Dovolená v USA

Tak jsem se konečně probrala z kómatu a můžu začít psát a mé návštěvě v USA a letu do NICE, FR (To bude samostatný článek)

Do USA jsem měla naplánový let v sobotu. Prakticky jsem v 6 hodin ráno přistála na letišti v Dubaji, hned co jsem se dostala na HQ jsem sundala uniformu, převlékla se a běžela na taxíka a valila si to rovnou na letiště směr Chicago.
Díky bohu se všechno zadařilo tak, jak jsem si to naplánovala. A já nemohla být šťastnější.

V letadle za mnou seděl relativně mladý manželský pár. Ani nevím, jak se nám to podařilo, ale dali jsme se do řeči. Zeptala jsem se jich, jestli Chicago je cílová destinace. Bylo mi odpovězeno, že ne, že Georgia. Tak jsem hned vykřikla, kde v GA, Atlanta? A oni, jak to vím, tak jsme se dali do řeči o tom, že jsem žila dva roky v GA, že jsem dělala kdysi Au Pair etc. Pán mi povídá, já když vás viděl, tak mě jste byla hrozně povědomá. Vylezlo z nich, že jsou z Dunwoody! DUNWOODY!!! 🙂 Jak je ten svět maličký …
Pak jsme si povídali po celou dobu letu. Taky jsem se svěřila kam letím a proč, tak paní povídala, že je to jak z nějakého romantického filmu. 🙂

Upřímně mi celou cestu nedocházelo kam letím, proč tam letím a co budu dělat. Přišlo mi to jako normální let kamkoliv jinam. Asi jsem si zvykla na to, že lítám do USA víceméně každý měsíc a že se s Calebem nevidím. Na druhou stranu jsem se cítila jako kdybych šla na první rande. Nejsem vlastně ani schopná popsat moje pocity.
V jednu chvíli mě popadla panika, když mi přišla sms od Caleba, že teda přistávám v 22.30 ?! Tak jsem okamžitě zpanikařila, protože šel zaprvé spát, za druhé jsem přistávala ve 3 odpoledne! Takže jsem mu volala z letadla přes ten náš telefon, co máme všichni v sedadle. 😀 Naštěstí jsem ho tím probudila a prej i vyděsila k smrti, protože se z toho telefonu nic neozývalo, ale jenom rachot. Hlavní je, že to zabralo! 🙂

Po příletu mě zachvátila nervozita. Chtěla jsem co nejdřív projít imigračním, sebrat tašky a běžet tomu mýmu chlapovi rovnou do náručí.
To bych ale nebyla já, kdybych na kufry nečekala celou věčnost že.. Vždycky, když chci co nejdřív vypálit domů, tak čekám sto let na kufry.
Nakonec teda se i na mě usmálo štěstí, já dostala kufry a mazala jsem rychle k exitu. Srdce mi bušilo o 106.

A teď moment na který jsem čekala ROK!

Lidí samozřejmě jak sr… , takže ať jsem vyhlížela jako divá, tak jsem Caleba nemohla najít. Takže jsem prošla davem, hodila na zem kufry, že mu zavolám a v tu ránu ke mě přiběhl s kyticí růží.

Pocity?

Upřímně se to nedá popsat. A ruku na srdce, asi jsem v tu chvíli byla nejšťastnější holka pod sluncem. Už je to týden a já pořád nejsem schopná se o tom rozepsat. Tolik emocí a pocitů. 🙂 Těžko si to člověk dokáže představit.

Zůstávali jsme na noc v Chicagu. Přece jenom domů to byla pořádná štreka, takže jsme zůstali v Chicagu a šli na večeři. Jako za starých časů.
Druhý den jsme vstávali hodně brzo a vydali se na cestu. Po cestě jsem nás pořídila přírustek do domácnosti.. 😀

Celkově to byla pohoda. 🙂 Bylo fajn mít takovej normální, ne moc rozlítanej život. Jezdit společně na nákupy, vařit dohromady, koukat na filmy a prostě dělat takový normální věci. 🙂 Bylo to fajn..

Nemusím zmiňovat, že den před odletem zpět do Dubaje jsem byla celý večer v slzách. 😀 Drama queen. A stejně tak po celou dobu cesty na letiště a na letišti to bylo velký finále.
Nesnáším, nesnáším, nesnáším loučení. Naprosto to nemůžu vystát … A fakt jsem z toho byla tak vyždímaná, že jsem spala 12 hodin letu. 12! Nejedla jsem, nepila jsem, prostě jsem odpadla a spala jsem jak zabitá.

Naštěstí příští týden letím zpátky do USA a letíme tentokrát na Hawaii. Což se nemůžu dočkat. Přiletím o den dřív než Caleb, takže budu s jeho rodičema sama, což bude docela sranda. 🙂 Takže bych řekla, že příští článek z dovolené bude zajímavější a bude víc o čem psát. Hlavně nafotím milión fotek! 🙂

A to je asi vše z dovolené. 🙂