Accra, Ghana

Předem se omlouvám, že tady nebude moc fotek. Spíš skoro žádná fotka. Nefotila jsem a ani jsem nikde nebyla.

Tohle byl tzv. multisector. Letěla jsem Dubai Accra, Accra Abidjan – Abidjan Accra, Accra Dubai. Byla jsem pryč od soboty do dneška – úterý.
Jelikož jsem nevěděla, jestli bude možnost někam jít, tak jsem si s sebou skoro nic nezabalila. Ale na plavky jsem samozřejmě nezapomněla.

Přiletěli jsme tak v 1 odpoledne místního času. Můžu říct, že jsem byla v ŠOKU z toho letiště. Prostě jsem asi nebyla připravená na to, co jsem viděla a co mě čekalo. Realita dýchla na nás všechny.
To letiště je v neuvěřitelným stavu. Nevím, jestli bych to nazvala letištěm. Divím se, že i ta naše kráva B777-300 tam přistála, to je obrovský letadlo. Kolem nás byly samý maličký letadýlka, jejichž celé letadlo bylo jak půlka jedné kabiny našeho letadla.
HORKO, nesmírné horko, dusno a prostě … FUJ. 😀 Já vylezla z letadla a normálně jsem mohla ždímat uniformu, my všichni jsme byli zralý na ždímání. A já myslela, že Dubai už stojí za prd, jak se začíná dělat teplo.

Sedli jsme do autobusu a jeli na hotel. A už jenom ta jízda byla slušná facka. Všechny ty lidi, co chodili od auta k autu a snažili se prodávat pár výrobků, od žvejkaček, vodu po sluneční brýle etc. Nebo ty děti, co chodily a prosily o jídlo a vodu, postižení lidé, co se též snažili získat pozornost, aby dostali něco k jídlu a pití.
Můžu říct, že mi to naprosto zlomilo srdce. Jedna věc je, že jsme nikdo neměl nic, co bychom mohli komu dát, jelikož prostě velký kufry jsou zamčený v přívěsu na kufry, v malých kufrech jsme měli uniformu a hovadiny, ale jídlo žádný. Fakt jsem seděla a myslela, že se tam rozbrečím.
A to byl další moment, kdy jsem si uvědomila, jaký já mám štěstí. Mám rodinu, máme kde bydlet, máme co jíst a máme co pít a rozhodně se nemáme špatně. Máme práci, vyděláváme si na to, abychom mohli mít důstojný život. Máme možnosti.. Tam? Tam mi to přišlo prostě smutný.. A fakt bylo vidět, jaká je tam chudoba.

Hotel nebyl daleko od letiště, takže jsme dojeli víceméně hned. Já s Martinkou (Slovenka) jsme se domluvily, že půjdeme k bazénu a tak jsme šly. Najedly jsme se a chvíli odpočívaly. A můžu říct, že i přes to, že jsem dostala porci jako kráva s prominutím a myslela jsem, že to do sebe nenacpu, tak jsem do sebe napráskala i tu poslední špagetu, protože by mi byla hanba to vyhodit, obzvlášť po tom, co jsem viděla po cestě na hotel.
Lidi. … Lidi v Ghaně jsou naprosto, ale naprosto neuvěřitelní ! Tak hodný a laskavý lidé! 🙂 Fakt mají obrovský srdce, neuvěřitelně přátelští a pohostinní.

Večer jsme měli jít na večeři. Já odpadla a prostě usnula, takže jsem nikam nešla. Pak jsem se naštěstí probudila tak, že jsem mohla si napsat s Calebem.

Druhý den ráno jsme měli otočku do Abidjanu. Takový rychlo let a asi nejrychlejší v mojí kariéře, samotný let trval 45 minut a my dělali normálně servis! Absolutně nechápu, jak jsme to všechno stihli. To člověk vzlítnul a ani nemrkl a už byl zase na zemi. 🙂 Masakr!

Po návratu jsme šli většina ven, všichni do jednoho. Naše vedoucí kabiny (SFS) nás poznala k jejímu kamarádovi. Takže jsme šli nejhlavnější vedoucí celého letu, oba SFS a většina crew. Dali jsme si sraz asi hodinu po příjezdu na hotel, takže já šla na pokoj, zavolala si s Calebem, udělala ze sebe člověka a mazala na sraz. Nasedli jsme do taxíku a jelo se kdo ví kam.

Jízda taxíkem? Asi nejlepší v mým životě. Taxikář byl největší týpek, pustil nám hudbu na plný pecky a všichni jsme tancovali za jízdy. Jako takhle jsem se dlouho nebavila. On byl prostě zlatej! 🙂