Manila, Filipíny – Luanda, Angola a novinky! :)

I přes to, že jsem původně neměla v plánu psát článek, tak jsem se nakonec rozhodla napsat co a jak.

Po příletu z dovolené jsem měla víceméně den na to, abych se vzpamatovala a dala se do kupy. Nebudu lhát, byla jsem docela vydeptaná, že musím zpátky do práce. Přece jenom komu se kdy chce do práce po dovolený, že? A ještě k tomu, když je to pro vás dovolená snů.
Takže jsem ráno vstávala vyloženě po prdeli a sama bych si dala ránu za ty čumáky, co mě provázely cestou až do letadla.
Musím říct, že jsem ale měla super crew. Je fakt, že pro mě je náročný se vracet do normálního života po tom, co mám možnost strávit nějaký ten čas s Calebem. Můj senior se mě ptal, jestli jsem v pohodě, tak jsem mu řekla, že je to můj první let po dovolený, že jsem se vrátila “předevčírem” a že jsem se ještě nevzpamatovala a že potřebuju čas. A taky jsem se nebála zmínit, že kdyby bylo po mém, tak okamžitě dávám výpověď. Samozřejmě jsem byla drama queen, stejně tak jako v předchozím článku.
Tak mě objal a řekl, že to bude v pohodě, že je to vždycky těžký. Stejně tak ostatní crew byli obrovskou podporou. Musím říct, že já mam z prdele kliku (pardon) a vždycky mám naprosto úžasnou crew! 🙂 A to se jen tak nestává, většina mých kamarádů má dobrý ….. nechám to takhle, doplňte si sami..

Když jsem dělala první servis, tak na mě houkla crew z druhý strany a ukazovala směrem na pasažéra, tak se kouknu a tam moje kamarádka! Já měla takovou radost, že jsem odnesla jídla a běžela jsem k ní. Tak po mě holka skočila, všichni Filipínci kolem na nás koukali jako jestli jsme se takhle náhodou nezbláznily. Fakt jsem měla takovou radost, že jí tam mám. My jsme spolu byly na letu MXP – JFK – MXP (Milan, JFK). Ona je CSA, což jsou crew, které se starají o sprchy v první třídě a jsou samozřejmě jenom na A380, protože to je jediný typ letadla, kde ty vymoženosti máme. Seděly jsme spolu dvakrát na jumpseat (naše sedačky) a musím říct, že jsem se takhle dlouho nezasmála.
Celkově to byl super let. Filipínci jsou naprosto úžasní lidé podle mého názoru. Neuvěřitelně slušní lidé. A lidi, kteří opravdu dřou. Makají jak blázni za malý peníz. Nám i říkali při briefingu, že si máme uvědomit, že jsou to lidi, kteří pracují v hotelech, salónech a celkově v “customer service” a jsou to oni, co věčně někomu “slouží”, tak ať jim dopřejeme hezký zážitek a tentokrát ať jsme to my, co budeme “sloužit” jim.

Bohužel Manila, let který jsem měla já, byl dlouhý. CCA 8 hodin letu (počítám letové hodiny, nepočítám čas před a po). A samozřejmě to bylo pouze 19 hodin v destinaci. Demetra třeba letěla po mě a měla 30 hodin, protože měla ten druhý let. Takže já jsem víceméně jenom spala, válela se v posteli, ve vaně, jedla a skypovala s Calebem. Příště doufám, že dostanu delší let, protože bych se ráda šla podívat na Volcano a celkově něco tam vidět.
Místo toho jsem měla návštěvu. 🙂 Přišla Isha s její neteří. Přinesly mi dárečky, pohledy a dělaly mi chvíli společnost, což od nich bylo hrozně hezký. Její neteř bylo 9 let a byla hrozně roztomilá a neuvěřitelně slušně vychované dítě!

Vtipně mě během mého layover sundali z letu do Seychelles. Což mě na jednu stranu naštvalo, ale na druhou stranu mi to tolik nevadilo, protože bych tam měla jenom 14 hodin a to bych se stejně válela na pláži. Takže jsem dostala CAN-USE. TO znamená, že mi z toho můžou dát buď let – layover, nebo otočky, nebo mě můžou dát na Standby buď doma či na letišti a vytáhnout mě na let dle potřeby (kdyby někdo zavolal na poslední chvíli sick) a nebo by mi mohli dát OFF. No samozřejmě to bych nebyla já, abych dostala dny OFF, takže mě bylo jasný, že dostanu nějakou pecku.
Po přistání v Dubaji jsem mrkla na telefon a tam změna na REST. Tak to mi bylo jasný, že dostanu let někdy ráno. Modlila jsem se, aby to nebyl noční let. Protože jsem domů dorazila mezi 1-2 hodinou ranní a věřte, že fakt jsem neměla šťávu na to, abych dostala noční let a víceméně ani ne den volna.
No, během odpoledne se mi změnil roster a že letím do Shanghai. Čínský lety nemusím, ale zase jsem posledně toho tolik nezažila v Shanghai, tak jsem chtěla jít ven a podívat se po městě.

A teď pecka..

Jdu do práce, briefing, jedeme do letadla, uděláme vše, co máme, já jsem vzadu v galley, připravuji věci na servis a na welcome services, boardujeme pasažéry. Najednou telefon, zvednu ho. Mikejla, jsi to ty? Sbal se a přijď dopředu, neletíš s náma. Říkám, cože? To jako si děláš srandu? (Už se mi stalo, že mi PUR řekl, že jsem tzv. Offloaded a jdu na jiný let. To bylo na mý Praze – málem jsem měla infarkt. Ale dělal si srandu.) A on, že ne. Tak říkám a kam letím? A on že do Luandy. Tak říkám, no dobrý. Sbalila jsem se, odvezli mě s kuframa k jinýmu letadlu přes půlku letiště a letěla jsem do Luandy.

Ty vado díky bohu, že jsem dostala Luandu! Protože takovou srandu jsem na letě už dlouho nezažila. Skvělá crew, fakt naprosto nehorázně skvělá crew, vedoucí nám dělali drinky vzadu, seděli jsme na kontejnerech a kecali jsme celý let. Jak tam, tak i zpátky. Já strávila půlku letů v kokpitu s našima pilotama a tak jsme se zasmáli, že to není ani hezký. Normálně crew chodí neradi do kokpitu, tentokrát jsme se vyloženě prali o to, kdo půjde. Strašně super let, stejně tak jako pasažéři. Měli jsme i hodně lidí z Číny, co neuměli anglicky, tak jsem automaticky řekla, co máme k jídlu čínsky. Tak na mě koukali jak péro z gauče, smáli se a ukazovali, že dobrý, dobrý .. Jsem na sebe pyšná! 😀 Ještě bych se mohla naučit arabsky víc slovíček.

V Luandě jsme všichni zůstávali na hotelu. Nikdo nešel ven. Není nám to ani doporučováno. Díky bohu jsem si s sebou vzala časopisy – svatby, plánování a podobný serepetičky.

Dopadlo tak, že jsem po příjezdu volala Calebovi a na Skype jsem mu usnula. (Teď se mě ptal o čem píšu článek, tak jsem mu odepsala a on mi řekl, že mám napsat o tom, že wifi stála za hov.. 😀 Tak to píšu) … Pak jsem se probudila v 1-2 ráno. Spala jsem od 6-7mi večer do 1-2 ráno. Pak jsem si s ním chvíli psala a jelikož byl vítat svoje kluky zpátky v USA, tak já usnula a probudila se v 5 ráno a šla dolů na snídani. Snídaně v královským stylu, jak je u mě známo. 4 talíře plný … Klasika. Pak jsem se sebrala, šla zpátky na pokoj a skypovala s Calebem. Vtipně jsem musela sedět v koupelně celou dobu, protože tam jedině šla wifina. V pokoji byla slabá, takže jsem musela vždycky chodit na záchod a už mě to prudilo, tak jsem tam zůstala. Pak jsme mluvili o svatbě.

Svatba.. Svatba bude určitě v USA. Já se v Čechách nikdy vdávat nechtěla, pominu-li období, kdy jsem chtěla být princezna a vdávat se na Hluboký. To obdoví je pryč dobrých 15 let.
A ne, svatba nebude na Hawaii. Líbánky dost možná ano. A podle toho, co mi bylo řečeno a podle fotek to vypadá na jeden z nejkrásnějších ostrovů, který jsem kdy viděla – ne jenom Hawaii.
Víme lokalitu, respektive stát a teď koukáme na konkrétní místa, kde bychom to teda spáchali. Výhodou je, že je to přesně mezi.

Po návratu z Luandy jsem šla rovnou ven s mojí kamarádkou Terezkou na nákupy. Já jsem si udělala radost a koupila jsem si knížky a plánovač, což se mi velice hodí.

Taky jsem nakoupila dárečky pro moje Bridesmaids. Takže když jsem dorazila domů, tak jsem dávala dohromady přání, dárky a celkově ty krabice.
Ukážu fotku jenom krabice pro “Maid Of Honor” …

Dneska to budu posílat, tak snad to všechno dojde bez problémů. 🙂

Stejně tak jsem nakoupila dárečky pro Roberta, protože měl 5!!! narozeniny.

Musím říct, že mám hroznou radost z toho, kolik míst jsem už stihla navštívit. Kvůli vízům s velikou pravděpodobností nezvládnu návrat do konce roku, takže bych řekla, že budu končit tak někdy v prvních měsících příštího roku. Taky záleží na tom, kdy bude datum svatby (rádi bychom jaro – ideálně do konce června). A ano, datum svatby nemáme, protože pro nás není tak jednoduché ho vymyslet. Čekáme až Caleb bude mít za sebou výcvik a budeme vědět, jestli se budeme stěhovat a pak samozřejmě záleží na tom, jestli budou zase odvelení a pokud ano, tak kdy. A ANO, je dost pravděpodobné, že ještě bude pár deploymentů a pokud se budeme stěhovat, tak jich bude asi víc, ale budou podstatně kratší než ten, co máme za sebou. Více se k tomu vyjadřovat nebudu. Především nemůžu a ani nechci.

Tím pádem já budu mít šanci ušetřit víc peněz, ještě trošku si to procestovat a pokud vše vyjde, tak i Caleb přiletí sem a nebo poletíme do Čech, podle toho, jak dostane dovolenou.

Já dostala konečně rozpis na další měsíc, takže mě místo Amsterdamu čeká Melbourne-Auckland-Melbourne … Konečně se podívám na Nový Zéland!!!!!!!! A pak mám Barcelonu, kde jsem již byla, sice ne jako crew, ale vyměním ji s Demi, která tam nebyla, tím pádem mě čeká Durban, South Africa, pak mám New York, Dublin, Birmingham (BHX) a pak Singapore-Brisbane-Singapore! :))) Snažím se vyměnit BHX a je mi jedno, co mi dají, ale nechci tam. Nemám ráda UK lety a radši poletím kamkoliv jinam, kde jsem buď nebyla, nebo není tak jednoduchý se dostat. Tak uvidíme, jestli se zadaří, když ne, tak to odmakám a nazdár. 🙂

A to je asi tak vše! 🙂

Další článek bude z Melbourne-Auckland-Melbourne! Nový špendlíky na mapu, HELL YEAH!