Caleb mluvil jakou dobu o tom, že by nás chtěl vzít na West Point. Už dlouho jsme nikde nebyli na dovolené nebo na pořádným výletě, takže jsme chtěli využít možnosti, že má v práci volno. Respektive měl 3 týdny volna během Vánoc, ale musel dvakrát do práce na tzv. “Staff duty”. To je důvod, proč náš výlet do D.C. a NY byl jen 5ti denní roadtrip. Je škoda, že jsme neměli víc času, ale i tak to stálo za to a i tak jsme z toho vytřískali maximum. Určitě máme v plánu se tam vracet, ať už do NY nebo podívat se na West Point. Nevím, jestli jsem to už někde zmiňovala, ale Breck s Erikem se přestěhovali kvůli Erikovo práci do NY (odešel z armády skoro před rokem), takže teď pár let budou tam.
Náš výlet do New Yorku jsme si naplánovali tak, abychom měli celý den v NYC a jeden celý den na West Point. Roadtrip jsme začínali v neděli ráno a zpět domů jsme vyráželi v pátek ráno, protože Caleb musel být doma 22. prosince.
Do NY jsme dorazili v pondělí pozdě večer, okamžitě jsme padli za vlast a ráno jsme se vydali směr West Point.
Možná většina z Vás ani neví, co to je West Point nebo kde se nachází. Minimálně já jsem to kdysi dávno nevěděla. Nikdy jsem se nezajímala o armádu, už vůbec ne o tu americkou, a o West Point jsem v životě neslyšela. Prostě to šlo mimo mě. Pamatuji si, že jsem to zmínila tátovi, že Caleb chodil na West Point, tak hned spustil o West Point a jak je to prestižní škola a kdo ví co ještě.
WEST POINT
United States Military Academy (USMA) – West Point. Je to prestižní vojenská akademie a jedna z nejprestižnějších škol v USA, která se nachází v městečku West Point, NY přibližně hodinu cesty od NYC. Absolventi získají titul bakaláře a hodnost poručíka (2LT). Po absolvování West Point pak musí odsloužit minimum 5 let.
Být přijat na West Point není jednoduché, každoročně přijmou přibližně 1300 lidí z celkového počtu cca 13 000. Nejenom, že se člověk musí přihlásit na školu a splňovat podmínky pro přijetí, ale také potřebuje nominaci kongresu (buď Representative daného státu nebo jeden ze státních zástupců). V Calebově případě se jednalo o stát Hawaii. Bez této nominace není šance být na West Point přijat.
Četla jsem článek, kde psali o tom, že čtyřleté studium vychází na 225 tisíc dolarů na studenta.
Caleb dokončil studium na West Pointu v květnu 2013. Teď v květnu to bude 6 let od doby, kdy slouží aktivně v armádě. Od května 2013 nebyl zpět v NY. Neustále mluvil o tom, jak mi to tam chce ukázat a o víc jak 5 let později se nám to konečně podařilo.
Určitě si myslím, že to stojí za to se tam podívat. Caleb říká, že na podzim je to tam nejhezčí a není jediný, kdo s tím souhlasí. Já doufám, že se nám tam podaří podívat se ať už na jaře nebo na podzim. Když jsme tam byli v zimě, tak byla zima jako když praští, ale i tak jsme si to užili, bylo vážně moc hezký vidět, jak je nadšený, že nám to tam může ukázat, vyprávěl nám o jeho zážitcích, vzal nás na místa, kam chodil jako kadet.
Dokonce teď na West Pointu studuje jeden z Calebovo vojáků. Chtěl nás vzít do míst, kam veřejnost nesmí (kromě speciálních událostí, jako když třeba mají víkend pro rodiče, kdy mají možnost ukázat svým rodinám školu a okolí), bohužel jsme měli málo času a chtěli jsme se jet podívat do NYC, ale jelikož má před sebou ještě 3 roky, tak určitě bude příležitost se tam podívat. Obzvlášť teď, když v NYC bydlí Breck s Erikem, kteří se tam také chtějí s námi podívat. Takže doufám, že se nám brzy podaří jet zpět, protože bych se ráda podívala na místa, kam mají přístup jen studenti. 🙂 Například do jejich MESS HALL, dělali jsme si srandu, že West Point je jak Bradavice z Harryho Pottera, hlavně ta jídelna (Mess Hall).
Jelikož máme přístup na základny, tak jsme normálně projeli bránou, kde nám kontrolovali naše military ID, ale pokud se budete chtít podívat na West Point, tak nejenom, že tam nabízejí různé “tours”, ale také lze vybavit visitor pass v jejich centru. 🙂
Tady už je pár fotek:
West Point Cadet Chapel
Cadet Chapel = tohle je populární místo, kde se konají svatby. Převážná většina našich přátel, kteří studovali na West Pointu, měla obřad právě tady. Moji kamarádku tam její manžel požádal o ruku. I bratranec Caleba zvažuje, že by se jeho obřad konal právě v Cadet Chapel.
Také vedle Visitor Center najdete muzem, které je zdarma. 🙂
Ještě jsme se zastavili nakoupit nějaké suvenýry a podívat se na Calebovo cihlu, což byl jeden z jeho dárků, když úspěšně dokončil studium na West Pointu. Před jedním z obchodů se suvenýry je chodník, kde jsou jména a třídy těch, kteří studovali na USMA.
Po celém dni stráveným na USMA jsme se vydali zpět na hotel připravit si na večeři. Vraceli jsme se na USMA vyzvednout Tonyho a vzít ho na večeři. Jelikož ten týden, co jsme byli v NY, měli závěrečný testy a zkoušky, tak jsme ho po večeři brali zpět do školy a jeli zpět na hotel, aby on se mohl učit a my jít spát, protože jsme se ráno chystali do NYC.
NEW YORK CITY
Brzy ráno jsme vyrazili na vlakové nádraží a musím říct, že byla docela sranda najít volné místo na parkování. Dopadlo to tak, že jsme dojeli na jiné nádraží, kde jsme měli štěstí a zaparkovali jsme hned. Jenže než jsme se vyprdelili z auta, tak nám vlak ujel přes nosem a další jel až za hodinu. Takže jsme zabili hodinu čekáním na vlak. Naštěstí to ale uteklo docela i rychle, stejně jako jízda vlakem. Trvalo to cca hodinku a naše konečná zastávka byla Grand Central. Byla jsem v NY už několikrát, jako AU Pair, ale i jako letuška, ale byla jsem vůbec poprvé na Grand Central. Caleb se strašně divil, že jsem tam nikdy nebyla.
GRAND CENTRAL
Byla ZIMA JAKO KDYŽ PRAŠTÍ. Já byla nabalená, dva svetry, kabát, malej bundu, dvě deky.. Byl to docela šok, když jsme přijeli z Georgie, kde zima letos vlastně nebyla, když pominu dva tři dny kdy fakt mrzlo, ale pořád bylo tepleji, než v NY. Život v Dubai a tady na jihu mě trošku zhejčkal. 🙂
Hned z Grand Central jsme vyrazili na oběd, kde jsme se sešli s mojí kamarádkou Jamie. Po skoro 3 letech jsem konečně zavítala do Chop’t, což je moje oblíbená “restaurace”. Poprvé jsem tam byla také s Jamie, když jsem měla svůj první let do NYC a od té doby jsem tam šla kdykoliv, když jsem byla v NY. Vždycky jsem se tam šla najíst a odnesla si další salát s sebou do hotelu nebo pak do letadla. Taky jsem byla pěkně otrávená, když jsme se stěhovali z TN a já zjistila, že budou Chop’t otevírat i tam. Naštěstí jsou i tady v GA, respektive v Atlantě. Takže až si pojedu pro pas nebo vyzvednout návštěvníky, tak se tam musím zastavit. 🙂
Po obědě jsme si trošku prošli město, než jsme museli na metro, protože jsme měli koupený lístky do 9/11 muzea.
Dorazili jsme na zastávku WORLD TRADE CENTER a vydali se směr muzeum. Byla jsem se několikrát podívat na Memorial, ale v muzeum jsem byla vůbec poprvé. Vlastně poprvé jsem se byla podívat na Memorial, když to ještě nebylo volně přístupné veřejnosti. Museli jsme tenkrát procházet kontrolou jako na letišti a pak až nás pouštěli. Teď je to vlastně volně přístupné. Lístky do muzea jsme kupovali online, respektive můj lístek, protože Caleb to měl jako aktivní voják zadarmo. Myslím si, že je lepší koupit lístky dopředu, než tam stát ve frontě. Takhle jsme přišli, vyzvedli lístky a šli jsme dovnitř, kde nás čekala kontrola.
Pokud plánujete vyrazit podívat se do toho muzea, tak doporučuji nechat si na to víc času. My než jsme se nadáli, tak jsme tam strávili 3 hodiny a to jsme to brali docela i hopem, protože jsme ještě chtěli jít na Times Square, podívat se na vánoční strom u Rockefeller Center a ještě nás čekala hodinová cesta vlakem zpět k autu a od pak dalších 30 minut autem zpět na hotel.
Abych pravdu řekla, tak jsem asi nebyla úplně připravená na návštěvu toho muzea. Asi nejde úplně popsat ty pocity a dojmy. Člověk si nedokáže představit, co se 11. září vlastně odehrálo, čím si lidé prošli nejenom ten den, dny poté, ale vlastně i teď. Spousta z nás si ten den pamatuje, jako kdyby se to stalo včera a ono už to bude 18 LET?!
Určitě bych doporučila každému, kdo má možnost či plánuje návštěvu NY, se tam podívat. Rozhodně to stojí za to.
Přiznám se, že mi nejednou ukápla slza. Obzvlášť, když jsme procházeli exhibice, kde se nesmělo fotit. Tady je pár fotek z míst, kde se fotit mohlo.
Když už jsme tak nějak prošli celým muzeem, tak už venku byla tma. Chvíli jsme zůstali u Memorialu a pak jsme se rozhodli jít někam na jídlo.
Najít místo, kam se dá jet s kočárem v NY byl nadlidský úkol. Přiznám se, že si vůbec nedokážu představit bydlet na Manhattanu s dítětem. Vlastně si nedokážu představit bydlet tam vůbec. Dost jsme se na tohle téma bavily i s Breck, protože oni teď žijí přímo na Manhattanu a sama říkala, že ji překvapilo, jak moc jim chybí Nashville.
Dlouho jsme se nemohli rozhodnout, kde se najíme, protože ani jeden jsme nechtěli fast food, jenže ono těch možností kolem tolik nebylo. Chtěli jsme jít do nějaké italské restaurace, čekací doba skoro hodinu, oba jsme měli hlad jako blázen, jedinej malej byl v pohodě, protože pro něj jsem měla svačiny a jídlo. Do toho ta restaurace byla ve 3tím patře v nákupním centru a vtipně se rozbil výtah. To byla taky komedie. Ve finále jsme to vzdali a šli do Burger King, kde jsme museli kočár opět vynášet do schodů, což ve 2 nebyl problém, ale bejt s ním sama, tak nevim nevim.
Najedli jsme se, díky Bohu, protože já začínala být pěkně protivná. Nejsem dvakrát příjemná, když mám hlad. 😀 A odtud jsme zase mazali na metro a jeli jsme na Times Square, kde bylo lidí jako sr… jako vždy.
Dlouho jsme se nezdrželi a šli jsme rovnou k Rockefeller Center a hurá zpět na Grand Central a zpět na hotel.
Poté, co jsme dorazili na hotel, tak jsme všichni padli za vlast. Ráno jsme pak vstali na snídani a hurá domů, protože nás čekala cesta na 13-14 hodin. Ve finále díky zácpám, především kolem D.C. jsme jeli domů skoro 18 hodin. Ale i tak to stálo za to a já měla radost, že se nám podařilo někam vyrazit. Přece jenom jsme dlouho nikde pořádně nebyli.
Letos doufáme, že se nám podaří navštívit ČR a Hawaii. Ideálně oboje, protože Caleb bude mít dovolenou v létě a další v zimě. Tím, že příští rok je ve vzduchu mise, tak by bylo fajn to stihnout letos. Uvidíme. Jeho mise by neměla být tentokrát combat zone (Afghánistán nebo Irák například), ale “rotation” někde jinde. Jedna z možností je Německo a pokud by Calebovo jednotka jela do Německa, tak my za ním můžeme přijet. Respektive by bylo možný ho vidět. To samý, kdyby je poslali do South Korea, tak bychom také mohli ho jet navštívit, ale myslím si, že Korea je nečeká, protože z tý se teď vraceli. Tak uvidíme. Kdo ví, jak to všechno dopadne.
Ale fakt doufáme, že se nám podaří jet navštívit rodinu. Teď v úterý mi příletí Calebovo mami na návštěvu a pomoct mi s malým zatímco Caleb je na cvičení. Vtipně jsem si něco udělala se zádama, když jsem zvedala malého a skončila jsem na pohotovosti na injekcích, protože jsem se nemohla hejbat. V životě jsem nezažila takovou bolest. Taky mě čekají rehabilitace, takže se bude hodit, že tu budu mít na pár týdnů někoho, kdo mi pomůže.
Tak uvidíme! 🙂
Mějte se krásně!
Jee parada, New York je na mem bucket listu tak kazdy clanek hltam 😁 My se akorat vratili z Havaje a nadhera, snad vam to vyjde! Diky za mily clanek.