Melbourne, Australia

Tak jsem si konečně přidala další dvě nové destinace na mojí mapu. 

Začneme Melbourne, Australia.

Tento let byl opět multi-sektor. Tentokrát Melbourne – Auckland – Melbourne. Tento let jsem vyměnila za můj Amsterdam. Raději lítám Asii, Afriku a Austrálii. Přece jenom po Evropě není se tak těžký dostat a abych pravdu řekla, tak se snažím z toho vytřískat co nejvíce a proto se radši 100 krát podívám do Austrálie, než do destinace v Evropě, kde jsem byla už dříve nebo jsem už tam pákrát letěla jako crew. 

Melbourne mi tak trošku připomínal Chicago, Atlantu a pak tak trošku evropský město. To byl teda můj pocit, někdo by třeba nesouhlasil. My jsme se s Jennifer shodly na tom, že nám připomíná Chicago a pak teda Atlantu, protože tam bylo pár mrakodrapů podobných těm, které jsou v Atl. 

Víceméně jsme měli v Austrálii dva dny s tím, že jsme si mezitím zaletěli na Nový Zéland. 

Po příletu do Melbourne jsme se domluvili, že půjdeme na oběd. Pozval nás kapitán, což byl naprostej borec! Fakt jsme měli skvělýho kapitána a FO (první officer). Byla s nima sranda. A stane se málokdy, že crew jde ven s pilotama. Většinou s nima chodí lidi neradi. Já jsem měla štěstí, že jsem měla zatím vždycky skvělý kolegy i piloty.
Jelikož se do Melbourne přestěhovala moje kamarádka Jennifer (Kdo četl starý blog, tak určitě ví, o které Jennifer je řeč), takže jsem měla radost jako blázen, protože se za mnou přijela podívat. Bylo až neuvěřitelný vidět se po 2 LETECH! A můžu říct, že se víceméně nic nezměnilo. 😀 Přišlo nám to jako kdyby to bylo včera, co jsme spolu chodily na párty v Atlantě, zažívaly všemožná a nemožná dobrodružství.

Tady je pár fotek z centra a z procházky po městě. 

Musím říct, že teda byla neuvěřitelná kosa! Ve finále jsme to zabalili, šli si nakoupit nějaký dobroty a pak šli každý na pokoj. Já s Jennifer šla na můj pokoj, kde jsme lehly na postel a kecaly, kecaly, kecaly a doháněly všechny novinky a drby za poslední dva roky. Vzpomínaly na starý dobrý časy v Atlantě.. 🙂

Jennifer se nezdržela tak dlouho, protože měla jetlag a já jsem musela vstávat ve 4 ráno na let na Nový Zéland. Takže jsem ve finále šla spát v 7 večer a spala jak zabitá až do wake-up call. 

Článek o Novém Zélandu bude samostatný, takže to teď přeskočím rovnou na poslední den! 🙂

Musím říct, že let zpět do Melbourne byl sranda. Všichni jsme měli dost, byli jsme unavení, měli jsme jetlag a prostě jsme byli všichni mimo. Pobavili jsme se však při přistávání, jelikož kapitán měl PA (Public announcement) a povídá “CABIN CREW, PREPARE FOR LOUIZ LANDING” … Vždycky máte před přistáním a vzletem PA buď “CABIN CREW PREPARE FOR TAKE OFF/LANDING” .. Jenže hodně lidí rozumnělo “CABIN CREW PREPARE FOR THE WORST LANDING”, takže zavládla trošku panika u pár lidí. 😀 I crew. My teda vepředu rozumněli LOUIZ, ale hodně holek rozumnělo THE WORST. I pasažéři. Hlavně někteří se ptali, jestli opravdu řekl the WORST a jelikož holky nerozumněly, nebo si nebyly jistý, že rozumněly správně, tak si myslely to samý.

Nakonec to bylo jedno z nejlepších přistání, které jsem kdy zažila! 🙂 Už jsem zažila opravdu peprný dosedy na zem, kdy to ze mě vytřáslo i duši … A fakt jsem si myslela, že se to letadlo rozpadne. 😀

Z letadla jsme všichni vypálili rychlostí blesku, protože jsme chtěli jít do Duty free koupit něco k pití, jelikož jsme se domluvili, že všichni zůstaneme na hotelu a sedneme si na bar a pak to zapíchneme u někoho na pokoji.

Takže po příjezdu na hotel jsme se všichni šli převlíct a sešli se dole. 

Bylo nás tak 15 dole, což byl zázrak samo o sobě. Dostali jsme dva nový piloty (Na dlouhých letech máme dva kapitány a dva FO), protože ti “staří” letěli zpět do Dubaje a do Aucklandu s náma pokračovala jenom jedna posádka (Jsou to tři hodiny letu, není třeba 4 pilotů). A pak se k nám přidal ještě jeden náš FO, který přiletěl do MEL s B777. 

Takže jsme si dali nějaký ten drink, většina z nás si objednala večeři a když zavřeli, tak jsme se přesunuli na pokoj k Ahmedovi (Ten, co je vedle mě na fotce při obědu) . Bylo nás tam 20!!!! Z 30 crew se nás sešlo 20! 15 crew – jak nejhlavnější vedoucí, tak senioři, stejně jako 5 pilotů! Všichni jsme se shodli, že tohle se často nestává. I Caleb se divil, kolik se nás sešlo, když jsem mu poslala snapchat. Ten už ví taky až moc dobře, že tolik se nás málokdy sejde. Obzvlášť na A380. 

Takže jsme takhle seděli, vykládali si a pak jsme se rozešli na kutě někdy ve 3 ráno, což se každému hodilo, protože tím pádem jsme všichni bez problémů spali do 4-5 odpoledne, než jsme měli v 6 wake up call.

Jediný, co jsem zvládla, tak bylo vyfotit dvě-tři fotky z hotelového pokoje. První je ta úvodní a pak tuhle …

Musím říct, že se mi Melbourne líbil. 🙂 Celkově to byl fajn layover, hlavně skvělá crew! 🙂