No, ale jelikož nově se člověk může pomazlit z gepardem, tak jsem si říkala, že půjdu. A tak nějak jsem prostě řekla, že na hotelu nebudu.
Na letu jsem našla 4 holčiny, co chtěly jít taky – díky bohu.
Tenhle fešák byl jak opravdu přerostlá kočka, vrněl spokojeností až jsem sama byla překvapená. 🙂
Neuvěřitelná sranda byla krmit je. Odcházela jsem s olízanou rukou. Naštěstí mě tolik neposlintala, ale mají takový hrubý jazyk. Nevím, jak to popsat. Ale holka si dala do nosu, klobouk dolů.
Tenhle mrňous byl pěkněj ďábel. Packy lítaly vzduchem, chtěl si hrát. Na jedný fotce dávám ruku pryč, protože chtěl kousat. Avšak pozná se chlap, mojí kolegyni kousnul do prsa. Takže odcházela z oslintaným prsem.
Ten druhej to pak zabalil a odpadl. 🙂
No a pak jsme to už vzali na safari, projeli jsme se všemi částmi parku a jelo se domů. Já sotva sedla do auta, tak jsem usnula. Probudila jsem se až na hotelu, ale těch dvacet se mi hodilo, protože tou dobou jsem byla vzhůru cca 30 hodin.
Já a jedna holčina z USA jsme šly spolu na drink, daly jsme si Ferrero milkshake a pak to zabalily a šly každá na pokoj.
Myslela jsem, že padnu a budu spát, jelikož jsem nespala, když nepočítám 20 minut v autě. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si psala do noci s Calebem a šla spát až někdy v 11 večer. Ani nevím, jak jsem usnula, byla to otázka snad mikrosekund.
Ráno jsem se ani neobtěžovala vstávat dřív než byl wake up call.
A pak už byl čas na let zpátky..
Let byl strašně fajn, moc jsme si ho všichni užili až na jednu věc teda.
Během druhého servisu jsem si všimla na obrazovce jednoho z pasažérů, že “breaking news”, tak na to koukám a tam zpráva o pádu toho letadla.
Můžu říct, že se mi udělalo špatně. Jedna věc je, že cabin crew jsou jedna taková velká rodina ať je to jakákoliv airline. Další věc je, že je to prostě tragédie, obrovská tragédie. Bohužel se ale tyhle věci dějí a dít budou. Při počtu letadel, které denně vzlétnou a přistanou, tak je až neuvěřitelné, jak málo je leteckých nehod byť hodně lidí teď má pocit, že je jich poslední dobou docela dost.
My jsme pak s piloty řešili, co se stalo či mohlo stát. Je to spekulace a budeme si muset počkat na oficiální zprávy.
Každopádně pro ty, co se mě ptali, jestli se teď nebojím létat. Ne, nebojím. Samozřejmě, že taky mám někdy staženej zadek, když máme fakt ošklivý turbulence a to bych i já pak skákala z letadla dobrovolně, nebo když máme fakt ošklivý přistání, ale nehody se dějí dnes a denně. Je to jako s auty. Když někdo nabourá, tak vy taky nepřestanete jezdit autem. 🙂
Nicméně je to ale i tak tragédie. Průser u letectví je to, že když spadne letadlo, tak je vysoký počet obětí.
Samozřejmě doufám, že brzo zjistí, co se stalo.
A to je asi tak vše. Kromě teda toho, že jsem dostala rozpis na příští měsíc a čeká mě dvakrát USA, Moskva, Kolkata (Indie), Birmingham. Uvidím se s Julianou, která mi přijede zítra a uvidím se dvakrát s Jamie. A taky mě čeká GRADUATION, hell yeah! 🙂
Mějte se krásně !
díky za super článek a hezký fotky 🙂
Kamaradka ma zrovna ted někam letet a psala mi ze se boji. Ze to ted pada jak hrusky ze stromu. Tak jsem ji rekla presne to samy, co pises, dnes a denně bouraji lidi v autech a je tak i mnohem vic obětí, i kdyz po par lidech, ale taky kvuli tomu nepřestane jezdit autem..
Ps: tech selem bych se fakt bala!