Po sto letech jsem konečně našla chvíli na blog! 🙂
A od té doby se toho stalo SPOUSTA!
Samozřejmě, že si nepamatuju půlku věcí, o kterých jsem chtěla napsat. Vesměs celé léto jsme byli v jednom kole. Dovolená, různé výlety, akce a spousta dalšího.
Dovolenou jsme letos strávili na Floridě (Sarasota, Siesta Key). Cestou na Floridu jsme se zastavili v Georgii, kdy jsem měla možnost se podívat na mojí HF a především Roberta a zavzpomínat na dobu Au Pairkování. Na dovolené jsme byli jenom týden, protože Breck musela do práce. Ale i tak to nemělo chybu a my jsme si užili naprosto úžasnou dovolenou. Fotky jsem dávala na FB, takže kdo sledujete mojí FB stránku, tak tam najdete veškeré fotky. Sem jich dám jenom pár.
Kromě toho jsem chodila celé léto do USO a netrpělivě čekala na to, až mi přijde pracovní povolení. K mému překvapení šlo všechno rychle. Pracovní povolení + Advance Parole (vesměs je to povolení k vycestování z USA, což já chtěla jenom kdyby náhodou se nedej Bože něco stalo a já potřebovala domů) přišlo k mému překvapení rychle. Tou dobou jsem byla kamarádkou doporučená na pozici koordinátorky v jedné z Au Pair agentur. To dopadlo dobře, práci jsem získala. Vesměs jsem šla do toho především z toho důvodu, abych neměla díru v životopise. Celý ten jejich výcvik jsem dělala asi 2 týdny, protože jsem neměla vůbec čas. Bylo toho hodně, co se týče starostí ohledně mojí zelený karty a obíhání úřadů a bank. Ten výcvik nebyl težký, alespoň převážná většina pro mě byla jednoduchá už jenom z toho důvodu, že jsem Au Pair byla kdysi dávno, stejně tak sleduji skupinu, co jsem před pěti lety založila. 🙂
Ještě před tím, než mi přišla karta s pracovním povolením, tak přišla pozvánka na pohovor na zelenou kartu. Samozřejmě, to bych nebyla já, abych to neměla komplikovaný. Vtipně datum pohovoru byl v době, kdy Caleb byl (stále je) na výcviku. Takže já jsem od tý doby strávila dost dlouhou dobu na telefonu s USCIS, stejně jako jsme s Calebem psali dopis na pobočku USCIS, kam máme přijet na pohovor. Ptali jsme se, co máme dělat, že Caleb bude na výcviku, ze kterého ho bohužel neomluví, že je to nesmírně duležitý výcvik před misí atd. Vtipně nám přišel dopis s tím, že na NAŠI žádost pohovor zrušili, což mě nesmírně vytočilo, protože jsme rušit nic nechtěli. Nakonec vše dobře dopadlo a po třech týdnech nám přišlo vyjádření, že nám schválili změnu datumu a následně nás pozvali na pohovor v říjnu. Díky Bohu v době, kdy Caleb bude ještě v USA!
Když jsem řekla Calebovi, že začínám školu příští měsíc a že mám vesměs dvě práce, tak si klepal na čelo, jestli jsem normální a proč si nedám pauzu. No nevím, mě to po Emirates stačilo. Bylo super chodit do USO, USO mám ráda a určitě plánuji čas od času chodit pomáhat, mám víc jak polovinu hodin splněnou na to, abych dostala dopis od prezidenta USA, a jsou tam lidé, se kterými ráda pracuji a kteří se stali mojí druhou rodinou! 🙂 Nebudu lhát, ale chybělo mi vydělávat si, mít “vlastní” peníze. My teda fungujeme tak, že, co je moje, to je tvoje, neexistuje žádný “moje peníze”, “Calebovo peníze”. Jsme manželé, máme společný účty v bance. Ale prostě chybělo mi přispívat do domácnosti. Do nedávna to byl Caleb, co mě vesměs živil. A já prostě nejsem člověk, co se nechá takhle vyživovat, haha. Navíc, před rokem, když jsme se brali, tak mi Caleb tak trošku oznámil, že by rád, abych byla doma s dětma, až je budeme mít, takže si nepřeje, abych pracovala. Takže já chci využít toho, že momentálně děti nemáme a že mám možnost vydělat a ušetřit dost peněz. 🙂
A takhle probíhají přípravy plesu a dekorace.
Mimo tohle všechno jsem byla tohle léto velice aktivní, co se týče Ranger School. Jsem adminem ve skupinách na podporu vojáků v Ranger School. Letos jsme rozšířili podporu na vojáky, kteří jsou posláni do USA na tento výcvik z různých koutů světa. Už jsme měli i vojáka z ČR a já tak měla jedinečnou příležitost poznat novou kamarádku, Danču, která se nechala inspirovat skupinami v USA a snaží se rozjet skupiny na podporu vojáků AČR.
No a to je tak ve zkratce asi všechno! 🙂 Čeká nás hodně náročný měsíc a já asi budu méně aktivní. Pravděpodobně nebudu psát další článek, dokud Caleb nebude na misi. Nejenom, že mi přijede rodina, plánujeme výlet do Georgia za mojí HF a Robertem, ale taky budu chtít strávit veškerý čas s Calebem. Pokud vše půjde dobře, tak v listopadu přiletí Demetra! Jak mi ta holka chybí … To snad není ani možný! Tak držte prosím palečky, ať to vše dobře dopadne! A já zkusím napsat další článek co nejdřív to půjde.
Mějte se zatím hezky! 🙂
Unknown says
Míšo, můžu se zeptat, proč musí všechno zahodit? Myslím ty obaly a tak. Nemůžou mít u sebe něco z "venčí"?
Míša says
Přesně tak. Nesmí mít u sebe nic, dostávají jídlo v určitou dobu, určitý přísun kalorií. Kdyby u něj našli obal, tak by ho mohli z kurzu vyhodit nebo by musel začít úplně od začátku. Ten výcvik je dost náročný, psychicky i fyzicky .. Spí třeba max hodinu denně, mají buď jedno nebo dvě jídla (MRE) ..
Anonymous says
Míšo, jakto, že si nala vybrala za páníčka caleba a ne tebe, když s ní trávíš víc času? A to vás nemůže mít za páníčky oba nebo jak to funguje? zatím pejska nemám, tak mě překvapilo, když jsem tohle četla 🙂 (možná se ti tady ten komentář objeví dvakrát, poprvé se mi to asi nepodařilo odeslat)
Míša says
Netuším. Nala si prostě vybrala jeho, jako "Alfa". 🙂 Jakmile je doma, tak si mě nevšímá Potvora jedna. Když tu není, tak Nala je můj stín, ale jakmile je tady Caleb, tak se může zbláznit. Poslouchá mým povelům, protože já ji cvičím od malička, ale i ty paní, co mají ty pejsky ve skupině na Therapy dog a dělají "screenings", tak říkaly, že ona neustále kouká po Calebovi a dává větší pozor na něj. 🙂 Říká se, že feny si vybírají většinou chlapa jako paníčka .. Ale není to samozřejmě pravda na 100%.
Anonymous says
zajímavé, o tom jsem ještě neslyšela. zase vím něco nového 🙂 dobře, že další pejsek bude kluk, aspoň nebudou mít pak proti tobě přesilu a bude to dva na dva 😀