Na letiště jsem přijela včas, ale ani já, ani Breck s Erikem, jsme nemohli NIKDE najít parkovací místo. Všechno bylo do jediného místa plné. Takže jsme museli přejet na dlouhodobé parkování a vzít autobus k terminálu. No a to by nebylo, aby by nepřišla sms, že Caleb přistál a že jsou na gate. Já celá nervózní, v jednu chvíli se mi chtělo brečet.
Oba dva jsme měli a máme nesmírnou radost. I když teda mě chvíli trvalo, než mi došlo. I teď mám momenty, kdy tomu stále nevěřím. V momentě, kdy začaly nevolnosti a jiné “příznaky” těhotenství, tak jsem tomu začala i věřit, ale i tak. Mám momenty, kdy koukám na ultrazvuk a furt si říkám, to není moje/naše. To není možný. Je to obrovský zázrak a oba dva jsme nesmírně šťastní.
Díky tomu, že jsem dala výpoveď v práci, tak jsem měla možnost vrátit se zpět do USO jako dobrovolník a také trávit volný čas s chlupáčema apod. Dost často jsem chodila na jahody! Pro ovoce bych teď zabíjela.
Také jsem měla obrovské štěstí, že mi holky uspořádaly “Bachelorette party”, protože jsem nikdy “rozlučku se svobodou neměla”. Původně jsme měly v plánu jet do Atlanty. To nakonec padlo. Jednak jsme plánovaly jet do Atlanty v době, kdy jsem nebyla těhotná a celkově jsme se domluvily bylo lepší zůstat tady. Takže jsme měly s holkama brunch u Breck doma, Caleb s Erikem se k nám na chvíli přidali, ale pak šli hrát videohry. My jsme vyrazily do Nashville zatímco chlapí jeli hrát paintball.
V Nashville jsme vyrazily do salónu na masaž, kosmetiku a profesionální make up. 😀 Musím se smát, když si vzpomenu na ten make up, protože to byl naprostý otřes. Všechny jsme se v autě okamžitě odlíčily. Vážně jsme vypadaly, jak kdybychom šly na Halloween někam a ani jedna z nás není zvyklá mít make up jako rocková hvězda.
Večer jsme zakončily v japonské restauraci. 🙂 A byl to fajn holčičí večer. Opravdu jsem si to užila.
A teď konečně k naší svatbě a víkendu v Savannah, GA ..
Datum naší svatby jsme vybrali podle toho, kdy měl Caleb 4denní víkend, jak tomu tady říkají. S tím, že jsme se rozhodli, že pojedeme v pátek brzy ráno do Savannah a v pondělí ráno zpátky. No, abych pravdu řekla, nečekala jsem, že to bude tak náročný víkend. Náročný po všech stránkách.
Celou svatbu nám plánovala moje kamarádka Haley, kterou jsem poznala díky mojí kamarádce Danielle, která nám svatbu fotila. Upřímně nejsem trpělivý člověk, neměla bych nervy plánovat svatbu už vůbec ne těhotná. Měla jsem úplně jiný starosti. Takže jsem nesmírně vděčná za to, že jsme měli Haley. Protože bez ní by ta svatba nebyla taková, jaká byla. A že to byla krásná svatba.
Měli jsme velmi skromnou svatbu a málo hostů. Pozvali jsme opravdu jen naše nejbližší a rodinu. Moje rodina bohužel na svatbu nedorazila, brácha měl zkoušky ve škole a plánují dorazit, až se narodí miminko, což je pro mě daleko, ale daleko důležitější.
Já jsem hlavně nechtěla velkou svatbu, protože jsem si to chtěla užít, chtěla jsem mít příležitost pokecat s každým z našich hostů a užít si to v klidu, bez stresu. 🙂
Pár dní před svatbou jsem zjistila, že máme špatný datum na rezervaci našeho hotelu. Takže jsem na poslední chvíli hledala ubytování na pátek, protože náš hotel byl plný. Neměli jediné místo. To znamenalo jediné a to, že v pátek jsme museli zůstat jinde a pak v sobotu se přesunout do našeho hotelu. Což byla taky sranda.
V pátek večer jsme vyrazili na večeři do Savannah. Já, Caleb, Breck, Erik, Leanna a Shawn. Večer to byl velice příjemný do chvíle, kdy jsme se s Calebem vrátili na hotel. Já jsem měla problémy týkající se těhotenství a dopadlo to tak, že mě Caleb v noci vezl na pohotovost. Zatímco jsem čekala na vyšetření, ultrazvuk a výsledky krevních testů, tak jsem se připojila na wifi. V tu chvíli mi přišla hlasová zpráva. Vzhledem k tomu, že tam nebyl žádný signál, tak Caleb se nabídl, že zajde ven a poslechne si tu zprávu. Jediný důvod, proč jsem chtěla, aby si tu zprávu poslechl byl ten, že jsem měla starost o naše chlupáče, kteří byli na hotelu. Při check-in nám řekli, že pokud by v noci štěkali nebo by si někdo stěžoval, tak buď za námi přijdou na pokoj nebo nám budou volat. Takže jediné, co mě napadlo, bylo to, že dělali bordel a volali nám z hotelu. No prd … Caleb přišel zpátky, v očích hrůzu, krve by se ho nedořezal s tím, že musí jet zpět na hotel a že bude hned zpátky. Okamžitě jsem věděla, že je něco špatně. Jenže on mi nechtěl říct, co se děje. Nakonec jsem to z něj dostala. Řekl, že mi volala nějaká ženská, že naši chlupáči utekli z hotelu a že běhají po ulici kousek od hotelu. A že prý jestli je náš pes KIRBY, že měl tohle jméno a moje číslo na obojku. Nebudu lhát v tu chvíli se mě krve nedořezal a já měla naprosto hysterický záchvat pláče. Caleb okamžitě zmizel a já zůstala na lehátku sama. Takže já jsem volala Breck, která to nezvedla, nakonec jsem volala skoro ve 3 ráno Erikovi, protože u něj vím, že jeho telefon vzbudí. Brečela jsem naprosto zbavená všech smyslů, že jsem v nemocnici na pohotovosti a že se mi ztratili chlupáči. Okamžitě sedli do auta a přijeli za mnou. Mezitím přijel Caleb zpátky do nemocnice. Když jel na hotel, tak neměl ani GPS a jeho telefon umřel. Takže se dostal zpět na hotel zázrakem. Nejdřív jezdil kolem hotelu, jestli náhodou neuvidí Nalu a Kirbyho. Nakonec jel zkontrolovat pokoj. NALA I KIRBY byli oba na posteli a spali. ANO, SPALI. Dveře byly zavřené a tihle dva byli v kómatu. V našem pokoji nic nechybělo, vše bylo, jak jsme to nechali, nic se neztratilo z kufrů. Když mi Caleb řekl o tom, co obsahovala ta hlasová zpráva, tak jsem nechápala, jak je možný, že by utekli z hotelu. Ano, Nala umí otevřít dveře, co jsou na kliku, pokud se ty dveře otevírají do pokoje. Dveře našeho hotelu jsem nemohla otevřít ani já, protože byly těžký a hlavně jsem dveře otevírala k sobě ne ven. Takže nedávalo žádný smysl, jak by mohli otevřít dveře, když dělalo problém i nám je otevřít.
Caleb volal na to číslo, co mi zanechalo zprávu, ale nikdo to nebral. Číslo ze Savannah, GA, jejich předvolba, věděli, jaký hotel a zmínili ulici, která byla vedle našeho hotelu. Po návratu z nemocnice na hotel jsem volala na recepci, jestli někdo nenahlašoval, že se tam toulají naši hafani. Absolutně nikdo nic. V 5 ráno, když jsem konečně vlezla do postele, tak mi přišla sms od té paní, co nám volala. Opět, jestli máme psa Kirbyho a že se on i Nala toulali venku. Okamžitě jsme odepsali, ale nikdy nám nepřišla odpověď.
Celá ta událost mi dala docela zabrat. Do teď ani jeden z nás nechápeme, jak je to možný. Hned ráno jsme se zbalili a vypálili z toho hotelu. Jeli jsme za ostatníma a na chvíli na pláž. A pak nás večer čekala rehearsal dinner, kterou pořádali rodiče Caleba. Po večeři jsme jeli zpět na hotel, vzali Nalu a Kirbyho ven a pak vyrazili na drink. Já na vodu, haha.
NO a přišel den D.
http://daniellegeorgephoto.com/2017/06/michaela-caleb-johnson-square-10-downing-savannah-georgia-wedding/ = na tomto odkaze se můžete podívat na více fotek a kratičký článek.
Já s holkama jsem se připravovala v našem pokoji.
Obřad byl v 5 hodin odpoledne. Caleb byl s Erikem celou dobu, aby se mohl připravit, protože jsme měli kolem 3 hodin odpoledne tzv. First Look pictures. Jednak jsme chtěli mít ten moment jen pro sebe a hlavně jsme měli focení ve Forsyth Parku. Původně měla svatba probíhat tam, ale nakonec jsme se rozhodli pro Johnson Square, protože to bylo blízko jak restaurace, kde probíhala hostina, tak kousek od našeho hotelu.
Holky měly trošku více času se připravit, protože společné focení s “bridesmaids” a “groomsmen” probíhalo ve 4 hodiny. Takže jsme měli hodinové focení před obřadem.
Když jsme šly s druhou fotografkou na recepci, kde nás vyzvedl náš řidič, tak jsem si připadala jak princezna. Děti na mě mávaly, kříčeli “tamhle jde nevěsta”, lidi mi chválili šaty nebo jak mi to sluší, mávali na nás, gratulovali mi … No samozřejmě mě to dojalo. Sedla jsem do auta a vtipně se mi dělalo špatně. Ne z nervů, ale moje “ranní nevolnosti” na mě udeřily velkým stylem. Takže jsem se to snažila v autě vydejchat.
Přijeli jsme do Forsyth parku, kde Caleb čekal před fontánou. Já jsem k němu šla zezadu. Kolem zrovna projížděl historický autobus s turisty, všichni začali fotit, tleskat, mávat a nakonec řidič zvonil. Samozřejmě mi ukápla slza a ne jedna. Nejen, že jsem se cítila jako princezna, lidi byli naprosto úžasní a mě až šokovalo, kolik lidí mi po cestě gratulovalo nebo chválilo, jak vypadám. Ale na konci stál ten nejúžasnější chlap pod sluncem. I teď mi tečou slzy, když si na to vzpomenu. Myslela jsem si, že nebudu citlivka a nebudu brečet. Přece jenom jsme manželé skoro dva roky. Ale i přes to, že už jsme svoji nějakou dobu, tak jsem to obrečela. A to ne jednou. Já naší svatbě říkala celou dobu FAKE svatba, ale nebylo na tom nic FAKE. Ba naopak. Tahle byla o to krásnější, protože tentokrát s námi bylo naše zatím nenarozené miminko. Ten pocit, že na mě čeká chlap mých snů a že já mám tu čest nosit pod srdcem jeho-naše dítě je a byl k nezaplacení. O to víc “special” ten den byl.
Když jsem k němu šla, tak proti mě šlo pár holek a chválily, jakého mám fešáka. Tak jsem poděkovala, ale musela jsem se tomu zasmát. 🙂
Přišla jsem k němu a položila mu ruku na rameno. JEHO REAKCE BYLA K NEZAPLACENÍ. Ten jeho výraz. (Jednu fotku uvidíte na blogu Danielle, má tam fotku) … Celý ten moment byl prostě dokonalý. V jeho očích bylo tolik lásky a štěstí..
Nafotilo se pár fotek a jelo se do jiného parku, tentokrát do toho, kde se konala naše svatba.
Jestli mě něco mrzí, tak, že tam nebyli naši chlupáči. Ale bylo takový horko, že to snad bylo i lepší. Ale jsem ráda, že jsem s nimi strávila vesměs celý víkend. Dostali pak doma kousek dortu.
Obřad byl rychlý, řekla bych, že nezabral víc jak 10-15 minut. Sliby jsme měli svoje. A když jsme u těch slibů.
Asi dva-tři týdny před svatbou jsem se zeptala Caleba, jestli má napsaný slib. A on že jo. Vpálil mi do obličeje, že ho má už skoro měsíc napsaný a že ho má v počítači a jediný co, tak ho musí vytisknout. Já se ptala z toho důvodu, že jsem svůj napsaný neměla. Jednak mi to přišlo nesmírně těžký a hlavně nemožný sepsat slib takový, aby opravdu vyjádřil, co cítím atd. Přijde mi, že žádná slova nejsou schopna zachytit to, co k němu cítím. Každopadně jsem si připadala jako debil a jako ta nejhorší ženská na světě, že ještě nemám slib napsaný. Takže jsem slib psala před odjezdem do Savannah. Dokončila jsem ho noc před svatbou, jelikož jsem s ním nebyla spokojená.
Jelikož jsem ho nechtěla číst z telefonu, tak jsem ho přepisovala v koupelně těsně před tím, než jsem odjížděla na focení do Forsyth parku. Taky jsem si říkala, že Caleb ho určitě bude mít na papíru a ne v telefonu.
Před obřadem mi Breck práskla, že Caleb ho měl v telefonu a že slib chtěl číst z telefonu a ona mu řekla, že v žádným případě. Nakonec jí Caleb poslal svůj slib a ona ho pro něj přepisovala před obřadem.
Druhý den jsme se o tom bavili s Calebem. Já jsem mu řekla jak a kde jsem přepisovala svůj slib a on se smál a povídá, že musí přiznat barvu. Tak říkám, ok, povídej. Vylezlo z něj, že mi lhal a SLIB napsal zatímco čekal na naše focení ve Forsyth parku. Prý mi řekl, že napsaný slib již má, protože si myslel, že mu dám čočku, kdyby ho napsaný neměl a že ho s tím budu otravovat, dokud ho nenapíše. Já se ptala jenom kvůli tomu, že jsem doufala, že ho napsaný nemá, abych se necítila blbě. 😀 Nakonec přiznal, že pak na to úplně zapomněl a uvědomil si to v momentě, kdy čekal na mě. Takže ho rychle sepsal hodinu před obřadem.
No, na to, že ho psal těsně před obřadem, tak to byl snad nejlepší slib, jaký jsem kdy slyšela. Caleb je nesmírně talentovaný, co se takových věcí týče. Je výborný, co se týče proslovů a jakýkoliv psaných projevů. Fakt má talent. Ale teda tohle bylo něco. A to nepíšu pro to, že to byl jeho slib pro mě. Opravdu mi vytřel zrak a mě ukápla nejedna slza.
Tady je pár fotek před obřadem.
Po obřadě následovalo focení a pak se šlo slavit. Já teda pila celý večer vodu, zatímco Caleb pil za nás oba, co za nás oba, za nás tři! 🙂
Musím říci, že to byl ale neuvěřitelný večer!
Tohle jsou jediné fotky, které mám momentálně k dispozici! 🙂 Více bude v následujících dnech. 🙂
Byl to určitě krásný víkend, i když náročný. Od návštěvy ER po celou událost, co se týče našich chlupáčů. Byla jsem ráda, že jsme byli zpátky doma a že se teď můžeme soustředit už jenom na naše rozrůstající se rodinu a brzké stěhování.
Taky jsme mu měli na konci června něco jako pouť. Caleb je velké dítě a samozřejmě si to nemohl nechat ujít. Každopádně si to chlapi velice užili. 🙂
Ale teda následně jsem toho litovala. MOJE RADA, nejezte FUNNEL CAKE, ať pak nemáte břicho jako já.
No a co se děje-neděje teď.
Caleb se konečně zbavil práce velitele, takže se konečně můžeme rozloučit s nočními či brzkými ranními hovory, různých problémů atd. Má o dost méně práce, byť teda toho teď mají pořád hodně, protože se vrací vojáci z mise. První dvě várky jsou již doma. Zítra nás čeká další. Na tuhle se zřejmě půjdu podívat i já. Vrací se Jake Leanně a Caleb nabídl, že půjde se mnou. Takže přemýšlím, že udělám LIVE stream z Welcome Home Ceremony.
Minulou sobotu jsme měli takový menší holčičí večer. Já o vodě, holky o víně. Udělala jsem večeři, bramborový guláš na přání. A když jsem ho vezla Calebovi do práce, tak jsem sjela z exitu a vtipně se zařazila mezi asi 4-5 autobusů plný vojáků, kteří se vraceli z Afghánistánu! 🙂
Jinak tedy nemáme žádné plány na dovolenou ani nic konkrétního na léto. Caleb nebude mít možnost dovolené a hlavně chceme odtud odjet co nejdříve. Máme v plánu být na začátku října pryč. Přece jenom já budu začínat tou dobou 8 měsíc těhotenství a tak se chceme přestěhovat co nejdříve to půjde. Teď jsme v procesu, kdy se snažíme zabalit co nejvíce věcí, které nepotřebujeme nebo nepoužíváme a cpeme to do garáže. Breck plánuje mojí baby shower na září, na což se moc těším. Nečekala jsem, že kdy nějakou baby shower mít budu. 🙂
A to je asi tak vše. 🙂
Píšu ten článek už nějaký dvě hodiny minimálně a Caleb zrovna dorazil domů. Takže já se jdu věnovat svému muži a chlupáčům!
Přeji krásný zbytek týdne!
Další článek snad bude dřív než za 6-7 měsíců..
Bára S. says
Pane jo, pěkně obsáhlý článek, jeden neví k čemu gratulovat dřív :)) ale samozřejmě gratuluji ke všemu. Jinak máš nádherný blog i obsahem a designem. Sem se budu ráda vracet.
Unknown says
Díky za článek, netrpělivě jsem každý týden kontrolovala blog jestli se tu náhodou něco neobjeví. Opožděně posílám gratulace ke krásné svatbě a hlavně k miminku. Mějte se krásně a už teď se těším na další článek. 🙂
Anonymous says
Miši, kdo zastoupil Demi jakožto maid of honor? škoda, že nemohla dorazit. uvidíte se aspoň v brzké době? určitě ti chybí. a jak to budete mít vlastně s Breck a tak, když se odstěhujete? je budou také někam přesouvat?
Míša says
Demi byla maid of honor a Breck byl matron of honor. Takže jsem vesměs měla dvě "maid of honor". 🙂 V brzké době se pravděpodobně neuvidíme, ale já doufám, že dorazí hned jak se narodí mimčo. Uvidíme. Záleží, co se bude dít u ní doma, v praci ATD.
Breck mají v plánu stěhovat se do Nashville na chvíli, Erik v armádě končí, takže zůstávají, aby si splnil svých 5 let u armády. Plánují se ale odstěhovat buď do jiného státu nebo overseas. Zatím nemají 100% plán. Každopádně nikdo z nás tu nezůstává. Takže to s Breck budeme mít vesměs tak, jako to máme s Demi. Každopádně Breck plánují návštěvu GA. Sednou do auta v momentě, kdy jim jeden z nás zavolá, že rodíme a pak zřejmě dorazí jako naši, protože se s nima chtějí vidět 😉 Uvidíme 🙂
Karolína says
Míšo! Mám tak šílenou radost z toho, co krásného se u Vás za ten půlrok událo. Především ta svatba a miminko jsou zajisté to nejkrásnější! 🙂 Moc moc gratuluji a věřím, že vše bude probíhat v pořádku. Budete mít krásný vánoční dárek pod stromeček. 🙂
Fotky ze svatby jsou kouzelné! Srší z Vás radost, láska a štěstí – to je to nejdůležitější v životě. Hodně štěstí i do budoucnosti!
P.S. Těším se na článek s více fotkami. Byla jsi přenádherná nevěsta. 🙂
Katka P. says
Moc pěkný článek 🙂
Když si popisovala začátek svého těhotenství, tak jsem si vzpomněla na ten svůj začátek. Loni jsem o miminko přišla a když jsem šla za půl roku na kontrolu, tak mi doktor řekl že "teď už by se to mělo povést" a ono fakt! Do tří týdnů jsem zjistila, přesně na své pětadvacáté narozeniny, že čekám miminko 🙂
Ovšem byla jsem uprostřed plánování svatby 😀 takže jsem musela (stejně jako ty) jít se nechat znovu přeměřit a pro jistotu nechat udělat pár menších úprav na šatech :)) Vdávala jsem se na konci čtvrtého měsíce a jak si psala – je fajn se v tak výjimečný den cítit jako princezna :))
A co se týče těhotenství, také jsem to zpočátku nijak neregistrovala (až na to že kvůli komplikacím, jsem se už nemohla vrátit do práce), ale jakmile začne mimčo kopat, je ta skutečnost , že budu mámou, čím dál reálnější 🙂
Jinak gratuluji, nejen k obnovení slibů, ale i k mimču a přeji ať se Vám vaše sny splní 🙂 a také ať máš zdravou rodinu 😉
Anonymous says
Jaké máš prosím účty na FB a IG?
Anonymous says
Eric u armády končí? mi přišlo, že je jí stejně oddaný jak Caleb. Každopádně vás obdivuju, že to takhle dokážete "vzdávat se" kamarádů, musí to být hrozně těžké. každopádně vám přeju, abyste si našli dobré přátele i v novém domově a abyste tam byli šťastní 🙂
Day says
Velká gratulace! I slzička mi ukápla. 🙂 Krásnější svatební fotky jsem asi neviděla, je vidět, že Caleb je pyšný na to, že zrovna on má to štěstí, že si tě vede. Kéž bych taky takového potkala. 😀 Ale s tím Kirbym a Nalou je to fakt záhada, to mi ještě nějakou dobu bude vrtat hlavou. Držím palce, ať je zbytek těhotenství v klidu a mimčo se má k světu. 🙂
wendy says
To je tak krásný! <3
T. P. says
Nádherný článek jako vždycky, děkujeme za hezké počtení. Málem ukápla slza. Nádherný fotky ze svatby! S hafanama je to hrozně divný. Že by nějaký špatný vtip? A gratuluji k těhotenství. 🙂