PRAGUE !!!

Předem se omlouvám, že nebudou fotky. Moc jsem nefotila! 🙂 Vlastně skoro vůbec. Jenom pár fotek s rodinou a toť je asi vše.

Konečně jsem se dostala na let do Prahy! A můžu říct, že člověk nikdy neví, jestli mu to náhodou na poslední chvíli nezmění a já se bála každou minutu, abych se nepodívala na rozpis a tam změna.

Jedna věc je, že mě chytl opět zub – to u mě není žádná novinka. Z nějakého důvodu na zuby začnu vždycky trpět, když jsem někde ve světě. Dvakrát (vlastně třikrát) v USA, teď v Dubaji. Díky bohu ale mám miliónovou zubařku, která si na mě udělala čas v pátek k večeru, takže o to víc jsem se bála ,aby mě nedali nakonec na jiný let.
Ve čtvrtek jsem balila, balila a balila. Měla jsem s sebou dárky pro rodinu, paní zubařku a mojí kamarádku, takže kufr narvaný k prasknutí. A Demi ještě nakoupila rodičům a bráchovi dárky, takže jsem jim vezla dárečky od Demi.
Samozřejmě jsem byla nedočkavá. Původně jsem chtěla jít spát brzo, ale nějak se mi nedařilo. Když jsem nakonec ulehla do postele, tak mi psal pro změnu Caleb, že má pro mě novinky. Já už se vždycky bojím zeptat, co je opět nového, protože většinou mě ty jeho zprávy nepotěší, stejně jako nepotěší jeho. Tentokrát to ale bylo naopak. Vrací se mi domů už teď v květnu! Nejde ani slovy popsat, jakou mám z toho radost. A tím pádem bylo jasné, že oka nezamouřím.
Spala jsem možná tak dvě-tři hodinky s tím, že jsem se celou noc budila a kontrolovala rozpis, jestli mi to nááááhodou nezměnili.

Věřte nebo ne, ale když jsem procházela e-gate, bránou kterou chodíme na let, tak jsem prošla s obrovskou úlevou, protože jsem věděla, že fakt letím domů. 🙂

Let byl super. 🙂 Byla jsem jediná češka v kabině, ale i přes to to bylo hrozně fajn. 🙂

Po příletu jsem se nemohla dočkat až vysmahnu z letadla. Byla jsem první, co vzala kufr a mazala na “arrivals”. Tam na mě čekala maminka a tatínek. Vyhlížela jsem bráchu a po chvíli viděla dědu. Takže nebudu dělat hrdniku, ale ukápla mi slzička, jelikož jsem dědu absolutně nečekala! 🙂 TO bylo asi nejlepší překvapení!
Po vítání se a objímání se jsme mazali rychle do auta. Já musela do banky do Olympie vyzvednout si kartu jelikož moje prošla. 🙁 A pak rychle do Tlučné za mojí tetou a víceméně za rodinou (Viz. foto) .. Přivezla jsem Kájině papenku naší, Barbie, hnědovlasou v uniformě – taká moje mini verze 😀 .. Byla to taková menší rychlovka, jelikož jsem musela rychle domů, převlíct se a hurá k paní zubařce.

Takže v 6 jsem byla nastoupená u paní zubařky. Já jsem hroznej posera, co se týče zubů. Ale nakonec to byla bezbolestná návštěva, která mi ušetřila několik tisíc, který bych dala za celý ten proces v Dubaji.
Pak jsem jela domů na gulááááš. Do toho ještě přijela teta z Tlučný a zastavila se u nás moje kamarádka Anet. Takže se bylo u nás.
Jenže pak mě přemohla únava a já usínala a nakonec i usnula na gauči. 😀 Zvládla jsem se rozloučit a pak už byla schopná jen dát si vanu, spáchat hygienu a šla jsem rovnou do postele někdy po 10 večer. Ani nevím, jak jsem usnula. Byla jsem naprosto vyždímaná.

Ráno jsem vstala brzo, protože za mnou přišli děda s babi a Anet (moje kamarádka). Já s tátou šla ještě nakoupit vína a pak jsem šla domů balit a chystat se na let. Pak už se zase loučilo a já vyrážela směr Plzeň, protože jsme museli do Tesca. Potřebovala jsem koupit kontaktní čočky, dárky Calebovi, Demi a pár dobrot.
No a hned po nákupu se jelo na letiště.

Na letišti jsme měli dost času, takže jsem se šla najíst – docela jsem čuměla, když jsem viděla ty ceny na letišti. Směšný.

Další sranda byla zavřít kufr. V životě jsem neměla takhle těžkej a plnej kufr. 😀 ZE mě museli mít radost ..

No a pak už bylo na čase zase nastoupit do letadla a vrátit se do Dubaje. Jelikož maminka napekla buchtu a bábovku, tak jsem odcházela s plnýma rukama.
Když jsme pak v dodělali první servis – oběd/večeře, tak jsem připravila všem tácky s buchtou a bábovkou. Celá crew i piloti dostali a jak si všichni pochutnali. Maminka byla hvězdou letu. Děkovali mi ještě v Dubaji. Ať maminku pozdravuju, že to bylo výborný atd. atd. atd.

No bylo to fajn! 🙂

Musím říct, že se mi do Dubaje nechtělo. Tady je 40 stupňů a nedá se to vydržet. 🙁 V 1 ráno bylo 37 stupňů. Myslela jsem, že mi hrábne z toho.
Probudila jsem se až někdy v půl 4 odpoledne. A od tý doby se snažím uklidit, vybalit a vyměnit si s někým dovolenou, abych mohla letět za Calebem. I kdybych dovolenou nedostala, tak ho stejně uvidím, protože teď mám každý měsíc lety do USA. Minulý jsem měla tři, teď mám dva. Lidi to lítat nechtějí a tak i kdybych let nedostala, tak není vůbec těžký si to vyměnit. A nebo vyměnit si to za dny volna. 🙂 Uvidíme … Držte palce. Radši bych měla pár dní dovolené teda.

A to je vše.

Další článek bude po mém multisektoru – Bangkok – Hong Kong – Bangkok ! 🙂