Začátek léta

Well, HELLO, HELLO!

K mému překvapení usedám na gauč s “compjůtrem” v ruce, připravená sepsat všechny zážitky z uplynulých dní. Když jsem pracovala na mém posledním článku, tak jsem si říkala, že mi to zase bude trval celou věčnost, než se dostanu k novému článku. Pravděpodobně mě popohnal fakt, že 1. Budeme odjíždět na Floridu z čehož plyne, že po dovolené zase bude milion věcí, o kterých budu chtít napsat 2. Jsme v poslední době neustále něco podnikali a já mam tak neskutečně moc FOTEK a zážitků

Život/léto v TN.

Mám dojem, že jsem to zmínila několikrát, ale život v TN/KY mě moc neuchvátil. Na otázku “Jak se ti tady líbí” odpovídám zásadně, že to není nic, z čeho by si člověk měl sednout na zadek. TN/KY prostě není nic pro mě. Je fakt, že jsem asi zhýčkaná životem v Atlantě a samozřejmě se na mě podepsalo veškeré to cestování. Všechna ta krásná místa, nádherné země a skvělá města, která jsem navštívila v posledních dvou letech.
Místo, kde žijeme, zásadně nazývám “In the middle of nowhere”. Prostě kde nic, tu nic. Když tohle někomu řeknu, tak okamžitě řekne “Ale co Nashville, můžeš jet do Nashville, ten není daleko”. Tak já nevím, Nashville je super místo, je to “něco jiného” než na co jsem byla kdy v USA zvyklá, jiní lidi, jiný styl života. Prostě je to tu trošku jiný. ALE! Nashville se dá procestovat během dne, když na to přijde. Respektive vidět takový to “důležitý”. Když jsem tu byla poprvé (kdysi dávno jako Au Pair), tak jsme sem jely s holkama na víkend. Podotýkám, že druhý den jsme nevěděly, co dělat. Prošly jsme celý město, vyjely i trošku mimo, podívat se na kukačku. Přišlo mi, že víkend stačil – a to bohatě. Samozřejmě se najdou lidé, kteří v tomto se mnou souhlasit nebudou. Budiž. Každý jsme jiný, každému vyhovuje něco jiného a stejně tak se každému líbí něco jiného.
Přijde mi, že na jednu stranu tady není toho moc dělat. Dneska za mnou přijela Juliana s Carol a já upřímně netušila, kam je tady mám vzít, co by stálo za to vidět.
Pro Caleba je ale tohle místo hotový ráj na zemi. Už jsem to psala několikrát, on je přesně ten typ člověka, co by nejraději bydlel na samotě u lesa, daleko od civilizace. Já jsem pravý opak. Potřebuji ruch, potřebuji takový ten život města. Například život v Dunwoody (kde jsem žila s mojí HF) mi přišel naprosto perfektní. Nádherný místo, menší město na okraji Atlanty. Do centra Atlanty to bylo cca půl hodinka. Naprosto, ale naprosto ideální. Všechno po ruce. Od parků po já nevim co.
Tady člověk musí skoro hodinu do Nashville a taky to není žádný šlágr.

Jsem ráda v přírodě, ale taky nejsem člověk, co má potřebu každý víkend chodit na ryby. Caleb naopak rybaření zbožňuje. Uklidňuje ho, baví ho to.. Má rád ten klid a TICHO (obzvlášť pokud já zůstanu doma a on jde sám, to je pak TOP! Protože já tu hubu nezavřu :-D)
Nevadí mi jít sem a tam s ním. Nejsem velká rybářka, nemám na to trpělivost, nebaví mě sedět a čekat na sebemenší signál, že nějaká rybka požírá mojí žížalu. Kdybyste se zeptali Caleba, tak by Vám řekl, že jediný, kdy si užívám rybaření je, když chytím rybu a když to netrvá celou věčnost. Jakmile vidím, že teda něco tam dole zápasí s tou žížalou, tak bych mu nejraději vyrvala prut z ruky. Jakmile ale se nic neděje, tak já koukám neustále na telefon či na hodinky a modlím se, aby řekl, že půjdeme konečně domů. 😀

Další velký hit je tady lovení. Nejsem toho velký fanoušek. Nemám zájem lítat po poli s puškou a střílet na Bambiho. Kamkoliv jdete do obchodu, tak mají TUNU vybavení na lov, všechny ty hadry – nejlepší jsou ty v růžový barvě. Normálně mi to pije krev a radši bych šla ven v pytli na brambory než v tomhle. Někomu se to třeba líbí, ale kolikrát mi přijde, že tady člověk nic normálního na sebe nesežene. 😀 Rozhodně to teda není něco, co by mě zaujalo a co bych tu chtěla ve svým volným čase dělat.

Chybí mi tu restaurace, pořádný restaurace tím myslím. Ne fast food občerstvení, ne místa jako “Olive Garden”, “Logans” apod. Pokud člověk chce na “lepší” večeři – DATE NIGHT – tak musí do Nashville.

ALE … 

Co je fakt super, tak spousta možností kempování. Já totiž kempování naprosto miluju. A upřímně doufám, že vyrazíme pod stan alespoň na víkend nebo na pár dní během Calebovo dovolené. Teď jsme vyrazili “sjíždět řeku”. A musím říct, že jsem si to nesmírně užila, pominu-li fakt, že jsem se při pokusu vyskočit zpět na ten kruh ztratila moje oblíbené sluneční brýle, jelikož jsem se s tím kruhem převrátila. 😀
Ale to bylo fakt SUPER. Nevěděla jsem, že je tu taková možnost. Breck s Erikem navrhli, že bychom mohli něco podobného vyzkoušet, tak jsme sedli jednu sobotu do auta, nabrali je doma a vyrazili na řeku.

  Pro citlivé čtenáře prosím PRESKOČIT – Začátek našeho výletu nebyl nejslavnější. Po cestě jsem přejela veverku a málem tak způsobila nehodu. Respektive jedu a za mnou jel Bryan na motorce. Nevěděl, jak se na místo určení dostat, tak se rozhodl, že pojede za náma a já ho navedu. Klasika. Jedu, jedu, jedu … najednou vidím veverku, jak mi běží přes cestu. Zastavila se, vyměnily jsme si oční kontakt, potvora se rozběhla a bump bump. Teď někdo by možná řekl, že proč jsem nezabrzdila. No asi takhle. Modlila jsem se, aby se ta veverka znovu nerozběhla. Takhle už jsem přejela veverku jednou, když jsem jela s Robertem ze školky domů. Naprosto stejný scénář. Bohužel, k mé smůle, se veverka rozběhla mě přímo pod kola. Mohla jsem prudce zabrzdit čímž bych pak měla motorku v ….. mého auta a Bryana pravděpodobně na střeše. A jelikož z náma jelo víc lidí, tak to prostě nepřipadalo v úvahu. Bryan mi pak řekl, že i tak málem došlo k nehodě, protože moje kola veverku vystřelila přímo na něj, takže musel zamanévrovat. No všechno, skoro teda, dobře dopadlo. Já samozřejmě z toho byla hotová celý den.

Přijeli jsme na místo, zaparkovali, schovali veškeré věci do auta a vyrazili zaplatit náš výlet. Půjčovali jsme si ty kruhy, stejně jako jeden přímo na nás chladič, který byl plný jídla a alkoholu. Pak pro nás přijel školní autobus a odvezl nás na místo činu.

To bylo po druhé v životě, co jsem jela školním autobusem. Abych pravdu řekla, tak mě mrzelo, že jsem telefon nechala v autě – byť to bylo to nejlepší a nejchytřejší řešení vzhledem k tomu, že se se mnou ke konci kruh převrhl při mém neuspěšném pokusu dostat se zpátky do něj.
Tak příště! 🙂

Pán nás dovezl k řece, vysvětlil nám co a jak, co máme, nemáme dělat, jak se máme a nemáme chovat, kolik máme času a tak dále. Pak nám dal veškeré potřebné vybavení, co jsme si zaplatili na vypůjčení a šlo se na věc.

Trvalo nám asi hodinku a půl, skoro dvě dostat se do cíle. Každopádně to stálo za to a my jsme si to nesmírně užili. Teď přemýšlíme, že půjdeme znovu, tentokrát v GA. Chystáme se do Atlanty v pondělí a Juliana navrhla, že bychom mohli tohle podniknout znova. 🙂

Večer jsme pak vyrazili na ryby. Caleb byl nadšený jako malý kluk, protože Erik v životě na rybách nebyl. Já “naučila” Nalu plavat, takže to byl WIN:WIN. Respektive jsem s ní šla do řeky dost hluboko na to, aby přišla na to, že vlastně plavat umí celou dobu. 🙂

Celkově to byl úspěch. Caleb chytil pár ryb, naučil Erika chytat ryby, ten mimochodem ulovil svou první rybičku a já si odvážela vesměs cizího psa. Vezla jsem Nalu krásně čistou, bílou … Vracela jsem se s hnědým psem, který tentokrát neměl zájem se koupat. Nejenom, že při jejím koupání jsem musela 3x vypustit a napustit vanu, několikrát ji chytat po celým bytě, také jsem se při tom vesměs vykoupala já a následoval úklid koupelny, která vypadala jak po konci světa. HNUS. 😀 Samozřejmě došlo na “Pomůžeš mi prosím vykoupat Nalu?” “Nala je tvůj pes” …. No dobrý, však já mu to vrátím až bude mít corgiho. (Pokud vůbec corgi bude, snažím se prosadit ECGR – English Cream Golden Retriever)

Taky tu máme krásné počasí, takže neustále grilujeme a připravujeme naše psí miláčky na dovolenou na Floridě. 🙂 Nejraději bych však vzala všechny moje kamarády opejkat buřty. 🙂 Vím o obchodě v Atlantě, kde se dají sehnat alespoň německý, tak by nebylo od věci je představit opejkání buřtů až budeme na Floridě.

Tak a teď k FAMILY PT. Calebovo “company” pořádala tzv. Family PT. Bohužel zatím nemám k dispozici fotky, ale alespoň mám tu, kde jsem Calebovi vrazila do obličeje “koláč” vesměs “talíř plný šlehačky”.
Naše FRG pořádalo FAMILY PT day jednak pro to, aby jsme my, manželky/manželé, děti a já nevím kdo všechno, měli možnost poznat něco z jejich dne. Spousta vojáků přivedlo svoje 4nohé miláčky (stejně tak my přivedli Nalu), bylo tam relativně dost dětí a pár manželek/manželů.
Postavili nás do “formace” v první řadě stáli vojáci s jejich rodinama a za náma byli všichni, co nikoho nepřivedli. Přišla na řadu “rozcvička” … Pak následovalo rozdělení do týmů a následně jsme šli plnit různé cvičení. Jedno cvičení bylo například šplh po provazu, další bylo běh se zbraní. To jsem podstoupila já s Calebem i Nalou. Vzali jsme zbraň do ruky, samozřejmě to nebyla pravá zbraň, ale mají takový “náhražky”, co občas používají. My dokonce máme i jednu doma, daleko větší a daleko těžší. I tak se tahle věcička pronesla. Vesměs jsme měli běžet, spadnout na zem, zaměřit a dělat, že číháme/střílíme, pak se rychle zvednout a zase na zem a takhle to člověk opakoval. Bylo tam toho spousta. Pak jsme měli opět formaci. Tentokrát jsme se protahovali.
Následovala snídaně. Takže jsme se všichni odebrali najíst. Pravidlo je, že první jí vojáci a jejich manželky/děti až po nich přicházejí na řadu “officers” a jejich manželky. Takže my jsme seděli a čekali, až na nás přijde řada. Já teda jedla po cestě na základnu, takže se ládoval jenom Caleb a Nala.
Pak přišla na řadu aukce. Vesměs šlo o to vybrat peníze pro FRG – FRG pak sponzoruje různé akce, část financí jde na pořádání plesu, pak na “care packages” pro vojáky, kteří jsou na misi a spousta dalšího!
Aukce probíhala následovně. Kdokoliv mohl navrhnout člověka, který dostane “koláčem” do obličeje. Kdo nabídl nejvíc peněz měl tu čest dopřát dotyčnému šlehačku. Caleb se smál, že jeho nominovat nikdo nebude, že je na všechny hodnej v práci a je oblíbený (což je pravda), jenže na to já mu řekla, že už jenom z toho důvodu, že tam jsem já, ho někdo nominovat bude. No co jsem říkala, jeho velitel ho nominoval, zaplatil 75 dolarů a pak zavolal mě. Vzal můj telefon z ruky, podal mi talíř plný šlehačky a za povzbuzování všech přítomných jsem Calebovi vrazila talíř plný šlehačky do obličeje. 😀 Nala mu to později slízala z obličeje. Zasmáli jsme se všichni. I Caleb se tím bavil. Je pro každou špatnost a rozhodně je typ člověka, co rád přispěje pro dobré účely. 🙂

Mě se to upřímně líbilo. Celkově celé to ráno bylo fajn. Těším se až bude “SPOUSE DAY” to nás vezmou do práce, budeme si moci vyzkoušet různé úkoly a celkově zažít den v práci, vidět, co dělají atd. 🙂

Také jsem konečně vytáhla veškeré fotky, které jsme vyfotili na palubě či pohledy, které jsem nasbírala a “nalepila” je na stěnu. Následně mi Caleb dal na zeď i mojí mapu, kam jsem postivně připíchla veškeré destinace, kam jsem letěla jako crew. Trošku jsem se k tomu dokopávala, přece jenom mi lítání chybí, užila jsem si spoustu srandy a navštívila spoustu krásných míst a mám tak vzpomínky na celý život. Řekla bych, že je to trošku citlivý téma, protože jsou momenty, kdy mi to zkrátka chybí. Vždycky jsem snila o tom být letuškou a byla jsem hrdá na to, když se mi to podařilo.
(A ano, plánuji o tom napsat článek. Zatím jsem se k tomu nedostala. Jedna věc je ta, že teď stěží stíhám psát normální články, mám toho víc než dost ve svém soukromém/normálním životě a taky asi potřebuju na to mít náladu. Jak se znám, tak to obrečím, protože prostě jsem v oblacích nechala kus svého srdce. Jeden z důvodů, proč teď píšu článek je ten, že Caleb není doma. Kdykoliv doma je, tak rozhodně nechci sedět na počítači. Slíbila jsem ale, že o tom napíšu a svoje slovo dodržím. Napsat o tom chci.. 🙂 )

A teď konečně k uplynulému víkendu. S holkama jsme musely do Nashville (je tu European Wax Center) a napadlo nás, že vezmeme naše chlapy s tím, že Breck pozvala ještě pár jejích přátel. Ve finále nás byla početná skupina lidí. První zastávka – TAVERN. Naprosto úžasný místo. My tam s holkama už byly na obědě, když chlapi byli pryč. Tentokrát jsme ale vyrazili na brunch. Mají 1+1 zdarma na Sangria, Mimosa atd. Jelikož nemám ráda vajíčk a většina jídel byla plná vajec, tak jsem si dala pretzel pancake! Nejsem prostě fanoušek omelet, míchaných vajíček atd. Tohle byla ale perfektní kombinace sladkého a slaného!

Následovalo toulání se po barech, dokud jsme neměli dost. Kdo viděl Snapchat, tak si nemohl nevšimnout toho, že Caleb odpadl jako první. Respektive byl tak unavený, že usnul. Ten chlap by potřeboval vyrůstat v Evropě, my vydržíme daleko víc! 🙂  Hlavně na Moravě!

Poznali jsme chlapa, co byl blízký přítel a zároveň BOSS jednoho páru, co se k nám připojil. John je člověk, co má obrovskou stavební firmu v USA. Staví baráky po celým Nashville, ty jeho baráky tam rostou jak houby po dešti. Luxusní baráky.. Aby jsme si všichni dáchli, tak jsme se přesunuli do jednoho baráku, kde jsme dál hráli hry – HEADS UP (naprosto boží hra, kterou jsem si stáhla teď do telefonu) – byť teda pro mě to bylo trošku těžší, pak jsme hráli jiné hry. John pak zamluvil místa v restauraci. Netušila jsem, kam jedeme. A upřímně mi to bylo jedno. Vzal nás do jedné luxusní sushi restaurace. A musím říct, že jsem snad lepší sushi v životě neměla. Z nějakého záhadného důvodu nás nenechal zaplatil a když jsem viděla ten účet, tak mě málem trefil šlak. Neznám snad jediného člověka, co by si mohl dovolit zaplatit 1300 dolarů!!! za večeři. Naprosto směšný … Vzpomněla jsem si tak trošku na Dubai abych pravdu řekla.

Druhý den nás John pozval na jeho loď. On a jeho dva kamarádi plánovali vyrazit na lodě s jejich rodinama a přáteli. Pozvali nás všechny, abychom se k nim připojili.
Takže druhý den ráno v 8 volá Breck, ať vstáváme, že vyrážíme. Takže my jsme se oblíkli a sedli do auta. Jeli jsme cca hodinu do Nashville – respektive kousek od Nashville, kde jsme nasedli do jednoho auta a vyrazili na místo určení. NAPROSTO nádherný místo. Fakt, jedno z nejkrásnějších míst, který jsem kdy viděla tady v TN. Absolutně to nemělo chybu! Tady už jsou fotky z celého dne.

Co Vám budu povídat, naprosto nááááááádherný odpoledne strávený s úžasnou partou lidí… Největší pecka byl závěr po večeři.
John při příjezdu na místo píchnul s tím, že teda vymění kolo až se vrátíme. Když přišel čas jet domů řekl jeho manželce, aby vzala loď a jela jí zaparkovat než budou moci ji naložit na jeho truck. Jelikož nám řekli, že to bude trvat dobrých 30 minut, tak řekla, ať se k ní přidáme. Vlezly jsme všechny holky na loď s tím, že teda pojedeme zaparkovat. No Natasha se na nás otočila a povídá, že se pojedeme projet, že máme stejně půl hodiny. Takže jsme pustili muziku na plný koule a jelo se. My jsme si to naprosto užívaly. Západ slunce, plavba po jezeře, co víc si přát. Pak říkáme, že je na čase jet zpátky. No, vtipně jsme se ztratily. Teď Natasha nervy, že neví, jak zapnout světla, že neví, jak se dostat zpátky a že jsme vesměs v prde.. Po chvíli ježdění kolem jsme zastavily nějakýho chlapa na lodi, který byl naštěstí ochotný nás navigovat zpátky. Nejdřív přelez na naší loď a zapnul nám světla a pak nás navigoval do přístavu. Tou dobou už nám několikrát volali, kde jsme, co děláme, proč nejsme tam, kde jsme měly být… Nakonec to vše dobře dopadlo! 🙂

Po příjezdu domů jsme odpadli a pondělí tak pro nás byl takový menší “lazy day”, jenom samé válení. Já teda jela na šichtu do USO, ale po návratu domů jsem odpadla zatímco Caleb sledoval jeho show s Nalou. Probudila jsem se a našla je takhle …

No a dneska jsme měli návstěvu! Přijela Juliana s Carol! 🙂 Nejdřív přijely teda k nám domů, aby viděly, kde to teda žijeme a hlavně podívat se na Nalu. Chvíli jsme poseděly u nás a pak jsme vyrazily na oběd do Nashville. Já jela zvlásť, abych mohla jet domů dřív, jelikož holky zůstávaly na noc v Nashville. Chtěly jít obejít bary, protože Carol tu nikdy nebyla.
Šly jsme do Hard Rock Cafe, kde jsme se pořádně najedly. Odtud jsme pak šly projít Broadway a okolí. Já teda šla jenom na chvíli, protože jsem chtěla jet domů. Nechtěla jsem Nalu nechat doma až moc dlouho, potřebovala jsem s ní zajet do Petsmart(u) a samozřejmě počkat na manžela. 😀
Tady je pár fotek z Nashville.

TONGUES OUT TUESDAY = TOT ! 🙂

Přejeme krásný začátek nového týýýýýýdne!!!! 🙂 Další článek bude po dovolené!!!!!!!