Mauritius

Jediné, co mohu říci je … KONEČNĚ! 🙂

Přišlo mi, že jsem asi jediný člověk, ze všech lidí, které znám, co ještě nepáchl na Mauritius. Většina mých kamarádů a známých na Mauritius byla, a ti šťastnější hned několikrát.
Mě v práci mají rádi a dávají mi lety takový, abych pak nesměla na Mauritius v následujících 30 až 60ti dnech. Týká se to převážně afrických letů samozřejmě.

Když jsem byla na dovolené v USA a viděla roster, tak jsem málem omdlela nadšením. Hezky let na Mauritius. Skákala jsem metr vysoko radostí. Ale to bych nebyla já, aby když už tam teda letím, aby to počasí náhodou nestálo za ho…. ehm nic.

Při briefingu nám piloti řekli, že teda počasí vypadá na občasný déšť tu a tam. To jsem i já našla na Gůglu. Samozřejmě jsem dvakrát šťastná nebyla. Snažili se nás povzbudit, že to nebude tak strašný a podobně. No, nezbylo nic jiného, než si zaletět na Mauritius a očíhnout to počasí na vlastní kůži.

No chcalo, chcalo a chcalo. Velebnosti to byl hnus. 😀

Abych nebyla heréčka, tak musím říct, že po příletu to nebylo tak špatný. Počasí bylo docela OK, nebylo ani nějaké velké teplo, ani ukrutná zima. Ale i přes to jsem zhýčkaná z Dubaje a já, madam, klepala kosu.

Při příchodu na hotel trošku poprchávalo. Dostali jsme “welcome drink”, něco nealkoholickýho, co bylo hodně moc dobrý, dostali jsme ručníčky voňavý a šli se zapsat.
Můj pokoj byl asi milión kilometrů od recepce – klasika. Asi mi to dělají naschvál. Jednou jim možná za to poděkuji, ale i tak si myslím, že toho v práci nachodím víc, než je vlastně zdrávo.

Měla jsem ale štěstí, protože jsem měla pokoj v přízemí, takže jsem se nemusela tahat s kufrem nahoru. Víceméně i kdyby, tak by mi to bylo jedno, protože jsem měla kufr až nelidsky lehký, což se u mě často nestává. Ale jsem si jistá, že jakmile ho budu mít plnej sr… a těžkej jako blázen, tak ten pokoj dostanu v patře a já se budu tahat s kufrem do patra. 🙂 Karma..

Hned jsem se šla převléci a objednala si jídlo na pokoj. To je stejně nejlepší pocit po letu sundat tu uniformu, setřít ze sebe tunu make-upu a dát si vlasy na prasáka do drdolu.
Po obědě jsme se sešli s crew, ještě před tím jsem se šla projít a nafotit si ostrov. Neustále poprchávalo a foukal vítr a jelikož jsem si nebyla jistá, jak to počasí bude v následujících hodinách, tak jsem nenechala nic náhodě a šla fotit.
Docela mě mrzelo, že jsem si ještě nepořídila profesionální kameru. Ale co, do budoucna jedna bude. 🙂

Pak jsme se sešli s crew. Já se moc dlouho nezdržela. Nevzala jsem si plavky, protože mi byla zima, tak jsem zůstala v mikině. Neustále pršelo a ostatní šli na vodní sporty. Já bych šla taky, ale měla jsem strach, že bych to omarodila. Takže jsem šla na pokoj, kde jsem vytuhla. Spala jsem až do večera, kdy jsme se pak náhodou sešli všichni na večeři. Takže jsme si dopřáli výýýýýbornou večeři.
Pak jsem opět šla na pokoj a šla opět spát. Probudila jsem se někdy ve 2 ráno, jelikož jsem nemohla spát. Venku lilo jako z konve a mě se v tom hrozně blbě spí. Já nevim, nejsem člověk, co by usínal rád při dešti. Mě to hrozně vytáčí. Jeden čas, když jsem měla problémy se spaním – špatně se mi usínalo, byla jsem ve stresu, když byl Caleb pryč (když šli mimo základnu ven na kontroly), tak jsem se naučila poslouchat šumění moře. U toho jsem spala jako miminko. Ale jakmile něco někde kape a slyším déšť, tak to prostě ne.

Takže jsem zůstala vzhůru, kecala s Calebem. Alespoň jsem si stihla vyfotit, jak vylejzalo sluníčko.

Vtipně jsem zase měla hlad, takže jsem se rozhodla, že půjdu spát až po snídani. Čekala jsem do 7 ráno a pak vyrazila. Potkala jsem mého kolegu, takže jsme šli spolu… Co se týče fotky, která bude níže vystavena .. ANO, 4 talíře jsou moje. Měla jsem hlad a dala jsem si do nosu jako kdybych nejedla celý život. Nestydím se za to 😀

Po snídani jsem si šla nafotit hotel. Původně jsem chtěla jít spát, nakonec mě Nicholas přemluvil, že půjdeme na kayak. 🙂 Víceméně jsem se nenechala dlouho přemlouvat.

Bylo krásně. Šli jsme se vykoupat do oceánu, kde jsme potkali další crew. Po koupačce jsme se pak sebrali a šli na kayak. 🙂 Bylo teplo, svítilo sluníčko, ale jakmile jsme vlezli do kayaků a odpádlovali pryč, tak se zatáhlo a začalo pršet. No co, ale pořád jsme si to užili.

Tady už jsou fotky z výletu .