FALL 2017

Super kraťoučký článek! 🙂

V první řadě bych chtěla poděkovat těm, kteří můj blog nominovali v soutěži Blogerka roku v kategorii LIFE = CZECH BLOG AWARDS = nominace
Psala jsem to již na své FB stránce, píšu to i sem. Nečekala jsem to. A to především z toho důvodu, že jsem letos blog flákala a to ve velkým. Napsala jsem možná 2-3 články? Prostě bída. Nebyl čas a nebo nebylo o čem psát.
Takže nominace byla velkým překvapením. Loni se mi ozvalo pár lidí, kteří můj blog nominovali. Kdo můj blog nominoval letos, netuším. Každopádně si nominace vážím. Tahle celá “soutěž” šla mimo mě, nikdy jsem to nesledovala ani nijak nevnímala. Psala jsem to loni, píšu to i teď. Ať to dopadne jakkoliv, tak pro mě je obrovský úspěch to, že blog i moje FB stránka, má spoustu čtenářů a čtenářek. Lidé, kteří se mnou prožívají to hezké i méně hezké. Přece jenom ráda píšu o věcech tak, jak se mají. Ne jenom to hezké, ale i to “méně hezké”. Bez Vás bych taky nebyla tam, kde jsem. Vaše zprávy, komentáře a podpora, které se mi od Vás dostává, mě ženou dopředu. Těší mě dostávat zprávy, kdy se mnou sdílíte Vy své zkušenosti a zážitky, ať už jsou to hezké nebo nehezké věci. Vážím si toho, že je SPOUSTA lidí, kteří se na mě obracejí s lecčím.
Blog a moje sociální sítě ráda využívám k tomu, abych lidem pomohla a poradila, jak jenom to jde, pomohla je nakopnout splnit si svůj sen, poslechla nebo snad inspirovala k tomu, aby neseděli doma a šli si za svým.
Hodně jsem se setkávala s tím, že “mi všechno spadlo do klína” a jaký jsem měla-neměla štěstí. Což taky není pravda. Člověk musí mít pevnou vůli a jít si za svým snem. Kde je vůle, tam je cesta. A já věřím tomu, že hodně věcí jde, když se chce.

Tímto bych Vám všem ráda poděkovala. Opravdu si vážím Vaší podpory, jsem nesmírně vděčná, že se mnou prožíváte tu mojí cestu životem. Ve finále je úplně, ale úplně jedno, jak ta celá Blogerka dopadne nebo nedopadne. Já jsem vyhrála tím, že mám prostě super čtenáře – VÁS! 🙂 Vy jste moje výhra! 🙂

Takže DĚKUJI, DĚKUJI a ještě stokrát DĚKUJI! 🙂

DARBY PASS – RANGER SCHOOL! 

Den, na který jsem se nesmírně těšila. Kdo sleduje blog či FB, tak asi ví, o co jde. Kdo neví, rychle ve zkratce vysvětlím. V Ranger School, což je jeden z mnoha výcviků amerických vojáků (více info zde: RANGER SCHOOL ) se momentálně nachází jeden z českých vojáků.
Já od začátku roku 2014 (kdy tímto výcvikem procházel Caleb) pomáhám s chodem stránek/skupin na podporu vojáků a jejich rodin. V posledních měsících spolupracujeme s “kanceláří”, která má na starosti mezinárodní vojáky. Díky nim máme informace o tom, kdo a odkud se účastní Ranger School. Mezi sebou si je pak rozdělíme a posíláme jim dopisy, balíčky se žvejkama a kdo může, tak jde na jejich “passes”, kdy se o ně postará v tom smyslu, že je vezme autem kam potřebují, jelikož oni nesmějí řídit, postará se o to, aby se dostali včas zpátky, vzali je na jídlo apod.
Jakmile jsem se dozvěděla o tom, že máme v RS české vojáky (momentálně tedy už jen jednoho, ale to se dost možná opět brzy změní), tak jsem okamžitě skočila po příležitosti si je adoptovat. S Calebem jsme tak posílali dopisy, balíky se žvejkama a plánovali účast na Darby pass, což je vlastně taková propustka na 8 hodin, kdy vojáci mají čas jít si nakoupit vybavení, které buď ztratili či zničili, jít si vyprat uniformy, najíst se, prochrápat celou propustku apod.

Minulý pátek byl DEN D!

Vtipně jsem měla budíka nastaveného na 6am, 6:15am a 6.30am. Měli jsme v plánu dorazit do CAMP ROGERS v 7am s tím, že pomůžeme připravit dobrovolníkům stánek s dobrotami apod. No, já se probudila, kouknu na telefon a málem mě trefil šlak. Na hodinách je 7.48am. Takže jsem zahučela na Caleba a oba jsme vyskočili z postele rychlostí blesku. Caleb se šel postarat o chlupáče, zatímco já běhala po baráku jako magor. Sedli jsme do auta a jeli jsme. Díky Bohu jsme dorazili včas. Stihli jsme i přednášku od velitele, já se ujistila, že náš český voják byl tzv. “GO” (to znamená, že prošel do další fáze výcviku). Ještě po cestě jsem si uvědomila, že jsem neměla žádnou ceduli, kam bych napsala jeho příjmení, protože já ho v životě neviděla, nebo teda, viděla jsem fotku, kdy měl ještě vlasy, jenže oni se všichni musí oholit a během těch 3 týdnů zhubnou docela dost kil. Jí dvakrát denně MRE (FOTO: MRE ), spí 30 minut až 2 hodiny denně, takže pak hledejte člověka, kterého absolutně neznáte v davu vyhlubých a holohlavých vojáků.
V autě jsem vyhrabala papír, našla zázrakem propisku a vytvořila jsem ceduli.

Když je začli pouštět na “propustku”, tak jsem vzala ceduli a čekala, co se bude dít. K našemu překvapení byl náš voják jeden z prvních, kteří vylezli ven. Okamžitě k nám přišel, což jsem nečekala, protože jsem počítala s tím, že bude daleko náročnější se v tom davu najít.
Tak jsme nabrali jeho i jednoho jeho kolegu (Ranger buddy), vzali jsme je do auta a jelo se. Celý den jsme strávili tak, že jsme objížděli různé obchody – od vojenských po Walmart, sháněli, co bylo potřeba, na jídlo sem, tam, na kafe sem tam. Caleb s nima pokecal o Ranger School, předal jim informace a rady/postřehy. Následně jsme je vzali k nám domů, kde si mohli oddychnout, připojit se na wifinu a spojit se s rodinou.

Ten den utekl jako voda. 🙂 Ale bylo to fajn. Oba chlapí byli moc fajn. Mám radost, že jsem si mohla pokecat trošku česky a že jsme někomu udělali fajn den.

Tímto bych Vás poprosila, myslete na toho našeho vojáka, držte mu palce, ať projde horami i Floridou (to jsou dvě fáze, momentálně jsou v horách) a ať nemusí nic opakovat. Protože jestli projde bez “opakování”, tak bude doma před Vánoci, tím pádem bude moci být se svou manželkou! 🙂

Sobota, neděle a pondělí (dnešek) jsme pak vyrazili po okolí. V sobotu jsme jeli do Columbus, GA s tím, že jsme šli do “downtown” na večeři. A já se opět přežrala, podívejte se na ten pupek …

V neděli jsme vyrazili s chlupáčema do parku kousek od nás a dneska jsme opět vyrazili do jiného parku. Tady je pár fotek. Pokud budete někdy poblíž, určitě doporučuji sem vyrazit!

FLAT ROCK PARK

PROVIDENCE CANYON STATE PARK

A to je tak nějak vše! 🙂

Vlastně není  … BRUNĚ (Bruna, AU PAIR, která přijela k mojí HF po mě) se v neděli narodil chlapeček. 🙂 Takže doufám, že se brzy dostanu do Atlanty, podívat se jak na mojí HF, ale taky hlavně se podívat na Brunu a malého Liam(a).

Také se budou opět posílat vánoční balíčky českým vojákům na misi – kdo máte zájem, můžete se přidat. Je jedno, jestli máte chuť poslat něco na zub nebo třeba obrázky od dětí. Oni budou vděční za všechno. Kdo má samozřejmě zájem, můžete se přidat do skupiny (přidám odkaz), kde se dozvíte všechny potřebné informace nebo sledovat událost!

SKUPINA: https://www.facebook.com/groups/1185457804857068/

UDÁLOST: https://www.facebook.com/events/1956131747994904

No a zítra (vlastně už dneska) nás čeká HAAALLLOOOWWWEEEEEN… Těším se jako blázen.

A teď už je to tedy všechno.

Ještě jednou děkuji všem! Mějte se krásně ..