Další měsíc za náma.. :)

Tak jsem si dneska řekla, že něco mááááálo sepíšu. 🙂 Když jsem se podívala na datum posledního článku, tak jsem se zhrozila. Důvod? Už je to opět víc jak měsíc, co jsem napsala poslední článek. Přísahala bych, že to bylo týden dva zpátky, co jsem článek zveřejnila. 

Od té doby se samozřejmě událo hodně věcí.

Vesměs celý měsíc květen jsem strávila po boku mých nejbližších kamarádek tady v TN. Jedna věc je ta, že jsem chodila pravidelně chodit do posilovny s Breck. Takže minimálně 5krát týdně si dáváme do těla a zbylé dva dny využíváme k tomu, aby se naše těla vzpamatovala. 

Naposledy jsem psala o tom (pokud se tedy nepletu), že jsme byly sbírat jahody. Na jahody jsem se vydala ještě jednou pak s Rebekah (Calebovo ségra). 12 dolarů za plný kýbl jahod? Jenom blázen by toho nevyužil. 

Mimo to jsme se vydali na dostihy! A musím říct, že to byl jeden z nejlepších zážitků vůbec od doby, co jsem se přistěhovala do USA. Nikdy jsem na dostihách nebyla. Upřímně by mě ani nenapadlo jít, kdyby nebylo Bryana. Bryan je blízký kamarád Breck a jejího manžela. Abych pravdu řekla, Bryan se o nás celý měsíc vzorně staral a byl nám neskutečnou oporou. Nemluvě o tom, že nám velice pomohl, když naši chlapí byli pryč. Pomohl nám postavit kurník – ano, s holkama jsme stavěly kurník!, pomohl Breck s prací kolem jejich domu a mnoho dalšího. Byl takový “manžel na telefonu” – haha. (Mimochodem, Bryan je single, kdyby někdo měl zájem – sranda!) Takže Bryan nám nabídnul, že bychom mohli všichni vyrazit na dostihy. Lístky stály 20 dolarů, což byla krááááásná cena v porovnání s lístky, které stály víc jak 500 dolarů! 🙂 

Tak se jelo do Nashville. My jsme s holkama oblékly šaty, vzaly klobouky a vyrazily dělat parádu. 

Bylo to strašně fajn odpoledne, rozložili jsme deku na poli, odkud jsme měli krásný výhled na trať. Chtěla jsem sem dát odkaz z FB na video, ale z nějakého záhadného důvodu to dneska nejde. Ugh.

Večer jsme pak vyrazili společně na večeři na Broadway. To je asi jediné, co mám na Nashville ráda. Broadway. Ulice plná barů s živou muzikou. Byť nejsem velký fanda country music, tak tady jsem tomu přišla i na chuť. A samozřejmě Sam Hunt či Luke Bryan zpívají naprosto božsky, ale taky jsou to neuvěřitelní fešáci, haha 🙂 S holkama netrpělivě čekáme, až bude Sam Hunt mít koncert tady v Nashville. 

Tady je moje oblíbená písnička od něj – SAM HUNT

Vzhledem k tomu, že Rebekah bydlí v Nashville, tak jsem ji napsala, zda-li by nechtěla zajít na večeři s námi. Souhlasila s tím, že přivede jejího přítele, kterého ani já, ani Caleb nemůžeme vystát. Mě ani tolik nevadil do doby, kdy přišel na tu večeři. Jedna věc je ta, že si tam přitáhl svýho kámoše. Což by nebyl ani takový problém. My jsme měli stůl zamluvený pro určitý počet lidí, takže jsme pak seděli na večeři nasardinkovaní, protože jsme nevěděli, že si Hunter přivede kámoše. Já nevím, jak tohle vidíte vy, ale dle mého názoru je slušnost se zeptat. Kdyby mě někdo pozval na večeři a já chtěla přivést někoho s sebou, tak bych se zeptala, zda-li je to “okay”. Samozřejmě, že nikdo neřekne “Ne, nemůžeš si přivést kamaráda”, ale je to prostě slušnost se zeptat. Za další on i ten jeho kamarád jsou podstatně mladší jak my a vesměs bylo trapný sedět a nemít si co říct. A jako třesniška na dortu, tak mě frajer urazil. 😀 Hunter má neuvěřitelně silný TN přízvuk, kolikrát ani Caleb mu nerozumí. A stejně tak ani holky – Američanky – nevěděly, co vlastně říká. Další věc je ta, že tam hrála dost hlasitě hudba a on seděl na druhý straně stolu. Takže nejenom, že bylo dost těžký vůbec slyšet, co říká, ale ještě ten jeho přízvuk tomu absolutně nepomáhal. Vesměs měl blbý kecy kvůli tomu, že mi musel zopakovat 3x, co říká.. Choval se jako typický frat boy (FRAT BOY = a young man who behaves in a boisterous or foolish manner considered typical of members of some college fraternities.)

Každopádně já si to užila tak, jako tak. 🙂 A určitě bych ráda šla znovu. 

Do Nashville jsme ještě vyrazily před koncem května. Měla jsem domluvenou schůzku na waxing, takže jsme jely s holkama zase celá parta a po mé schůzce jsme šly na večeři a do baru na pivo! 🙂 

Vesměs to byla taková rozlučka, protože se nám dva tři dny na to měli vracet ti naši chlapí. Bylo to strašně fajn. Seděly jsme přímo u pódia, takže jsme si dopřály relativně dobrého piva (na Plzeň to rozhodně nemá! A pěna tomu taky chybí. Vypadá to jako zvětralé pivo) a dobré muziky. Byla tam ženská, co tak krásně zpívala, že mi běhal mráz po zádech. 

Také jsem se pustila do rekonstrukce celého našeho bytu. Domluvili jsme se, že nakonec zůstaneme v tom samém bytě. Původně jsme plánovali stěhovat se, ale upřímně se nám to nevyplatí a to hned z několika důvodů. Nemůžeme odstoupit ze smlouvy předčasně (ta vyprší až teď na konci června), jediný důvod, kdy by nám dovolili odstoupit od smlouvy by bylo v momentě, že by Caleb dostal “orders” od armády s tím, že se A. stěhujeme jinam B. jede na misi. Takže bychom byli nuceni platit dva nájmy. Za další se máme na začátku příštího roku stěhovat jinam, vlastně nás příští rok čekají hned dvě stěhování. 

Takže já jsem dva týdny stěhovala, nakupovala jak o život věci do bytu, vybavení, nábytek, koberce etc. Asi největší radost mám z nové koupelny. A docela mě mrzí, že nemám fotku, jak to vypadalo před tím. 

Také jsem si uvědomila, jak moc mi chybí Ikea. Obzvlášť ta v Dubai, kam jsem chodila s Demi a kde jsem také byla “šopovat” s Janičkou! 🙂 

Caleb se vrátil domů do vesměs přestaveného bytu, nové koupelny, kompletně vybavené kuchyně, dostal novou televizi a pořídila jsem nový nábytek. Ale upřímně to mělo obrovský úspěch. A také jsem se rozhodla tvořit haha … 

Tady je můj výtvor. 

USO! 

V USO jsem konečně dosáhla 100 hodin. Nejsem si jistá, jestli jsem o tom psala nebo ne. Teď už jsem na 180 hodinách. Každopádně pár dní zpátky jsme měli tzv. Warrior Wednesday což je v USO známo jako oběd pro sloužící (active duty) vojáky. Oběd probíhá klasicky 11:30 – 13:00 a záleží danou středu na tom, kdo je sponzorem. Máme sponzory na Warrior Wednesday od Chick Fil A po Kohana (což je Japanese Steakhouse) … Tu středu jsme měli hot dogs. Takže já jsem byla vzadu u výdeje, když za mnou přišla MaLissa, že mě potřebuje vepředu. Moje reakce byla “Co jsem provedla?” … Tak jsem šla ještě v rukavicích, protože jsem si myslela, že půjdu hned zpátky na výdej jídla. No, MaLissa mi s Pamelou předaly můj certifikát za 100 hodin, které jsem si “oddobrovolničila” v USO před všema! Vojáci tleskali a jeden z nich (což je ten, který je vidět na fotce za mnou) za náma přišel a všem nám podal ruku, gratuloval a děkoval za to, co pro ně děláme. Což samozřejmě potěšilo. 

Největším překvapením bylo to, že hned po tom, co jsem dostala ocenění se v USO objevil Caleb. Bylo hezký idět, jakou má radost a jak je na mě pyšný. Nejenom, že MaLissa a Pamela mě vychvalovaly, ale i u něj v práci na mě slyšel chválu. 🙂 Takže bylo fajn strávit s ním oběd. Normálně mu vozím obědy do práce, protože nemá čas opustit kancelář. V USO byl předtím dvakrát a to jenom na chviličku po práci, takže si asi dokážete představit, jakou mi udělalo radost, když se tam objevil bez toho, aniž by mi to napráskal. 🙂 

Také jsme s kamarádkou dostaly za úkol dát dorhomady 100 dárkových tašek. Původně jsme měly na ně napsat “THANK YOU”, ale dopadlo to tak, že jsme na ně kreslily různé obrázky společně s “THANK YOU”. Nakonec bylo za úkol je naplnit – vodu, sladkosti, různý kupóny atd. Jakmile bylo hotovo, tak se tašky odvážely do Nashville na letiště, kde je další USO. Tam sloužily pro vojáky, kteří cestovali a trávili tak volné chvíle v USO. Prý měly obrovský úspěch, což mě nesmírně potěšilo. 

Dále jsme měli v USO soutěž. Při večeři, která je sponzorována GSF (Gary Sinise Foundation). Jelikož jsme měli pizzu, tak za úkol bylo vymalovat obrázek PIZZY. Následně se losoval výherce, který vyhrál tašku s různými cenami. Já jsem pak měla za úkol je vystřihnout a dát dohromady. Toto byl výsledek.

Tento měsíc doufám, že dosáhnu na 250 hodin. Ráda bych odpracovala 500 hodin do konce září (v nejhorším října). Při 250 hodinách se dostává další ocenění, tentokrát místo trička kšiltovka! 🙂 

Také jsme měli žádost o fotografii s jednou naší “návštěvnicí”. Byla u nás na základně na výcvik, chodila k nám do USO každý den a byla to neuvěřitelně skvělá ženská. Až mě mrzelo, že musí zase zpátky. Byla nesmírně vděčná, měla k nám proslov o tom, jak si váží toho, co děláme pro ně všechny atd. Prostě bomba ženská! 🙂

Poprvé jsem se účastnila tzv “Spouse Coffee” . Spouse Coffee se koná každý měsíc. Je to pro manželky vojáků (enlisted), kteří mají hodnost E7 a výše a pak manželky officers. Vesměs to nemá nic společného s FRG. Já jsem svým způsobem jít nechtěla, měla jsem tak trošku strach. Slyšela jsem hororový historky, co se týče FRG. Kamarádka, Dominique, mi řekla, ať jdu, že je to strašně fajn. Tak jsem šla .. Byla jsem nervózní a že já jen tak nervózní nejsem. A musím říct, že to bylo strašně super. Poznala jsem nové lidi, strašně super ženský. Tentokrát se malovaly květináče. Takže jsme přinesly různé dobroty – ovoce, napečené dobroty atd. Prošly tou formální částí večera a pak pracovaly na květnináčích. Dojela jsem domů v 10.30 večer! Plná dojmů a nadšená. V září budu já hostovat Spouse Coffee, takže musím vymyslet, co podnikneme. Napadlo mě udělat “Escape Games”, přijde mi to jako fajn zábava. (Mimochodem, na Escape Games se opět chystáme s kamarády). Ještě uvidíme teda. Pokud máte nějaký nápad na fajn zábavu, tak sem s ním! 🙂 Inspirace se hodí vždycky. 

Naše Nalinka úspěšně dokončila 6ti týdenní výcvik! Samozřejmě to pro nás není konec, bude i nadále pokračovat. 🙂 

Také konečně otevřeli bazén. Vetšina míst otevírá bazény během Memorial Day. My tady v komplexu máme dva. Ten druhý – menší – který je u nás před barákem otevřeli teď, jelikož ho museli nejdříve opravit a samozřejmě vyčistit tu vodu. 🙂 Takže si chodím válet šunky k bazénu. 

Memorial Day – můj FB byl plný “HAPPY MEMORIAL DAY” a dokonce mi i pár lidí napsalo “HAPPY MEMORIAL DAY”. Kdo neví, co je Memorial Day nebo proč se “slaví”, tak tady je krátké vysvětlení. Memorial Day není o tom válet si šunky u jezera, grilovat a užívat si pivča. Memorial Day je den, kdy se uctívá památka vojáků, kteří zahynuli ve válce. Na tomto dni není nic “HAPPY”. Dalo by se říci, že se vlastně oslavuje život těch, kteří položili svůj život za “nás”. I tak, HAPPY MEMORIAL DAY se prostě nepřeje/neříká. Byť spousta Američanů to tak dělá. Většina lidí z mého okolí, ať už jsou to přátelé, co jsou ve službě či rodiny vojáků, kteří slouží, je dost pohoršena tím, že lidé přejí “HAPPY MEMORIAL DAY” a že Američané zapomínají, proč Memorial Day vlastně je. Hodně lidí to vidí jako extra volno, možnost užít si nějaké zábavy a nechutné slevy v nakupních centrech. 

Byť nejsem velký fanda TN, tak jedno se musí nechat, jsou tu naprosto dech beroucí východy/západy slunce. I příroda je tu krásná. Je tu spousta krásných míst, ale je to naprostá díra! 😀 Upřímně doufám, že po GA (kam se stěhujeme na pár měsíců) půjdeme někam, kde to trošku víc žije. Dokonce by mi nevadilo, kdyby nás přesunuli do Německa či Itálie. Důvod? Strašně ráda bych, aby Caleb zažil život v Evropě. Měl možnost trošku procestovat Evropu a být blíže mé rodině. Pokud Evropa nevyjde (zatím teda nevím, jestli vůbec bude uvádět Evropu, kam by chtěl), tak snad se přesuneme na západ USA. Tím pádem bychom byli blíže Hawaii. A bylo by i snažší pro nás Hawaii navštívit s “mojí rodinou”. 

Bohužel jsem se také dozvěděla ne dvakrát příjemnou zprávu a to, že Caleba čeká další mise. Nebudu opět uvádět kdy a kam, což z bezpečnostích důvodů ani nemůžu. Jediný pozitivum je to, že nepojede na celých 9 měsíců, protože se budeme stěhovat a jeho čeká výcvik jinde, kam prostě musí. Takže tak. Což je vesměs další důvod, proč se nám nevyplatí stěhovat se do většího baráku, protože bych tam byla sama s Nalinkou. A vzhledem k tomu, že to vypadá, že pojedou na misi všichni chlapi od holek, tak to vypadá, že budu vesměs většinu času s Leannou, což jsme se i domluvily, že bych byla u ní. Tudíž bych nebyla sama a Nala by byla s Pippinem (corgi). Uvidíme no. Upřímně se mi o tom nechce víc psát, nechci na to vůbec myslet! 

Dobrá zpráva je to, že Caleb má 17 dní dovolené, tak si ho užiju habaděj. Zaplatili jsme dovolenou na Floridě, kam se vydáme spolu s Breck a jejím manželem Erikem, Bryanem, který s sebou bere nějakou/nějakého kamarádku/kamaráda. Bereme s sebou i naše psí miláčky. Takže plánujeme vzít pravděpodobně 3 auta, protože nás je docela hodně, hlavně máme 3 pořádný pesany! Zamluvili jsme si barák přes homeaway (což je vesměs to samé jako airbnb). Plánujeme jet do GA – konkrétně do Atlanty na noc, odkud se pak vydáme. Asi jeden z hlavních důvodů, proč jsme vybrali ten konkrétní barák je to, že je 5 mil od baráku pláž pro pejsky. Takže se určitě chystáme vzít naše psí miláčky na pláž. Má to i obrovskou zahradu, kam plánujeme pořídit bazény pro ně. Ve Walmartu prodávají asi za 12 dolarů malé bazény. My teda máme jeden, ale na to, aby se nám vešel do auta bychom museli vzít Calebovo truck, což je blbost, jelikož bereme moje SUV a auto Breck. Obě jsou to dost úsporná auta, moje má spoustu prostoru na to, abychom tam měla Nala a Mila dost místa, chlapi berou Wessona a většinu zavazadel. 🙂 Neuvěřitelně se těším. Hlavně bude spooooousta fotek a určitě bude i o čem psát. 

Od doby, co se vrátil Caleb se toho taky událo hodně. 

Asi nejdůležitější bylo to, že jsme konečně zaplatili zelenou kartu a poslali veškeré dokumenty. Rozhodně to není levná záležitost, už jsme do toho vrazili skoro 2000 dolarů. Mají z toho neuvěřitelný business. Jsem zvědavá, jak dlouho to bude trvat. Doufám, že budeme mít větší štěstí než jsme měli při posílání petice na spouse víza CR1. 

Byli jsme několikrát v posilovně. Většinou chodíme já, Erik, Breck a Caleb. Já s Breck cvičíme spolu, zatímco Caleb a Erik si dělají co chtějí/potřebují. Breck je můj work-out buddy. Minulý víkend teda jela domů s Erikem do Chicaga, takže já byla “nucená” jit sama s Calebem. A ten mě rozhodně nešetřil. Dva dny jsem nemohla zvednout ruce. Ale je fajn, že mi dal pořádně do těla. Pořád ale radši cvičím s Breck. Každý víkend chceme, aby Erik trénoval Breck a Caleb mě, aby nám dali pořádně do těla. Caleb z toho má neuvěřitelnou radost. Vždycky chtěl chodit cvičit se mnou. Já nechtěla. Jedna věc je, že jsem nikdy nechtěla, aby mě viděl cvičit. Asi pro to, že jsem si nevěřila. Ani bych neřekla, že bych se styděla, ale prostě nechtěla jsem ho zklamat. Když jsem kdysi chodila do posilovny, tak jsem měla daný cvičební plán, nedělala jsem věci, které děláme teď a které mě naučila Breck. Další je fakt, že on je chlap a prostě dělá jiný věci za jiným účelem. Já nemám zájem bejt nabušená, což on chce. Já cvičím za A. abych zhubla (nejsem spokojená se svou váhou, byť to není nic strašnýho) B. chci se starat lépe o své tělo, být zdravá, sportovat a také se snažíme jíst lépe. C. Pro dobrý pocit. 

Teď jsem ale ráda, že Caleb chodí s náma. 🙂 

Taky jsme byli ve vodním parku, párkrát jsme byli i tady u nás na bazéně, byli jsme grilovat o víkendu a byli jsme i na rybách. 

Grilovali jsme burgery, dopřáli si S’mores, Nala řádila s Pippinem v bazénu a po zahradě. Já to odnesla s několika štípanci od komárů. Ale stálo to za to.

Následující den jsme se vydali na ryby. Nala řádila v bahně – kdo jí pak musel koupat? Samozřejmě, že já, protože Caleb v těchto chvílích utrousí “She is your dog”. Ona je můj pes jenom, když se mu to hodí. Chlap, no. 

Každopádně to byl krásný den strávený v přírodě. Já nejsem velký fanda rybaření, protože nemám trpělivost a za další mě dost točí, když se ryby nechytaj. 😀 Caleb mi říká, jestli si chci vzít můj prut. Říkám, že ne. Tak mi povídá, počkej, jakmile já chytnu rybu, tak budeš skákat po mým prutu, že chceš rybařit. No co se nestalo? Caleb chytil rybu a na to já spustila, že chci taky chytat. Takže jsem mu vzala prut. Výsledek? Já chytila dvě, zatímco on chytil JEDNU! 🙂 Tady je pár fotek.. 

Nalu to nějak zmohlo! 🙂 

Když už jsme zase u tý Nalinky, tak ta roste jako z vody! 

Pořád je to ale moje miminko! 

Musím říct, že si užíváme každý den naplno. 🙂 Každou společnou chvíli se snažíme využít na maximum. Tady jsme zmokli, když jsme jeli na dvojité rande. 

Mimo tuhle veškerou srandu jsem konečně byla u zubaře. Zubaře jsem tu opět musela změnit. Ne, že by mi ten starý nevyhovoval. Naopak. Avšak nevyužíval mého pojištění a účtoval si naprosto směšné částky. Z 6500 (dolarů!!!!!) mě cena za všechny zákroky vycházela pořád skoro 5000 dolarů. Takže jsem přešla k zubaři, kde pracuje Breck a pozor, cena za ty samé zákroky plus pár věcí extra vychází 2500 a valná většina je pokrytá pojištěním a to, co pojištění již nepokryje (je tam určitý limit na rok, který se obnoví v lednu), tak ne, že mě zubař bude účtovat plnou cenu, jako se snažil dělat ten předchozí (plus mi na můj plán přidal věci, které jsem ani vůbec nepotřebovala), tak tady ten zubař pořád uznává cenu stanovenou  mojí pojišťovnou, takže mi nedává ceny, jako člověku bez pojištění, ale ceny určené mojí pojišťovnou – výrazně nižší! Ten minulý mi dával většinu zákroků, jakou by platil člověk bez pojištění. Prostě můj nový zubař se zhrozil, když viděl ty ceny. 🙂 

A mimo to, můj nový zubař má kamaráda, co si vzal nějakou paní z ČR. Povídá, že jsem druhá Češka, kterou v životě poznal a že zatím musí říct, že my Češky jsme krásný ženský. :-))))) Strašně rád by se podíval do ČR, kam plánuje do budoucna dovolenou. Byl zatím v Chorvatsku, Řecku atd a strašně se mu líbilo. 🙂 Tak snad se vydá i do ČR.

A když jsme u toho, tak moje kamarádky Breck, Tracy a Leanna chtějí do ČR. Takže plánujeme, že snad příští rok bychom se vydaly na dovolenou
Uvidíme, jak to všechno dopadne! 

Teď o víkendu plánujeme sjíždět řeku, na což se strašně těším! 🙂 Zase to vypadá na aktivní víkend, tak uvidíme. 

DEMETRA! 

Moje zlatíčko Demi měla teď pár dní zpátky operaci kolene. Nejsem si jistá, jestli jsem to někde psala, ale už dobrý tři měsíce nelítá a čeká jí minimálně dalších 5 měsíců “na zemi”. Uklouzla, když vycházela z autobusu na letišti v Anglii, má za sebou nejenom tu operaci, ale spoustu návštěv doktorů a rehabilitací. 

Držte jí palce, ať se holka dá brzo do kupy. Strašně moc mě mrzelo, že jsem tam pro ni nemohla být. Kdyby to šlo, sedla bych na letadlo a byla tam s ní. 🙁 

Také tu teď máme bouřky z horka. Je tu neuvěřitelné horko (a to jsem myslela, že po roce a půl v Dubai vydržím všechno) … Včera se tu na hodinu přehnala bouřka. Dopadlo to tak, že všude po silnici se válely odpadkové koše, bazén u nás před barákem byl plný židlí a slunečníku, další slunečník skončil za garážema, kde se nahromadilo spousta vody. 

Abych nezapomněla. Kdo sleduje stránku, tak ví, že jsem pár dní zpátky volala na 911 kvůli tomu autu, co bylo odstavený na dálnici. Valil se z něj ošklivý kouř, takže jsem volala 911. No, ale proč to píšu. Včera jsem venčila Nalu a měla v ruce telefon. Najednou slyším něco z telefonu, tak jsem to položila. Nepodívala jsem se komu jsem volala. Najednou zvoní telefon. Tak to zvednu. Chlap se mě ptá, jestli jsem volala 911 a jestlu jsem v pořádku. Tak říkám, prosím? No, takže jsem omylem vytočila 911, který jsem měla v posledních hovorech. Bylo mi neuvěřitelně trapně a cítila jsem se fakt blbě. Omlouvala jsem se snad stokrát. Policista byl strašně milý. Vysvětlila jsem mu, že venčím svýho pejska a že jsem musela omylem vytočit 911, kam jsem volala pár dní zpátky, abych oznámila incident. No, tohle se může stát jenom mě!
 

A tímto bych to ukončila! 🙂 

Přeji všem krásný zbytek týdne! Dávejte na sebe pozor !!!! :-)))))))