You are here: Home / BABY FRIEL / Elijah Michael Kamalani Friel

Elijah Michael Kamalani Friel

 

ELIJAH MICHAEL KAMALANI FRIEL 
 
Ještě, než se do toho článku pustím, tak bych předem varovala, že pokud Vás řečičky o porodu, miminku, hovínkách, plenách a moje hormonální výlevy nezajímají, tak rovnou ten článek zavřete, protože Vás to už tuplem nebude zajímat ani Vás to nebude bavit. A to je v pořádku.
Také bych předem varovala, že to bude asi delší článek a bude obsahovat asi 3 tisíce fotek. Taky si postěžuji a vyleji si srdíčko. 🙂 Vy, co i přes mé varování, se rozhodnete článek číst, vemte si k tomu nějakou sváču a udělejte si čaj či kafíčko.
Ani nevím, kde teda začít.
V neděli (12.11.) jsme měli s Calebem a chlupáčema focení. Mělo to být takové “maternity-family” focení. Týden před tím jsem totiž našla po dlouhém hledání (a také dlouhém přemlouvání – byla jsem líná a taky jsem se necítila nikterak atraktivně, že jo) fotografku. Jelikož datum porodu jsem měla 22.12., tak jsem si říkala, jak mám čas. Fotografka mi ale řekla, že by bylo nejlepší nafotit první část co nejdříve, dokud mám ještě jakš-takš pohodlí a kdy mám relativně daleko do porodu. Nakonec jsem souhlasila s tím, že teda se na to vrhneme, protože nás tlačil čas a Caleb měl začínat dva dny na to školu a končit tak svou měsíční dovolenou.
Vyrazili jsme tak do parku kousek od nás, kde jsme v pořádný (Na to, kde bydlíme byla pořádná zima) zimě nafotili pár fotek.

 Svým způsobem jsem výsledek fotek milovala, ale taky nenáviděla. Připadala jsem si jako velryba, oteklá a celkově jsem se necítila ve své kůži. Měla jsem co dělat, protože jsem stokrát za hodinu potřebovala na záchod, že jo, dítě mi sedělo na močáku od rána do večera, žádný šlágr, vylézt do kopce, chodit sem a tam, taky nebyla žádná sranda. Prostě jsem se necítila nejlépe. Na druhou stranu jsem ale ráda, že ty fotky máme. Stačilo málo a nebyly by žádný.

V úterý Calebovi skončila dovolená. Vtipně den na to, kdy začal chodit do školy, jsme jeli někam autem (už ani nevím kam) a já se ho zeptala, co bych měla dělat v případě, že začnu rodit před termínem. Já jsem neustále tvrdila, že budu jedna z těch, která bude přenášet a při mém štěstí rodit na Vánoce. Byla to spíš taková řečnická otázka a upřímně jsem moc neřešila, jakou odpověď dostanu. Caleb měl totiž od 16.12. oficálně dovolenou a díky jeho rozvrhu jsme věděli, že bude doma už od 11.12. a půjde do školy tak max 3x týdně na hodinu či dvě. Caleb mi odpověděl, že je telefonní číslo, kam budu moci zavolat a že zjistí přesně co a jak. A k tomu už nikdy nedošlo.
Ten samý den jsem strávila doma s chlupáčema, sem tam něco poklidila, sem tam jsem se válela jak lemra u televize, nebo připravovala věci malému, dávala do košíku na amazonu věci, které budeme muset ještě pořídit, ale furt jsem měla čas že jo.
Caleb se celý večer učil, protože druhý den ráno měli důležitý test. Večer jsem tak trávila s ním a zkoušela ho z toho, co se naučil. Kolem půlnoci jsem toho měla dost a řekla mu, že jdu spát a ať mě vzbudí, až se donaučí zbytek a já ho vyzkouším.
V 1.30 ráno jsem se probudila – klasika, potřebovala jsem na záchod. Vstala jsem z postele a boom. Praskla mi voda. Zůstala jsem stát jak opařená. Caleb zrovna odkládal karty, ze kterých studoval, že půjde spát. Podíval se na mě a zeptal se “Zlato, ty ses počůrala?” … Teď se tomu směju, ale v tu chvíli jsem se zmohla jenom na “This was not a pee” … A mazala jsem do koupelny. Pak už si pamatuji jen malé části, protože jsem zpanikařila. Moje první myšlenka byla, to nemůže být to, co si myslím, že to je. Nebyla jsem ani 35 týdnů těhotná. Naposled jsem se takhle bála, když jsme byli v Savannah a já skončila v ER. A samozřejmě jsem neměla strach o sebe, ale o malého. Zavolala jsem do nemocnice, kde jsem měla původně rodit. Řekli mi, ať okamžitě jedeme do jiné nemocnice, protože naše nemocnice nemá NICU pro nedonošená miminka a hlavně by mě takhle “brzo” neodrodili. Pokud si pamatuji dobře, tak v nemocnici na základně by mě nechali rodit od 36 týdne nejdříve.
Abych pravdu řekla, nevím, co bych dělala, kdyby Caleb nebyl doma. Zapomněla jsem jak češtinu, tak angličtinu. Caleb se mě ptal na x věcí a já nebyla schopná odpovědět a ani nevím, na co se mě ptal. Jediný co si pamatuju, jak po mě hází tepláky a jak mi pomáhá se oblíct. Samozřejmě jsem neměla zabaleno nic. Neměla jsem ani tašku pro sebe, ani pro malého. Furt jsem to odkládala, že mám čas.

Ve dvě ráno už jsme byli v nemocnici. Z ER mě odvezli na vyšetření, dali mě na monitor a dělali různé testy a vyšetření. Měla jsem kontrakce 4-5 minut a absolutně jsem o nich netušila. Zatímco jsem čekala až mě odvezou na L&D, tak se řešilo, jestli mi porod zastaví nebo jestli mě nechají rodit. Nakonec se po 2-3 hodinách rozhodli, že mi dají léky a zkusí zastavit porod. Což nebyla sranda a takhle blbě mi snad v životě nebylo. Bylo mi řečeno, že tím, že mi praskla voda, tak zůstanu v nemocnici x dní či týdnů. Super no. Ani si nepamatuju, jestli jsem to obrečela nebo ne. Moje první myšlenka byla, co chlupáči. (Ty jsem mimochodem sledovala na kameře celý 2 dny, co jsem strávila v nemocnici)
Jelikož se Caleb nemohl nikoho dovolat, aby jim řekl, co se děje, tak jsem mu řekla, ať normálně jede zpátky na základnu. Ať si napíše test, zajede domů za Nalou a Kirbym a pak ať se vrátí s věcmi pro mě a malého. Já mu napsala seznam, co má přivézt-zabalit a bylo.
Samozřejmě v momentě, kdy dojel na základnu, za mnou přišel doktor a řekl, že nevidí jediný důvod, proč mě nenechat rodit. Takže jsem volala Calebovi, že je změna plánu a že mi “vyvolají” porod. Přemýšlela jsem, že zkusím jít “přirozenou cestou”, ale jakmile mi řekli, že dostanu PITOCIN, tak jsem si to hodně rychle rozmyslela a nechala si dát epidural.

 

 

 

 

 

 

 

Během doby, co jsem čekala na Caleba, tak za mnou poslal Liz, manželku našeho kamaráda Ryana, kterou já osobně poznala měsíc před mým porodem. Viděla jsem ji tak 3x. Okamžitě za mnou přijela a po cestě se zastavila v Targetu, kde mi nakoupila věci, jak pro mě, tak pro malého a ještě navezla svačiny pro mě a Caleba. Do toho přivezla svůj počítač a asi milion filmů. Z toho jsem byla v šoku, absolutně jsem to nečekala.

 

A tady je historicky poslední fotka 2v1, alespoň teda prozatím poslední. Vypadám naprosto otřesně, ubrečeně, otekle, nevyspale a tak, jako vypadá asi každý normální (nebo nenormální) člověk, který skoro dva dny nejedl. 😀 Taky jsem si neumyla vlasy. A to jsem si říkala, že bych si je měla umýt, když jsem se před spaním šla sprchovat. A jelikož jsem si nechtěla foukat hlavu před spaním, tak jsem řekla, že si je umeju ráno, když stejně se nikam nechystám. 😀 No, tak jsem byla za kočku v nemocnici. Od toho jsou ty suchý šampóny přece ne. Taky nechápu, jak to všechny ty matky dělají, že vypadají před-při-po porodu jako z magazínu. Perfektní vlasy, make up a úsměv od ucha k uchu. Já byla “HOT MESS”. Ale víte co, ono je to jedno.

ELIJAH MICHAEL KAMALANI FRIEL

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Malý se narodil 16. listopadu 2017 v 11:01 pm, měřil necelých 48cm a vážil 3kg.

Bohužel jsem neměla to štěstí a neměla jsem ani “tělo na tělo” (skin to skin) ani jsem neměla tu možnost “dát malého na prso”. Malého mi dali krátce poté, co se narodil a taky ho hodně rychle odnesli pryč a následně rovnou na Special Care Unit. Naštěstí nebylo potřeba být v NICU, ale pořád musel na Special Care Unit.
Měli jsme s Calebem domluvený, především na moji žádost, že půjde tam, kam půjde malý, ať se děje cokoliv. Takže Caleb byl s malým na Special Care zatímco já zůstala na pokoji na “recovery” než mě odvezli na “mother-baby-unit”.

Teď k tomu jménu, protože na to se mě dost lidí ptalo.

Jméno ELIJAH vybral Caleb. Mě se líbilo a neměla jsem s ním žádný problém. K mému velkému překvapení jsme se na jméně shodli okamžitě.

MICHAEL KAMALANI (middle names)
Michael je po mém tátovi.
KAMALANI = Kamalani je jméno, které se dává dětem u Caleba v rodině. I Caleb má “KAMALANI” ve jméně. Kdysi dávno adoptovali dítě jehož příjmení bylo KAMALANI. Protože to bylo poslední žíjící dítě nesoucí příjmení Kamalani, tak se rozhodli, že děti v Calebovo rodině ponesou KAMALANI ve svém jméně jako druhé “middle name”. Já sama jsem si přála, aby i náš malý nesl jméno Kamalani. Nejenom, že se mi líbí jejich tradice, ale také se mi líbí význam toho jména. Kdo čte nebo mě sleduje delší dobu, tak ví, že Caleb vyrůstal částečně na Hawaii (poté, co jeho táta dosloužil u armády), odkud pochází část jeho rodiny (jeho táta a celá jeho rodina pocházejí z Hawaii).
KAMALANI znamená “heavenly child” nebo “royal child” (nebeské dítě či královské dítě), Kama = dítě a lani = nebeské, nebe, královské ..

Všechny naše děti ponesou ve jméně KAMALANI. Pokud budeme mít dalšího syna, tak první “middle name” bude po Calebovo tátovi.

 

Tohle bylo vůbec poprvé, kdy jsem si malého pořádně pochovala.
Zpátky k událostem po narození Elijah.
První noc jsem celou probrečela. Samozřejmě mě Caleb za malým odvezl hned jak to šlo, ale i tak jsem brečela jako blázen, protože jsem byla na pokoji bez něj. Z vedlejších pokojů jsem slyšela plakat miminka a to mě vždy dostalo. Nejsem schopná sepsat moje pocity natož co se mi honilo hlavou. V jednu chvíli jsem si nebyla jistá, jestli tohle všechno není moje chyba, jestli jsem něco neudělala špatně. Rvalo mi srdce, že byl malý pryč i když to bylo pro jeho dobro. Věděla jsem, že to jinak nejde. Ale i přes to jsem to nemohla přenést přes srdce.
Celé těhotenství jsem přemýšlela, jestli vůbec chci Caleba u porodu. Měla jsem dny, kdy jsem si říkala, že nemá na výběr a k porodu prostě půjde i kdyby sebevíc nechtěl, říkala jsem si, že si nedokážu představit, že by u porodu být neměl a pak jsem měla dny, kdy jsem měla paniku jenom při představě, že by u porodu být měl. Nechtěla jsem, aby mě viděl v “takovém” stavu, nevěděla jsem, co od toho čekat a nechtěla jsem, aby mě viděl ve chvílích, kdy bych se nejraději neviděla ani já. Prostě ruku na srdce, není to dvakrát nejpříjemnější pohled. Ať už čím vším si ženská prochází nebo co následuje po porodu či v 6ti nedělí. Alespoň dle mého názoru to není nic krásnýho.
Ale musím říct, že jsem nesmírně vděčná za to, že jsem ho tam měla, protože bez něj bych to nezvládla. Jo jasný, malý by se narodil i bez toho, kdyby tam nebyl. Ale ta morální podpora prostě byla neuvěřitelná.
Nehledě na to, že vidět chlapa poprvé vidět své dítě, v našem případě svého syna, to bylo něco k nezaplacení a něco, na co v životě nezapomenu.
Možná to někdo vidí stejně nebo podobně, ale kolikrát jsem přemýšlela nad tím, jestli je možné někoho milovat víc, než ho milujete. Říkala jsem si, že už nejsem schopná víc někoho milovat, že to přeci už víc nejde. Pletla jsem se. Nedá se popsat, jak moc miluji našeho syna, nejsem schopná popsat mateřskou lásku a to je něco, co si každý musí sám zažít. Slyšela jsem to od x holek, jaký to je a není a ani v tom nejdivočejším snu jsem si nedokázala představit o čem mluví. Ale také jsem netušila to, že budu kdy svého manžela milovat víc, než kdykoliv předtím. Netušila jsem, že to bylo možné, dokud jsem ho neviděla držet a dívat se na našeho syna. Díky tomu, jak moc miluji svoje dítě, miluji svého muže víc, než jsem si kdy dokázala vůbec představit. A i kdybych se tu upsala k smrti, jak moc miluji malého nebo Caleba, tak bych pořád nebyla schopná popsat, jak silná je ta láska a to mateřské pouto.
 
Já jsem v nemocnici byla dva dny, zatímco malý zůstal 4 dny. Jet domů bez něj bylo šílený. Hormony s Vámi dělají divy celé těhoteství, ale to, co s Vámi dělají po porodu, na to jsem opravdu nebyla připravená. Celou cestu domů jsem brečela. Vlastně jsem brečela furt. Bez malýho i s malým. Kdykoliv jsem byla u něj nebo od něj. Bylo to jedno.

Ta první noc byla ta nejtěžší ze všech. Den, kdy jsme konečně přivezli malého domů byl nejkrásnějším a zároveň nejtěžším dnem vůbec. V nemocnici byl pod dozorem 24/7, všude byli lékaři a zdravotní sestry. Lidé, kteří mají vzdělání, léta zkušeností a všemožné přístroje a jiné vymoženosti. Najednou jsme byli doma, sami … Bez lékařů, bez sester a bez přístrojů. V životě jsem neměla takový strach jako tu první noc. A ten strach o malého nikdy nezmizí. Akorát se s tím naučím žít.
Co však první dny ulehčilo bylo to, že nám sousedi nosili večeře. Jedna mladá maminka, kterou jsem poznala na FB x dní před porodem, založila tzv. meal train, což je docela běžná věc. Viděla jsem to několikrát. Meal train se zakládají když se někomu narodí miminko, nebo když je někdo nemocný nebo i v těch nejhorších scénářích, který nechci ani zmínit. Někdo založí meal train a lidé se pak zapisují, kdo kdy přinese jaké jídlo. Může jídlo uvařit, objednat. Nám nosili večeře a dokonce malému přinesli lidé dárky, což mě naprosto šokovalo. Opět jsem se ale uvrdila, že tahle komunita je plná úžasných lidí. A my s Calebem se nemůžeme dočkat, až to budeme moci oplatit a udělat něco pro druhé.
Asi jako každá hrdá matka jsem zahltila sociální sítě fotkami. Říkala jsem si, že nikdy taková nebudu a heleme se, taky jsem taková. Taky jsem pyšná matka a taky se chci pochlubit.
Akorát jsem se teda nestačila divit, čeho jsou někteří jedinci schopní a co mě čeká a nemine. 🙂
První pecka přišla v podobě různých zpráv. Zatímco v některých bylo vidět, že se dotyčná osoba snaží pomoci-poradit a myslí to opravdu dobře, přišlo mi i tolik zpráv, kdy jsem byla až otrávená.
Víte co, já jsem v tomhle nová, poprvé jsem se stala mámou a prostě nikdo z nebe učený nespadl, že jo. Taky kolikrát nevím, co dělám, jestli to dělám správně a vtipně se to nezmění. Protože i za 30 let budou chvíle, kdy prostě nebudu vědět a budu se učit za pochodu. Jako matka, jako manželka i jako člověk. NIKDO není dokonalý. A já už vůbec ne. JSME přece jenom LIDI.
Já jenom doufám, že moje (respektive naše společná) rozhodnutí, co se týče výchovy a péče o naše dítě (děti do budoucna) budou správná. Doufám, že budu tou nejlepší mámou svým dětem. Taky mám každodenní strach, že něco s prominutím poseru. Mám strach, že se za 10, 20 nebo 30 let podívám zpátky a zjitím, že jsem jako rodič stála s prominutím za hovno. Mám strach, že selžu. Jako máma, jako manželka, jako člověk. Ale dělám, co můžu.
Chodily mi zprávy typu “Měla bys kojit, proč nekojíš, proč dáváš malýmu flašku” … Neustále mi chodily zprávy “dělej tohle, tamto, tohle děláš špatně, tohle bys měla dělat takhle, moje dítě tohle, moje dítě tamto” … Na jedný fotce měl malý “špatný dudlík”. X lidí nesouhlasilo s dudlíkem, x lidí mělo problém, jak ten dudlík vypadá … X lidí mělo problém s tím, že malý dostával v nemocnici flašky.
Každé dítě je jiné, každému dítěti vyhovují jiné věci, každý rodič má svůj názor či představu o tom, co má, nemá, chce nebo nechce dělat. Ať si každý dělá, co chce.
Je úplně jedno, jestli sdílím se světem to či ono. Takových lidí je tisíce, co svůj život sdílí na blogu, vlogu nebo kdekoliv jinde. A mě by ani ve snu nenapadlo někomu psát “děláš to špatně, dělej tohle nebo tamto”.
Já si třeba nemyslím, že spát s dítětem v posteli je bezpečné. Někdo ale ano, ale nikomu svoje názory a potřehy necpu. Ať si každý dělá, co uzná za vhodné a za správné.
A taky podle x fotek se nedá soudit, jestli dítě má dudlík 24/7, jestli je kojený nebo ne (to, že nesdílím fotky z kojení neznamená, že nekojím) a podobně.
Takže za dobře míněné rady jsem ráda, ale zprávy typu “děláš to špatně, dělej tohle” fakt vděčná nejsem. 🙂
Další sranda byly komentáře typu “máš ošklivý dítě”. Tak i přes to, že se mnou mávaly hormony a já brečela u každý kraviny, tak u tohodle jsem se od srdce zasmála. Pokud má někdo problém se mnou, nelíbí se mu moje příspěvky, co píšu nebo nepíšu, není můj problém. Pokud se mi něco nebo někdo nelíbí, tak to nevyhledávám. Jednak si mě můžete blokovat nebo mě vůbec nesledovat, že jo. Já taky nesleduji lidi, který mě “nezajímají” nebo se mi něco nelíbí. Za ty léta, co píšu blog, jsem se setkala už s hodně věcma, ale tohle bylo asi to nejvíc ubohý. A fakt jsem se zasmála, jak je někdo schopný klesnout takhle hluboko. 🙂

Co mi však zvedlo tlak bylo, kdy si osoba XXX udělala screenshoty mých Instastories a na FB pak sdílela fotku, kde byla žhavá debata na téma dudlík. Ty komentáře jsem četla a opět jsem se utvrdila v tom, jak někteří lidi u nás v ČR dokážou být zlí. Fakt jsem se s tímhle jinde nesetkala. Holt to někteří nemají zapotřebí, ale zkažená jablka se najdou všude. 🙂 Ale že si někdo dovolil udělat si screenshot a bavit se na účet mého dítěte? To mi zvedlo tlak a takovým lidem bych dala normálně pár facek. O to větší pecka to byla, že dotyčná je sama matka.

Každopádně věřím, že takovým lidem se to vrátí.
Lidi, buďte na sebe hodní. Konejte dobro a ono se Vám to v dobrém vrátí. Ve světě se dějou odporný věci, každý den se něco semele. Buďte pozitivní a šiřte dobro nebo se z toho potento.
A na závěr bych požádala lidi, aby dostali konečně rozum a přestali zneužívat moje fotky. Za ty léta už se mi stalo několikrát, že někdo používal moje fotky. Tentokrát si dotyčná osoba vytvořila profil S MÝM JMÉNEM a mými fotkami. A aby to nebylo málo, tak si zablokovala mě i Caleba, abychom na to náhodou nepřišli. 😀 Bože.
Ufff. Teď jsem si fakt ulevila! 🙂
NALA A KIRBY.
Nalinka oslavila 2 roky! 🙂 Uspořádala jsem ji menší oslavu.

Co se malého týče, jsou úžasní. Nehnou se od něj na krok. Kdykoliv malý na začátku brečel, tak Nala okamžite hňučela u postýlky. Teď mu pro změnu nosí hračky kdykoliv zabrečí. A že máme štěstí, malý brečí jenom, když má hlad. Jinak mi krásně spinká a je to zlatý dítě. Bála jsem se, že už se nikdy nevyspím, že malý bude neustále brečet a kdo ví co. Naštěstí je zlaté dítě, ale uvidíme, jak dlouho mu to vydrží.
   
Jinak teda jsou zlatíčka. Oba, Nalinka i Kirby. Malý má štěstí, že má vedle sebe tyhle dva chlupáče.
  
Také jsme měli focení, abychom měli na památku fotky malého. Já fotit neumím, takže jsem chtěla mít profesionální fotky. A tady je výsledek ..
 
Malý roste jako z vody a já samozřejmě kolikrát brečím nad tím, jak roste před očima. Kolikrát mě to až děsí, jak rychle ty děti rostou. Někdy si říkám, jak bych nejraději zastavila čas.
Vesměs jsme posledních 7 týdnů trávili jako rodina a užívali si společné chvíle. Všechno se točí kolem malého, chlupáčů a školy. Nikde jsme pořádně nebyli a tak nebylo o čem psát či co fotit. Doufám, že až se vše uklidní, tak budeme moci někam vyrazit na výlet. Někam, kam můžu vzít foťák, něco málo nafotit, ať se s tím taky trošku naučím, ukázat Vám zase něco nového nebo staronového z Ameriky.
Párkrát jsme vyrazili do parku nebo tady v okolí na procházku, ale to je tak všechno. Za měsíc mi dorazí rodiče s bráchou, takže plánujeme výlet do D.C., takový menší roadtrip s malým zatímco Caleb bude chodit do školy a starat se o chlupáče. Takže bude snad něco nového o čem psát a nějaké nové fotky.
Tady je pár fotek z našich procházek
 
 
Bylo nádherný strávit svátky společně jako rodina. Přijeli za námi Breck s Erikem (a jejich chlupáči samozřejmě). Stromeček jsme s Calebem vybrali po Thanksgiving, kdy jsme jeli na farmu nedalo od nás. Vánoce jako takové jsme letos slavili jako u nás a to 24.12. Máme v plánu dodržovat jak naše tradice, tak ty americké. K nám tak bude chodit Ježíšek i Santa Claus! Chci, aby malý (a do budoucna i naše další děti) znal naše české tradice. Stejně jako chci, aby mluvil mluvil česky. Pro to na malého mluvím převážně česky a když je Caleb doma, tak 50 na 50.
Snažím se s našima mluvit každý den, nebo minimálně ob den. Abych pravdu řekla, tak si vyčítám to, že jsme takhle daleko. A mám dojem, že jejich další návštěva pro mě bude hodně těžká. Tentokrát taky nejedou jenom za mnou a Calebem, ale především za malým. Vy, co žijete v zahraničí a máte děti, jak to zvládáte?
Je ale možné, že se všechno brzy změní a my budeme v Evropě. Šance jsou malé, ale JSOU!
V červnu bychom se měli stěhovat. Minulý týden Caleb obdržel seznam základen, kam bychom se mohli stěhovat. Caleb přišel z “LIGHT infantry unit” nebo-li non-vehicular assignment. On teď musí přejít na “HEAVY” nebo-li vehicular assignment. Pak mají ještě broadening assignments (k tomu se dostanu).
On tak má sepsat 4 seznamy. 1. OVERALL TOP 8 (což je vlastně náš hlavní seznam s místy, kam bychom nejraději, pak má sepsat TOP 8 v “non-vehicular” (což je vlastně není důležitý pro Caleba, protože musí jít na HEAVY), TOP 8 vehicular a pak TOP 8 broadening.
Ve vehicular máme hned dvakrát jako možnost Německo. Proto naše TOP 8 ve vehicular má hned v TOP 5 dvakrát Německo. Stejně jako TOP 5 v OVERALL má dvakrát Neměcko. Pak tam máme Colorado, Washington state a “military science”. Co se týče military science, tak to spadá pod “broadening” assignments. Caleb by učil na škole, jediný mínus je to, že si nemůžeme vybrat lokalitu (respektive univerzitu). Jsou tam možnosti New York, Florida, Pensylvánie a další.  Zbylé 3 místa v jeho OVERALL TOP 8 máme Alaska, Texas a Kansas.
Kam nás pošlou nevíme. Za pár dní má Caleb pohovor, na který jdu s ním. Uvidíme, co mu řeknou. Hraje v tom roli hned několik věcí, kam ho pošlou nebo nepošlou. Každopádně během pohovoru by mu měli říct, co z jeho seznamu je více či méně reálné.
Já jsem samozřejmě nedočkavá a chtěla bych vědět, kam nás pošlou. Můžeme zůstat i tam, kde jsme. Ve finále mu můžou dát i něco, co ve svým TOP 8 nemá. U armády člověk nikdy neví.
Ale bylo by fajn, kdybychom byli v Evropě. Moje rodina by byla hodně blízko k nám, Caleb by konečně mohl poznat Evropu a hlavně se podívat do ČR. Kam nás pošlou se však dozvíme snad do konce příštího měsíce. Nejpozději začátkem března budeme vědět.
Zpátky k Vánocům.
 
Napekla jsem cukroví, dělala jsem jenom linecké a vanilkové rohlíčky. Plus jsem dělala kokosové kuličky. Vanilkové rohlíčky u Caleba úspěch neměly, zatímco měly úspěch u Breck a Erika. Ale linecké byl HIT. Naši posílali balík s cukrovím, ale bohužel nedošel včas, takže Breck s Erikem nemohli ochutnat. No a vlastně ani Caleb moc neochutnal. 😀 Jeden perníček dostal a zbytek jsem snědla já. Ops.
Náš letoční dáreček byl ten nejkrásnější, co jsme si mohli přát.
 
A tady je ještě pár fotek..
 
 
Také jsem se rozhodla začít cvičit a dostat se do lepší formy. Měla jsem v plánu začít před pár dny, ale trošku se mi to zkomplikovalo, když jsem skončila v nemocnici (noční návstěva ER). Ale jelikož je vše už v pořádku, tak se na to můžu vrhnout. Neplánuji držet šílený diety a dávat si do těla jako blázen. Nic se nemá přehánět, že jo. Chci začít trošku zdravěji jíst, přece jenom jsem poslední týdny jedla, co mi prišlo pod ruku a byla jsem prostě líná uvařit si něco zdravějšího a naučit se nějaké nové recepty. Stáhla jsem si ale aplikaci (SWEAT kdyby to někoho zajímalo), podle které budu cvičit. Mimo cvičení jsou tam i recepty. Nejsem nadčlověk a jsem líná, takže 100% nebudu dodržovat daný jídelníček, ale rozhodně se nechám inspirovat zdravějšími recepty. Určitě ale mám v plánu dodržovat cvíčení v programu, který jsem si vybrala.
(Pokud máte někdo tip na nějaký recept ci cvičení, sem s tím!)
Já to přiznám na plnou hubu, necítím se dobře, nejsem se svým tělem spokojená. Takže bych se ráda dostala do lepší formy, kdy prostě se budu cítit dobře. Myslím si, že je důležitý mít se ráda a především svoje vlastní tělo. Ale někdy je to těžký. Ideálně bych se dostala zpět na svou váhu před těhotenstvím a zapracovala na “problémových” částech. Především mi jde ale o to být zdravější. Ve zdravém těle, zdravý duch, že jo. 🙂 Ono všude kolem sebe (magazíny, televize, sociální sítě) vidíte “dokonalé krásné ženy, perfektní pleť, make up, vlasy, tělo” a kdo ví co ještě. A je těžký, aby to člověku nevlezlo do hlavy. Já momentálně funguju tak, že nosím tepláky, Calebovo mikiny, vlasy v drdolu a když se zadaří, tak jim dám trošku života suchým šamponem, aby se neřeklo.
Takže jsem na sebe teď zvědavá. Pokud je někdo na stejný lodi, tak se mi neváhejte ozvat, ať se můžeme navzájem podpořit!
A tímto pro dnešek končím.
Přeji krásný začátek nového týdne!
Mějte se krásně a buďte na sebe hodní!

 

Comments

  1. Krásný článek Miško. A doporučuji Blogilates ne jen že mě méně bolí záda, ale cvičení je i moc fajn. Ať se malému i vám jen daří. A na hloupé lidi kašlete ono “karma je zdarma”.

    Reply

  2. Pěkný článek 😊 obsáhlý a když teď píšu koment, tak nevím co vše jsem Ti chtěla napsat… V prvé řadě – vyprdni se na závistivce a blbce, a chytroliny… Já na svém insta psala, že sem nešťastná, jak moje malá nechce cumel a už mi tam psaly ať nenutím atd. Teď když se jí prořezával zub jsem zas byla nešťastná že ho nechce jelikož by ji trošku ulevil.. Ale každé Dítě je jiné 😉 tak máme dudlíky na ozdobu 😂
    Jinak, taky jsem rodila předčasně. Sice ve 38.tt což je lepší než v týdnu, ve kterém si rodila ty, ale furt mi tvrdili, že na předčasný porod to není a jednoho rána mi praskla voda a už se jelo. Je až zvláštní, co všechno ten život přinese 😊
    A k váze? Já jsem teď nešťastná taky že svého těla 😑 plně kojim a už jsem skoro 5kg pod svou původní váhu. Necítím se fajn. Jsem slabá jak moucha 😆 Kéž by šly posílat kila, pár bych si vzala 😊

    Reply

  3. Malý je krásný 🙂 Nejvíc rady mají ti, kteří sami se sebou nejsou spokojeni, tak to hoď za hlavu 🙂 Jinak já hubnu už asi 3 roky,ale letos to chci dotáhnout už do cíle 😀 doporučuji jogu od stillontheway na youtube. Pěkně se protáhneš a je to i na hubnutí 🙂

    Reply

  4. Malý je nádherný a vaše fotky vypadají jako reklama na rodinné štěstí 🙂 Ovšem přiznejme si, těm tatínkům do na fotkách s miminky, obzvlášť se syny sluší asi víc než nám maminkám 😀 Nebo jestli to dělají hormony, nevím. Každopádně já jsem se jak u tvých fotek, tak u svých rozplývala nejvíc nad těmi "otec a syn" :))
    Jinak na cvičení doporučuju Zuzku Light, má programy i pro začátečníky a pro nás maminky naprostá pecka. Když budeš aspoň trochu dodržovat jídelníček, tak kila letí dolu neuvěřitelnou rychlostí a cvičení nikdy není na víc než 15-20 minut a stejně tě to úplně zničí.

    Reply

  5. Ten "meal train" zní skvěle, to je fakt hezký, že se takhle lidi jako komunita umí sevřít a vzájemně si vypomoct.
    A díky, že i přes všechny negativní komentáře, připomínky.. píšeš dál. Sama si taky píšu blog, nikdo ho teda moc nečte :D, ale vím jak by mě každý takový komentář zabolel.. a naopak,nikdy by mě nenapadlo něco takovému někomu jinému napsat.
    Tak hodně šťastných dnů s malým a těším se na další počtení! 🙂

    Reply

  6. Nádherný článek! Od začátku do konce me sli slzy do oči . Jak moc krasne si vše napsala. Hlavně ze jste vsichni zdraví 🙂 a ze teď spolu trávíte hodne času dohromady. Uz se tesim na další clanek! Posilam pozdrav z pochmurne ublacene zimy v ČR 🙂 PS: recept na repove brownies doporucuji! Výborne to chutna
    N.

    Reply

  7. Miško asi uz o ni vis, ale kdyby nahodou ne, tak skvela knizka o vsem co se tyka zdrave stravy a cviceni napsala Cameron Diaz: Body book. Opravdu doporucuji, za me skvele cteni, ktere jde k podstate veci.

    Reply

  8. Ahoj Míšo, občas tě sleduji, spíš na fb, přiznám se, že blog moc nečtu, ne, že by mě nezajímal, ale nezačala jsme od začátku a nějak to nemůžu dohnat =) sem tam mi něco není jasné (většinou časové osa, ale s tím mám problémy obecně =D), sem tam něco zopákneš, tak jen mi to zas jasnější =) každopádně fb je víc akční a aktuální. Tenhle článek jsem si ale nenechala ujít =) sleduji malého a ne, určitě si nemyslím, že je ošklivé dítě =D hlavně, že jste všichni zdraví a v pohodě a šťastní tak, jak jste a že máš v Calebovi a v chlupáčích podporu. Taka ť se tak daří I nadále. To, že ne všechna miminka nevypadají hned jak ze žurnálu neznamená, že jsou ošklivá, prostěse ještě nevyloupla. =) Jinak sama děti ještě nemám, ale už bychom s manželem také rádi, akorát čáp nebo vrána nás asi pořád nemůžou najít bo co =D tak si zatím užíváme a cestujeme. Každopádně vám moc fandím a ráda koukám na foto a určo neřeším, zda má správný dudlík a zda máš dělat tohle nebo tamto a ještě to sdílet a kdesi cosi, prostě česká nátura, bohužel, každý brouk pytlík. J8 jsme na to alergická, a to ještě dítě nemáme =D Je to vaše dítě a jak píšeš, vychováváš ho dle sebe, dle vás, dle české a americké kultury a jednou si možná řekneš, že jsi měla udělat tohle tak a tohle tak, ale to nezjistíš dokud na to sama nepřijdeš a navíc určo vidím, jak se řídíš dle každé rady takového radílka typu: dudlík davit, nedávat, ten či onen a pak ani nevíš, kde ti hlava stojí. Řiď se instinktem. =) Ať vám vyjde stěhování a vůbec, cestování s malým a tak, já taky doufám, že se nám to brzy splní a že se nenecháš rozhodit a nad těmi, co mají potřebu vyjadřovat svůj negativní či odlišný názor agresivně, se pousměješ, i když tě to zvedne ze židle, tak nad tím nakonec mávneš rukou, protože co ti mohou, občas je to bohužel jen závist… ne každý tě bude samo obdivovat a fandit ti, ale to je holt život, tak to tak prostě ber a važ si toho, co máš a že jsi šťastná a že jste zdraví a šťastní a spolu a při sobě, ať se děje, co se děje =) howk =) Andrea

    Reply

  11. Krásný článek, vypadáte všichni moc spokojeně a šťastně. Negativní komentáře bych vůbec neřešila, přes sociální sítě jsou všichni nejchytřejší. Cvičení můžeš zkusit na YouTube Lucii Křížkovou, má videa zaměřená na cvičení po porodu a na co dát pozor, tak se třeba budou hodit ��

    Reply

  14. Mate nadherneho chlapceka!! To takto vie pozovat taky malinky ? To je buduci model potom ☺️ Este som nevidela take babatkovske fotky, uzasne fakt!! Rodinka ste krasna! Ked som citala clanok, bola som dojata😊 ja chodim na jogu a trx, to je super cvicenie na spevnenie tela a pritom to nie je nuda a jogu mam tiez na spevnenie ale hlavne na meditaciu a dobre drzanie tela a chrbta 😊 mozes skusit 😊 inak si super, ze to takto zvladas! Drzim palce, nech sa dari a maly nech len prinasa radost 😘

    Reply

  15. Úžasný příběh. Všem Vám přeji hlavně pohodu a zdravičko. 😉 Jak již psala jedna paní…"Karma je zdarma". Hloupí a závistiví lidé jsou bohužel všude. ☺

    Reply

  16. Krásný článek, moc ráda jsem si o vás početla 🙂 a nádherné fotky, sluší vám to s malým i s chlupáčema 🙂
    Mám dceru narozenou 15.11. :-), ale o 8 let dřív (narozená v termínu a měla 2,4 kg a 48 cm, takže skoro stejně velká jako Elijah (má hezká jména), kdyby malý vydržel až do termínu, to by byl asi větší kusanec), ale hlavně, že jste v pořádku 🙂
    Držím palce, ať dostanete základnu, kterou máte v TOP 5 🙂
    Hezký večer
    Katka

    Reply

  17. Jste nádherná rodina!
    Vždycky věř sobě a svým instinktům a úplně se vyprdni na nevyžádaná moudra chytrolínů.
    Ať se vám daří!

    Reply

  18. Jste nádherná rodina!
    Vždycky věř sobě a svým instinktům a úplně se vyprdni na nevyžádaná moudra chytrolínů.
    Ať se vám daří!

    Reply

  19. Míšo moc fajn článek, a malý je naprosto kouzelný. Člověk může blbé řeči ignorovat a snažit se jich nevšímat, ale je jasné, že zamrzí a i přes to, že ještě děti nemám (snad ne na dlouho) tak si dokážu představit, jak takový ,,útok,, na dítě člověka dostane. Držím palce ať vše jde hladce =) A krásný další rok, těším se na další příspěvky =)

    Reply

  20. Uzasny clanek. Ty nevyzadane rady od zkusenych matek me dost pobavily 😀 asi jsou tak super, ze se musi cpat k ostatnim. Mi to je uprimne jedno kdo co. Ale je to jasne videt, kdyz se nekde rozerve dite, jak kdo reaguje…minule v Lidlu nekoho rodice serval, at si to dite uklidni. Vlezli do obchodu se spicim ditetem a tam se vzbudilo no, takze rvalo, klasika. Nechapu jak to nekdo muze komentovat. Chapu, ze to rusi, no ale co! Kazdy by se mel starat o sebe.

    Ke krase ditete- zpetne, kdyz se podivam na ty moje podobane pokrcene deti, tak hezke nebyly 😀 ale pro me ty nejhezci pod sluncem 🙂 ale opet s prominutim jen vylizany mozek muze komentovat cizi dite. Pro me je kazde dite krasne 😉

    Vam to moc slusi a preji brzy dalsiho Kamalani 🙂 v rodine :)))

    Reply

  21. Krasnej clanek. 🙂 Ja jedu cviceni podle Jillian Michaels, ale prakticky vsechny cviceni, kde mas model 3-2-1 (strenght-cardio-abs) je asi nejefektivnejsi co se ztraty centimetru tyka. Tak dej pak vedet, co cvicis a co te bavi a co ne. A uzivejte se vsichni navzajem.
    Kdyz je Caleb u Armady, tak musi absolvovat mise? U nas to tak je, nevim jak v US. Opatrujte se a zase neco napis:)

    Reply

  22. Míši, ještě jednou gratuluju k malému, nakonec je nejdůležitější, že je zdraví a ostatní přijde samo. Důležité je naučit se nestovnávat prcka s ostatními dětmi, každé dítě je jiné, jedno je šikovnější v něčem a druhé v něčem jiném, z toho si hlavu nedělej, některé matky mají potřebu sdělovat, že to jak něco dělají, je tak nejlepší. Řiď se instinktem a pudama a malej bude určitě spokojenej. 🙂 odměnou pro Tebe bude jeho úsměv nebo později obejmutí. Užívejte každou chvilku, protože se ani nenaděješ a malej odkráčí do školky. 🙂

    Reply

  23. Skvělý článek, Míšo! 🙂 Elijah je nádherný a s Calebem vám to rodičovství strašně sluší. Nad fotkou, kdy se Caleb v porodnici dívá na malého a hladí mu hlavičku, už mi asi potřetí ukápla slza. Jednou na Instagramu, podruhé na FB a teď tady. Z té fotky úplně čiší láska, o které píšeš v článku! 🙂 A profi fotky malého jsou úžasný! 😀 Ty se fakt povedly 🙂
    A na ty blbečky (blbky spíš), co se ti snaží radit, pomlouvají a tvoří fake profily se vykašli. Když má někdo v hlavě nas..nakakáno, tak s tím stejně nic neuděláš. Oni stejně nepochopí, že se chovají jak naprostý kravičky a měly by se nad sebou zamyslet… A připojuju se k Míše, jsem ráda, že tě to neodradilo od psaní a pořád jsi tu pro nás :))

    Reply

  24. Doporučuji cukrfree Janina Černá – super recepty, zdraví životní styl 🙂 Najdeš ji na instagramu i na Facebooku má i vlastní kuchařku, kdyby se Ti to zalíbilo kuchařku Ti rada zašlu 🙂

    Reply

  25. Regarding those anonymous comments and messages – I wouldn’t worry about that at all. You do not need to explain or defend yourself in any way. People think different things and that’s fine, but some individuals just go out of their way to tell you something mean. What’s the point of telling you that your baby is ugly? This makes no sense. If you don’t have anything nice to say, don’t say anything at all. Next time I would just completely ignore these mean messages. Your baby is the most beautiful to you, he is healthy, you have a happy family… Nothing for you to worry about, really. I know that it might hurt to read things like that but hey, some people are just not happy with their own lives so they focus on criticizing others instead on fixing themselves. Stay strong and be happy!����

    Reply

  27. Míšo, nádherný článek! A malej? Ten se vám naprosto povedl! Je naprosto boží, přeji vám ať jste všichni zdraví a spokojení a těsím se na další články.

    Reply

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.