Další dovolená! :)

Předem se omlouvám za pravopisné chyby. Poslední dny jsem měla strašnou chuť napsat článek, ke kterému se dostávám až dnes. Vzhledem k tomu, že jsem po menší operaci a celý den dospávám po narkóze, tak jsem se rozhodla, že si k tomu sednu teď, jelikož po návratu do Dubaje to bude dost hektický – zpět do práce, další dovolená, zase práce atd.

Ani upřímně nevím, co jsem psala naposledy, respektive kde jsem skončila, co jsem zmínila a nezmínila. Doufám tedy, že se nebudu opakovat.

Tyhle tři týdny byly prostě neuvěřitelný a já asi byla jsem a ještě chvíli budu ta nejštastnější osoba pod sluncem.
Konečně se cítím doma, spokojená a bez starostí. To se ovšem změní momentem, kdy nasednu opět do letadla.

V uplynulých dnech se toho událo relativně hodně.

Svatba.

Někdo ví, někdo neví. Svatba se odkládá na dobu neurčito. Abych pravdu řekla, bylo kolem toho strašný drama. Teď možná přeháním. Svatba i místo svatby bylo zamluvené, vše v procesu příprav a plánování, když Caleb přišel s tím, že mají důležitý výcvík, který byl posunut tak, že by svojí vlastní svatbu nestihl. Jak smutné, svatba bez ženicha. Došlo k tomu, že já chtěla svatbu odpískat úplně na dobu neurčito. Caleb na druhou stranu chtěl posunout datum o pár dní. Takže se řešilo, že bychom nakonec svatbu měli na Hawaii. Jak to nakonec dopadlo? Svatbu nechci. Alespoň ne teď. Po vysvětlení PROČ svatbu momentálně nechci Caleb usoudil, že mám pravdu a tím pádem odkládáme svatbu na dobu neurčitou.
Abych pravdu řekla, svatba je to poslední, na co mám teď chuť a náladu myslet. Je toho moc. Celý imigrační proces je náročný, zdlouhavý a prostě je s tím moc starostí. A také to není nejlevnější záležitost. Další sranda je armáda sama o sobě. Ukončení pracovního poměru v Dubaji, stěhování se zpět do USA a pak stěhování se v USA z bytu do baráku, koupě mého auta atd. atd. atd. Jak řekl můj táta, plánování svatby je něco, co bych si měla užít a ne se stresovat. A já vážně nemám chuť hledat nové místo pro symbolický obřad, hostinu, hledat fotografa, šaty, který zaberou méně jak půl roku ušít, řešit šaty pro družičky etc. Je to něco, co si chci prostě užít. A tím, že na to budu mít pak víc času, tak si to i víc užiju. 🙂 A taky by mi to mohlo pomoci v době, kdy Caleb bude na misi – pokud vůbec nějaká bude. Nikdo nic neví. A i kdyby se vědělo, nikdo by nic neřekl.

Další věc je, že manželé již jsme. Na našem vztahu či lásce to nic nezmění. 🙂 Jsou momentálně jiné, duležitější věci na stole.

Práce.

V posledních dnech se hodně řešila otázka toho, kdy skončím. Víceméně máme časový úsek daný na to, abych já skončila v Dubai a vrátila do USA. Pořád se to ve mě pere, co se týče toho, kdy je vhodná doba se vrátit. Pár lidí se mě ptalo na to, zda-li to oznámím, kdy ten slavý den nastane. Upřímně? Nejsem si jistá. Proč? Protože vím, že to pro mě bude těžké.

Svou práci miluji. A kdo četl starý blog, nebo sleduje nějakou dobu mojí stránku na FB, tak ví, že letuška byl vždycky můj sen. Já můžu říct, že jsem si svůj sen splnila a že pracuji pro jednu z nejlepších leteckých společností na světě. Vím, že bude pro mě těžké odejít. Dubai nikdy nebyl a nebude mým domovem. Dubai vlastně ani nemám ráda, ale mám tam přátele. Mám tam Demi, Hamdyho, Omara, Lindu, Janinu, Báru a mnoho mnoho dalších. Vím, že bude těžký znovu se loučit. A vím, že to ořvu. To bych nebyla já, abych to neořvala. Na druhou stranu to bude i moment štěstí, protože se budu vracet k manželovi a budu se vracet do našeho domova.

Takže takhle, až budu připravená prásknout konečné rozhodnutí, tak to učiním. Pokud ne, napíšu o všem zpětně.

Pejsek.

Kdo sleduje FB ví, že Caleb touží po corgim. Několik lidí mi poslali fotografie jejich corgis. Zatímco já toužím po zlatém retrívru. Plánovali jsme po mém návratu koupit corgiho. Jenže Caleb by rád, aby ten pes byl JEHO a chce být samozřejmě přítomen a to dost možná nebude kvůli všem výcvikům a misi, tak to dopadlo tak, že pejska dostanu první já. 🙂 Takže jsme v procesu vybírání jména. Takže to je další věc, na kterou se můžu těšit po návratu.

Auto.

To je kapitola sama o sobě. Opět jsem se přesvědčila, že bez auta v USA ani ránu. Jsem závislá na Calebovi a mých kamarádkách. Většinu času Caleb auto potřebuje v práci. Pokud já si vezmu jeho, což jsem takhle párkrát udělala, protože teď mám svoje ID a můžu si jet na armádní post kdykoliv, tak stejně musím bejt poblíž. Tuhle si zapomněl uniformu v autě, takže mi volal do posilovny, jestli bych nemohla přivézt jeho uniformu. Takže teď hledáme moje vysněné SUV. Abych pravdu řekla, jsem docela v šoku, jak to tady funguje s koupí auta a jak je to oproti nám cenově výhodnější. Není divu, že tu není takový problém mít na rodinu dvě auta minimálně.

Barák.

Ne že bych z toho měla radost, protože ruku na srdce mám stěhování plný zuby. Za poslední 4 roky cca jsem se stěhovala X krát.

Holýšov – Plzeň
Plzeň – Praha
Praha – Holýšov
Holýšov – Atlanta
Atlanta – Holýšov
Holýšov – Londýn
Londýn – Holýšov
Holýšov – Dubai

Vesměs si každou návštěvu v USA vezu věci do USA, které tu pak nechávám. Vtipně tu mám víc věcí jak v Dubai a pak se divím, že vážně nemám co na sebe. A nebo zjistím, že to, co jsem si chtěla vzít mám v USA či v UAE.

Takže teď čeká hon na barák a další stěhování. Hurá.

Máme krásný malý byt. Pro jednoho je to úplně úžasný, pro dva ne. Minimální úložný prostor, který je víceméně plný všeho možnýho, co má co dělat s armádou. 😀 Uniformy všude, různý serepetičky, co ani nevím k čemu jsou. Navíc je tenhle byt neuvěřitelně drahý, takže Caleb přišel s tím, že by rád barák hned z několika důvodů.

Zuby..

ANO, to bych nebyla já, abych neměla problémy. Kdo si pamatuje, tak jsem měla operaci moudráků a pak čištění kanálků v USA. Levná sranda – 4 tisíce dolarů. Na moje narozeniny jsem si úplně oddělala zub, který jsem již v minulosti zlomila. Takže jsem skončila u zubaře. Odcházela jsem s papírem, co všechno mě čeká a nemine. Našel tolik věcí, co potřebují opravit, že jsem odcházela v slzách a s účtem na 7 tisíc dolarů. Dneska jsem měla operaci v plné narkóze. Díky bohu veškeré další zásahy budou hrazeny pojišťovnou, jelikož mám zdravotní pojištění v USA přes manžela, stejně tak jako mám pojištění u zubaře. Další důkaz, že bez pořádného pojištění je člověk v USA namydlen.
Tím pádem mám list věcí, o který musí být postaráno. A můj nový zubař by mě viděl rád zpět co nejdříve. Oh well..

A teď příjemnější události z mé dovolené ! 🙂

Caleb a já jsme jeli oslavit Thanksgiving s jeho rodinou. Jeli jsme na pár dní k jeho prarodičům, odkud jsme jeli k jeho strejdovi. Musím říct, že po zkušenosti v Atlantě tenhle Thanksgiving byl naprostý šok! 🙂

Caleb se s jeho rodinou, z maminy strany, stýká minimálně. Mají takový … “country life”. A jestli někomu něco říká Redneck, tak to by se taky hodilo. Prostě jednoduše řečeno Caleb si s nima nemá moc co říct, jsou naprosto odlišní, žijou úplně jiným stylem života. Ale vzhledem k tomu, že jeho prarodiče jsou starší, tak se jelo k jeho strejdovi.

Já si připadala jako debil. Proč?

Když jsem žila v mojí HF v Atlantě, tak Thanksgiving vypadal následovně.

Šlo se ráno do kostela, což byl naprosto úžasný zážitek, pak se všichni vrátili do baráku a začalo se chystat jídlo. Ve finále jsme všichni usedli k jednomu stolu, pomodlili se, řekli jsme za co jsme vděční a hodovalo se. 🙂 Přirovnala bych to tak trošku k naší štědrovečerní večeři.

Letošní zkušenost byla naprosto odlišná od mých předchozích. A to je fajn, každý slavý Thanksgiving po svém. Já a Caleb jsme víceméně byli jediní, kteří byli “lépe oblečení”. Víc slavnostněji. Já teda byla nejvíc a připadala jsem si divně. Všichni měli džíny, mikinu – not a big deal. Já přišla jako madam v kalhotech, košili a lodičkách (ty, co nám na svatebních fotkách – respektive ty, co měly být jakože “engagement pictures”.) Protože jsem že jo nechtěla jít v keckách, což by se k tomu za A. NEHODILO, za B. jsem nechtěla nikoho urazit.
Až zpětně jsem chápala, co Caleb myslel tím, že lodičky vážně nepotřebuji. Ugh.

Je fakt, že Caleb se mě snažil připravit na celou tu událost, stejně jako jeho mami. Z nějakého důvodu jsem si myslela, že přehání.

Veškeré jídlo bylo na stole. Došlo na modlitbu, pak se vzali talíře a každý si sednul, kam se mu chtělo. Někdo v obýváku, někdo venku, prostě každý byl někde jinde. A mě to upřímně zklamalo. Přesně tak Thanksgiving slavit se svou rodinou nebudu. Strašně se mi líbí, že si rodina najde čas a sedne si k jednomu stolu a všichni sedí a jí, povídají si, nikdo nesedí na telefonu. Je fakt, že prostě každá rodina to slaví jinak, stejně tak se k tomu svátku staví jinak. Na druhou stranu jsem vděčná za tuto zkušenost.
To se mi hrozně líbí. Získávat zkušenosti a vzít si z toho pak svoje. Je to jako s mými přáteli. Každý je z jiného koutu světa, koneckonců i můj manžel. Beru si od nich to, co se mi líbí, co mě inspiruje, co si myslím může obohatit život můj, ale i vztah případně rodinný život.

Dřív, než jsem se přestěhovala do USA, tak mě ani ve snu nenapadlo, že bych kdy měla sedět u stolu a modlit se?!

U mé HF se vždy sedlo ke stolu k večeři jako rodina. Alespoň tedy 99%. Sedlo se ke stolu, kde bylo připraveno jídlo k večeři. Všichni jsme se chytli za ruce a dohromady zpívali – “Thank you Father, Thank you Father, for our food, for our food. Many many blessings, many many blessings, Amen. Amen.” A zatímco jsme se všichni drželi za ruce jsme každý řekl něco, za co jsme vděční. Mohlo to být cokoliv. A takhle jsme to dělali každý večer.
S Calebovo rodiči jsme dělali to samý. Nezpívalo se, ale chytli jsme se za ruce a jeho táta řekl modlitbu.

Moji rodiče tohle také zažili, když byli u mé HF na Thanksgiving a když měli možnost strávit s mojí HF nějaký čas. Troufám si říci, že se jim to líbilo. 🙂

Pokud byly svátky jako Vánoce, Thanksgiving, Velikonoce, tak nejdřív byla modlitba. Pokud to byl všední den, tak se zpívalo.

Vy, co jste v USA, co děláte Au Pair a žijete tak s US family. Co má Vaše rodina za zvyky? Něco, co je pro vás netradiční nebo na to nejste zvyknutí z domova? 🙂 Napadá vás něco?

Po návratu do TN jsme strávili ještě dva dny u Calebovo prarodičů. Den před tím, než jsme tam vůbec jeli, tak Caleb mě vzal na ryby. Musím říct, že to byla katastrofa. On měl z toho hroznou radost, protože rybaření miluje. Samozřejmě jsme nechytili nic. Já byla naprosto nemožná. Viděla jsem žížalu a div jsem nezařvala na celý okolí, protože prostě žížaly nesnáším. A ještě vidět Caleba, jak je cpe na prut. Ale vznikly hezký fotky.

Proto, když Caleb přišel s tím, že půjdeme rybařit u jeho prarodičů, tak jsem nebyla dvakrát nadšená. Nakonec to ale bylo BOMBA! :))))

Jeli jsme do krámu pro žížaly a pro moje povolení na rybaření. Sedli do auta a jeli jsme na místo činu.

Caleb mi vždycky nandal žížalu na prut a už to jelo! A při každým pokusu (poté, co jsem se naučila správně nadhodit), jsem chytla rybu. Bohužel když jsem se je snažila vytáhnout, tak buď se vysmekly nebo nebyly chycený na tom konci. Nejsem rybář, neumím tyhle věci popsat. Caleb mě naučil anglický výrazy, český neznám a i kdyby, prdlačky tomu rozumím. A pokud je tu mezi Vámi čtenáři rybář, tak bych Vás nechtěla urazit. 🙂 Byla jsem na rybách dvakrát a vím o tom asi tolik, co vím o armádě. 😀 NIC.

Nakonec jsem chytila 5 ryb, z toho jedna byla velká. Škoda, že se Calebovi vysmekla, když se jí snažil sundat z prutu. Nestihla jsem jí zvečnit. Měla jsem fakt radost. 🙂 Caleb chytil jednu, ale ta byla! Tady je část videa.

RYBAŘENÍ ! 🙂

Nejlepší hláškou celého dne bylo ” CALEB, potřebujem víc žížal” ! 😀 Calebovi přišlo vtipný, že já, která by v životě na žížalu nesáhla, jsem celej den prudila s tím, že jich potřebujeme víc, protože jsem chtěla zůstat na rybách co nejdéle.

Taky mě Caleb učil střílet. Hlavně teda jakým způsobem strávně střílet. To byla docela sranda. 🙂 Viz. video. a fotky

Ve finále jsem pekla čokoládový muffins a připravovala chaloupku na zdobení. Caleb jí slepil dohromady a mohlo se začít. Vtipně jsem to dělala nejdřív sama, pak přišel Caleb a začal zdobit podle mě druhou stranu. Pustil k tomu písničky, jakože takový ty vánoční hity, co teď hodně běží v rádiu. A bylo to prostě bomba. Já byla tak spokojená … 🙂

Nejsme profíci, ale chaloupku jsme dělali s láskou. A jelikož jsme si koupili takový ty strašný svetry, tak jsme se k tomu vycvakli. 😀 Já jsem po nich strašně toužila. Já mam na svetru perníček s nápisem BITE ME, Caleb má svetr plný sobů. Musím říct, že je pro každou špatnost, takže jsme jak koupi svetrů, tak focení pojali jako takový dobrý joke! 🙂

Mimo jiné jsem měla narozeniny. Vtipně jsem si ten den oddělala zub, takže jsem hodinu v autě brečela, když jsme jeli do Nashville.
Do Nashville jsme jeli proto, že Caleb koupil lístky na zápas NHL! 🙂 Já hokej MILUJU, hokej je prostě boží. Caleb na druhou stranu na hokeji nikdy nebyl, tak ho napadlo, že nás vezme na moje narozeniny na hokej! :)))))

Po cestě, když jsem se uklidnila, jsme se zastavili na nákupech. Abych pravdu řekla, nesnáším ty nákupy po Thanksgiving, nesnáším Black Friday  vážně mě ničí DAVY stovek lidí. Rozhodně je to super věc zažít, člověk by si tohle měl v USA zažít. Já si to zažila s rodiči a letos s Calebem, protože jsem si chtěla koupit moje oblíbené muffins a mají je vtipně jenom ve Walmartu. Vtipně jsem později zjistila, že je vážně chyba jít v 6 hodin večer do krámu – kamkoliv. Všude lidí jak sr…
Jediný důvod, proč se šlo na nákupy, tak pro to, abych pořídila boty bráchovi. Ve finále jsem nakoupila pár triček jemu i Calebovi. Tohle je asi nejlepší triko z celého nákupu.

Mimo jiné jsme si koupili čepice na zápas! 🙂 Hezky jsme ladili …

Po cestě na hokej jsme se zastavili v obchodě.  Vtipně jsme se stavěli vybrat můj dárek k narozeninám. Caleb mě chtěl původně překvapit, ale pak se rozhodl, že mě vezme s sebou a nechá mě vybrat si foťák jaký chci. 🙂 Původně mi chtěl koupit Go Pro, ale nakonec jsme vybrali foťák. Mám z něj hroznou radost, líbí se mi jak fotí, funguje to vesměs jako telefon, mám na něm Facebook a veškeré aplikace na úpravu fotek, takže rovnou co něco vyfotím, můžu pracovat na úpravě, uložit fotku a pak to dát na FB nebo si to schovat pro blog. 🙂
Takže se těším na další fotky, co budu moct nafotit. Ještě mě pár výletů po světě čeká a nemine. I pak do budoucna, až budu žít v USA trvale, tak si myslím bude víc než dost možností k focení. Rozhodně plánuji blog udržet a budu se tak nějak věnovat všemu. Cestování, životu v USA, životu manželky vojáka, plánování svatby etc. Prostě všemu, co se naskytne. 🙂

Pak už jsme vypravili do arény! 🙂 A tady je pár fotek.

A tady je video!

Zápas NHL ! 🙂 Nashville Predators

Musím říct, že to byl luxusní zážitek. Byl to můj první zápas NHL, což mě nesmírně potěšilo. Herně nic moc, mohlo by to být lepší. Ale fakt to stálo za to! 🙂
Strašně se mi líbí, jak není problém, když jsou fanoušci všichni dohromady. Nikdo si nenadává, nikdo se neuráží. Tohle je moje zkušenost ať už z hokeje, baseballu, amerického fotbalu, nba etc.

Taky jsem tu zažila naprosto úžasný kouzelný rána a západy slunce. Ne vždy jsem měla foťák po ruce, ale tyhle se myslím vydařily.

Mimo to mi přišel balíček od Calebovo rodičů. A přání, vtipně jedno z nich mě vyloženě pobavilo.

Rozhodla jsem se, že se naučím plynule další jazyk, takže se budu věnovat španělštině a pomáhat (zadarmo) kamarádce s pejskama, zatímco budu na plný úvazek manželkou a ženou v domácnosti. 🙂 Pracovat stejně legálně nemůžu do doby, než získám zelenou kartu, takže tak. 🙂

Teď jsme se o tomhle vše bavili s kamarádkou i s Calebem. A prostě … Není to těžké rozhodnutí, ale ani jednoduché. Přece jenom člověk musí být trošku zodpovědný a snažit se dělat ta nejlepší rozhodnutí. Jak říká Caleb … Já chci nic neznamená. Protože člověk může chtít hodinky s vodotryskem. Když člověk na ty hodinky nemá, tak si je nemůže koupit, stejně jako když by ho to stálo veškeré peníze. Tím pádem se musí přizpůsobit situaci. Proto je pro mě těžký přijít na to, co je nejlepší možnost. A jak řekl Caleb, v našem případě neexistuje správná možnost. Prostě to chce udělat jedno či druhé. 🙂

Dalš věc, lidé se mě kolikrát ptají, jestli mi to nebude chybět, proč se vzdávám této práce i životního stylu. Není to tak růžové, jak si člověk mnohdy myslí.
Samozřejmě, že mi to bude chybět. Ale vím, že odcházím za lepším. 🙂
Kamarád mi jednou řekl, mě a Demi, že nemáme odcházet pokud nemáme něco lepšího za čím jít. 🙂 Hodně lidí odejde pro to, že je ta práce vyloženě se.. a takových je hodně. A víceméně se není čemu divit. A pak jsou ti, co nemají rádi Dubai nebo prostě mají X důvodů. Ale pokud člověk odejde s nejistotou toho, co bude dál, tak se dost možná vrátí zpět do Dubaje. A že takových jsem poznala už několik.

Já se těším na to, že už se nebudu loučit s někým, koho nadevše miluji každý měsíc či dva. Vím, že teď až v sobotu poletím do Dubaje, tak to bude naposledy, co se budeme loučit a budeme od sebe několik tisíc mil. Ano, s jeho prací nás čeká loučení sem a tam. Tomu se člověk nevyhne. Na druhou stranu budeme moci být spolu. Budovat si domov, rodinu a prostě žít život naplno. 🙂
Nikdy bych nevěřila, jak je náročný se loučit. Už toho bylo až moc.

Ani nedokážu popsat, jak se mi ulevilo. Tenhle článek píšu už druhým dnem. Mezitím se pár věcí rozhodlo – finální rozhodnutí a na několika věcech se zapracovalo. Máme finální datum, kdy budu podávat výpoveď. Samozřejmě s armádou člověk nikdy neví. Pokud se posune datum jednoho z výcviků, tak se podle toho zařídím s výpovědí i návratem. Ale vesměs datum je pevné, respektive daný týden, kdy se mám vracet. Chci se vrátit po Calebovo výcviku s tím, že teda bych byla ráda, aby si mě tu převzal a pomohl mi se stěhováním. 🙂

Za 10 dní mi končí v Dubai kamarádka. Vrací se za přítelem do NY. Tuším, že jsem o ní už psala. Jsme denně v kontaktu. Bavily jsme se o tom, jak je to nesmírně těžký na jednu stranu a na druhou stranu strašně jednoduchý rozhodnutí. Byť obě víme, že nám to chybět bude, tak na druhou stranu se nám nesmírně uleví.

To taky znamená, že brzy – relativně brzy, dám blog jako veřejný. A možná i napíšu nějaký ten článek. Určitě si ale nesednu k počítači a nenapíšu zvěrstva, ale ráda bych se možná víc zaměřila na to, jak to vidím já, jaká byla MOJE zkušenost. Co člověk, to názor, to zkušenost. Jsou lidé, kteří jsou v této společnosti X let a jsou spokojení a vše jim vyhovuje. Nebo jsou tam jako já a plánují zůstat. Vesměs teda slyším hodně negativní věci. A vlastně negativní věci člověk slyší od prvního dne po ten poslední.
Zkusím pak napsat článek tak nějak o všem. A chci to napsat tak, abych nikoho neodrazovala od toho, ale abych taky nemazala med kolem huby. 🙂 Ale napíšu to opravdu za sebe.

Těším se, že budu odjíždět zpět do Dubaje s prázdným kufrem vesměs, protože opět většinu věcí nechám tady. Budou mě čekat dny a týdny balení, posílání balíků do USA tak, abych stihla poslat vše včas, než Caleb pláchne na výcvik. Taky mě napadlo ho třeba překvapit a být tu už v době, kdy se bude vracet z výcviku. Což mi posunulo můj návrat o pár dní dopředu. Myslím, že by mohlo být hezké překvapení, kdyby se vrátil domů a někdo tu na něj čekal než aby přišel do prázdného bytu.
Taky mě teď napadá, že jsem se mohla vrátit dřív a podívat se do Atlanty na mojí HF a Brunu. Plus Julianu a další. Měla bych tak pár dní s nima než se vrátím a vesměs plně zařadím do života manželky vojáka.
Uvidíme. Ještě na tom všem zapracuji. 🙂

Když se na to vše dívám zpětně, tak vážně nemůžu uvěřit tomu, co se za poslední ty 4 roky událo. A jak moc mi Au Pair program změnil život. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, kam mě vítr zavane. 🙂 Dávám si teď nové cíle a sny a strašně se na to těším. 🙂 Fakt že jo..

Mimo jiné mě čeká týdenní dovolená v ČR. Hodně lidí se mě ptalo, jestli jsem nezměnila barvu vlasů. Haha, nechala jsem si debil udělat ombré v Dubai a byl to hodně ale hodně blbý nápad. Takže konečky, teda půlku hlavy mám blond. A vypadá to strašně. Takže jedu do Čech, podívat se na rodinu a strávit tam chvíli, protože je to dost možná na hodně dlouhou dobu naposled, co se do ČR dostanu, vše záleží na pohovoru. 🙂 Taky si jedu nechat spravit ty vlasy k Zapomělovi, respektive do jeho salónu, protože on je plný. Což nevadí. Byla jsem tam už párkrát a měla jsem výbornou zkušenost vždycky. 🙂
Taky doufám, že se stihnu vidět s co nejvíce lidma a dohnat resty. 🙂

A to je asi tak všechno. Další článek napíšu asi až po dovolené v ČR. Do tý doby asi nebude nic moc o čem psát. A mám ještě pár restů, které musím dohnat. 🙂

Zatím se mějte krásně, užívejte si pohody! A hodně štěstí s nákupem dárků na Vánoce. :-)))))))