Ano, potápění se se žraloky se stalo skutečností! 🙂
Abych pravdu řekla, přemýšlela jsem, že na let zavolám tzv. SICK. Měla jsem víceméně jenom jeden den volna po letu Melbourne – Auckland – Melbourne, takže jsem byla unavená jako blázen. Představa jít na let mě naprosto děsila, měla jsem problémy vylézt z postele, fakt jsem myslela, že to nedám. Takhle unavená jsem dlouho nebyla. Nakonec jsem se překonala a na let šla.
Let byl víceméně fajn, super crew i flight crew, byla sranda. Po příletu do Durbanu jsme šli na večeři – všichni povině na pořádný kus stejku. Já pomalu už hlady ani neviděla,. Taky jsem ten stejk zbagrovala rychlostí blesku.
Jelikož nás čekal budíček před 5am, tak jsme hned po večeři šli zpět na hotel a šli spát.
Ráno budíček v 4.45am. Myslela jsem, že z tý postele nevylezu. Fakt jsem chtěla spát, a to klidně celý layover. Nakonec jsem se přemohla a šla se oblíct a zabalit se.
Sešli jsme se v 5.15 dole v lobby hotelu a jelo se.
Cesta trvala přibližně hodinu. Musím říct, že jsem zažila jeden z nejkrásnějších východů slunce vůbec. Normálně mě mrzelo, že jsem neměla telefon v ruce, protože jsme měli všechny věci v kufru auta, abychom se tam vůbec vešli.
Po příjezdu na místo činu jsme dostali neoprény. 🙂 A pomalu, ale jistě jsme se chystali na věc.
Po té, co jsme se převlíkli, tak jsme šli podepisovat papíry. Byl to víceméně papír o tom, že tohle děláme dobrovolně z vlastní vůle, že jsme si vědomí, že může dojít k zranění či smrti, že můžeme být kousnutí žralokem a podobný hity. To jsem byla bílá jak stěna, víceméně jsem si podepisovala papír o tom, že jsem víceméně si vědomá, že můžu bejt snídaně pro jednoho z těch macků.
Pak jsme měli školení, během kterého jsme dostali bundy a vesty. Bylo nám vysvětleno jak vyskočit do člunu, jak si sednout, kde mít zajištěné nohy, jak se držet. Taky nám bylo připomenuto, že je možnost kousknutí žralokem etc. Prý, že žralok jí to a to, ale aby věděl, co může jíst a nemůže, tak do toho kouše.
Nakonec jsme vlezli do člunů a jelo se. CCA dva kilometry od pláže což bylo přibližně 10 minut cesty. Byly docely velký vlny, takže to s náma házelo ve velkým.
Dojeli jsme na místo činu. Když jsem viděla ty žraloky, tak jsem málem odpadla. Někteří byli maličcí, někteří byli pořádní macci. Asi to bylo poprvé, co jsem byla takhle blízko žraloka. A sorry, nepočítám akvárium v Atlantě, nebo kdekoliv jinde, kde jste alespo chránění sklem.
Rozdělili jsme se do tří skupin a šlo se na věc. Do vody hodili klec, rozdali nám brýle a šlo se na to. Moje skupina šla poslední. Když jsem viděla skupinu č. 1 jít na to, tak jsem si řekla, že to je vlastně easy. A když přišla řada na mě, tak jsem do tý klece šla víceméně s nadšením a byla jsem úplně v klidu, což mě překvapilo, protože jsem očekávala, že si prdnu strachy do neoprénu.
Vlezla jsem do vody a šlo se na to, zadržet dech a potopit se …
Ten adrenalin byl neuvěřitelný. Být pod vodou a mít žraloka pár cm od obličeje. Ani si nás nevšimli. Jenom plavali kolem. Bylo neuvěřitelný sledovat, jak se krmí, protože ze člunu jim házeli ryby, takže jsme viděli, jak ty rybky žrali jak jednohubky. A co zbylo sežrali ryby kolem, protože kolem těch velkých žraloků plavaly ryby a ty prý plavou kolem, protože se krmí za zbytkách.
Tady už je pár fotek..
Borec, co vyfotil ty fotky s nima plaval absolutně bez ničeho. Nechápala jsem. On mi vysvětloval, že člověk musí bejt naprosto uvolněnej a nestresovat se či se nebát. TO se lehce řekne… Povídal, že vycítí strach..
Pak jsme šli zpět do člunu. A zase se šlo do vody, první skupina, druhá …. Jelikož to s náma ale fakt houpalo, tak se nám udělalo všem zle. Všichni jsme byli naprosto bílý. Já měla slzy v očích jak mi bylo špatně. Jedna crew skončila na zemi člunu s kýblem, naprosto nad ním zhroucená. Mario, další crew, toho jsem viděla sedět přede mnou, když jsem se otočila a podívala se pak zpět, tak byl přes palubu, vystrkoval na nás zadek a ….. Ewwww … Takže já se otočila na toho chlapa, co to organizoval a řekla jsem mu at na mě mluví, jinak to ze mě půjde ven taky. Ve finále jsme se nemohli dočkat a jít zpět do vody. Přišlo mi to směšný, že jsme všichni naskákali zpět k žralokům, protože nám ve člunu bylo neuvěřitelně zle. 😀
Pak jsme se zabalili do bund, protože nám byla neuvěřitelná zima, a vyrazilo se zpět na pevninu. 🙂 Převlíkli jsme se, zaplatili jsme, dostali jsme CD a jeli jsme na hotel. Všichni jsme byli tak zničení, že jsme odpadli jak pytel …. a spali jak zabití.
Později bude víc fotek a video! Dodám později během dne.
Před letem jsem dostala poštu. Myslela jsem si, že je to pohled od našich, takže jsem se neobtěžovala to jít vyzvednout. Heleme se, byly to CD od tety, co nám poslala naše fotky z našich zásnub. Měla jsem takovou radost, ale na druhou stranu jsem byla tak zklamaná, protože jsem neměla kde se na ně podívat. Nakonec ale jsem se na ně mohla podívat na hotelu, díky bohu měli business center. 🙂
Tohle je fotka, která mi byla ukázána na fotáku, když mě teta zavolala, abych se šla podívat a řekla jí, co si o tom myslím. Pak se zeptala, co na to říkáš? Když jsem se otočila na Caleba, tak ten už klečel :-))))
Měla jsem neuvěřitelnou radost z těch fotek. Tak moc jsem se na ně těšila! 🙂
Upřímně se nemůžu dočkat mojí další dovolené, která je v září. Už aby to bylo. Na druhou stranu musím říct, že to utíká docela i rychle, Caleb je na cvičení, já mám letů víc než dost, takže to fakt utíká jako blázen. Ted se budu těšit na fotky z military ball. :))))))
Přístě letím do NY. Tentokrát asi nic podnikat nebudu. Lítám tam poslední dobou každej měsíc, takže už mi to ani nepřijde. Mám se sejít s Jamie a taky mě čeká další zkouška šatů, na kterou se neuvěřitelně těším. 🙂
Takže bych řekla, že další článek bude až po LA nebo po Moskvě. Uvidíme, jestli bude o čem psát, jestli budeme něco podnikat … 🙂
A to je všechno! 🙂
Mějte se krásně a přeji krásný zbytek neděle! 🙂
Miško, potápění se žraloky ti upřímně závidím! To musí být zážitek na celý život. A fotky ze zásnub jsou úchvatné. Moc Vám to tam spolu sluší a to okolí tomu dodává pohádkovou atmosféru 🙂 Hlavně nepřestávej psát, na blogu jsem závislák 😀 🙂 M.
Míšo děkuji za další podařený článek. Já osobně bych ještě brala nějaké podčlánky jak se chystáte a zařizujete na svatbu 😀 Nějak mě to láka a snad mě to i taky konečně potká. Tvoje věrná čitatelka Makča M. 🙂
Krásný zážitek, super fotky 🙂 nesmíš přestat psát, těším se na další článek 🙂
prosím dotaz mimo blog: jede autobus z Dubai World Central International Airport na Dubai International Airport, díky za odpověď. M