DOOOOOOOOOČKALA jsem se!!!
Nedokážu popsat, jaký to bylo být zpátky na americké půdě. Když jsme se chystali na přistání, tak hrálo video o tom, jak to probíhá na imigračním etc. a hlavně “Welcome to the United States of America” … Bože já byla v sedmém nebi! 🙂
Když jsme přistáli, tak jsem čuměla z okýnka jak blázen, byla jsem doslova a do písmene nalepená na okně a prostě si užívala každičkou minutu. Kdybych neletěla jako crew, tak asi brečím štěstím. Fakt jsem měla radost jak malý dítě a přisáhám, že jsem si užívala každičkou chvíli. Obzvlášť když jsme šli na imigrační. Prostě jsem si šla, vysmátá jak mesíček na hnoji, a absolutně mě nic netrápilo, ani to, že jsem kolik hodin nespala a měla za sebou let, který trval skoro 14 hodin, když nepočítám kdy jsem šla do práce, kdy jsem začala pracovat a kdy jsem se dostala na hotel do postele.
Normálně jsem byla nadšená i vidět imigrační. Normálně to lidi většinou děsí, protože vás pořád můžou otočit na letišti pokud se jim něco nebude zdát. Já šla, pokecala jsem si s panem úředníkem. Prostě pohodička … 🙂
Pak jsme šli pro kufry a já tam potkala svoje pasažéry. Tahle rodinka mi děkovala, jak si let užili, jak moc se jim líbilo, že jsem jim dopřála úžasný servis, fotili si mě s jejich dětma, maličká mi vyprávěla o všem možným, asi dvacet minut jsem tam s nima stála. A malá mi pak povídá, jestli mi může dát pusu na tvář. Tak mi lípla pusu na tvář a pak se vydali na další let. Mávala na mě jako blázen. Prostě někteří pasažéři jsou fakt milionoví… A když je člověk vidí spokojeně odcházet, tak to je pro mě nejlepší pocit.
Pak jsme sebrali naše kufry a šli na autobus. Já už jsem v Bostonu byla dřív, takže pro mě bylo naprosto něco úžasného vracet se tam, kde jsem již byla a prostě procházet si letištěm a říkat si, jo tady jsem byla, pak sedět v buse a říkat si, tohle jsem viděla, tady jsem byla, tohle jsem dělala.
Dojela jsem na hotel, mluvila s Calebem, který chudák čekal do noci, až doletím do Bostonu, aby se mě mohl zeptat, jaký byl let a jaký to bylo vrátit se do USA. Zlato moje, toho chlapa nelze nemilovat.
Když šel spát, tak pro mě bylo na čase se dát dokupy a připravit se na znovushledání s Jamie a Felipem. Samozřejmě jsem usnula v sedě, když jsem čekala až přijedou pro mě na hotel. Fakt nedokážu popsat, jakým způsobem vás tyhle dlouhý lety unaví. Byla jsem na nohou něco přes 30 hodin, když jsem se vracela pak na hotel, takže nespat víc jak 24 hodin (ten malý šlofík v letadle nepočítám jako spánek) je fakt záhul občas.
U hlavy mi zazvonil telefon, takže jsem byla probraná z kómatu jako nic. Sebrala jsem se a odkráčela za Jamie a Felipem. Sebrali jsme se a jeli jsme na večeři. Podívat se a projít se po městě a pak se podívat do přístavu, kde jsem byla dva roky zpátky s Kájinou. Stáli jsme na tom stejným místě, kde jsem stála s ní a kde jsem koukala na letiště.. Tak moc jsem chtěla bejt letuškou a teď jsem tam stála dva roky poté a heleme se, tentokrát už letuška!
Tohle je fotka z večera, tady je krásně vidět, jak jsem unavená.
Pak jsem jela na hotel s tím, že ráno pojedeme na Harvard a podíváme se po Bostonu.
Ráno jsem vstala v 10, hodinu skypovala s Calebem a pak vyrazila za Jamie a Felipem a šli jsme na brunch.
Pravý AMERICKÝ brunch!
Dala jsem si pancakes! A samozřejmě jsem zapomněla, jaký kravský porce v USA dávají, takže tentokrát jsem neměla 4 talíře, ale stačil mi bohatě jeden a to jsem to ještě ani nesnědla celý.
Pak jsme se vypravili do města a na Harvard. Viz. fotky
Pak jsme si zašli na oběd do Panera Bread ! 🙂 Miluju to místo. Vždycky jsem jezdívala s Robertem si pro caesar salat a malému jsem vždycky koupila něco dobrého z jejich pekárny, muffin a podobný věci. 🙂
Taky se mi podařilo zařídit si americký číslo, takže jsem konečně opět mobilní kdykoliv jsem v USA. Hned jsem ho poslala mojí HM a ona mi psala, jak jim chybím … 🙁
Pak jsme jeli k večeru do WALMARTU! Já měla radost jak malý dítě, skákala jsem radostí.. FAKT! Miluju Walmart. Dopadlo to tak, že jsem si koupila nový počítač a nakoupila si oblíbené cereálie a dresing na salát protože v Dubaji to chutná jak zvra… No humus je to, nedá se to jíst. No a pak jsem nakoupila plakáty pro Calebovo kluky. 😀 Prý jsem nejlepší army girlfriend!
Původně jsme měli jít na večeři do Moes, MILUJU Moes. Bohužel to bylo moc daleko, tak jsme šli do Chick Fil A. Já jsem měla takovou radost, že jsem měla div ne slzy v očích. Dala jsem si do nosu. Sice jsem pak odcházela plná a div mi nepraskly gatě, ale fakt jsem si pochutnala. Calebovi Jamie poslala mojí fotku a on mi pak volal, že to je snad jeho nejoblíbenější fotka 😀 Já zakousnutá do burgeru, oči zářící jak dvě lampičky.. 😀
Pak mě Jamie s Felipem odvezli na hotel a já se šla zabalit a připravit na odjezd.
Asi není třeba říkat, že se mi zpět do Dubaje absolutně nechtělo. Nejraději bych v USA zůstala. Fakt jsem se cejtila jako doma. Akorát mi tam chyběl ten chlap.
Tahle fotka vznikla 4.4.2014 🙂 Takže jsme měli roční výročí jeho úspěšného zakončení jednoho z nejtěžších výcviků vůbec. A mimo jiné to byl i den, kdy Caleb poznal moje rodiče! 🙂 BIG DAY ..
A dnes má ten můj chlapák 24 narozeniny! 🙂
Jinak teda to je asi vše z Bostonu.. Za tři dny letím do New Yorku, takže se těším jako malá holka! 🙂 Budu fotit jak o život a pak napíšu článek!
Toť vše 🙂
Miso, moc ti to preju. Je videt,jak zaris.:))))
Mohu se zeptat,odkud je ta kabelka?:)
Jste spolu nádherní. 🙂 Chystám se do USA v létě a vypadá to tam vážně skvěle. Teď se těším ještě víc. 😀
fotky jsou úžasné! tvůj článek je úžasný, líbí se mi číst to… :)) na fotkách ti to sluší, i té, kde jsi unavená :))
"Nedokážu popsat, jaký to bylo být zpátky na americké půdě… a hlavně "Welcome to the United States of America" … Bože já byla v sedmém nebi!"
Jo! 😀 To je je muj presny pocit kdyz jsem se po dvou letech vracel do USA. Ma to svoje kouzlo 🙂