Srí Lanka, další nová destinace.
Jestli mě něco mrzí teda, tak to, že jsem strávila celý den u bazénu místo toho, abych se šla někam podívat. Ale vzhledem k tomu, že nebylo s kým jít, tak jsem zůstala na hotelu. Přece jenom si netroufám chodit sama v místech, které neznám. NA druhou stranu mi neuškodilo si trošku odpočinout, byla to potřeba.
Let byl fajn, cesta do Male (Maledives) byla plná lidí, co letěli na líbánky. A musím říct, že jsem jim záviděla, protože ten výhled z okna neměl chybu. Ta fotka je NIC oproti tomu, co my jsme viděli. A Male je jedna z destinací, kde vidíte VŠECHNY pasažéry zírat z okýnka a nedutat.
Po přístání v Colombu, jsme šli všichni crew na večeři do vyhlášené restaurace. Vždycky crew jde tam. Musím říct, že takový porce nemají snad ani v USA. Posuďte sami.
Porce na jednu osobu. Vtipně takových talířů tam bylo 8! Z jedenácti crew, 8 se ládovalo mořskýma potvorama. Já nemám ráda seafood. Jediný, co mám ráda, tak je losos a to je opravdu jediný. Párkrát jsem ochutnala kraba, ale jinak prostě ne. Nejsem člověk, co si objedná mořský potvory. Fakt to vypadalo, že ten talíř sežere crew. 😀
Každopádně jsme si dali do nosu, pořádně se najedli a pak jeli zpět na hotel, protože jsme všichni toho měli plný kecky. Já jsem usínala nad talířem.
Ráno jsem se probudila a rozhodla jsem se strávit den u bazénu. Přišla mi škoda hnít v hotelu. Nemám to ráda.
Nebudu lhát, nechtělo se mi zpět do Dubaje. Fakt bych nejraději zůstala a relaxovala. Potřebuji to jako sůl. 🙂
Let zpět byl fajn, já jsem strávila převážnou většinu letu v kokpitu.
Po příletu do Dubaje jsem odpadla, usínala jsem už v taxíku. Takže jsem jsem přišla domů, tak jsem padla jak za vlast.
Když jsem se konečně probrala z kómatu, tak jsem se rozhodla jít do bazénu, odpočinout si a pak si jít dopřát manikůru a pedikůru. Rozhodně to bodlo.
Večer jsem pak jela na večeři s crew z SIN-BNE. Omar a já jsme letěli spolu i Colombo, což bylo fajn. Ale vidět se s dalšíma crew bylo k nezaplacení.
Jela jsem domů relativně brzo, protože mám dneska let do Kuala Lumpur. Nebudu lhát, absolutně se mi nic nechce a taky se mi nechce nikam letět, nejraději bych se válela v posteli, ALE … na druhou stranu po příletu zpět mě čeká co? DOVČA!
Takže na druhou stranu se nemůžu dočkat až budu konečně s tím mým! 🙂 NA druhou stranu bych ale taky měla začít studovat, nebo nedostanu novou licenci 😛
JINAK …
dneska jsem se probudila a uvědomila si, že je 11.9. … Nemůžu uvěřit, že uplynul další rok od té strašné tragédie. Nemám víceméně k tomu co říct. Přijde mi, jako by to bylo včera, kdy jsem koukala na televizi a viděla Dvojčata po nárazu dvou letadel. 14 let …
Jsem upřímně vděčná, že jsem měla tu čest uctít památku všech, kteří zahynuli v ten hrozný den a těch, kteří si ponesou následky tohoho dne po zbytek svého života. Je jedno, jestli to byli oběti 11.září či hasiši, policisté … Doufejme, že už se nic takového nebude nikdy opakovat!
Leave a Reply