SAN FRANCISCO!
Konečně jsem se podívala do San Francisca. Musím říct, že jsem byla nedočkavá jako blázen. Vždycky se těším, pokud mě čeká nějaká nová destinace.
Sice jsem nikoho neznala na letu z crew, kromě vedoucí a jednoho pilota, ale i tak jsem se těšila.
Vždycky, když jdu do práce, tak se snažím být brzo, abych byla jedna z prvních, co prolezou e-gate a pak jdou na briefing. Na A380 je nás skoro 30, takže to pak je docela chaos, jak je nás hodně. Vtipně jsem se šla check-in na let a tam zpráva …. Michaela, you have been selected … No ty kráso, test na drogy a alkohol test. Takže jsem se znechuceně odebrala s kuframa a hledala kam mám jít.
Odložila jsem kufry a šla si dejchnout. Negativní. Další sranda přišla, když jsem šla na dámy vyfasovat kelímek na moč. Takže jsem se zapotila jako blázen. Logicky člověk si dojde na záchod před odchodem do práce, ve finále jsme tam seděly pár holek a lily do sebe vodu ve velkým. Já už se viděla, jak jdu na standby, že poletím akorát tak do pr… a ne do SFO.
Nakonec jsem měla štěstí.
Vtipně jsem na briefing přišla pozdě. Což bylo úplně jedno, protože jsem byla omluvená, ale znáte ten pocit, když jdete do místnosti a v ten moment, kdy vlezete dovnitř, tak každý na vás kouká jak na zjevení? Já taky vždycky blbě čumím, když někdo přijde pozdě .. “Kdes byl, ty jo?!” 😀 No, karma …
Let byl fajn, relativně rychle utekl. Měla jsem super crew. Dost dlouho jsem strávila v kokpitu, protože jsem letěla s pilotem, se kterým jsem už jednou letěla. Byli jsme super banda. A teď jsme tam šli s Casey se domluvit, co podnikneme. Protože nám Andrew říkal, že chce jít na Alcatraz, což znělo víc než lákavě.
Navíc jsme měli poloprázdný let, což se nestává denně, takže jsme měli času spoustu a víceméně jsme si dělali, co jsme chtěli, protože všichni pasažéři spali a nebylo co dělat. 🙂
Navíc jsme měli poloprázdný let, což se nestává denně, takže jsme měli času spoustu a víceméně jsme si dělali, co jsme chtěli, protože všichni pasažéři spali a nebylo co dělat. 🙂
Po příjezdu na hotel jsme se domluvili, že zajdeme na večeři. Takže se nás sešlo pár, Andrew, Casey a pak ještě jedna holčina z Řecka. Seděli jsme venku, můžu říct, že mi hodně dlouho nebyla taková zima. Měli jsme takový ty ohřívače, co mají na venkovních terasách, ale než to rozchodili, tak mi zadek přimrzl k židli.
Než jsem letěla do SFO, tak mi Caleb říká .. “Michalo, vem si teplý oblečení, bude zima” … Myslíte, že jsem poslechla? Ne. Mám svojí hlavu. Vzala jsem si mikinu a otevřený boty. Vzhledem k tomu, že jsem byla týden před tím v Cali, tak jsem si myslela, že prostě to počasí zůstane víceméně stejný. Odpoledne to bylo na kraťasy, zima byla až večer.
Co se týče SFO, měla jsem poslechnout svého manžela.
Dopadlo to tak, že jsme dovečeřeli, koupili jsme lístky na Alcatraz a já s Casey jsme jely na nákupy. Vtipně jsem si jela koupit bundu a uzavřený boty, jinak bych asi zmrzla.
Casey si taky nakoupila a po 3 hodinách lítání po obchodech jsme se sebraly a jely zpět na hotel.
Já okamžitě skočila do vany a rychle do postele. Ráno budíček v 7am.
Kam jsme vyráželi? ..
Podívat se na Alcatraz.
Musím říct, že jsem se těšila. Mám ráda takový ty výlety, kdy člověk něco uvidí a zažije nového. Většina lidí, když se letí do USA, tak jde na nákupy. Mě tohle prostě nebaví. Tentokrát to byla výjimka, jelikož jsem potřebovala teplý oblečení, ale jinak bych taky nepáchla do krámů.
Došli jsme na PIER, kde jsme si vyzvedli lístky, dali si kafčo a něco dobrého. Já nakoupila pohledy pro rodinu a čekalo se až nás vyzvedne loď.
Pak jsme se vydali směr Alcatraz..
Hrozně se mi líbilo upravit fotky do černobílé. Přišlo mi to takový dobový a dalo tomu trošku nádech historie. 🙂
Když jsme vylezli z lodi, tak jsme následovali průvodkyni, která nám dala informace o tom, co a jak, kde co, proč.
Odebrali jsme se do místnosti, kde hráli krátký film o Alcatrazu. Docela zajímavý. Hezky udělaný.
Tady byly místnosti, kam se dalo nahlédnout dovnitř a tam byly různé výstavy. Například o zvířatech a rostlinách, které jsou k nalezení na tomto ostrově. Ze života lidí, co tam žili – rodiny dozorců etc.
Odtud jsme se odebrali do další budovy, kde byla prohlídka.
Víceméně jsme šli do místa, kde byli dřív vězni přijatí a kde fasovali informu.
Na první fotce vidíte řadu lidí. Tam se čekalo na sluchátka s takovým přístrojem, co vypadal jak telefon nebo spíš vysílačka. Bylo možno vybrat si z několika jazyků. My jsme si všichni vzali angličtinu, jedna Polka si vzala ruštinu.
Řekli nám, ať to ještě nezapínáme. Řekli nám, kam a kudy máme jít a tam ať to zapneme.
Musím říct, že se mi ten audio průvodce neskutečně líbil. Řekne vám to např. vidíte Broadway? Běžte tudy rovně a tam a tam zahněte doleva a najděte celu 140 – samozřejmě si to nepamatuju slovo od slova, ale tak pro představu, jak to cca bylo.
Pak vám to třeba řekne, ať se tam na chvíli zastavíte a pak to řekne, běžte tam a tam a tam uvidíte to a to, zastavte se … V tom audiu mluvili lidé, co dříve pracovali v Alcatrazu, pak lidé, co tam byli vězněni, dokonce i děti dozorců, protože na tom ostrově všichni žili. Rodiny dozorců s dětmi. Každé ráno jely lodí do San Francisco, kam šly do školy a pak zase jely zpátky. Mluvily o tom, že s vězni nepřišly do styku, protože již byli v celách etc.
Také se mluvilo o tom, že Alcatraz nikdy nebylo místo, kde se vykonávaly popravy. Že to bylo vězení pro ty největší zločince, za vraždy, přepadení bank etc.
Tady jsou fotografie z cel.
Odtud se šlo na BLOK D
Tohle jsou fotografie těch, kteří byli na D bloku mimo jiných.. 🙂 Nejznámnější případy..
Na bloku D byli lidé, kteří byli problémoví. Říkali, že z cel mohli vycházet jednou týdně.
Odtud se pak šlo do knihovny.
Pak se šlo tak různě ven, kde dřív mohli vězni ven. Mluvili o tom, že třeba je pustili ven v zimě a očekávali, že budou venku chvíli a oni prostě v šílený zimě zůstali venku i tři hodiny.
Pak jsme se šli podívat do prostorů, kam chodily návštěvy, jak vypadaly administrativní místnosti pro dozorce etc.
Tohle je z pohledu návštěvníka
Ze strany vězně
Takhle vypadala uniforma dozorců
Taky nás to vyvedlo ven, kde jsme se mohli pokochat nádherným výhledem na SFO.
Poslední zastávka naší návštěvy byla v jídelně .. Jídelna byla považována za nejnebezpečnější místo celého vězení. Bylo tam několik vězňů a všichni měli příbor – lžíce, vydličky i nože. Dokonce v kuchyni měli vystavené nože v určitém tvaru, podle kterého bylo poznat, zda-li nějaký chybí.
Jako poslední, úplně poslední zastávka, byla u fotografie v jídelně … u této..
Je to fotografie, která zachcuje poslední vězně Alcatrazu, kteří opouštěli vězení po jeho uzavření.
Jeden z věznů vyprávěl, že se bál odchodu jak smrti, proč? Protože nevěděl, kam půjde dál, nevěděl, co se bude dál dít. Většina věznů měla nějaký cíl, nějakou destinaci, on ale netušil, kde on skončí..
Musím říct, že tohle byl jeden z nejlepších zážitků vůbec. A upřímně hned co dopíšu článek, tak si jdu pustit nějaké dokumenty a podívat se na nějaké informace další o tomto vězení.
Po skončení jsme se odebrali vrátit audio zařízení a šli jsme na nákupy. kde jsem koupila tátovi nějaké suvenýry. Posílala jsem mu vtipně fotky na FB a nechala ho, ať si vybere. Věděla jsem, že tohle je něco, co by ho zajímalo. 🙂
Kdo jste, či někdy v budoucnu budete v SF, prosím najděte si chvíli a běžte se na Alcatraz podívat. Je to neuvěřitelně silný zážitek a opravdu to mají hezky udělané.
Odtud jsme šli zpět na loď a vypravili se směr SF, kde jsme se šli navečeřet a pak hurá na Golden Gate Bridge. Andrew nám vyprávěl, že když tam byl naposled (vlastně i poprvé), tak tam nějaká holka zrovna spáchala sebevraždu, tak viděl něco, co asi v životě vidět nechtěl.
Je to vlastně místo, které je populární k tomu, aby lidé spáchali sebevraždu.
NA druhou stranu je to teda nesmírně úžasný výhled a fakt se mi ten most líbil ..
Musím říct, že California má jedny z nejkrásnějších západů slunce, jaké jsem kdy viděla. Klobouk dolů. To je prostě místo, kde vznikají naprosto dechberoucí fotografie.
Tady je ještě pár fotek z cesty. Mezi nimi i fotografie, kde je výhled na Alcatraz při západu slunce.
Po příjezdu zpět na hotel, jsem měla návštěvu od kamarádky, co v USA žije již několik let. Takže to byla taková příjemná třešnička na dortu po celodenním výletu. 🙂
A to je vše, co se týče mého layover.
Za další ..
Chtěla bych se omluvit, pokud sem tam najdete nějakou gramatickou chybu. Kolikrát to po sobě nečtu, byť bych měla, ale většinou se snažím napsat článek a rychle zase dělat x dalších věcí. Teď tu na mě čeká hora žehlení a peru druhou pračku, pod kterou mi sedí dvě hromady prádla na vyprání.
Navíc blog je vesměs jediné místo, pokud nepočítám můj veřejný FB, kde píšu česky. Jsem Češka, byla jsem, jsem a budu, ale češtinu využivám opravdu minimálně v každodenním životě. Proto se omlouvám, pokud tu najdete nějaký nesmysl, za který by si člověk občas zasloužil přes prsty. Kolikrát mi napíše mamina, že mám v článku to a to, takže pak zpětně jdu a opravuji to. Přiznávám se, že to fakt nekontroluju a že mi fakt sem tam něco uteče. A kolikrát jsou to věci, když to vidím zpětně, že se za sebe normálně stydím. To by mě moje paní učitelka na češtinu hnala!
Takže ještě jednou …. OMLOUVÁM se za gramatické chyby i nesmysly. 🙂
Mimo jiné jsme byli na Halloween party, o které já jsem dopředu nevěděla. Neuvěřitelně mě to mrzí, protože mám Halloween ráda a kdybych to věděla, tak jsem si pořídila kostým. Takhle jsem šla bez kostýmu. Demi mi pak dala křídla alespoň, ale i tak. Mohla jsem bejvala nakoupit spoustu věcí v Party City v Cali. 🙁
Taky se musím přiznat, že toho bylo na mě poslední dobou moc. Mám dny, kdy jsem v pohodě a pak mám dny, kdy bych prostě ležela v posteli a brečela nad tím, jak je všechno na ho… byť není.
Hodně lidí mi psalo v poslední době, jak jsem statečná a jak mě obdivují.
Za prvé … Není co obdivovat. Jsem obyčejná holka z malýho města, co se vydala do světa. Nic víc, nic míň. Takových lidí je na světě mraky.
ZA druhé … Nejsem vůbec statečná … Ba naopak … Mám strach, na druhou stranu mi strach nedovolí zastavit se.
Jsou dny, kdy jsem naprosto v pohodě a pak mám momenty, kdy jsem schopná vystresovat se do extrému. Caleb mi vždycky říká, ať se nestresuji věcma, nad kterými nemám kontrolu.
Například celý imigrační proces. Jsem z toho nešťastná kolik času a pěnez to stojí. Na druhou stranu jsem hrdá na to, že vše děláme legálně a tak, jak máme.
Calebovo unit (a dost pravděpodobně i on) a manželé mých kamarádech čeká další deployment. Samozřejmě nemůžu napsat kdy a kam, ale je to ve vzduchu. Tudíž já jsem nešťastná z toho, že ten čas, co bychom mohli být teď spolu jsme od sebe.
Neustále se snažím vymyslet, co je nejlepší řešení. Zůstat v Dubaji do konce celého procesu a riskovat tak, že se vrátím do USA, ale Caleb bude krátce na to odjíždět nebo bude už dokonce pryč? Nebo se sebrat, jet zpět jako turista, užít si nějaký čas spolu a vrátit se do Čech pak na pohovor kvůli zelené kartě a strávit nějakou chvíli doma s rodinou?
Neustále se snažím vymyslet, co je nejlepší řešení. Zůstat v Dubaji do konce celého procesu a riskovat tak, že se vrátím do USA, ale Caleb bude krátce na to odjíždět nebo bude už dokonce pryč? Nebo se sebrat, jet zpět jako turista, užít si nějaký čas spolu a vrátit se do Čech pak na pohovor kvůli zelené kartě a strávit nějakou chvíli doma s rodinou?
Upřímně si absolutně nejsem jistá, co chci a co chci dělat. Jako dospělá jsem si vědomá, že prostě peníze bohužel v dnešní době jsou potřeba a rozhodně je výhoda mít dva platy, než jeden v manželství pracuje a ten druhý ne. Přijde mi nezodpovědný dát výpověď, protože se nechci nechat vyživovat manželem a legálně v USA pracovat nemůžu, dokud nemám moje papíry.
Víceméně v poslední době jsem nebyla v pohodě. Začaly mě trápit záda, kdy jsem skončila u doktora, co mi musel dát léky, abych si dala záda do pohody. Musím začít plavat, řekl, že mi to pomůže jak kvůli zádům, tak i se stresem.
Tyhle stavy mám víceméně jenom ve chvílích, kdy jsem delší dobu sama. A že v Dubaji jsem sama většinu času, jelikož jak jsem již několikrát psala, každý máme jiný rozvrh, jinak lety, jiný destinace, jinak dovolenou a jinak dny OFF.
Demi teď má let, když se vrátí, tak já budu přistávat v Seattle, když já se vrátím, tak ona bude doma na dovolené a než se ona vrátí, tak já mezitím letím taky na dva týdny na dovolenou. A pak mám další dovolenou hned po mojí listopadové dovolené, takže budu věčně v čudu a do toho má přiletět Caleb. Prostě je toho až moc ..
Takže mi bylo doporučeno změnit jídelníček, začít se stravovat jako člověk, protože jim málo. Mám nepravidelný spánkový režim. Tuhle jsme to řešili na palubě, jak máme na ho… režim, co se týče spaní, jídla. Mě se to opět stalo dneska, že jsem se probudila ve dvanáct v noci, lednička prázdná a většina míst, odkud si můžu zavolat delivery taky zavřená.
Do toho jsem debil zapomněla kufr v autobuse. Takže jsem ve 2.30 ráno jela do práce hledat kufr.
Asi takhle, potřebuju dovolenou jako sůl. 😀
Co mi ale dneska vážně pomohlo, tak zajít si na nehty – mani, pedi, kadeřnice, kosmetika, obočí … Prostě jsem si dopřála skoro 5 hodin v salónu. Cítila jsem se jako znovuzrozená! 🙂
A to je asi vše.
Další článek bude po layover v Seattle!
Mějte se krásně a přeji krásný začátek nového týdne …
Jako vždy jsem článek přečetla jedním dechem! Alcatraz musel být neskutečný zážitek, těším se, až se tam jednou také podívám 🙂 Chci ti poděkovat, že nám to tu všem tak hezky podrobně píšeš, protože já určitě všechny tyto informace využiju až tam pojedu! Vždycky si moc ráda přečtu tvé osobní zkušenosti a zážitky z takových míst. Jinak strašně oceňuju tvou upřímnost, to, že si na nic nehraješ a obdivuju tvůj přístup k životu. Jsi pro mě stále velkou inspirací. Měj se moc krásně Míšo! Anet. http://aonway.com/
Miluju USA a hlavně Kalifornii… San Francisco na mě neskutečně zapůsobilo. Jezdily jsme s dvěma z mých dcer po výhledech na most od rána od půl 8 až do poledne, a pak z druhé strany. vydržela bych tam být celé dny! Nádherné, magické místo! Jen ten Alcatraz jsme nestihly, ale já se tam jednou vrátím 🙂