DEN VÁLEČNÝCH VETERÁNŮ
Tímto bych chtěla PODĚKOVAT všem vojákům, kteří slouží či sloužili naší zemi. A vlastně všem vojákům, kteří sloužili či slouží, ať už se to týká amerických vojáků, českých či slovenských etc.
Předpokládám, že moc z nich můj blog či stránku nečte, ale vím, že je na mé stránce (i tady) několik čtenářů, kteří mají v rodině někoho, kdo kdy sloužil nebo slouží.
Myslím si, že je nesmírně důležité alespoň poděkovat za to, co pro nás dělají. Svoboda není zadarmo a díky je to nejmenší.
VETERANS DAY nebo-li DEN VÁLEČNÝCH VETERÁNŮ patří mezi velké události tady v USA. Alespoň dle mého názoru. Nemluvím o tom, že celý víkend nabízejí různé slevy a kdo ví co jak “dík” vojákům a jejich rodinám. Všude po USA se konají různé “PARADES”, slavnosti a oslavují se ti, kteří sloužili či slouží své vlasti a vlastně i nám lidem. Je třeba připomenout si, že je rozdíl mezi VETERANS day a MEMORIAL day. Memorial Day je na uctění památky těch, kteří zahynuli ve válce nebo během výkonu jejich služby. Stejně tak je svátek “Armed Forces Day”, což je den, kdy se oslavují ti, kteří momentálně slouží v armádě (army, navy, marines, air force etc.)
Takže DĚKUJI.
Snažím se tak nějak psát pravidelně na blog, abych pak neměla resty na dohánění. Přece jenom nám brzy začne jeden velký kolotoč a náš život se změní od základu a my tak budeme mít úplně jiné “starosti”.
Jelikož nám přálo počasí, Calebovi se krátí dovolená (v úterý začíná školu) a já jsem pořád ještě schopná fungovat jako normální člověk, tak jsme vyrazili na další výlet. Tentokrát jsme se jeli podívat do státu Alabama. Pokud někdo budete poblíž, doporučuji na výlet Chewacla State Park. Je tam nádherně. Je tam spousta možností, co se týče kempování, koupání, ruzné trasy na výšlapy či na kolo. Nám se tam moc líbilo. Můžete posoudit sami.
Největší radost z vody měl ale Kirby. Když se Caleb nedíval, tak náš frajer mazal rovnou ke břehu a naložil se do bláta. Mě málem trefil šlak, protože jsme vzali moje auto a já si auto prostě udržuji čisté. Pravidelně jezdím s autem do myčky, hezky vyluxovat, všechno uklidit a prostě udržet v čistotě. Nesnáším nepořádek v autě. Takže moje auto, i přes to, že mám na sedačkách deky (nebo jak to nazvat), tak auto je zasviněný. Svým způsobem to ale nevadí, protože máme v plánu odvézt moje auto na čištění, tuším za 95 dolarů Vám komeplentně uklidí auto, vyšampónujou sedačky a prostě ho pořádně uklidí. My samozřejmě chceme, aby to auto bylo profesionálně uklizené před tím, než budeme instalovat autosedačku do auta a než v autě povezeme malého. 🙂
Po příjezdu domů Kirby mazal rovnou do vany. A že on vanu miluje, zatímco Nala není moc velkej fanda.
Tady začíná moje podezření, že se Kirby válí v bahně rád pro to, že ví, že ho čeká vana.
Zrovna teď lítají s Nalou po zahradě a opět jejich krémová barva připomíná čokoládovou. A to jsme je oba koupali dva dny zpátky, protože se rozhodli vyřádit na zahradě poté, co přes noc napršelo. Zítra ráno máme focení, tak jsem doufala, že jim ta jejich krémová vydrží alespoň do zítra.
Když jsme u toho focení. Našla jsem super fotografku a zamluvila focení na tento víkend a pak až se narodí malej. Takže máme family/maternity fotky i s chlupáčema a pak máme “newborn” focení, což samozřejmě nevíme kdy přesně.
Ve středu jsem jela k naší nové fotografce do salónu, který má v Columbusu. Musím vzít foťak (k přihodě s foťákem se taky dostanu) a vyfotit, jak to vypadá v Columbusu, protože centrum toho městečka je fakt nádherný. Okolí už tak moc hezký není, hlavně je tu spousta nebezpečných částí. Ostatně jako v Clarksville, TN, kde jsme žili před tím. Ale dokud člověk ví, kde se má a nemá pohybovat, tak dobrý. Ale centrum je fakt nádherný.
Paní měla moc hezký salón. Pozvala mě, abych si vybrala šaty na focení. Měla šatník plný krásných šatiček. Zeptala se mě, jestli chci šaty, kde budu moci ukázat bříško (holé) a nebo jestli chci šaty, které zakryjí. Řekla jsem ji, že chci šaty, kde nebudu mít holé břicho. Jednak to není můj styl a hlavně má být – vtipně – zima. Jako na potvoru.
Samozřejmě je zcela na každém, jaké si kdo fotí fotky. Jestli někdo ukazuje těhotenské bříško nebo ne. Každému se líbí něco jiného a stejně tak je každému příjemné-pohodlné něco jiného. Mě se třeba líbí fotky, kdy jsou nastávající maminky vyfocené ve vaně, místo vody mlíko (nebo co to je 😀 Omlouvám se za nevědomost.) a mají kolem kytky apod. To je něco, co bych klidně vyzkoušela sama. Ale vzhledem k tomu, že chci spíš rodinné fotky a taky budeme mít focení venku, tak fakt nikde nechci vystavovat svůj pupek.
Ta paní má krásné fotky a opravdu se těším na náš výsledek. Vybraly jsme společně šaty, které mají takovou “podzimní” barvičku (to poznáte), což doufám, že bude vypadat hezky v tom prostředí. Fotit budeme v parku, kde jsme byli s Calebem a chlupáčema pár dní zpátky ..
Také se těším až malý bude na světě, protože jsme s naší paní fotografkou strávily skoro půl hodiny plánováním v jakém stylu budeme chtít malého fotky. I spousta z Vás mi poslala nebo mě označila u fotek, kdy je miminko položené na vojenské uniformě nebo s vlajkou apod. Něco v takovém stylu plánujeme i my. Samozřejmě chceme i “normální” fotky. Také máme v plánu použít jak americkou vlajku, tak naší českou. Akorát asi budu muset objednat vlajku v lepší kvalitě/materiálu.
Uvidíme! 🙂 Jsem na to zvědavá. Každopádně jestli uvidíte někde nějakou pěknou fotku pro inspiraci, sem s ní.
Pár dní zpátky jsme s Calebem vyrazili na menší rande. Když jsme bydleli v TN, tak jsme neustále chodili na večeře nebo na dvojité rande s Breck a Erikem. Od doby, co jsme se přestěhovali, tak jsme byli někde možná dvakrát? Jednou na večeři s našimi přáteli tady v GA a pak jsme šli na večeři do Columbusu s Calebovo spolužákem z West Pointu a jeho ženou.
Takže Caleb přišel s tím, že by rád do kina. Původně jsem nebyla nadšená, protože chtěl vidět film, který mě upřímně nezajímal, respektive bych radši šla kouknout na něco jiného, ale nakonec jsem si řekla, že proč ne. Přece jenom nemusí bejt pořád jenom po mým, že jo. 🙂
Nakonec ten film byl i dobrej a já se zasmála. (THOR)
Ale úplně jsem zapomněla, jak to chodí v kině tady na základně. Vyrazili jsme tady do kina, protože se nám nechtělo jet 30 minut do kina a hlavně na základně tolik lidí do kina nechodí. Celý sál jsme měli jenom pro sebe, pak nakonec se k nám přidal jeden další voják, ale jinak jsme byli ve 3, vlastně ve 4 (já se počítám za dva) … Před zahájením filmu se na obrazovce objevilo “Prosím povstaňte”, já zabořená do sedačky, konečně našla polohu, kde jsem se cítila i fajn a šup, Caleb najednou vystřelil ze sedačky, ani jsem nemrkla, chvíli mi trvalo, než mi došlo, co se děje. Hrála hymna. Já se tak rychle zvednout nezvládla, s tím mým pupíkem (viz. fotka) jsem měla docela co dělat, abych se zvedla, ale ZVEDLA JSEM SE! 🙂 Málem mi ukápla slza, protože na plátně běžely záběry z každodenního života vojáků, různé výcviky, mise, návraty domů.
Po skončení filmu jsme vyrazili domů. A tady se dostáváme k mé zničené zrcadlovce.
Už na kameře jsem viděla, že Kirby rozcupoval papírové utěrky, po příchodu domů jsem objevila i mou těhotenskou knížku, kterou jsem dostala v nemocnici. Jsou tam důležitá čísla a jiné důležité informace. Caleb to všechno uklidil a já se tomu zasmála i když teda jsem neměla zrovna radost, protože to znamenalo jediné a to jet druhý den do nemocnice pro novou knížku. No a pak jsem našla můj foťák za gaučem. A v tu chvíli mě málem trefil šlak.
Všechny ty věci, ke kterým se Kirby dostal byly v kuchyni. Ale daleko tak, aby na ně nemohl dosáhnout. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se k těm věcem dostane a JAK. Do teď nevím, jak se dostal k tý kameře, takhle jsem ji měla na straně snad celý měsíc, abych ji měla po ruce a NIKDY na ni nesáhl. Teď jsem našla rozkousaný objektiv (ten můžu rovnou vyhodit) a pár částí kamery jsou taky sežvejkaný. Samozřejmě jsem hysterka začala okamžitě brečet. Caleb seběhl dolů, absolutně nechápal, co se stalo. Chudák nevěděl, co se mnou dělat. A ani já nevěděla, co dělat, protože jsem prostě ty slzy nemohla zastavit.
No, objektiv je v čudu. Což svým způsobem není taková tragédie, protože jsem měla v plánu kupovat nové objektivy tak jako tak, ale rozhodně jsem to neplánovala tak brzo, protože jak někteří víte, mimčo a výbava stojí docela řachu a tak většina peněz jde do věcí pro malého. Pak samozřejmě jsou věci, které potřebujeme nebo bychom rádi pořídili od nové postele (chceme tu naši použít jako postel pro hosty) apod. A taky budou Vánoce, že jo. Nevím, jestli s tou kamerou nestřísknul o zem (respektive nevím jakou silou), tak doufám, že “tělo” kamery je nepoškozené. Slot, kam se dává paměťovka, tak tu část nemůžu zavřít, protože ty “dvířka” (nevím, jak jinak to popsat) jsou sežvejkaný, takže to bude třeba vyměnit.
Ale jak říká můj táta, když nejde o život, jde o hovno, že jo. Kamera se snad bude dát opravit (alespoň ta minimální škoda, snad tam není nic vážnějšáho) a objektivy koupím nové no.
Tohle byl můj “status” na mojí stránce:
” Postupně zjišťuji, že spánek je pro slabochy.
Zrovna včera se mě ptal Caleb, proč mám tendence uklízet mezi 11pm (23:00) a 3am (03:00). Taky by mě to zajímalo, i když vlastně asi vím, proč.
Včera jsem prala do 2 rána povlečení (všechny, který máme a že jich máme hodně, protože já se v IKEA neumím ovládat, což samozřejmě všichni víte nebo minimálně většina z vás si to asi pamatuje), následně jsem luxovala celý patro, utřela prach, uklidila koupelnu jak naší, tak tu pro hosty, vytřela jsem spodní patro, uklidila kuchyni, dala věci do myčky, uklidila hračky chlupáčů a teprve pak jsem mohla jít v klidu spát.
To, co předvádím, tomu se vlastně ani nedá říkat spánek. Lehnu, zavřu očko a šup už musím zase vstávat. Moje maminka mi říkala, že ke konci těhotenství se budu v koupelně potkávat. No, měla pravdu. Když už jsem vstala tak po 4té, tak Caleb na mě nevěřícně koukal a zeptal se, jestli opravdu už musím zase znovu do koupelny. Tak jsem se na něj opravdu ošklivě podívala a pokračovala dál. Přemýšlím, jestli by nebylo od věci si ten konec těhotenství zpestřit a udělat si menší kempování v koupelně. Přece jenom tam člověk tráví celou noc i den. 😂
Dneska jsem pro změnu do 2.30 prala a odklízela věci. Tentokrát jsem si vzala do parády veškeré věci malého. Od hadříků po čepičky, rukavičky, ponožky, dečky a já nevím, co všechno. Dokonce mám všechno pečlivě tříděné podle velikosti. Od newborn po xxx 😂 Taky jsem zjistila, že mám sakra málo ramínek. Ve 2 ráno jsem pak skoro hnala Caleba do Walmartu pro ramínka. Nakonec mi ho bylo chudáka líto, tak jsem je objednala online. 😂 Samozřejmě ramínka nepřijdou včas, tak přemýšlím, že budu muset nakoupit víc ramínek, protože jednak mě vytáčí, že mi ty hezky naskládané věci (a voňavé) leží v košíku na prádlo a taky ten koš na prádlo potřebuji, protože Caleb jde (konečně) zpátky do práce/školy a tak budu mít co prát – hurá, čest a sláva smradlavým uniformám! 😂
Jsou 3 ráno a Caleb na mě křičí z patra, jestli jsem připravena jít konečně do postele a spát. Tak říkám, že jako asi možná ?! Na to slyším “Ty jo, dyť jsou 3 ráno!”.. 😂
No, tak já to jdu asi teda jako zkusit. I když abych pravdu řekla, určitě bych vymyslela, co uklidit nebo prostě bych si našla nějakou zábavu. 🤷🏼♀️😂
Tak dobrou noc! Nebo vlastně dobré ráno. ❤ “
Takže ano, hnízdím (nesting) ve velkým. Také mi přišlo spousta zpráv o tom, kolik toho mám, nemám. Někomu to přišlo jako šílené množství oblečení, někomu naopak jako strašně málo.
Na mou “obranu” .. Tyhle věci jsou všechny, které momentálně máme (postupně dokupujeme a dokupovat budeme, taky babičky nakoupily, že jo a pořád něco dostáváme – ať už nošené po dětech našich přátel nebo nové věci) … Není to JEDNA VELIKOST. Tohle jsou věci od “newborn” po věci děti starší jednoho roku. Většina věcí je 0-3 měsíce, 3-6, 6-9 a pak 9-12 měsíců. Takže to, co jste viděli na fotkách, to není jedna velikost a také to není konečná hrouda věcí.
To samé jsem dostala x zpráv ohledně značky plen či velikosti. Většina komentářů a zpráv narážela na to, že mám strašně moc plen velikost 1. Ne, naopak .. Pleny a ubrousky, které jsem dostala na baby shower jsou opět od velikost 0 po velikost 2. To, že je tam “#1” neznamená, že je to velikost 1, ale je to myšleno jako “NUMBER ONE BRAND” takže vlastně vedoucí značka. A pokud zjistíme, že máme moc plen určité velikosti, není problém je tady vyměnit za větší velikost či je prodat nebo darovat lidem, které je mohou potřebovat. 🙂
Všechno ostatní beru tak, že každé dítě je jiné, každá maminka je jiná a každý má x různých zkušeností. My s Calebem přijdeme na to, co bude fungovat pro nás a především pro naše dítě. Sice budeme poprvé rodiče, ale všichni jsme si prošli něčím, co bylo jednou “poprvé”. Někomu vyhovují plenky pampers, někomu látkové pleny, někdo používá dětskou kosmetiku, někdo ne, někdo je pro kojení, někdo pro sunary, někdo spí s miminkem v posteli, někdo má miminko v postýlce v ložnici a někdo miminko nechá v dětském pokoji. X lidí, x chutí. 🙂
Děláme, co můžeme, snažíme se být připraveni jak nejlépe to jde, ale taky to bude všechno pro nás poprvé a my si nějak poradíme. Hodně věcí se naučíme za pochodu. Je mi jasný, že to nebude růžový, ale jsme skvělý tým, máme skvělou podporu v rodině i naši blízcí a věřím, že se s tím prostě popereme jak nejlépe to půjde.
Také se mě hodně lidí ptalo, jestli budu psát o porodu. Přemýšlela jsem o tom a v tuto chvíli o tom plánuji psát. Nebo minimálně tak nějak nastínit, jak to tady chodí, protože mi přijde, podle toho, co jsem slyšela od maminek a kamarádek z domova (ČR), že něco se dělá-nedělá jinak, tak zatím mám v plánu sdílet mojí zkušenost. Samozřejmě koho to nebude zajímat, nemusí číst. Koho to zajímat bude, jak to chodí někde jinde, tak si o tom pak může přečíst.
No a na závěr opět chlupáči.. Bez nich nemůžu jít ani na záchod a neexistuje, abych se vyspala bez nich. Kde jsem já, tam najdete Nalu i Kirbyho. 🙂
Jo, tak to závěr vlastně nebyl, na závěr bych chtěla poděkovat všem za hlasy, které tento blog dostaly do TOP 10 v Blogerce. 🙂
Moc si Vašich hlasů vážím, stejně tak jako si vážím Vaší celoroční podpory. Jsem ráda, že mám super partu čtenářů, kteří chodí rádi na blog číst moje zážitky, to hezké i méně hezké, ale i na mojí FB stránku.
Baví mě psát (byť kolikrát píšu jako prase a za ty chyby bych asi dostala od mojí učitelky češtiny čočku), baví mě sdílet s Vámi všechno možné a nemožné. A prostě jsem ráda, že Vás mám! 🙂 Takže děkuji. Díky za to, že sem pořád chodíte, díky, že to všechno se mnou prožíváte, díky, že jste hlasovali a dostali můj blog do TOP 10, to je obrovský, ale obrovský úspěch, protože blogová scéna je plná různých blogů a super blogerů a blogerek. 🙂
A teď už fakt končím, protože je půl 6 večer, já stále hniju na gauči v pyžamu alá mastná hlava a potřebuji jít do obchodu pro ramínka, abych mohla pověsit malého věci do skříně!
Tak čus bus, mějte se zatím všichni krásně a snad stihneme ještě nějaký ten článek, než přijde malý na svět. Do porodu zbývá 6 týdnů, ale kdo ví, kdy se malej rozhodne přijít na svět. 🙂
Uzasne 😉 mam dve deti a v zivote by me nenapadlo ti ci nekomu jinemu radit – max rict svuj nazor. Uprimne, vzdyt prece i kdybys mela 100 bakiku plen vel.1, tak ostatnim to muze byt jedno 😀
Nejhorsi rady jsou ty nevyzadane… 😀 vzdy rikam tchanum, kdyz se mi snazi v "dobrem"poradit 😀
Uzivej si briska 🙂 a at mas porod bez komplikaci 😉
Taky docela cumim, jak ti chteji neznami lide radit, to by me nenapadlo 😀 super clanek!
Taky jsem byla ohromená jak se s mým těhotenstvím zvedla vlna rad :)Časem se to ale uklidnilo, nebo jsem je prostě uklidnila já. Jinak si vzpomínám, že jsem rámci syndromu hnízdění ve dvě ráno myla pračku zevnitř…je to vtipný období 🙂 Přeji vše nej.