Taipei, Taiwan

Ano, překonala jsem se a po skoro dvou týdnech se rozhoupala k tomu, abych napsala článek. 😀 Od doby, co jsem se vrátila, tak jsem stihla letět do Glasgow, Hyderabadu a zítra mě čeká Vídeň – už jsem tam dlouho nebyla, že?

Na let do Taipei jsem se těšila, protože tam byla moje Jamie. Bohužel vzhledem k tomu, že byl 19. Nový Čínský Rok, tak jsme se bohužel nepotkaly. Město bylo doslova ŠÍLENÝ a napráskaný lidma. Tolik lidí jsem snad neviděla ani v NY na Times Square. No nedá se nic dělat, mám naději, že ji uvidím v dubnu v NY. Uvidíme jak to všechno dopadne.

Před letem jsem seděla a čekala jsem až se mi otevře “e-gate” v tu chvíli se tam objevil muj kamarád a říká “Jé čau, dlouho jsme se neviděli, kam letíš? … Říkám, že letím Taipei, tak mi říká, že taky letí Taipei. Tak jsem do něj rejpala, že si dělá srandu, protože jsem samozřejmě měla na svém FB, že tam letím a on byl jeden z prvních, co mi to liknul. 😀 No, nakonec si srandu nedělal a mi spolu vážně letěli. Já toho kluka žeru, s ním je hrozná sranda. Na tom letu jsem měla ještě jednoho kamaráda, takže jsem měla radost, protože jsem letěla s lidma, co znám a že to se v naší letecké společnosti nestává moc často. 

Let byl bomba, lidé z Taiwanu jsou NAPROSTÝ zlatíčka. Fakt, takhle hodný lidi jsem snad nezažila. Zdvořilí, milí, no prostě radost je mít na palubě. 

Po příjezdu na hotel jsme se šli všichni převlíct a dali si sraz. Šlo nás ven SPOUSTA. Dokonce celá flight crew. Takže o zábavu bylo postaráno.
Šli jsme na metro, kde je ZAKÁZANÝ pít. A jako klobouk dolů asi čištější metro jsem v životě neviděla. Pokud teda nepočítám to v Dubaji. Všechno čistý, hezký … Člověk se nebál si sednout. 

Dojeli jsme na noční trh. Trošku mi to připomínalo Times Square. Ale těch lidí. To byla hlava na hlavě. V životě jsem tolik lidí snad neviděla. MILIARDA krámů od suvenýrů, po fejkový kabelky, značkový obchody, všechno na co si vzpomenete. 

Jelikož jsme měli hlad, tak jsme šli okamžitě hledat restauraci. Vtipně nás naváděl Vivek (ten můj kamarád, co jsem ho potkala na e-gate) .. To jsme ale netušili, kam nás to zavede.

Při vstupu jsem se podívala nahoru nad schody a tam prostě holky v růžových župancích, mini kraťáskách a tílkách. Tak říkám jakože kam to jdeme, jestli to je nějakej … ehm … bar nebo co to jako má bejt. 

No po tom, co jsem vylezla nahoru jsem pochopila, proč jsou oblečené tak, jak byly.. Fotky mluví za své … 

Je-li libo shitty ice-cream? 😀

Jako ze začátku jsem nadšená nebyla. Já jsem odjakživa citlivka na takový věci a když jsem viděla prostě jídlo, který místo na talíři bylo v záchodový míse, tak jsem myslela, že vrhnu a nikdy se tam nenajím. 😀 Ale jak by řekl Caleb “Suck it up my little soldier” … Tak jsem teda se překonala a objednala si. Moje jídlo naštěstí dorazilo ve vaně. Docela jsme se i zasmáli. Hlavně, když náš kapitán dostal tu zmrzlinu. :Jedinou možnost měli – samozřejmě – čokoládovou, takže to opravdu vypadalo jak solidní kus hov.. Ale chutnalo jak kapitánovi, tak i ostatním. Já si – bohužel – nedala, protože byť miluju čokoládu, tak nesnáším, nesnáším čokoládovou zmrzlinu. A jako na potvoru ten můj čokoládovou miluje, takže si jí vždycky objedná schválně, protože ví, že se mu na ten talíř ani nepodívám. Ještě to provokativní “Dáš si? Chceš ochutnat?” … Ehm? NE, čokoládovou zmrzlinu – jak moc dobře víš, vážně nemám ráda, proč sis nedal jednu vanilkovou a jednu čokoládovou, abych i já si mohla dát do nosu?” Chlapi no.

Každopádně to místo je neuvěřitelný a DOPORUČUJI všem zajít na jídlo tam. Neuvěřitelně, ale neuvěřitelně levný! 🙂 A fakt to nebylo špatný a ten zážitek byl prostě k nezaplacení. Fakt si připadáte, že jste v koupelně. (Teď jsem si tak vzpomněla na dobu, kdy jsem byla Au Pair v UK, jak si Thomas nosil potají jídlo na záchod … fuj, do teď tohle nepochopím.)

Pak jsme vyrazili za nákupy. Já jsem bohužel ten večer nic nenašla, nic co by mě nadchlo. Chtěla jsem koupit něco našim, Calebovo rodičům a Calebovi. Tak jsem si koupila třešně – výborný a šli jsme všichni zpět na hotel.

Ráno byl budíček brzo. Musela jsem se přemlouvat, abych vůbec vstala. Nakonec jsem se vykopala z postele a šla za ostatníma na snídani. 

Ehm, já samozřejmě zase hvězda se 4ma talířema. 😀 Ze mě si už všichni dělají normálně prdel s prominutím, protože se vždycky objevím u stolu, dva talíře, zase zmizím, přinesu další dva a pak to do sebe láduju jako blázen. 

A když jsme tak u jídla. Hodně lidí mi píše a ptá se, jak jsem zhubla nebo jak se možný, že takhle hubnu. No já fakt nevím, protože se dvakrát zdravě nestravuji. To je pizza sem, pizza tam.. 😀 Sem tam si dám na palubě do nosu, což jako je teprve mňamina – kalorická bomba. Ale zase že jo, dost často jsem na nohách mnohdy v rozmezí 12-24 hodin. Záleží na tom, jak je dlouhý let.. Jak moc je busy – většinou se člověk nezastaví. Takže pak běháme upocený na záchod, než máme další servis. Jak kdy no. 

Jinak pro zajímavost, jak vypadá den letušky

4 hodiny před letem musím bejt vzhůru a připravit se – napatlat make up, vlasy si udělat do jednoho z předepsaných účesů, zabalit si, uniforma a čau

3 hodiny před odletem vyjet na letiště, abych tam byla včas

2 hodiny před odletem otevírá e-gate a od tý doby pracujeme. 

Pak jsou věci, co děláme před letem, pak že jo máme na palubě už pasažéry, pak papá odletíme tam, kam máme, přistaneme, pasažéři odejdou, my uděláme, co musíme po tom, co všichni odejdou, jdeme na autobus, jedeme na hotel, než tam dojedeme, než se zapíšeme (na Boeingu máte tak 14-16 crew – záleží na letu, na Airbus je to tak 24-26)

….

Tohle dohromady dá pár hodin no :-))))

Takže asi takhle. Necvičím, nemám na to čas a když mám čas, tak spím a nemám náladu a nebo nakupuju či se válím u bazénu či na pláži. V jídle se nijak neovládám, dám si do nosu ráda, miluju sladký, na druhou stranu ale skoro vůbec nepiju – překvapení oproti USA. Nekouřím .. HODNĚ SPÍM. 🙂 A ani nejsem ve stresu, jsem spokojená, šťastná .. a mám se fajn, nemůžu si stěžovat.

Zpátky k Taipei.. 

Po snídani jsme se sešli a šli jsme na tzv. Elephant Mountain nebo jak se to jmenovalo. Samozřejmě většina z nás neměla nic na hiking, samozřejmě ani já ne, jelikož jsem všechny sprotovní věci vydala z kufru – chyba, už to nikdy neudělám.

Nevím, co bylo horší, lézt po Great Wall of China, nebo vylejzat ty schody na tu Elephant Mountain. Zapotili jsme se všichni jako blázen. Ale musím říct, že ten výhled stál ROZHODNĚ ZA TO! 🙂

Posoudit můžete sami.

Tady je se mnou VIVEK 🙂

Pak jsme teda sešli dolů – což bylo podstatně rychlejší a méně náročnější a šli pěšky k Taipei 101. Nešli jsme nahoru. Nám upřímně bohatě stačilo to, co jsme viděli z Elephant Mountain. Takže jsme šli nakupovat. Klasika. Velké procento lidí jde vždycky nakupovat.
Já to v tu chvíli uvítala, protože jsem chtěla pohledy a chtěla jsem nějaké suvenýry.
Takže pohledy jsem nakoupila, nakoupila jsem suvenýry jak pro naše, tak pro Calebovo rodiče, ale i pro něj a i pro sebe. Snažím se z každého místa něco koupit. A zatím se mi to docela daří. 

Dream of LOVE

DREAM of traveling around the globe 

Pak se jelo zpět na hotel a šlo se spát. Klasika. 

Hurá do Dubaje … 

Přistání teda bylo krušný. To jsem myslela, že vyskočím z letadla dobrovolně. Byla ošklivá SAND STORM – video jsem dávala na stránku pár dní zpátky. Můžu říct, že to bylo jedno z nejhorších přistání v mým životě. Tohle a to dnešní taky teda stálo za to. Jako občas se sama sobě divím, že do toho letadla ještě lezu s nadšením. 

Taky jsem si teda zaletěla do Skotska. Průser byl, že byla fakt zima a bylo na prd počasí, takže jsem se dostala akorát tak do kina. A zbytek prochrápala. Kdyby bylo hezky, tak jdu ven, ale takhle jsem zůstala zalezlá v posteli. Na jednu stranu mě to mrzí, ale na druhou stranu, neudělám nic. 

Ale alespoň jsem se konečně podívala na 50 Shades of Grey. V Dubaji by byl tenhle film asi nejkratší v historii filmu. Skončilo by to v půlce interview a pak už by byla závěrečná scéna ve výtahu a pak titulky. 

V Dubaji jsem konečně po milionech letech vyrazila ven! 🙂 Jeden večer se šlo do kina – The Wedding Ringer (doporučuji) a pak se šlo normálně ven. Strašně fajn večer a mě to fakt bodlo. 

A tady je dechberoucí výhled na SZR.

No, taky jsem psala o tom, jak se těším, až se vrátí Caleb. No, takže tůdle nůdle, nic se nekoná, žádný návrat. V jednu chvíli jsem propadala panice. Pak jsem napsala kamarádce, co je snoubenka Calebovo kamaráda, co je teď s ním. Díky ní jsem se dozvěděla, že se nevrací do civilizace do půlky března! BŘEZNA! Ty kráso, nevěděla jsem, jestli si oddychnout, že jsou naštěstí všichni v pořádku, nebo začít brečet. Nakonec to dopadlo tak, že ukápla slza, oddychla jsem si a dopřála si terapie v obchoďáku. Asi jsem trošku vykoupila Zaru. Ops.

Taky mi přijedou rodiče – VELMI, VELMI BRZO! Takže jsem koupila lístky na Burj Khalifu, maminka slíbila, že bude hodná a že se bude snažit to tam nahoře vydejchat. Moje maminka nemá ráda výšky.. Ale zvládne to. Ten výhled stojí za to. 

Mimo to mám meeting s manažerkou, jelikož se blíží moje 6ti měsíční výročí a tím pádem konec zkušebky, huráááá .. Budu moct swapovat lety jako divá a taky opustit UAE v dnech, kdy mám OFF, takže budu moct letět domů a nebo kamkoliv se mi bude chtít. 🙂

Na konci měsíce přiletí Juliana. To vyšlo naprosto královsky, protože jí vyzvednu, pak ráno zaletím Kuala Lumpur, pak mám dva dny off, graduation, day off a kdo ví, co mi dají potom. 

Takže s ní určitě strávím nějakou chvíli, což jsem moc ráda, že to takhle vyšlo. Ještě musím napsat někomu, kdo s ní poletí, aby se mi o ní hezky postarali. 🙂 

Po dlouhých 3-4 měsících jsem zvládla poslat pohledy – haha 62 pohledů a ještě jich pár mám v kabelce a samozřejmě od toho dne mi jich pár přibylo zase. 

Taky tu máme návštěvu – Demi maminka je tu! Já jí naprosto miluju, strávila jsem s těma dvouma dost času a prostě k nezaplacení. Až se to zase uklidní, tak natočíme s Demy zase něco.
A když jsme tak u Demy, pořád jsem se nevzpamatovala z toho, že dostala DVĚ PRAHY. DVĚ! … 

A to je asi tak všechno.. 

Nic zajímavýho se teď neděje.