela zpět do Dubaje a pokračovala u Emirates, zatímco Caleb poslal žádost o CR1 vízum, což je v podstatě žádost o zelenou kartu mimo území USA. Takže do pasu dostanete vízum a po příletu do USA Vám pak přijde domů zelená karta.

To, že jsme se vzali vlastně okamžitě papírově ale nebylo jenom kvůli zelené kartě. Důvodů jsme měli víc. Zelená karta, můj pobyt v Dubaji a benefity od Emirates, armáda atd. Prostě to bylo to nejlepší řešení.

Proces jsme začali v říjnu 2015. Mezitím jsem se rozhodla u Emirates. V únoru 2016 jsem se tak vracela do USA na B2 víza s tím, že počkáme na schválení petice k CR1 vízu a já pak poletím do Prahy na pohovor, lékařskou prohlídku aj. Někdy na jaře, teď si přesně nepamatuji kdy, nám přišlo schválení petice. Jenže místo do Prahy ty papíry posílali do Abu Dhabi. Tou dobou bylo Calebovi oficálně oznámeno, že ho čeká další mise v Afghánistánu. Takže jsme volali na USCIS a řešili, jak postupovat. Bylo nám řečeno, že splňujeme podmínky na AOS – Adjustment of status. Takže jsme teda nakonec CR1 zrušili, respektive to nechali bejt, a požádali o AOS.

ADJUSTMENT OF STATUS

Naše OFFICE byla v MEMPHIS, TN

Zažádali jsme 6. června, 2016.
Potvrzení, tzv. NOTICE OF ACTION (NOA) nám přišlo 20. června, 2016.
Otisky, nebo-li BIOMETRICS, jsem měla 1. července, 2016. Ty jsem měla v NASHVILLE, TN. Měla jsem je mít o něco později, ale šla jsem na
walk-in a nechali mě.
V srpnu mi přišla pozvánka na pohovor na 15. září. Tím, že ale Caleb byl na výcviku, tak jsme museli žádat o odložení pohovoru. Celou dobu jsme komunikovali s USCIS, protože jsme chtěli vše stihnout do doby, než by byl Caleb odvelen na misi. S lidmi, se kterými jsme jednali, byli velice vstřícní a ochotní. Plánovali jsme jim poslat ORDERS na žádost o urychlení, ale pozvánka přišla dřív, než měl Caleb orders v ruce. Jelikož moje zelená karta byla na základě manželství, tak Caleb, jakožto můj “sponzor”, musel být u pohovoru se mnou. Jeho neúčast by byla v pořádku v případě, že by byl už na misi. Tím pádem bych mohla jít sama. Datum pohovoru bylo změněno z 15. září na 18. říjen, 2016.

Včetně žádosti o AOS jsme posílali žádost o ADVANCE PAROLE a WORK PERMIT (EAD). Advance Parole je povolení k vycestování mimo USA. Pokud žádáte o zelenou kartu, tak nesmíte opustit USA, pokud nemáte povolení a doklad, na který by Vás pustili zpět. V tomto případě ADVANCE PAROLE. Doporučuje se NECESTOVAT, i když máte povolení, protože ADVANCE PAROLE člověku nezaručuje vstup zpět na území USA. Upřímně jsem se ale nesetkala s nikým ,kdo by měl problém dostat se zpět. Alespoň jsem o nikom neslyšela z lidí, které znám a kteří takto vycestovali.

EAD mi byla schváleno 23. srpna, 2016 a karta mi přišla o týden později, 30. srpna. To znamená, že od žádosti po schválení, uplynulo 78 dnů.
Advance Parole byla schválena o den později, takže to bylo vyřízeno během 79 dnů. Karta přišla jako “COMBO”.

Na pohovor jsme jeli do Memphisu společně s Calebem. Cesta nám zabrala 4 hodiny a celej pohovor trval možná tak 10 minut. Měla jsem s sebou mraky důkazů. Čekala jsem, jak nás tam budou dusit, ptát se na různý otázky, že si nás vezmou každého zvlášť apod. Měla jsem společné fotky, bankovní účty, dopisy, letenky atd. Paní se nás zeptala na to, jak jsme se poznali, kdo koho požádal o ruku a kdy/kde jsme se brali a kdo byl na svatbě. Dala jsem ji všechny ty moje nasbíraný důkazy, pár věcí si prohlídla, napsala si pár poznámek a řekla nám, že nic dalšího vidět nechce, že toho máme víc než dost, pogratulovala mi ke schválení zelené karty a bylo to.

Karta tedy byla schválená v ten samý den a samotná karta pak přišla 25. října poštou.

Asi Vás některé bude zajímat, na kolik nás to vyšlo. Už si přesně nepamatuji, co všechno jsem platila. Ale I-130, kterou Caleb posílal v říjnu 2015, ho stála nějakých + – 500 dolarů, lékařská prohlídka na zelenou kartu mě stále nějakých 300 dolarů a AOS 1100. Právníka jsme neměli, vše jsme si dělali sami.

Jelikož jsme byli v době žádosti o zelenou kartu manželé jenom rok, tak jsem dostala kartu jen na dva roky tzv. conditional green card. To znamená, že jsem během 90 dnů před vypršením musela žádat o I-751, Petition to Remove Conditions on Residence.

I-751, Petition to Remove Conditions on Residence

Protože jsme se v té době stěhovali z Fort Benning sem, tak jsem s posláním žádosti počkala do září i když jsem mohla žádat ke konci července. Žádost jsem odeslala 13. září, 2018. Naše žádost putovala do TEXAS SERVICE CENTER (SRC).

Pokud si pamatuji dobře, tak jsme platili kolem 600-700 za jeden formulář. S tím formulářem jsem poslala následující:

1. Výpis z daní za rok 2017
2. Moje MILITARY ID (Caleb je na něm uveden jako můj sponzor)
3. Výpisy účtů z banky
4. Oddací list
5. Eliho rodný list
6. Dokumenty z porodnice, kde jsou uvedena naše jména
7. Fotky z ultrazvuku
8. Kopie oznámení, které jsme posílali rodině a přátelům o Eliho narození
9. Dokumenty ohledně koupě našeho domu (opět tam jsou naše jména a já jsem dokonce podepisovala veškeré smlouvy za Caleba)
10. Kopie papírů z Insurance Policy (Homeowners, auto insurance etc.)
11. Oznámení o koupi domu
12. Fotky – rodinné ze svatby (měli jsme svatbu jako takovou skoro dva roky po naší papírové), fotky malého, naše focení během těhotenství apod.
13. Dopisy pro nás od přátel apod.

Prostě cokoliv, kde byla naše jména a cokoliv by mohlo být bráno jako důkaz o tom, že jsme spolu a žijeme spolu.

Z nějakého důvodu strašně dlouho trvalo, než mi přišel dopis o prodloužení mé zelené karty. Oni vlastně Vám prodlouží GC na 12 měsíců. Respektive dřív to bylo 12 měsíců, ale když jsem žádala já, tak tou dobou začali posílat prodloužení rovnou na 18 měsíců, protože tak dlouho trvalo vyřídit tu žádost. Já byla dost nervózní, protože jsem na dopis čekala dlouho. Sice jsem tu byla legálně, ale vypršel mi řidičák a na DMV tady v Georgii se se mnou nikdo nechtěl bavit. Prostě dokud jsem neměla papír přímo od USCIS, že mám prodlouženou GC, tak se se mnou nikdo nechtěl bavit. Několikrát jsem volala na USCIS, protože mi prodloužení pořád nepřišlo. Bylo nás hodně, komu nepřišlo a kdo čekal dlouho. Ve finále mi pak přišlo prodloužení 3x. Na otisky jsem znovu jít nemusela, protože použili otisky z první zelené karty. 24. května, 2019 mi přišel dopis, že jsem měla otisky hotové.

OBČANSTVÍ

Během té doby, co jsem čekala buď na schválení odstranění podmínek mojí zelené karty jsem mohla žádat o americké občanství. Opět jsem mohla žádat 90 dní před mým 3 letým výročí ode dne, kdy jsem se stala rezidentem USA. Pravidlo 3 let se vztahuje na manželky-manželé amerických občanů za předpokladu, že jsou stále spolu. Jinak se musí čekat 5 let.
Počkala jsem pár dní a zažádala online 24. července, 2019.

Tentokrát jsem spadala pod CHARLESTON, SC. Otisky jsem měla mít 22. srpna 2019 v Jacksonville, FL. Na ty jsem jela opět dřív, abych to měla z krku. Takže jsem je měla hotové 8. srpna, 2019. V září mi přišel datum pohovoru na 12. listopadu, 2019.
Měla jsem strach, protože pohovor byl měsíc a půl od mého termínu porodu. Bála jsem se, abych nerodila, opět, předčasně. Navíc jsem měla strach, že nebudu moct jet tak daleko. Sice je to jen 2 hodiny od nás, ale od 34. týdne jsem teoreticky měla zákaz cestovat kvůli pojištění a kvůli tomu, že jsem měla riziko předčasného porodu. Nebo co.
Na pohovor není třeba brát sponzora Vaší zelené karty. Ale pokud máte v procesu odstranění podmínek, tak jse dobrý ho/ji s sebou mít. Takže Caleb jel se mnou. Jednak by mě nenechal jet samotnou, když jsem měla ani ne měsíc a půl do porodu, ale taky jsem potřebovala pomoct s Elim. Další důvod byl ten, že jsem neměla pořád schválenou 10ti letou kartu, takže jsem potřebovala aby jel se mnou za předpokladu, že by USCIS chtělo vyzpovídat i jeho, aby schválili jak 10ti letou, tak pak žádost o občanství. Bez schválení zelené karty Vám neschválí občanství. Budete si muset počkat.

Přijeli jsme, já s sebou měla všechny naše papíry, důkazy a kdo ví co ještě. Nehledě na to, že tam teda byl jeden, vlastně dva, pořádné důkazy. Eli a Lucas ještě v břiše.
Přišel si pro mě starší chlap. Řekl, že si nejdřív vezme jen mě a pak teda že se k nám přidá Caleb.

Pohovor opět trval možná tak 10 minut.

Přišla jsem, zvedla pravou ruku a přísahala, že budu mluvit pravdu. Chlap, se kterým jsem dělala pohovor, mi řekl, že Caleba vlastně nepotřebuje, že si mě proklepl ještě před tím, než jsem vůbec přišla. Což jsem na něj čuměla s hubou dokořán. Jako je mi jasný, že si asi můžou zjistit leccos, ale překvapilo mě, že mi to takhle na prasáka řekl, že si mě pořádně proklepl a že nemá absolutně žádný obavy, že by naše manželství nebylo pravé atd. Přešli jsme rovnou k testu. Zeptal se mě na pár otázek z mojí žádosti. YES/NO questions.

Pak se mě zeptal na následující:

1. Who does a U.S. Senator represent?
2. Who vetoes bills?
3. What is the highest court in the United States?
4. What is the capital of your state?
5. Why did the colonists fight the British?
6. Who did the United States fight in World War II?

Zeptal se jen na 6. Většinou se zeptají jen na 6, pokud na ně odpovíte správně, jinak se ptají na 10 s tím, že 4 můžete mít špatně. Podklady k přípravě na test dostanete při otiskách a na webu USCIS je mají k dispozici taky. Buď si tam můžete číst otázky a odpovědi nebo je můžete poslouchat. Taky existují různé aplikace, kde můžete zkoušet testy na občanství. Hodně otázek má více možných odpovědí. Stačí Vám jen jedna možnost, nemusíte znát všechny. Jediný, co si musíte zjistit, tak kdo je Váš senator, governor atd. To se liší stát od státu a je možný, že se na to zeptaj. Následovalo čtení a psaní. Na iPadu jsem musela přečíst následující:

Reading:

“Where is the White House?”

Na to jsem musela na iPad napsat odpověď, kterou mi nadiktoval.

Writing:

“The White House is in Washington, D.C.”

Na to mi řekl, že teda gratuluje a že jsem prošla testem a že teda schvaluje moji žádost o občanství. Pak si vzal papír, opět mi řekl, že absolutně nemá pochyby o našem manželství. Na ten papír si napsal, že teda s Calebem vlastníme náš dům, že máme dítě a druhé na cestě, co dělá Caleb za práci a že teda schvaluje i tu žádost. Nechtěl s Calebem mluvit, nechtěl vidět NIC z toho, co jsem přinesla s sebou kvůli zelené kartě. Ještě si dělal srandičky, že je Caleb u armády, že on sám byl u navy a bavili jsme se o Army Navy game, která byla o pár týdnů později. Zeptal se mě, kdy bych mohla přijet na oath ceremony, že může napsat do mých papírů, aby mě neobjednávali na určitou dobu, kvůli tomu, že jsem měla chvíli do porodu. Řekl, že pokud bude problém nebo budu potřebovat přeobjednat, že není problém se ozvat atd. Strašně fajn chlap.

Sedli jsme do auta a jeli jsme domů. Do půl hodiny mi přišel e-mail s pozvánkou na přísahu. OATH CEREMONY byla 21. listopadu, 2019.

OATH CEREMONY

Přisaha se konala opět v Charlestonu. Upřímně jsem vděčná, že jsem to měla tam, protože to bylo malé a takové intimní. Ne stovky-tisíce lidí. Bylo nás něco málo přes 20. Přijeli jsme, zkontrolovali nám papíry, odevzali jsme zelené karty a vyplněný formulář a postupně si šli sednout tak, jak nás pak volali, když jsme si šli pro naše naturalization certificates.

Co se mi strašně líbilo, tak postupně hlásili země, odkud pocházíme. Všichni jsme seděli a pak začali říkat země zastoupení podle abecedy, když řekli naší zemi, tak jsme si měli stoupnout a zůstat stát, dokud jsme nestáli všichni. Pustili nám video s Trumpem, zpívali jsme hymnu, odříkali PLEDGE OF ALLEGIANCE a šli si pro naše certifikáty…

• 

Hned druhý den jsem si jela vyřídit nový řidičák, registrovat se k volbám a vyřídit si pas. No a když mi přišel pas a certifikát, tak jsem šla změnit info na SSN. 🙂

No a to je vše! 🙂

Pokud si zrovna procházíte procesem, ať už žádost o vízum, GC nebo občanství, tak doporučuji (kromě USCIS, logicky) podívat se na web visajourney. My jsme celý proces dělali sami, právníka jsme neměli, dle mého názoru je to i zbytečný, pokud člověk nemá nějaký vroubky tady nebo extra komplikovaný případ.

Každopádně pokud Vás tohle vše teprve čeká nebo jste na začátku procesu, tak držím palce! 🙂