Roadtrip – Washington, D.C.

Výlet do D.C. jsme plánovali dlouho. Jenže s Calebovo prací je to občas těžký a tak najít termín, kdy by byla možnost vyrazit do D.C. v týdnu, byla docela fuška. Mohla jsem jet/letět sama s malým, ale abych se přiznala, tak se mi samotné jet nechtělo a hlavně Caleb v D.C. nikdy nebyl. Respektive byl, ale nikdy neměl možnost jít se podívat po památkách, protože tam byl se školou (West Point) kvůli fotbalu na Army Navy game. Takže jsem chtěla, aby měl možnost jet s náma a my si tak mohli udělat výlet jako rodina.
Každý má svůj názor na cestování s dětmi, obzvlášť, když jsou děti maličké. Já to vidím tak, že sice si náš malej nebude pamatovat, že tady viděl Bílý dům nebo že jsme s ním trajdali v 9 večer na Times Square v NY a nebo že jsem s ním stála před hotelem Mountain Lake Lodge, kde se natáčel Hříšný tanec. Ale budu si to pamatovat já, bude si to pamatovat Caleb, moje rodiče s bráchou aj. Vytváříme si vzpomínky jako RODINA a jednoho dne mu budeme moct ukázat všechna ta místa, která s námi navštívil, když byl malý. A já jenom můžu doufat, že vyroste a bude sdílet stejnou lásku k cestování, k učení se nového, poznávání nových lidí, kultur, náboženství, jako já.
Navíc, člověk by se kolikrát divil, co si děti pamatují. Já si do dneška pamatuji, jak jsem ve svých skoro 4 letech vyšlápla hovno ve Španělsku, nebo jak mě pos… pták, když jsem byla ve školce. Taky si pamatuju, že jsem brečela, že už nikdy nebudu krásná, když mě ten pták posral. 😀 Schválně, máte nějakou vtipnou vzpomínku na dětství? Ať už z nějakého výletu/dovolené nebo prostě nějakou pecku z dětství? 🙂

• 

• 

Takže i přes to, že je malej malej, tak se s ním snažíme jezdit po výletech a trošku cestovat. Zatím bohužel jen po USA, protože mě zabralo vyřizování pasu (a dokumentů kolem) celý minulý rok. A PAS byl hlavním důvodem, proč jsme museli do D.C.

V březnu minulého roku mi naši podali žádost o vydání českého oddacího listu, kde jsem žádala i o změnu příjmení (konečně) a osvědčení o českém občanství. Na oddací list jsem čekala do konce srpna. A kdybych to věděla, že to bude takhle dlouho trvat, tak jsem to řešila přes velvyslanectví, protože jediným důvodem, proč za mě žádali rodiče, tak bylo to, že jsem doufala, že to bude rychlejší. No, nebylo. Ve finále to vyšlo na stejno.
Rodiče mi pak přivezli vše potřebné a já si domluvila schůzku na velvyslanectví. Musí se jet osobně do D.C., což je trošku otrava. Teď si nejsem jistá, ale jsou myslím jenom 4 města, kde se v USA dá žádat o pas. Washington, D.C., Chicago, New York a Los Angeles. To, kam člověk musí jet žádat o pas záleží na tom, pod které velvyslanectví či konzulát spadá. Jelikož my žijeme ve státě Georgia, tak spadám pod velvyslanectví v D.C. Naštěstí je možnost zažádat si o zaslání pasu na honorární konzulát, tak naštěstí nemusím zpět do D.C.. Přemýšlela jsem, jestli jet do Atlanty si pro pas nebo do Orlanda (oboje vyjde stejně, co se vzdálenosti týče), tak jsem nakonec vybrala Atlantu.

Dřív než v prosinci jsme se do D.C. nedostali. Původně jsem měla zamluvený jiný termín, což kvůli armádě nevyšlo, tak jsme se na to vyprdli a vybrali termín v době, kdy měl Caleb vánoční dovolenou, měli tentokrát 3 týdny dovolené, což bylo super.

Hodně dlouho Caleb mluvil o tom, že by nás chtěl vzít do New Yorku podívat se na West Point. Jsme spolu už nějaký ten pátek a prozatím neměl možnost nás tam vzít. Stejně jako neměl možnost podívat se do Čech. Ani do Dubaje se vlastně nedostal. Takže jsme se rozhodli, že když už teda jedeme na sever, že se rovnou podíváme do New Yorku a na West Point. NY je cca 4 hodiny od D.C., což je nic. To je stejný jako odtud do Atlanty.

Jeli jsme tedy na jednu noc. Původně jsme přemýšleli, že bychom tam zůstali alespoň na dvě noci, ale tím, že Caleb musel být zpět doma v určitý den, jsme se rozhodli, že vyrazíme jen na jednu noc, jeden den strávíme na cestě a ten druhý prolezeme památky.
Byla jsem trošku nervózní z cesty, protože malý tou dobou byl (a je) ve věku, kdy prostě ho nebaví sedět hodiny v autě. Nikdy v autě neměl problém, za což jsem vděčná, ale fakt jsem si nebyla jistá, jak moc se mu bude chtít trávit 9-10 hodin na cestě. Ve finále jsem ale byla příjemně překvapená, protože to zvládal lépe jak Caleb a já. Tuhle trasu jsem s ním jela už jednou, když jsme jeli s našima a bráchou do D.C., malému tenkrát byly 3-4 měsíce. Sice to skoro celý prospal, ale zase jsem musela častěji stavět kvůli kojení. Ale je fakt, že taky udělalo svý pouštět mu pohádky a občas jsme si sedli k němu dozadu a hráli si s ním.

Do D.C. jsme dorazili na večer. Po příjezdu na hotel jsme se oblékli a vyrazili se projít kolem hotelu. Zima byla jak když praští. Přece jenom my jsme přijeli z jihu a u nás je zima snad cizí slovo. Letos (respektive loni) žádná nebyla. Jestli párkrát bylo chladněji, tak to bylo jo něco.
Dlouho jsme se nezdrželi, protože jsme toho měli oba dost a čekal nás náročný den.

Ráno jsme vyrazili na velvyslanectví, kde jsem měla domluvenou schůzku na žádost o pas. Konečně.

• 

• 

Odtud jsme pak vyrazili do centra.

Parkovali jsme opět na stejném místě jako posledně. Nevím, jestli jsem o tom dřív psala, ale našli jsme parkování za 6 dolarů na 3 hodiny hned u Washington Monument. Odtamtud je pěšky vše kousek, především místa, která chtěl navštívit Caleb.

Prošli jsme takovou tu klasiku. Washington Monument, Bílý dům, World War II memorial atd.

WHITE HOUSE

• 

• 

• 

• 

• 

• 

WASHINGTON MONUMENT

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

WORLD WAR II MEMORIAL

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

LINCOLN MEMORIAL

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

THOMAS JEFFERSON MEMORIAL

• 

• 

• 

D.C. – RŮZNÉ

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Musím říct, že se nám povedlo počasí a bylo fakt krásně, ani nebyla taková zima, za což jsem byla fakt vděčná. Zastavili jsme se na jídle a odtud jsme se vydali směr Arlington.

ARLINGTON NATIONAL CEMETERY

• 

Už dlouho jsem se chtěla podívat na Arlington. A jsem fakt vděčná za to, že jsme se tam mohli podívat přes Vánoce, protože bylo něco nádhernýho vidět vánoční věnce u každého z hrobů. Na nikoho se nezapomnělo.
Arlington byl na prvním místě, kam se Caleb chtěl podívat během naší návštěvy D.C z pochopitelných důvodů. Já jsem se tam chtěla podívat už když jsem tam brala naše, ale nebyl čas a hlavně byť nejsem úplně pověrčivá, tak bych malého na hřbitov do jeho roka nevzala. To je snad asi jediná pověra ze které mám fakt respekt. Takže i kdyby byl býval čas, stejně bych zůstala venku a na hřbitov nešla.

Poté, co jsme dorazili na Arlington jsme vyrazili do jejich “Welcome Center”. Tam nás prohlídli a já si pak šla vyzvednout mapu hřbitova, protože jsem chtěla jít uctít památku člověka, který byl blízký našemu rodinnému příteli. Sám Joe se byl na tomto hřbitově podívat před mnoha lety, je to veterán a oba jeho synové slouží u armády, rád by se jel podívat na Westona, ale prozatím neměl možnost. Takže jsem byla ráda, že jsem měla možnost mu alespoň poslat fotku, kterou on následně sdílel s rodinou Westona a jeho přáteli.
1st Lt. Weston C. Lee, 25, of Bluffton, Georgia, died April 29, 2017, in Mosul, Iraq.

Chvíli jsme strávili u Westona a odtud jsme se pak vydali k The Tomb of the Unknown Soldier (Hrob neznámého vojáka).  

Jednotka, která má na starosti četnou stráž (ale i mnoho dalších událostí) je The Old Guard. Bez ohledu na počasí, roční období, kolik je hodin, tak u této hrobky je NEPŘETRŽITÁ čestná stráž. Střídání stráží má jasně daná pravidla a přesný postup. Podle toho, co jsem slyšela od Caleba není vůbec jednoduchý stát se čestnou stráží a většina těch vojáků tím výcvikem ani neprojde.
Výměna stráží je každou hodinu od 1. října do 31. března. Od 1. dubna do 30. září se střídají kažou půl hodinu. Hrobka je hlídaná 24/7, 365 dní v roce.

Na FB mám pak video z výměny četné stráže. Na Youtube toho taky najdete mraky. Určitě to stojí za vidění.

Pokud budete někdy v D.C., tak se určitě jděte podívat na Arlington a výměnu stráží. Ale i projít hřbitovem. Je to opravdu neuvěřitelná podívaná a procházka americkou historií. A opravdu se těžko popisuje, jaký to byl zážitek. Také je to inspirativní ukázka piety a úcty k lidem, kteří sloužili své zemi a jejich rodinných příslušníků.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

A to je tak vše z D.C. Odtud jsme pak vyrazili směr NEW YORK! 🙂

Doufám, že se všichni máte fajn. Už jsem psala na FB, že Caleb bude odjíždět na výcvik, místo 2 měsíců nakonec na měsíc, takže bude víc času dohonit resty a dopsat mraky článků. Moje tchýně přiletí na 3 týdny podívat se na malého a abych tu nebyla sama, takže doufám, že všechny články stihnu dopsat co nejdřív.

Zatím se mějte skvěle! 🙂