Seattle, USA

Konečně jsem zavítala do Seattle. Tolik jsem se těšila, že to nebylo až hezký.

Tohle je asi jeden z nejlepších US letů, jaký člověk může dostat, protože je to na malým boeingu, to znamená, že v economy není víc jak 200 pasažéřů. Na Airbusu se do economy nacpe 400 lidí, tak si představte, jaký to je mít 200 lidí. My jsme jich ten let měli jenom 80, takže jsme se vyloženě flákali, což se nestává každý den. 🙂
Lel byl fajn. Překvapivě těch 15 hodin uteklo i rychle.

Přistávali jsme brzo ráno, takže jsme při cestě na autobus klepali kosu. Neuvěřitelná zima.
Po příjezdu na hotel jsme šli všichni spát, jelikož bylo teprve 8 ráno. Kolem dvanácté jsem se sešla s crew, že půjdeme se podívat do města.
Vyrazili jsme na Space Needle a celkově tak se podívat do města.

Bylo teda super počasí, když pominu fakt, že byla docela zima. Respektive pro nás zima byla, člověk je zhýčkaný z Dubaje. Ale v porovnání s druhým dnem bylo fakt krásně. 🙂

Psala jsem mojí kamarádce Ivet, která dva roky bydlela v Seattle, kam máme jít, co je lepší. Nakonec jsme šli teda na vyhlídku na Space Needle. A musím říct, že to stálo za to.

Pak jsme se rozhodli jít podél přístavu a jít se podívat na Pike Place Market. 🙂 Nádherná procházka..

Pak jsme si zašli na oběd do Hard Rock Cafe, kde jsme si dopřáli burger jak má být. 🙂

Já s Laurou jsme se pak rozhodly zastavit se a koupit si nějaký jídlo na hotel. Kolikrát se v USA stane, že se člověk probudí hladový uprostřed noci a musí čekat až do rána. Já jsem si nakoupila snad tunu ovoce. 🙂

Druhý den jsme s Laurou šly na nákupy. Ona nikdy v USA předtím nebyla, tak jsem jí vzala do pár obchodů. Chudák holka odcházela s X taškama. A bohužel i já jsem si dopřála novou vestu a pozor, jdu do sebe, koupila jsem si podložku na jógu, abych teď mohla cvičit i doma. Potřebuji to jako sůl.
Pak jsem se zastavila v obchodě, kde měli čerstvé ovoce a zeleninu. Přijde mi, že v Dubai prostě člověk nesežene nic pořádnýho, pokud za to nechce zaplatit kdo ví kolik. Já prostě jídlo v Dubai nemám ráda. Nerada chodím nakupovat potraviny v Dubai a co se týče ovoce a zeleniny, tak to už jsem vzdala úplně. Takže jsem si nakoupila pomeranče, mandarinky do letadla. 🙂

Pak už bylo na cestě letět zase zpátky.

Let byl fajn, nebylo to nikterak náročný. A pasažéři byli fajn.

Po přístání nám teda zthul úsměv, když jsme se dozvěděli, co se odehrálo nejenom v Paříži, ale i Beirutu a dalších místech. Už dlouho mi nebylo tak špatně.
Je naprosto šílený, co se v dnešním světě děje. Nemám absolutně slov. Dneska není NIKDE bezpečno. Je to smutný.

Samozřejmě jsem měla všeho plný kecky po příchodu domů, takže jsem někdy ve 2-3 odpoledne šla spát a spala jak zabitá do 6 ráno.
To jsem pak jela nakoupit s Janinou, protože jsem chtěla mít nějaký jídlo s sebou do Lagosu a mít něco doma, než pojedu na leave. Pak jsem celý den trávila v práci, poslat balíky, nějaký svoje zimní věci domů, abych tu pak měla něco, co tu můžu nechat a nemusím to tahat sem a tam. Vtipně jsem v 5 odpoledne koukla na rozpis a tam, že mám dovolenou už od 16.
Takže rychlá akce, koupit letenky, zabalit a rychle na letiště. Musela jsem vtipně zůstat vzhůru do 3 ráno. 20 hodin bez spánku se na mě podepsalo ve velkým.

Naštěstí jsem dostala celou řadu pro sebe, takže jsem se vyspala. Spala jsem jak zabitá víc jak půlku letu. Ale prostě to není kvalitní spánek.

Bohužel jsme měli na palubě pasažéra s mrtvicí, takže jsme přistávali dříve. Můžeme být všichni rádi, že jsme přistávali v Dallasu, protože kdybychom přistávali někde jinde, tak se nám to všechno pěkně prodlouží.

Po přistání jsme nesměli z letadla a čekali jsme až si pasažéra převezmou lékaři. Absolutně nevím, jestli ten člověk je v pořádku, ale doufám, že ano.

Na druhou stranu jsem se docela zapotila, protože jsem měla ani ne dvě hodiny na přestup. A přísahám, že tohle bylo naposled, co jsem letěla do Dallasu. Naprosto neochotný ground staff. Všude po USA, kde jsem zatím byla (a že jsem byla na několika místech), vás nechají jít přednostně na imigrační. Čtyřem lidem jsem řekla, že mi letí další letadlo. Nikoho to absolutně nezajímalo. Bylo nás tam takových víc. NIKDO se s náma nebavil. A vtipně pak teda pustili lidi, co měli odlet v 10.50 am a já jí říkám, že moje letadlo letí v 11 a ona mi řekla, že to stihnu. No, takže co následovalo? Prošla jsem imigračním, běžela na terminál a tam jsem se dozvěděla, že DELTA je na jiným terminálu, že musím jít zpátky dolů, vzít autobus a odjet na terminál E. A ten pán, co dělal pro bezpečnost mi řekl, ať zapomenu na to, že ten let stihnu, protože tou dobou začínal boarding. Odvedl mě dolů na autobus. Z autobusu jsem vyběhla rychlostí světla, běžela na check in, kde jsem dala paní zavazadlo, zaplatila jsem ve finále 50 dolarů za check in a late baggage check in. Dostala jsem letenky a nebylo pořád jistý, že vůbec se dostanu do letadla.

Musela jsem běžet na security checks. To bych nebyla já, aby mi nevzali kufr a nezačali ho prohledávat. To mi ostatně udělali už v Dubaji. Vzali mě do takový místnosti, kde mi projeli naprosto všechny tašky i kufr. Přišla jsem si jak kriminálník. Musela jsem odevzdat telefony i počítač a zapnout je. V USA mi dělali víceméně to samý, ale vzali si jenom můj kufr. Pak jsem běžela přes celý terminál, protože moje gate byla na konci terminálu – vtipně.

Díky bohu jsem přiběhla, když začali boarding. Bylo totiž v Dallasu naprosto odporný počasí, takže většina letů bylo zpožděno.

Boardovali jsme a tam bylo spousta chlapů v armádních uniformách. Jeden prošel kolem mě, tak jsem ho zastavila a řekla mu “Thank you for your servis”, naprosto se mu rozzářili oči, tak se usmál, poděkoval a pokračoval.

Pak jsem stála za dalším a když jsme šli do letadla, tak mu taky paní poděkovala. Což bylo milý.

Seděla jsem hned za první třídou a viděla jsem, jak pár lidí z první třídy si mění sedačky s vojákama z economy třídy. To už jsem byla dojatá. Pak se zavřeli dveře a letuška dělala PA (public announcement). Řekla, že máme na palubě military personnels a že by jim jménem celé posádky chtěla poděkovat za jejich servis. Já slzy v očích. V tu ránu celé letadlo začalo tleskat. Ale to byl potlesk jako blázen… Takže já tam seděla uslzená, jako debil.

Přišlo mi to prostě hrozně hezký. A podle mě je to něco, co člověk zažije jenom v USA. Fakt to bylo hrozně hezký něco takového zažít. Přála bych to našim, českým vojákům, ale i lékařům, policistům, hasičům a jiným … 🙂 Poznala jsem nedávno manželku českého vojáka, a ta do dnešní doby nemůže z toho, jakou mají vojáci v USA podporu a jak jsou jim lidé vděční. Protože o našich vojácích člověk neslyší nic hezkého. Což je smutné…

Tahle fotka je pořízená pár minut před přistáním v Detroitu. 🙂

Odtud jsem směřovala už do Nashville. 🙂

Byla jsem tak unavená, že jsem Calebovi usnula v autě sotva jsem do něj vlezla. Teď už ale jsem konečně doma a můžu si tak dopřát trošku odpočinku! 🙂 Máme spoustu plánů. tak se těším. Jdeme i na hokej na moje narozeniny, protože já mam hokej ráda, Caleb to ví a tak pořídil lístky s tím, že jeho to bude první hokejový zápas vůbec. 🙂 Taky se těším na Thanskgiving a celkově bych řekla, že bude o čem psát! 🙂

To je asi vše.

Hlavně na sebe všichni dávejte pozor! A mějte se krásně.

Comments

Míša R. says

Nov 18 at 4:42 am

Mrzi me tve komplikace, ale musim rict, ze jsem ted zazila to same ted v Atlante. Neprijemni, neochotni, odmitali poradit…navic jsme byli skupina 25 lidi. Hruza. Doslova se nan vysmali, ze ten et nestihnem, nastesti na letadle do Evansville byla zavada, takze o hodinu posunuli odlet nakonec, ale stihli jsme to jen tak tak.
Ale tobe preji uz jen krasnou dovolenou 🙂

Denisa says

Nov 18 at 10:13 am

V té skupině je i moje skvělá kámoška z dětství. Vtipné, jak je ten svět malý. :))

Aneta Horáková says

Nov 18 at 6:30 pm

Teda Míšo, obdivuju tvoje nervy! 🙂 Jinak v Dallasu na letišti se mi teda vůbec nelíbilo, neochotný personál, všichni naštvaní, otrávení.. :-/ ale tak občas je to pochopitelné no, že někdo nemá den. Jinak při tom posledním odstavci o vojácích v letadle, výměně sedaček a potlesku, jsem se také dojala. Rozhodně si náš vděk zaslouží! Měj se krásně a užij si dovču! Anet. http://aonway.com/

Vendula says

Nov 19 at 11:48 am

Vážně doufám, že blog bude pokračovat i po ukončení práce letušky. A doufám, že se třeba dočkáme i nějakého článku z Thanksgivingday.Užij si dovolenou. :-))

Míša R. says

Nov 22 at 10:46 pm

haha, tak to je super :))

Comments

Leave a Reply Cancel reply