Kuala Lumpur

Pokus číslo dva konečně vyšel a tentokrát jsem se podívala do Kuala Lumpur. Z prvního letu mě odvezli do “nemocnice”, takže se Kuala nekonala, až teď.

Na let jsem šla docela nevyspalá, protože přiletěla Juliana, takže jsem šla spát skoro ve 3 ráno a samozřejmě v 6 byl budíček, takže jsem čuměla jak péro z gauče, když jsem vstávala. Jako fakt jsem měla krizi. 

Let byl v pohodě, těšila jsem se, protože jsem letěla s 4 crew, se kterými jsem buď letěla již dříve nebo třeba takový Vali je můj hodně dobrý kamarád, se kterým jsem letěla Vídeň. 

Po příletu do Kuala Lumpur jsem si plánovala, že budu tu hodinu v autobuse na hotel spát, abych sebrala síly a mohla jít pak se všema ven. No samozřejmě jsem celou hodinu prokecala s našim FO. Takže jsem samozřejmě nespala. No a když jsme přijeli na hotel, tak se řešilo, že se půjde hned ven. Já, že teda nevím, že se mi chce spát, že toho mám fakt dost, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem za necelou hodinu byla nastoupená dole, připravena se vydat s ostatními ven.

Sedli jsme na taxíka a jeli jsme do jednoho baru s tím, že se tam najíme. Byla to vlastně ulice plná restaurací a barů, neuvěřitelně živo tam bylo. 

Nás šlo hodně, takže to vypadalo na zábavný večer. 

Zapadli jsme do jednoho kolumbijského baru, takže celý večer byl provázen rytmy latinské ameriky. A kdo mě zná, tak ví, že jejich hudbu miluju.
Dali jsme si pár tradičních dobrot z kolumbijské kuchyně a pak samozřejmě nějaký ty drinky. Dopadlo to tak, že jsme celou noc protančili, jak crew, tak piloti. Fakt to byl nezapomenutelný večer. Dokonce majitel klubu “zavřel” bar a nechal ho otevřen jenom pro nás a pár dalších lidí, takže jsme nakonec domů (na hotel) jeli až někdy v 5.30 ráno.
Měla jsem štěstí, protože po příjezdu na hotel jsem ještě stihla mluvit s Calebem, povyprávět mu o letu a našem večeru a pak jsem padla do postele a spala jak zabitá.

Ráno jsem měla v plánu vstávat v 10 a jít s pár lidma na Batu Caves, což se mi bohužel nezadařilo. Dopadlo to tak, že jsem z postele vylezla někdy v 1 odpoledne. Prošvihla jsem i vyhlášenou snídani, prostě jsem to zazdila. 

Chvíli po tom, co jsem se probrala z kómatu, jsem volala Valimu jak divá, abych ho probrala, protože mi slíbil, že půjde se mnou ven. Nakonec to dopadlo tak, že jsem musela jít k němu a bušit večnost na dveře, aby milostpán vstal. 

Oba jsme toho měli dost, že jsme se rozhodli, že se půjdeme podívat na “Twin Towers” a pak půjdeme na bazén. 

Takže jsme šli.

A jelikož bylo horko jako blázen, tak jsme okamžitě mazali k bazénu, kde byla svatba! 🙂

Když už jsme měli dost sluníčka, tak jsme se rozhodli, že půjdeme na pokoj a dáme si šlofíka. Vali, že půjde ještě do posilovny. Takže já se sebrala a šla na pokoj a napsal mi kamarád, kterýho jsem neviděla už věšnost a shodou okolností byl s kámošem v Kuala Lumpur, takže to dopadlo tak, že se spát nešlo a kluci se chystali za mnou. Když jsem na ně čekala, tak jsem skypovala s Calebem a pak s našima, takže to bylo fajn. Jsem ráda, kdykoliv mám možnost s nima mluvit. 🙂 

Pak už přišli kluci, tak jsme šli zase na “Twin Towers” a pak ke mě na pokoj, protože jsem čekala až mi zavolají na “wake up” call. 

Na twin towers jsme se zeptali mladíka, jestli by nebyl tak hodnej a nevyfotil nás a pak jsme samozřejmě dál vesele konverzovali česky a co se nestalo? Náš “fotograf” na nás spustil česky. Jaká je to náhoda, že se zeptáte jednoho člověka z x desítek, co tam byli a on taky z Čech.