Zase v CALI :)

Opět layover snů! 🙂

Musím říct, že jsem se takhle dlouho nezasmála, jako na tomhle letu/layover.

Let do LA byl docela záhul. Sice bylo poloprázdné letadlo, ale jeden jediný pasažér nás zaměstnal víc, než by nás normálně zaměstnalo 400 lidí. Dělal věci, který neměl a ohrožoval tak bezpečnost celého letadla i nás všech na palubě. Já a můj kolega James jsme si vysloužili pochvalu od celé posádky, ale dokonce i pár e-mailu od vysoce postavených lidí v naší společnosti. 🙂

Po příjezdu na hotel jsme šli já a můj parťák James na večeři. Oba jsme byli hladoví. Takže jsem ho vzala do Panera Bread. Mám to tam hrozně ráda. Navíc to bylo pěšky hezkých 10 minut, tak jsme se prošli na čerstvém vzduchu. 🙂 Pak jsme šli zpět na hotel. Já odpadla někdy v 9 večer a spala až do rána. Potřebovala jsem to jako sůl. 

Kupodivu jsme se ani jednou neztratili. Naposled, když jsem byla u Hollywood Sign, tak kamarádka Sam se ztratila a my tam bloudily dobrou hodinu a půl kdo ví kde. 🙂 

Když jsme se byli podívat na Walk of Fame, tak jsme se fakt nasmáli, protože jsme zašli do jednoho z obchodů, kde měli kostými. No a nás nenapadlo nic lepšího, než se jít podívat dovnitř. Eden s Pawlem vyzkoušeli vše, co mohli. Škoda, že nemáme fotky. 🙁 Taky tam byl jeden manželský pár, co hledali kostýmy na Halloween. Musím říct, že lepší kostými jsem fakt neviděla. 

Dokonce mě i mrzelo, že letos – opět – prošvihnu Halloween. Tak si to příští rok vynaharadím! 🙂

Pak jsme jeli povídat se na Santa Monica Pier. Já to tam mám hrozně ráda. Tentokrát jsme se tam zdrželi déle a dělali blbosti. Mám pocit, že jsme tam nechaali majlant, jelikož jsme vlezli na všechny možné atrakce a taky jsme vyhráli medvěda! 🙂 

Nakonec jsme zůstali v Santa Monica i na večeři, jelikož byla neuvěřitelná zácpa na dálnici, takže jsme to ani nezkoušeli někde zůstat trčet. 🙂 

Let zpátky byl fajn. Poloprázdný, což je až nevídaný! 🙂 Ale my jsme si to užívali jak jenom to šlo, protože to se nestává každý den. 

Poprvé mi teda bylo za letu špatně. 😀 A nebyla jsem sama. 

Proč?

V letadle máme při dlouhých letech povinné pauzy, takže jdeme spát. Já, Eden a další crew, jsme byli na poslední pauze. Vtipně když jsme se střídali, tak jsme měli fakt ošklivý turbulence, což je na A380 docela abnormální, je to tak velký letadlo, že většinou člověk nic necítí. 🙂 Dopadlo to tak, že jsme si všichni museli sednout. Takže jsem seděla v pyžamu vedle pasažéra. Musela jsem doběhnout někam, kde bylo místo, kam si sednout. Chudák na mě koukal divně. 😀 Ono většinou nás člověk vidí načančaný v uniformě, málokdo nás vidí v pyžamu, pokud zrovna nestojí frontu na záchod. Chvíli jsme si poseděli a když nám kapitán dovolil pohybovat se po palubě, tak jsem se přemýstila do postele. Vtipně jsem měla postel úplně nahoře, takže vzhledem k tomu, že byly turbulence celou dobu, kdy jsme měli povinný rest, tak jsem pak po pauze šla do kabiny zelená, jak mi bylo špatně. 😀 A že nám bylo většině špatně.. 🙂 O to vtipnější bylo to, že jakmile jsme šli servírovat snídani, tak turbulence ustaly. Zákon schválnosti! 

Taky jsme dostali nový roster. Příští měsíc mám dva lety do USA, Seattle a San Francisco! 🙂 Nebyla jsem ani na jednom tomto letu, takže se těším jako blázen! Uvidím i kamarádku a doufejme i Calebovo bratrance v Seattle. A snad něco vymyslím s českýma holkama, co žijou už několik let v SFO. Pak mám dvě otočky a dovolenou. Zrovna dneska jsem koupila letenky, tak se už nemůžu dočkat. Tři týdny utečou jak voda ale. 

Moje maminka mi poslala fotku z mého prvního letu, tak to nešlo jinak, než se ukázat v celé své kráse .. 

Kdo by to byl řekl, že pár let na to se budu létáním živit. 🙂

A to je víceméně všechno.. 🙂

Snad bude brzy o čem psát. Mám teď Moskvu, San Francisco a Seattle, tak uvidíme …

Zatím se mějte hezky 🙂