Už jsem dlouho zase nic nenapsala, tak jsem si řekla, že než se vrhnu na věci do školy a do práce, že něco “málo” sepíši.
Poslední článek jsem vydala před měsícem, absolutně netuším, kam ten čas letí. A samozřejmě se toho stalo spousta! Nejenom, že byl Den Díkůvzdání, moje narozeniny, naše výročí, přípravy na Vánoce, akce ve škole (v práci), ale to asi nejdůležitější je to, že se naše maličká rodina rozrostla o dalšího člena. Ne, nejsem těhotná. (Pár lidí se mě v poslední době na tohle zeptalo :-D) Mluvím o Kirbym! 🙂
Ano, máme nové psí miminko. Což asi pro většinu z Vás není žádná horká novinka.
Už dlouho jsme přemýšleli, že bychom si pořídili druhého pejska. Patřím mezi ty, kteří věří, že mít dva pejsky, je to nejlepší, co můžete pro svoje čtyřnohé miláčky udělat. Samozřejmě, že ne každý si může dovolit mít dva pejsky – ať už k tomu vedou různé důvody. Přece jenom to stojí čas i peníze, co si budeme nalhávat. Ne každý má ten prostor či prostředky. Ne, že bychom zrovna měli ten prostor. Bydlíme normálně v bytě, ale za to máme spoustu přátel s baráky a zahradou, takže Nala a Kirby mají možnost se pořádně vyřádit venku. Nejsme zavření doma a neustále něco vyvádíme, kdy plně zapojujeme naše čtyřnohé miláčky. A jediný, co mě utěšuje je fakt, že se brzy stěhujeme a budeme mít barák, stejně jako plánujeme koupi baráku, až nás zase pošlou jinam na delší dobu.
Někdy v září jsme se rozhodli, že teda si pořídíme štěňátko. A musím říct, že to bylo asi jedno z nejlepších rozhodnutí, který jsem udělala. A to i přes to, že starost o štěně je jak starat se o dítě. (ne doslova)
Dlouho jsme uvažovali, jestli teda bude corgi nebo zlaťák jako Nala. Rozhodli jsme se pro ECGR (English Cream Golden Retriever). Finální slovo měl Caleb.
Zvažovali jsme, zda-li počkat nebo jestli pořídit pejska teď, když budu doma sama. Caleb byl pro, abych Kirbyho pořídila v době, kdy bude na misi. Upřímně jsem za to ráda, že jsme se tak rozhodli. Nalince Caleb chybí. První dny byly docela náročný, ale teď jak má doma “bráchu”, tak je o to spokojenější. Jsou to nejlepší kamarádi a tak trošku “double trouble”. Neustále si hrají nebo spinkají. K našemu rozhodnutí dopomohlo i to, že plánujeme rozšířit rodinu, tentokrát ne o chlupáče. 🙂 A já si nedokážu představit mít miminko nebo být těhotná a starat se o štěně. Takhle Kirby dostane veškerou péči a vše, co potřebuje. A já jsem ráda, že mám možnost se těm mým chlupáčům plně věnovat. 🙂
Nalinky výraz mluví za vše. 🙂
Jméno i štěně vybral Caleb. Chtěli jsme tentokrát “kluka”. Ne, nemáme v plánu mít štěnátka. To v žádném případě. Bylo to fér vůči Calebovi, jelikož chtěl “kluka”. 🙂 Takhle vybral jak štěně, tak jméno. 🙂
Většina z Vás taky ví, že dělám ve školce, stejně tak, že jsem dělala LCC pro jednu Au Pair agenturu. Dělala. V průběhu listopadu jsem se rozhodla to “vzdát”. A ne pro to, že by mě to nebavilo, nebo kdo ví co, ale uvědomila jsem si, že je docela nezodpovědný věnovat se něčemu, čemu nemůžu dát 100%. Přišlo mi, že mě akorát stresovalo chodit domů a řešit “Au Pair” záležitosti. Kort když jsem měla dvě nový rodiny, dvě nový Au Pairky a celkově toho bylo na můj vkus až moc a to především z toho důvodu, že jsem měla 1. práci (full time), 2. školu (Medical Administration), 3. Nalu a Kirbyho, 4. a starost o Caleba. Přece jenom díky tomu, že Caleb je pryč, tak mám dvojnásobek povinností a starostí, protože se musím starat “o jeho věci”. 5. FRG (jsem “point of contact” pro rodiny vojáků, co jsou na misi. Takže každý měsíc si s nima musím napsat-zavolat, ujistit se, že je všechno v pořádku atd.
Svým způsobem mě to mrzí, protože jsem se na to těšila a měla jsem fakt super Au Pairky, stejně jako rodiny i ostatní LCC a Au Pairs byly suprový! 🙂 Ale jsem ráda, že mám o starost méně. Takže jsem dokončila listopad a předala to zpět původní LCC. Navíc, ruku na srdce, není to nikterak skvěle placená práce. Hodně lidí (i Au Pairs) by se asi divilo, kolik za tu práci LCC dostávají. Což já to upřímně pro peníze nedělala. Jednak mi přišlo fajn si to zkusit, protože je to trošku jiný, kort když člověk to zná z pohledu Au Pair. Je fajn vidět tu druhou stranu. A nebudu lhát, nechtěla jsem mít díru na životopise. Přece jenom jsem nečekala, že dostanu normální práci tak rychle. Kort tady. 🙂
Takže teď mám o něco méně starostí. Pořád ale mám co dělat. Práce, škola, pups (Nala, Kirby), Caleb, FRG (Family Readiness Group) a celkově domácnost, účty, auta atd.
Je super, že teda na to všechno nejsem úplně sama. Moje kamarádka Leanna, která má Pippina (corgi), pracuje vedle našeho baráku, takže chodí odpoledne za Nalou a Kirbym, postarat se mi o ně. Normálně Nala byla na zahradě u Breck, ale začíná se ochlazovat a párkrát už tu byla zima jako když praští. Jeden den je zima jako blázen, druhý den je počasí na tričko.
Také se snažím a chci nadále věnovat blogu a mojí stránce. Jednak mě to baví, ale také se u toho odreaguji a vážně mě baví mít kontakt s lidmi, kteří sledují mojí cestu životem. 🙂 Obzvášť teď, když je Caleb pryč, tak to potřebuji jako sůl. Vypsat se z toho všeho a přijít na jiné myšlenky.
Když jsme tak u toho.
Caleb je skoro dva měsíce už v Afghánistánu. Dokonce se podíval i na Bagrám, kde doufá, že se potká s našimi vojáky. Strašně touží po tom vyměnit si vlajky s našimi vojáky. Chtěl to udělat i posledně, ale nenašel nikoho z našich vojáků. 🙂
Před pár dny jsem se dozvěděla, že ho chtěli na misi nechat celých 9 měsíců a odložit tak jeho výcvik na “kapitána”, což mě málem kleplo. On mi to vtipně neřekl, protože věděl, že se to může změnit a věděl, že by mi to zvedlo tlak. BIG TIME!
No, každopádně, všechno dobře dopadlo a Caleb pojede domů jak je v plánu. Respektive bylo v plánu od začátku. Našli někoho, kdo ho může nahradit, za což jsem nesmírně ráda. Abych pravdu řekla, tak jsem čekala, že se tohle stane a že se budou snažit ho nechat na misi déle. Caleb odvádí výbornou práci a je to dříč a oni to v jeho jednotce ví. Fakt jsem to cítila v kostech. Ale jak jsem napsala, konec dobrý, všechno dobrý. A dneska jsem se dozvěděla další pecku! Tentokrát pozitivní. 🙂
Náš kamarád jde na výběr k “Special Forces”. A oni tak chtějí Caleba poslat domů ještě dřív, aby mohl převzít jeho práci. Což by bylo naprosto skvělý, protože tím pádem by byl doma do tří měsíců! 🙂 Ale známe armádu, víme, jak to tady chodí, takže nebudeme nadšení, budeme počítat s horší variantou a doufat v lepší.
Když jsme u té mise.
Děkuji Všem, kteří se podílejí na zasílání CARE PACKAGES českým vojákům. Skupina má skoro 4,5 tísíce lidí. Spousta lidí poslalo balíčky a také jsme vytvořili spolupráci s AČR. První letadlo již doletělo do Afghánistánu a tak část balíčků zůstává v Kábulu, zbytek jde na Bagrám. Také funguje výborná zpětná vazba, kdy máme pravidelný přísun fotek a zpráv od našich vojáků na misi v Bagrámu. Za což jsem upřímně nesmírně vděčná, že si na nás najdou čas! 🙂 Je krásný vidět ty fotky, kde jsou spokojení vojáci s balíčky. Hlavně ty, které obsahují obrázky a zprávy od dětí i dospělých. Ale samozřejmě potěší i něco na zub z domoviny. Takže děkuji všem, protože odvádíte úžasnou práci a bez Vás by se to nestalo! 🙂 Spousta portálů o nás napsala, což mě šokovalo, protože jsem nečekala takovou podporu, stejně tak jsem nečekala, že se to takhle rozjede. A dokonce to bylo i ve zprávách! Takže klobouk dolů! A ještě jednou, díky všem! 🙂
Den Díkůvzdání.
Asi jeden z mých nejoblíbenějších svátků vůbec. A opravdu jsem se na něj těšila. Byť mě mrzelo, že Caleb ho s námi neoslavil. A já jsem to obrečela, protože jsem zjistila, že Caleb celý den pracoval, což by nebylo divný, ale měli na základně večeři – takovou jakože slavnostnější, a on to nestihl a pak musel jíst to “slavnostní” jídlo sám, což mě prostě mrzelo. Fakt mi ho bylo líto. Jo, když nejde o život, tak jde o hov.., ale i tak.
Tady máte pár fotek ! 🙂
Taky jsem našla na netu fotku z práce ze Dne Díkuvzdání
Teď se pro změnu připravujene na Vánoce.
Někteří víte, že jsem dost přemýšlela o tom, jestli pořídit stromeček nebo ne. Jednak jsem nechtěla stromeček z toho důvodu, že Caleb doma na Vánoce nebude. Chtěla jsem tohle vše zažít s ním. Pořídit si stromeček, nakoupit ozdoby atd. On byl ale ten, který mi řekl, ať si stromeček pořídim, že mu to udělá radost. Navíc já jsem naposledy slavila Vánoce v roce 2013. 2014 jsem byla v letadle směr Hong Kong, 2015 směr Boston. A letos jsem skoro vynechala taky. Nakonec jsem teda usoudila, že by bylo lepší stromeček pořídit s tím, že Caleb vybere ozdoby – respektive barvu. A taky je fajn mít stromeček, jelikož 24. spíme u nás a jelikož budeme dodržovat jak české, tak americké tradice, tak se bude rozbalovat jak 24, tak 25. Takže by bylo divný nemít stromeček. 😀
Ve finále já měla a mám radost jako malá holka, Calebovi se stromeček taky líbil. Zdobily jsme ho s holkama, poslouchaly koledy a bylo nám fajn. 🙂
Teď na mě dýchá vánoční atmosféra doma i venku.
Už chybí jenom ten sníh! 🙂 (A samozřejmě Caleb, ale letos máme smůlu)
A když jsme u těch Vánoc, tak jsme se včera zúčastnili Santa Rampage. No, na místo setkání jsme nedošli, protože jsme přijeli o pár minut pozdě, ale za to jsme dělali takový menší “Tour De Bar” haha 🙂 A že všude bylo červeno. Santa sem, Santa tam. 🙂 Všude samý Santa!
V práci jsme měli tzv. Secret Santa. Určitě to hodně z Vás zná. A to bych nebyla já, abych se nepřidala!
Já si vytáhla naší paní uklízečku ve školce. Bylo úžasný sledovat, jakou má radost z mých dárků, zatímco netušila, že jsem byla já její Secret Santa. 🙂 Koukala při odhalení jako blázen. První 4 dny byly menší dárečky a pak poslední, den pátý, byl větší dárek. Měli jsme v práci “Christmas Party”. Po práci jsme se sešli v jedné z našich budov, kde byla přichystaná večeře a samé dobroty. Najedli jsme se a následovalo hraní her. Nasmáli jsme se neuvěřitelně. A já doufám, že dají fotky na net, protože ty fotky budou stát za to! 🙂
No a vypadá to, že konečně budu pořizovat nový, tentokrát profesionální, foťák. Říkala jsem Calebovi, že bych se chtěla konečně naučit fotit a mít z toho takový koníček, protože mě to baví. Tak mi řekl, ať si vyberu foťák a budu ho mít od něj k Vánocům. Tak se těším. Mám pár tipů, ale zatím jsem se nerozhodla, který pořídit. Ale chtěla bych na tom začít pracovat co nejdříve. 🙂
Moje maminka oslavila 21 narozeniny, tak jsme jí s Calebem poslali kytičku. Koukala jako blázen, vůbec to nečekala. Je těžký být daleko od rodiny, když jsou různé svátky a oslavy. Tak alespoň takhle na dálku jsme ji mohli udělat radost. Stejně tak Caleb udělal radost mě. Přišla jsem domů z práce a doma měla tuhle nádhernou kytku..
Také jsme měli focení! 🙂
Jednak teda když Nala byla maličká, tak jsme si nechali udělat fotky na památku, tak tentokrát jsem chtěla fotky na památku s Kirbym. Nechám jich pár vyvolat a zarámovat, abych mohla jednu dvě poslat Calebovi. Stejně tak plánujeme nechat si udělat “Christmas cards”. Tady je maličká ochutnávka!
Jsem na ty fotky zvědavá. Jsem nesmírně zvědavý člověk a to čekání mě doslova zabíjí. 😀 Ale naše galerie by měla být hotová do čtvrtka. Tak snad bude! A když už jsme u toho, tak tuhle slečnu, co nás fotila, tak jí budu “bookovat” na to, aby nám vyfotila Homecoming. Budu vyzvedávat Caleba na letišti, až se vrátí domů, tak to chci mít nafocený, ať to máme na památku. Co jsem viděla fotky z homecomings, tak jsou to nádherný fotky plný emocí. Já vím, že budu “hot mess”, budu asi řvát po cestě na letiště a asi se neudržím v momentě, kdy ho uvidím. Už jenom ta představa mi žene slzy do očí. Absolutně si nedokáži představit, jaký to bude. Ano, máme za sebou rok odloučení, máme za sebou několik vítání a loučení se. Ale tohle bude jiný. Tentokrát jsem byla já ta, která ho odvážela, když jel na misi, stejně jako to budu já, která na něj bude doma čekat. Mám normálně husí kůži. Vždycky řvu jak blázen, když vidím fotky a videa na FB nebo na Internetu. Jsou to hoooooodně silný fotky-videa.
Takže snad BRZY!
Když mám nějakou tu volnou chvíli, tak tvořím CARE PACKAGES. Baví mě být kreativní, i když jsem kolikrát líná jako prase. Ale fakt mě tohle baví. 🙂 Původně jsem nechtěla dělat vánoční krabice, ale nakonec jsem se rozhodla, že teda jo. Udělala jsem jednu z našeho výročí. Pár dní zpátky to bylo 3 roky ode dne, co jsme spolu začali chodit. Caleb mi řekl, že výročí máme jedno a to naší svatbu, ale znáte to, já jsem ženská a prostě tyhle věci prožívám, takže pro mě to je i tak BIG DEAL a tečka. 😀 Pak jsem udělala krabici jakože gratulace k novému miminku, haha. 🙂 A pak dvě krabice vánoční – jedna ode mě, jedna od pups.
Tahle je od pejsků
Zatím mu přišla jedna krabice a to ta ode mě k Vánocům. 🙂 Zbytek teda už asi dorazil taky, ale není na svý základně, takže to zjistí až když se vrátí! 🙂
Jinak musím říci, že tu mám naprosto úžasný přátele. Vesměs jsou to moje rodina. Chybí mi tu teda Demetra. A to teda šíleně. A když jsme tak u tý Demetry, tak Kyperská Opička se vrací do oblak! Konečně po 9ti měsících bude zase lítat. 🙂 Tak doufáme, že se brzo ukáže u nás doma. 🙂
A to je asi tak nějak všechno, co se tak děje nebo událo.. Určitě jsem na něco zapomněla, ale musím dodělat výcvik do práce, neustále musím dělat nějaký výcviky, certifikáty a je toho hodně. Ale taky musím udělat “hodinu” do školy a projít testem. Je toho fůra. A vzhledem k tomu, že je půl 7 večer, tak bych měla pohnout kostrou a začít. 🙂
A na závěr moje nejvíc nejoblíbenější fotka …
Moje dvě miminka! 🙂 ta fotka mluví za vše … tohle jsou ti nejlepší partáci. Nevím, co bych bez nich dělala! 🙂
Přeji krásný začátek nového týdne!!!!! 🙂
Miši, a jak to pak vlastně budete mít s Breck a spol, když se přestěhujete do GA?
Ta poslední fotka je naprosto úžasná!!! 🙂 <3
Ta poslední fotka je božíí! 😀 Jinak miluju tvoje články, skoro každej den kontroluju jestli náhodou nějakej nepřibyl 😀
Vždycky se do toho tak začtu a zabavim se tak na 20 min. 😀
Což se o většině ostatních blozích říct nedá, tam je 10 stejných fotek, jen každá z jinýho úhlu a párřádkovej článek, kterej zahrnuje víc reklamy, než nějakýho příběhu.
Moc tě obdivuju a fandim ti 🙂
Dominika
Kirby je boží :)) oba dva:)) mě vždycky udivuje kolik toho stíháš! Já jsem ráda že zvládám jednu práci a sem tam něco doma poklidit 😀 a to ještě max tak o víkendech..
Nadherni pejsci 🙂 a chci se zeptat, budes nekdy delat clánek o emirates ? vím že už dávno jsi psala že ho možná udeláš 🙂