PERTH, Australia

Další zastávka, PERTH Austrálie.

Původně jsem měla letět Accra – Abidjan, multisektor, který jsem již letěla. Klidně bych si ho dala znova, přece jenom to byl jednoduchý let, pohodoví pasažéři a celkově pohoda. Ale na druhou stranu radši lítám nové destinace, místa, kde jsem ještě nebyla.
Jedna věc je, že nevím přesně jak dlouho tuhle práci budu dělat (předpokládám, že ještě tak ROK určitě, ale uvidíme), další je fakt, že se snažím z toho všeho vytřískat maximum a podívat se tak na místa, kam se člověk jen tak nedostane.
Například já radši lítám Austrálii, Asii a nezlobila bych se, kdyby mě dali na lety do Jižní Ameriky – takový Rio by mi rozhodně nevadilo. Evropa mě moc netáhne. Přece jenom jsem Evropanka a většinu míst máme co by kamenem dohodil a nebo jsem na hodně místech už byla. Samozřejmě Evropa je nádherná, o tom žádná. Ale radši budu lítat Austrálii, Asii a Jižní Ameriku, protože tam se zas tak snadno nedostanu. A to ani z Evropy, ani z Ameriky. JE fakt, že dneska je hrozně jednoduchý cestovat a dají se najít opravdu slušný nabídky na letenky etc. NA druhou stranu, jednou jsem letuška, tak proč z toho nevytřískat maximum, že? 🙂
Austrálie patří mezi mé oblíbené destinace. Zatím jsem byla v Sydney, Brisbane a nyní v Perth. Lety jsou sice trošku delší, ale lidé na palubě jsou naprosto miliónoví – nebo alespoň ti, co jsem měla já na letu. 🙂 A bez debat Austrálie je krásná!
Takže když mi byl poslán swap (tak tomu říkáme), tak jsem neváhala a okamžitě to přijala. Tím pádem jsem se rozloučila s Afrikou a hurá do Austrálie.
Vzhledem k tomu, že jsem vyměnila moje multisektory tak, abych měla až nechutné množství DAYS OFF, tak jsem potřebovala hodiny. Normálně mám tak měsíčně 100 – 115 nalétaných hodin. Teď jich budu mít méně díky mým DAYS OFF. Ale radši míň hodin, než nevidět toho mýho fešáka, že?

Udělala jsem dobře, že jsem vyměnila Austrálii, jelikož let byl doslova prázdný a to na obou sektorech. 😀 Takže jsme se opravdu nepředřeli, což po letech, kdy máte plný všechny kabiny, je prostě pohlazení po duši. Taky zapláču, až půjdu na další let, protože ty už takhle prázdný nebudou – bohužel. 🙂

Letěla jsem s klučinou, se kterým jsem již letěla do Chicaga, takže bylo fajn mít na letu někoho, koho znám. Ono se moc často nestává, že letíte s někým, s kým jste letěli již před tím. Většinou jdete na let a máte tam nové seniory, nové kolegy a nové piloty. Zatím jsem letěla jednou s kapitánem, kterého jsem měla už na letu. To bylo poprvé a naposled, co jsem měla stejnou posádku v kokpitu. 😀 Oh well..

Strašně super crew, senioři, ale i piloti. Měli jsme fakt o zábavu postaráno.
Našeho kapitána asi nikdy nezapomenu… 😀 Dal mi zabrat. Byla jsem terčem jeho otázek. Jak se otevírají dveře zevnitř, zvenku, jak poznám, že jsou otevřený .. Ale na cestě zpátky otázky typu, kolik má boeing kol, jaký je první kolo (wheels) … 😀 14 dámy a pánové, BOEING má 14 kol 😀 Taky jsem to nevěděla, nikdo jsme to nevěděl kromě pilotů. Já vím, kolik máme motorů a jak se pozná který je který (V případě “emergency” musíme správně říct pilotům, který z nich má problém nebo co jsme to vypozorovali..) .. Ale kola?! 😀

Po příletu do Austrálie jsme se domluvili, že půjdeme okamžitě ven. Holky šly nakupovat, což sorry, ale nemám zájem. A kluci řekli, že se půjdeme projít do města. Takže jsem šla s klukama.
Přijeli jsme na hotel, šli se převléci a hurá ven. DO města jsme to měli tak 5 minut pěšourem. Což bylo jak nic. Po cestě jsme se zastavili v Mekáči na jídlo. V Mekáči! Ježiš já Mekáč tak nesnáším. OD doby, co jsem přijela z USA, jsem Mekáč měla tak 5 krát. 5 krát do ROKA! A vždycky kdykoliv si ho dám, tak to nemůžu hodně dlouhou dobu vidět.
Ale, co mi přišlo hrozně hustý, nevím teda, jestli to mají v Čechách taky, tak tam měli takový “automaty”, kde jste si mohli “sestavit” vlastní burger. Což mi přišlo hrozně hustý. Takže kolega si tam stál, vybíral si jakej chce burger, sýr a všechny ty serepetičky kolem..
A další důvod proč jsme se napráskali v mekáči byl, že jsme fakt měli hlad a čekat někde na jídlo, pardón, ale to bych umřela hlady.

Pak jsme se tak procházeli po městě. Já fotila jako divá – klasika. A jelikož můj kolega byl nerd do komixů, tak jsme se zastavili v obchodech s komixama. Pro ty, co mají rádi komix, tohle byl ráj na zemi. A vzhledem k tomu, že ten můj miluje komix a hlavně ty japonský serepetičky (???), tak jsem se vyznamenala a nakoupila mu spoustu věcí. Utratila jsem teda nechutný peníze, za což mě pak přerazí jako hada, ale vím, že mu to udělá radost jako nic jinýho na světě. Byla jsem tam naprosto ztracená mezi regálama. Jako tohle je něco, na co nemám buňky ani nervy. 😀 Ale vyznamenala jsem se a bylo mi řečeno jak od kolegů, tak i od prodavačů, že jsem nejlepší přítelkyně roku 2015 – Thank you, thank you, thank you! 😀 Autogramiáda až na letišti!

No a jelikož jsme měli v plánu jít do baru na pííívo, tak jsme šli zase zpátky na hotel. Oh well, to byla chyba..

Proč?

Protože jsem přišla na pokoj, řekla si, že mám půl hodiny čas, tak si můžu dát 5-10 minutek šlofíka. Well, následoval wake up call od kolegy, já naprosto neschopná vstát, takže jsem chrápala až do večera. Pak jsem se probudila uprostřed noci, psala si s Calebem, zase vytuhla a spala až do 1 odpoledne následujícího dne. OD 5ti večer do 1 odpoledne! Ops ..

Taky jsem tu otázku s těma kolama dostala za to, že jsem nešla se všema do baru. 😀 Mikejlaaaa, where is Mikejlaaaa …. Okay, TELL US … 😀 Díky kapitáne!

Tady je pár fotek, co jsem stihla nafotit.

Jestli bylo něco k naštvání, tak jsme se slušně míjely s Janičkou. Vtipně letěla Perth, vrátila se do Dubaje, já letěla Perth, teď jsem se vrátila do Dubaje a Janička letí kam? Perth … Zákon schválnosti!

Moje další zastávka je Milán – JFK – Milán. To znamená, že budu mít den v Miláně, den v New Yorku a další den v Miláně. No a pak přijedu domů, zabalím si kufr a pojedu na letiště a poletím na tři dny kam? Do Prahy … Pak si zaletím do Amsterdamu aby se neřeklo, zase se vrátím, zabalím a poletím do Chicaga za Calebem.

A to je asi tak vše dámy a pánové!

Mějte se krásně, další článek bude asi po MXP – JFK – MXP .. 🙂