Alespoň na chviličku…
Vzhledem k tomu, že mi zítra začíná další semestr ve škole, tak jsem se rozhodla konečně sednout k počítači a napsat další článek. Už dlouho jsem nic nenapsala, nejenom, že nebyl čas, ale nebyla ani nálada nebo energie. Kdo sleduje Facebook nebo Instagram, tak ví, že kromě toho, že jsem v březnu začala “chodit” do školy, tak jsme tu měli hodně návštěv. V podstatě jsme měli 6 týdnů nepřetržitě někoho na návštěvě. Na 3 týdny přijela Calebovo mami, pak jsme tu měli další vzácnou návštěvu na pár dní a to vojáka AČR s jeho přítelkyní (další úspěšný absolvent Ranger School) a pak přijela moje mami s tátou. (Brácha tentokrát musel chodit do práce) A tak nějak vše dohromady mi dalo zabrat, potřebovala jsem chvíli pro sebe, odpočinout si a “nic nedělat”. Dospat ty dny a noci, kdy jsem čuměla do počítače do 2 do rána apod.
Kdo mě zná, tak ví, že jsem dost společenský tvor, ráda neustále něco podnikám, scházíme se pravidelně s kamarádkama, chodíme ven s dětma. Teď jsem ale toho měla dost, že jsem v podstatě byla doma sama s malým. Občas, když počasí dovolilo (máme tu přes 100F a venku se nedá vydržet), tak jsme malýho vzali s Calebem na hřiště, občas jsme zašli na ryby, já si zašla sama s chlupáčema na procházku. Jinak jsem neměla náladu na nic a na nikoho. Sociální sítě mě tak nějak vůbec nebavily, neměla jsem náladu na příspívání, sem tam něco jsem dala na FB nebo na Instagram, ale jinak jsem čuměla ve volných chvílích na různé dokumenty, seriály a četla knížku, kterou jsem si koupila.
Taky někteří z Vás ví, že se brzy chystáme do Čech na dovolenou, což asi taky bude dost velký záhul, protože plánů je mraky a času málo a jelikož Caleb bude přebírat v červenci velení a mě tím pádem čekají nové povinnosti a samozřejmě škola. Calebovo rodiče plánovali, že sem přijedou, to ve finále nedopadlo. Na jednu stranu jsem ráda, protože toho budeme mít až nad hlavu. Calebovo jednotka začíná trénovat, mají výcvik za výcvikem, takže Caleb bude doma minimálně. Já samozřejmě mám kromě péče o malého, chlupáče a domácnost, povinnosti ve škole a taky teda mě čeká pozice FRG Leader. Vlastně, teď tomu říkají SFRG – Soldier and Family Readiness Group. Což bude Calebův program, kde teda je potřeba udržovat kontakt s jeho vojáky a jejich rodinami, informovat je o věcech, které se dějí, které je čekají a tak obecně tu pro ně být a být k dispozici. Pořádat různé akce, setkání apod. Caleb teda bude mimo až do Vánoc, kdy teda budou mít dovolenou. A pak je čeká další cvičení no a pak se jede na misi. Takže příští rok bude teprve záhul. A jelikož si budu žádat příští měsíc o americké občanství, tak doufám, že se to vše stihne vyřídit než odjede na misi.
Ta pauza byla fakt potřeba. Od všech a všeho.
Kde tak nějak začít..
PRVNÍ NÁVŠTĚVA
V půlce března za námi přijela Calebovo mami. Malého viděla naposledy, když měl malý 3 měsíce. Teď si naplánovala, že na 3 týdny přijede za námi a bude jen s malým. Kdykoliv přiletí sem na “mainland”, tak neví, kam dřív. Její rodiče v TN vždy očekávají, že za nima přiletí a stráví čas také s nima. Na tom by samozřejmě nebylo nic špatného, jenže je to vždycky ona, která dostává čočku, její rodina se moc nesnaží o to, aby ji vyšli vstříc, nebo aby oni dojeli za ní. Přece jenom když je v Nashville, tak je hodinu, hodinu a půl od nich a tak člověka zamrzí, když nechtějí pro změnu přijet na návštěvu také oni. Teď ale dala všem vědět, že hlavní důvod její návštěvy je strávit čas s malým. Nejenom, že teda chtěla strávit čas s malým, tak také přiletěla tak, aby mi pomohla, protože věděla, že já začínám školu a také Caleb měl být pryč. Nejsem si teď jistá, jestli jsem to zmiňovala, ale pár dní poté, co jsem potratila, tak přišel Caleb domů s tím, že ho chtějí poslat na rok do Afghánistánu a měl odjíždět do 3 týdnů, pak zase že ne, pak zase že jo, pak že ho pošlou na dva měsíce na cvičení jinam, pak že teda ne na dva měsíce, ale na jeden. Ve finále z toho naštěstí nebylo nic. Jen na týden byl na cvičení tady u nás. Proto si jeho mami naplánovala návštěvu tak, aby tu byla se mnou zatímco bude Caleb pryč. Naštěstí to ale vyšlo tak, že kromě toho týdne teda byl doma.
Taky jsem jeho mami požádala, zda-li by se mnou nejela do Atlanty pro pas. Když jsem tam jela naposled, tak jsem došla na recepci a bylo mi sděleno, že je dovolená a že mám smůlu. A to jsem s panem konzulem mluvila. Informaci o dovolené jsem nenašla nikde, takže jsem strávila 9 hodin v autě úplně zbytečně. A po cestě zpátky malej vřískal skoro hodinu a půl, protože už nechtěl sedět. Nedivím se, že měl toho plný kecky, já měla prdel taky dřevěnou. Jak by řekl můj táta, byl to festival dřevěných prdelí. Naštěstí se mnou jela sousedka, takže mi pomáhala s malým. Zabavit, podat hračky, který vesele (i vztekle) házel na zem. Nechtěla jsem tu cestu podstupovat sama. Asi by mě trefil šlak. Takže jsem si počkala, než přijede Calebovo mami a jela do Atlanty i s ní.
To bych nebyla já, abych neměla zase nějaký průser. Byli jsme tak 45 minut od Atlanty když mi na čelním skle přistál kámen. Rána jako blázen… Nejdřív jsem netušila, co se stalo, než jsem se podívala na ten menší kráter, co mi na okně zůstal na okrasu. 20 minut na to mi skoro zaparkoval v zadnici nějakej vocas, co zřejmě nedával pozor. Já nevím, ale tady lidi jezdí jako hovada. Člověk by řekl, že jsem si za ta léta zvykla, ale vždycky se nestačím divit, co tady člověk vidí na silnicích.
Naštěstí jsme do Atlanty dojeli v pořádku, já si vyzvedla pas – konečně – a mohlo se jet domů. Než jsme vyrazili na cestu, tak jsme se zastavili na obědě v mé oblíbené “restauraci”. Sednu ke stolu a najednou mi přijde fotka miminka. Breck se narodil malý Noah, Eliho novej nejlepší kámoš, pár dní před termínem. 🙂 Tomu říkám zakončení dne.
Celou dobu, co tu byla Calebovo mami, tak jsem se teda snažila věnovat škole, protože jsem konečně měla někoho, kdo mi s ním pomůže. A taky teda ji tu návštěvu nějak zpříjemnit. Takže jsme vyrazili všichni společně na nějaký ten výlet. Podívali jsme se do ZOO v Jacksonville, jeli jsme párkrát do Savannah, parky a okolí. Prostě vytřískat z toho co nejvíce. Calebovo mami se ráda podívá na nová místa, někam na výlet, zatímco Calebovo táta je pravý opak.
TADY JSOU FOTKY ZE ZOO v JACKSONVILLE, FL
Další naše zastávka byl park Skidaway Island State Park
Tradičně jsme vyrazili na Jekyll Island, kde je Driftwood Beach
Na Jekyll jezdíme rádi, protože tam můžou chlupáči, takže pokud budete někdy na výletě tady u nás na jihu a budete mít s sebou chlupáče, tak neváhejte je vzít na koupačku! 🙂
Nesměl chybět park Wormsloe
Krásný park v Richmond Hill – J.F. Gregory park
Tady já to mám moc ráda, protože je tam 3 míle okruh, ideální na procházku s kočákem. Je to tam moc hezký a blízko je dětské hřiště a taky místo na rybaření. Taky jsou tam aligátoři, takže pokud se tam někdy vydáte, tak bacha. 😀 Jo a hadi!
Po hodně dlouhé době měla Calebovo mami možnost oslavit Calebovo narozeniny s ním. Jediný důvod proč to píšu je ten, že pokud budete chtít někdy něco dobrého na oslavu nebo nějakou jinou sešlost, tak moje kamarádka Markétka se mnou sdílela recept na mini-cheesecakes a musím říct, že byly LUXUSNÍ.
RECEPT ZDE: https://chefsavvy.com/mini-cheesecake-cupcakes/
ŠKOLA
Dlouho jsem přemýšlela nad tím, co dál. Jestli počkat se školou, pustit se do toho, jít zpět do práce, nejít do práce, zůstat doma. Dost dlouho jsem se v tom plácala a nevěděla jsem, co chci. Měla jsem hodně zvláštní období, kdy jsem fakt nevěděla co dělat. Chtěla jsem být doma s malým, nechtěla jsem ho dávat do školy, ale zase mi chybělo pracovat nebo jít do školy. Dělat něco pro sebe. Vzhledem k tomu, že bychom rádi do budoucna víc dětí, tak mi přišlo zase nesmysl jít do práce na kdo ví jak dlouho. Ve finále jsem se rozhodla, že zatímco jsem doma na “mateřské”, že teda si dodělám vzdělání. Chtěla bych alespoň bakaláře, který je tady v USA 4letý obor. Rozhodla jsem se pro 2letý obor na škole, která má zastoupení tady u nás na základně. (Nejenom u nás, ale na hodně základnách po USA ale i mimo USA). Vybrala jsem si obor “Medical Office Technology”. Jeden z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodla pro zdravotnictví byl ten, že se dost často stěhujeme. Momentálně to nevypadá, že by Caleb měl od armády odcházet v nejbližší době, tudíž práce ve zdravotnictví je ideální, protože není těžké najít práci. Kdyby to šlo, tak bych se asi vrátila k práci letušky, ale to není reálné a ještě nějakou dobu to reálné nebude. Ale zase kdo ví, co bude za x let.
Začala jsem jarní semestr s tím, že jsem si původně zapsala 4 hodiny (classes). Těsně před začátkem jsem zjistila, že jednu z nich nepotřebuji, tak jsem ve finále měla jen 3. Díky Bohu za to.
Hodně rychle jsem litovala toho, že jsem si vzala i ty 3. 2 by byly ideální a taky jsem se poučila a teď v letním semestru jsem si vzala jenom 2. Nejenom, že teda jsme měli celý můj jarní semestr návštěvy, ale malýmu přeskočilo a je jak neřízená střela. Je nereálný, abych se mohla soustředit na školu, zatímco on je vzhůru. Člověk z něj nemůže spustit oči. Všude leze, dělá to, co nemá, neustále dělá blbosti a ty pak končí mondřinama nebo rozbitým kolenem. Taky ten samý den, co jsem odvezla Calebovo mami na letiště, tak chvíli poté, co jsme dorazili domů, tak jsme jeli na pohotovost, protože malej spadnul z naší postele. Můžu bejt ráda, že si tu ruku, na kterou spadl, nezlomil. Pokud nemůže přijít sousedka malého pohlídat, tak musím věci do školy dělat buď když malý spí přes den nebo to dohánět v noci, zatímco všichni spí. Na Caleba se moc spoléhat nemůžu, i když dělá, co může. Momentálně jejich jednotka má dost nabitý program, neustále cvičení a tak Caleb chodí domů pozdě nebo si práci nosí domů. Ale jsem vděčná, že se mi snaží pomoct jak jenom to jde.
Hned co skončil semestr, tak se mi nesmírně ulevilo. Fakt jsem se těšila, kdy bude konec. 9 kreditů je doma a hurá do letního semestru. Tentokrát teda mám jenom dvě hodiny. Fakt jsem neměla koule na to vzít si víc. Nejenom, že teda někdo se musí postarat o malého, o chlupáče, o domácnosti, ale tím, že Caleb přebírá velení jednotky, tak mě čeká další role na kterou se spíš netěším, než těším. Do toho letíme na necelé dva týdny do Čech a pochybuji, že bych si to užila, kdybych musela sedět celý dny u počítače a dohánět resty do školy.
Tenhle článek jsem začala psát den před tím, než mi začala škola. Jenže vtipně jsem ho nestihla dopsat, protože se za poslední týdny toho událo mraky a tak je toho hodně, o čem chci napsat, takže jsem nad počítačem usínala. Vyprdla jsem se na to s tím, že ho dopíšu další den, jenže vtipně se tak nestalo. Malej je před den divokej, pokud zrovna nespí, tak nemůžu v klidu sedět na počítači a psát si článek. No a když jsem si k tomu chtěla sednout večer, tak to taky nešlo, protože jako na potvoru malej nechtěl jít spát. Když už konečně usnul, tak byl do pár hodin vzhůru a ve finále byl vzhůru od 2 ráno do 8 ráno. Takže jsem pak s ním spala, kdy to šlo. Takhle jsme měli ty noci za poslední dva týdny asi 3-4. Normálně spí hezky od 8.30 nebo 9ti večer do 8.30-9.30 ráno. No nevím, co do něj vlítlo, že se mu v noci nechtělo spát.
Na věcech do školy jsem bohužel nemohla od prvního dne školy pracovat, protože jsem čekala na knížky a přístupový kódy. Nejenom, že teda mi ze školy nikdo nedal vědět, že neměli jednu z knížek na skladě i přes to, že když jsem je platila, tak mi to ukazovalo, že knížky jsou a budou doručeny včas před začátkem školy. Ještě jsem si zaplatila extra za doručení do druhého dne a to se taky nestalo. Knížky mi přišly až ke konci týdne, takže od tý doby jsem seděla pak na počítači a v každé volné chvíli pracovala na věcech do školy, abych teda stihla všechny lhůty na dodání úkolů, ale taky abych si stihla nadělat věci do školy a nemusela pak řešit úkoly z ČR. Přece jenom času je málo.
RODINNÝ DEN
Calebovo jednotka uspořádala rodinný den, kdy jsme my, rodinný příslušníci, měli možnost podívat se, kde naše drahé polovičky pracují. Ukázali nám jejich vozidla, tanky, zbraně a mnoho dalšího. Měli jsme možnost si vše vyzkoušet. Pro děti to byl zážitek k nezaplacení. Nemůžu se dočkat, až malý bude ve věku, kdy i on z tohodle bude něco mít. Teď z toho měl větší zážitek Caleb než malej. Také vojáci měli možnost nominovat svoje děti na ocenění, ať už to bylo za výsledky ve škole, za něco, co udělaly mimořádného, úspěchy ve sportu. Bylo to jedno. Děti pak dostávaly od velení ocenění, moc hezky udělaný diplom a také jim velení děkovalo za to, jak zvládaly dobu, kdy jejich maminky a tatínkové byli na misi. Což bylo moc hezké. A bylo vidět, že ty děti z toho měly radost.
Já měla největší zážitek z toho, že jsem se vůbec poprvé svezla v tanku a JLTV. JLTV jsou nová vozidla, které dostala Calebovo jednotka jako první v US ARMY. Dokonce o tom psali i na novinkách.
VELIKONOCE
Velikonoce jsme letos slavili se sousedy. Sešli jsme se všichni u Whitney, která nás pozvala k nim domů, kde jsme měli “brunch”, kdy jsme každý přinesl něco dobrého (já jsem dělala lívance) a kde byl připravený EGG HUNT pro děti a také LIQUOR HUNT pro dospělé.
Malej samozřejmě neměl rozum z toho, co se dělo. Vajíčka ho nezajímala, ale i přes to si nějaké do košíku dal. No a jestli byl někdo velice úspěšný v LIQUOR hunt, tak to byl Caleb. 😀 Ten našel většinu lahviček, ale jako správnej chlap se rozdělil.
NÁVŠTĚVA Z ČR
Další vzácná návštěva k nám zavítala z ČR, jak jinak než moje maminka s tatínkem. Brácha tentokrát nemohl přiletět, jelikož pracoval. Někdo vydělávat musí, že jo. 🙂 Tentokrát jejich návštěva nebyla až tak akční, jak je u nás zvykem. Já toho měla fakt hodně ve škole, takže jsme se soustředili na výlety po okolí. Tentokrát jsme spíše volné chvíle trávili na pláži. Vyrazili jsme na Jekyll Island. Taky jsme se teda podívali do Savannah. Svým způsobem, mě mrzelo, že jsem toho měla tolik ve škole, ale i tak jsme si to myslím užili a zbytek si vynahradíme, až poletíme do Čech.
SAVANNAH
Moje kamarádka, která mi fotila svatbu v Savannah, se mi ozvala, že bude ve městě, zrovna v době, kdy tu byli naši. Takže jsem domluvila focení, abychom měli nějaké hezké fotky na památku a aby měli naši nějaké fotky s malým, hezky fotky od profíka! 🙂
Ta holka má zlatou trpělivost, protože jestli někdo nespolupracoval, tak to byl pan Bejbínek. Poslední, co chtěl malej dělat, bylo fotit se. Chtěl všude běhat, Danielle před ním dělala doslova psí kusy, aby se malej podíval do kamery, aby se usmál. No Caleb a já jsme byli zpocení až na prdeli, jak jsme měli co dělat. Naštěstí je šikovná a i přes to, že dítě absolutně nespolupracovalo, tak máme přes 60 fotek! 🙂
Mimo lítání po Savannah jsem vzala naše na sběr jahod. Vždycky se těším na sezónu, protože miluju, miluju, miluju ovoce. Jahody, borůvky, maliny .. YOU NAME IT. 🙂 Teď se zrovna chystám na borůvky, hned co dopíšu a zveřejním článek.
JEKYLL ISLAND
LETENKY do ČECH
Bohužel Caleb má dovolenou vždy v tak blbým termínu, že tou dobou jsou letenky samozřejmě nejdražší. Když jsem hledala letenky, tak to vycházelo na 1500-1900 na hlavu. Šílený. Kamarádka Terezka mi nakonec řekla o společnosti, v podstatě Travel Agents, kteří zprostředkovávají letenky pro vojáky a jejich rodiny daleko levněji. Hodně lidí, které znám nebo kteří využili služeb této společnosti, měli dobrou zkušenost. Maximálně nějakou drobnost. No, jenže to bych nebyla já, abych neměla nějaké komplikace.
Letenky jsme nakonec koupili za dost slušnou cenu, jenže vše, co mohlo být špatně bylo špatně. Tím, že využíváme jejich služeb jsme byli dost limitovaní datumy, který nám mohli nabídnout. Ideálně jsem chtěla letět v pátek večer nebo v sobotu, abychom byli v ČR co nejdříve, bohužel to ale vyšlo tak, že letíme v neděli v Evropě budeme až v pondělí brzy ráno. A pak zase odlétáme brzy ráno v sobotu domů do USA. Což teda nebyla chyba tý společnosti. Holt se muselo pracovat s tím, co bylo nabídnuto, pokud jsme nechtěli platit dvojnásobek nebo trojnásobek ceny na osobu. Vtipně jsem si žádala o letenky pro nás dva s tím, že malý by byl možná na klíně s tím, aby mi dali vědět na kolik by vyšla letenka pro malého, aby měl vlastní místo. Dala jsem jim seznam letišť, ze kterých bychom mohli letět. Savannah, Atlanta, Orlando, Jacksonville, Charlotte. Poslali mi let, který odlétal ze Savannah s jedním přestupem. Ideální. Poslali mi, na kolik by nás vyšla letenka pro malého. A mimo to mi poslali i teda předběžně booking. Přišel e-mail s tím, že teda máme za 3 sedačky zaplatit X. Takže jsem jim poslala informace k platbě a OK ke stržení částky za letenky pro 3. Pár dní na to vidím na kartě částku podstatně nižší, než jsem odsouhlasila. Tak jim píšu, že co se děje, jak je možné, že máme platit o skoro 600 dolarů méně. Přišlo se na to, že nám zabookovali místo 3 letenek 2, že máme dítě na klíně. No a že teda každý den budou sledovat, jestli se něco neuvolní, že už žádné letenky nejsou v té ceně k dispozici a že teda bychom museli platit dvojnásob ne-li trojnásobek ceny. Já tou dobou už měla objednanou i autosedačku do letadla. No další pecka přišla o pár dní později, když jsem kontrolovala booking, tak mi furt ukazovalo, že letenky nejsou zaplacené, že máme zavolat buď letecké společnosti a nebo našemu agentovi. Tak jim opět píšu, že co se děje a ona, že mám jiný kód. Tak mi poslala kód nový. A vtipně místo letu ze Savannah nám zamluvili Atlantu. Kdybych to věděla dopředu, tak by to nebyl problém, jenže já jsem jim odsouhlasila úplně jiný let, jinou cenu (za 3 letenky) a ve finále máme stejný let akorát musíme jet 4 hodiny do Atlanty místo hodiny na letiště v Savannah. Kdybych se nepídila po tom, proč mi hlásí rezervace, že letenky nejsou zaplacený, tak nemám ani rezervační kód, ale ani nevím, že nám zamluvili Atlantu.
Samozřejmě za tu cenu, za kterou letíme do Čech v období, kdy letenky stojí pořádnou pecku, si nemůžu stěžovat. Ale jsem fakt otrávená, protože je to všechno celý špatně. Nejsem zvyklá bookovat přes třetí osobu, jsem zvyklá si tohle vše dělat sama, miliokrát kontrolovat a mít klid. Takhle holt člověk doplatil na to, že chtěl využít slevy pro armádu a mít letenky levněji.
Každopádně.. Letenky máme, vše teda nakonec dopadlo dobře. Teď se budu modlit, aby let nebyl zpožděn, aby nebyla nějaká náhlá změna a aby jsme se dostali do ČR co nejdřív, ať z té dovolené můžeme vytřískat maximum.
ČESKÁ REPUBLIKA
Další sranda je naplánovat všechny výlety a návštěvy. ČASU JE STRAŠNĚ MÁLO. Naše země je nádherná a má mraky krásných míst a památek, které stojí za to vidět. Jenže času je fakt málo. Vypadá to, že se ale budeme pohybovat PLZEŇ – PRAHA OKOLÍ … Přemýšlíme nad výletem na Šumavu. Ale zatím teda máme 100 pro Plzeň a Prahu. Plánujeme vyrazit do ZOO, DINOPARKU a PIVOVARU v Plzni. Plánuji si sednout s Calebem a podívat se do knížky, kterou mu darovali moji rodiče. Ať se podívá, co by chtěl vidět. Určitě nejedeme do ČR naposledy, ale i tak se budeme snažit vidět toho co nejvíce.
Kromě sedačky jsem koupila teda i nový kočár. Nemám koule na to brát náš, protože byl drahý a člověk ví, jak se k tomu chovají. Takže nechci riskovat, že mi ho rozmlátí, taky jsem chtěla něco menšího, skladnějšího a lehčího. Takže jsem koupila kočárek, který snad teda přežije cestu i návštěvu ČR. Teď jsme o víkendu byli nakupovat, nakoupit nějaké maličkosti domů rodině, něco na zub odtud a taky nakoupit nějaké věci do letadla. Nakoupila jsem malému věci na kreslení a omalovánky, protože rád kreslí (to je hodně silný slovo teda) a naštěstí nebude moct dělat bordel nebo pokreslit sedačky, protože ty barvy fungují jen na speciální papír. Zabalila jsem nějaké knížky, nakoupila svačiny a teď pomalu stahuju videa do telefonu a iPadu pro malého – krtečka, český večerníčky.
Připravují se na nás ale i v Čechách.
Mezi školou a šílenstvím s plánováním výletu do ČR jsme si odskočili do North Carolina na svatbu našich přátel. Vtipně byli nám na svatbě 2 roky zpátky, kterou fotila Danielle, den po naší svatbě se zasloubili a teď jim fotila moje kamarádka Danielle svatbu a my byli hosté na té jejich. Nádherná svatba v Asheville, NC. Určitě doporučuji jet tam na výlet, protože je to tam naprosto dechberoucí. Já bohužel nemám fotky žádný, protože jsme jeli fakt jenom na otočku a bohužel neměli čas se někam podívat. Taky jsme měli s sebou chlupáče, tak jsme je nechtěli nechat zavřený na hotelu celou dobu bez nás. Takže příště si buď zařídíme hlídání nebo vyrazíme s nima, ale naplánujeme si výlety tak, aby mohli někam s náma a pak odpočívali na hotelu zatímco my bysme pak šli někam, kam by oni nemohli. Je tam mraky možností na různý výšlapy apod. Fakt boží.
A tímto bych to asi ukončila. Vsadím se, že jsou věci, které jsem chtěla zmínit a nezmínila, já si vždycky vzpomenu až x dní po vydání článku. Ale to nejdůležitější jsem snad napsala.
Ještě jednou se omlouvám, že jsem v posledních týdnech-měsících nebyla moc aktivní. Měla jsem fakt zvláštní období, že se mi vůbec psát nechtělo, nechtělo se mi nic postovat na sociální sítě, prostě mě tak nějak nic nebavilo a chtěla jsem pauzu. Tak nějak se vzpamatovat ze všeho. 🙂
Neuvěřitelně se těším domů, těším se, protože uvidím lidi, rodinné příslušníky, které jsem neviděla i víc jak 5 let. Jsem vděčná za to, že konečně můžu přivézt Caleba, ale i malého, vlastně oba dva znají jenom z fotek a videí.
Kdo by to byl řekl, že je to už víc jak 7 let od doby, co jsem odjela do USA jako Au Pair.
No nic. Doufám, že se všichni máte krásně, užíváte teplého počasí a doufám, že se třeba s někým z Vás potkáme někde v ČR, přece jenom svět je malý. 🙂
Leave a Reply