Beijing, China

VELKÁ ČÍNSKÁ ZEĎ – CHECKED!

Na let do Beijingu jsem se těšila a to z jednoho jediného důvodu a tím byla možná návštěva Velké Čínské Zdi.
Lety do Číny nemám moc ráda, nesedí mi prostě čínská kultura, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout, jenom prostě nejsou moje oblíbené. Tentokrát to však nebylo špatný, byl to samozřejmě “busy” let, jako každý jiný, ale dalo se to zvládnout. Stejně tak jako cesta zpět do Dubaje.
Měla jsem na letu češku, což bylo hrozně super. Strašně ráda lítám s Češkama, protože všechny, které jsem zatím poznala, byly hrozně super holky. Na Báru však ale nikdo nemá! 🙂

Před letem do Beijingu jsem si užívala dva dny na sluníčku, jeden den na pláži, druhý den u vyvalený cvaldy u bazénu.

Už začíná být docela slušný horko v odpoledních hodinách, takže se malé “zchlazení” hodilo jako sůl. Na jednu stranu jsem přemýšlela, že bych zůstala doma a nikam na sluníčko nelezla, protože v Číně není dvakrát velký teplo. Nakonec jsem se ale přemohla a šla jsem.

Jedno odpoledne jsem strávila s Baruškou a její spolubydlící + s klukama z Čech na Mamzar Beach, kterou mám max. 10 minut od baráku.

Večer jsem pak strávila s Demy, Jacobem a Lindou. Seděli jsme, vyprávěli jsme si zážitky z letů, smáli jsme se a dali si trošku do nosu. Nejdřív jsme teda měli výbornou večeři od Demy a pak jsme měli pár drinků. No a pak jsme hráli do 4.30 ráno Twister, což byl slušný zážitek. Ale sranda, fakt takový super večer. Tisíckrát lepší, než jít někam do klubu. Takhle jsme si pokecali, zasmáli jsme se a ještě si užili pohodový večer hraním Twisteru.

Linda přespávala u mě a ráno byl naplánovaný bazén, který máme na střeše našeho ubytování. Samozřejmě jsme na 11 nevstaly a probudily se o dost později. Nakonec jsme se přece jenom přemohly vylézt z postele a vyrazily k bazénu nachytat trošku barvy.

Pak jsem šla domů a začala balit, protože jsem měla již výše zmíněný let do Číny. Nabalila jsem si svetry, mikiny jako kdybych jela na Sibiř.

Let do Číny teda pohoda – překvapivě. Dojeli jsme na hotel někdy po půlnoci, což bylo naprosto ideální. Layover byl 32 hodin, takže jsme měli dvě noci v hotelu a celý den na prozkoumání města – naprosto ideální.
Většina z Vás asi ví, že v Číně nefunguje Facebook, Skype, Hangouts a podobně. Jelikož vím od Caleba, že dost možná od něj dva týdny neuslyším, tak jsem samozřejmě dojela na hotel, napustila vanu a dvě hodiny a dvanáct minut (přesně) jsem se snažila rozběhat VPN, abych se dostala na FB a byla tak schopná si s ním napsat. Z bezpečnostních důvodů nevím, kdy a kam ho pošlou a on neví, jestli tam bude mít přístup k internetu a tím pádem já samozřejmě se snažím využít všech příležitostí, kdy můžeme komunikovat.
Díky bohu jsem to teda rozběhala, takže jsem měla příležitost si s ním napsat, to samé s rodinou a kamarády.
Dopadlo to tak, že jsem šla spát někdy v 5 ráno a budíček jsem měla na 8am, protože jsme se chystali na Great Wall of China.
Samozřejmě mi buď nezazvonil budík a nebo jsem ho v kómatu vypla a ani o tom nevím. Nakonec mě záhadným způsobem vzbudilo milion zpráv od Tonyho, který chtěl jít se mnou na Great Wall of China.
Takže jsme se sešli dole na recepci. Já nabalená jak kdybych byla na layover někde v Rusku. Měla jsem tričko, svetr, mikinu a bundu + čepici. 😀 Myslela jsem si, jaká bude zima.

Šli jsme dolů na recepci a zjišťovali, jak se teda dostat na Great Wall of China. Ono co se týká Číny, tak je průser, že hodně lidí anglicky prostě neumí. Proto jsou i ty lety náročnější, protože lidi vám nerozumí. Takže jsem se čínsky naučila říkat “Sedněte si”, “kuře”, “hovězí”, “děkuji” a “později” 😀
Takže jsme samozřejmě chtěli mít jistotu, že se někde neztratíme.
Nabídli nám organizovaný výlet se speciální cenou pro nás, jelikož jsme crew. Většinou máme v hotelech zvýhodněné ceny, extra přístupy do ruzných míst a 50% slevu na room service a jídlo obecně. Záleží na hotelu.
Tady byla výhoda i toho zvýhodněného výletu. Takže jsme to zaplatili a šli na snídani, protože jsme měli hodinu a půl čas.
Zatímco jsme měli snídani, tak za náma přišla paní, že bohužel autobus je přeplněn a že máme smůlu a nabídla nám jiné možnosti. Jenže to bylo dost drahý. Takže jsme vymýšleli, co budeme dělat.

Pak jsme šli ven před hotel, protože jsme tam viděli naše kolegy a šli s nima pokecat. Já googlila jak divá, jak se dostat na Great Wall of China, co je nejlepší způsob, něco, co by nás finančně nezruinovalo atd. Průser byl, že jsme byli jenom Tony a já. Nikdo jiný nechtěl jít. Někdo už tam byl a tak chtěl jet jinam. Jenže většinou jsou lidi prostě líní jít ven a buď hnijou na hotelu nebo jedou za nákupama.
Mě upřímně by bylo líto strávit svůj layover tím, že budu nakupovat. Stalo se mi to v Šhanghaji, že jsme skončili tím, že jsme jenom nakupovali, ale to bylo tím, že prostě venku byla nechutná zima a hlavně nebylo moc hezký počasí. Takže jsme šli do “podzemních obchodů”. Hodně lidí ale prostě na to peče a buď zůstávají a nebo tedy ty nákupy.
Já bych byla na sebe hodně naštvaná, kdybych nevyužila možnosti něco vidět, když už jsem v tom místě. A obvlášť, co se týče Beijingu.
V jednu chvíli byl Tony nakloněnej k tomu, že půjdeme jinam na jiný památky. Já jsem ale prostě člověk, co když něco chce, tak si za tím jde hlava nehlava. On mi říkal, hele, tak si swapneš (vyměnit si let s někým jiným – když se dokončí 6 měsíců, tak pak mám možnost si měnit lety s ostatníma) Beijing a půjdeš se podívat příště. Já ale nejsem člověk, co by spoléhal na “tak příště”. Kdo ví, co bude příště. Žiju tak trošku tím “Teď a nebo nikdy!”.
K mému překvapení nebyla ani zima, takže jsem mu řekla, že zkusím zavolat Martině, jestli by se k nám přidala. Nechtěla jít ven, protože byla trošku nachcípaná a měla strach, že by to omarodila, kdyby šla do zimy. Takže jsem jí zavolala, že je teplo a že nám bylo nabídnuto si najmout auto od hotelu s tím, že by nás odvezli na Great Wall a pak by na nás počkal a vzal nás zpět. Takže DÍKY BOHU souhlasila a nadšeně šla s náma.

Co je dobrý na Číně, tak to, že tam se hodně smlouvá. Jestli jste byli v Turecku například, tak to budete znát. (Nebo kdekoliv jinde, kde je smlouvání populární) Ostatní crew řekli, že si usmlouvali ten transport od hotelu za méně, než jim původně řekli cenu. Takže já šla na recepci a řekla jsem jim co a jak a oni řekli “dobrá .. .a měli jsme to za stejnou cenu jako ostatní předtím. Tam to takhle funguje. To samý, když jsme byli na nákupech v Šhanghaji. Tam se žije smlouváním.. Člověk jde do obchodu, oni řeknou například 350 chinese yuan a vy řeknete, že ne, že je to drahý.. a prostě se cena snižuje, snižuje. Dejme tomu, chcete to za 100 chinese yuan, tak prostě řeknete “Mám 100, víc nedám”.. Oni budou říkat ne ne ne, dej mi lepší cenu, tak řeknete … Fajn, tak já jdu jinam, tam mi to dají za méně. Otočíte se a odkráčíte. Sotva uděláte krok, tak na vás budou křičet “Ok, Ok, Ok..” A máte hotovo. Prakticky z ceny, kterou vám dají, tak můžete slézt na 10% z původní ceny. Nakupování v Číně je prostě bomba.

Takže jsme teda sedli do auta a vyrazili. Můžu říct, že jsem celou cestu zářila jako měsíček na hnoji. Měla jsem neskutečnou radost, že prostě se nám podařilo něco vymyslet. Fakt jsem byla schopná jít přes mrtvoly jenom abych se dostala tam, kam jsem chtěla.

Great Wall of China je prostě MUST! Bez toho není ta návštěva, návštěvou!

Cesta trvala asi hodinu a půl. PO cestě před náma jelo auto – ŠKODA SUPERB. Mě vždycky potěší kdykoliv vidím něco od nás takhle ve světě. Měla jsem svátek z toho, že v Americe měl někdo nálepku české vlajky na autě.

Dojeli jsme na místo. Koupili jsme lístky a mohlo se vyrazit. Kupovala se jízdenka zpáteční na autobus, pak vlek nahoru na zeď a zpátky bobová dráha.

Cesta nahoru byla na sedačkách, úplně to samý, když jedete lyžovat. Ten výhled byl NAPROSTO DECH BEROUCÍ A K NEZAPLACENÍ.

No a pak už jsme stáli na Great Wall of China.

Nejsem schopná říct, jak moc šťastná jsem v tu chvíli byla a jakou jsem měla radost.
Mám dny, kdy si prostě říkám “No jo, jedu do Číny, not a big deal.” a pak jsem v Austrálii a říkám si “Holy sh*t, já se fakt procházím po Sydney!” a sama tomu nemůžu uvěřit.
Stát na Great Wall of China prostě bylo něco neuvěřitelnýho, co nejsem ani schopná popsat.

VELKÁ ČÍNSKÁ ZEĎ – VIDEO

A tady už máte fotky! 🙂

Asi dvě hodiny jsme tam trajdali. Můžu říct, že jsme se zapotili jako blázen, protože to bylo neustále schody dolů, nahoru, dolů a nahoru. A ty schody byly fakt extrém. Proč? Protože buď to byli pidi schody, kde jste dělali mravenčí kroky a nebo to byly schody s prominutím jako kráva, kdy jste pořádně zvedali nožičky. No nic mezitím. 🙂
Hezky jsme si to prošli a ten výhled byl prostě NEJÚŽASNĚJŠÍ … 🙂 Tohle je pro mě zážitek na celý život a můžu říct, že něco takovýho už jen tak nezažiju, tohle se prostě NEDÁ POPSAT. Pro mě to bylo místo, kam jsem si myslela, že se nikdy nepodívám. A heleme se, pak si člověk prochází po zdi, jako by se nechumelilo.

A jelikož na náš čekal řidič, tak jsme potom mazali rychle na tu “skluzavku” … Připadalo mi to trošku jak kokosy na sněhu. 😀
Můžu říct, že jsem se ze začátku trošku bála, ale jakmile jsem na to sedla a pak zjistila jak to správně ovládat, jak brzdit, jak se natáček do zatáček, tak jsem byla jak malý dítě, co prostě nechtělo slézt. 🙂

Tady jsem vám našla video ! 🙂 ENJOY

SKLUZAVKA

No, pak se sedlo do auta a jelo se domů – domů na hotel. Já prostě tomu říkám vždycky “jedeme domů” …

Já v autě odpadla a spala jak zabitá, ani nevím, jak jsem tak rychle usnula. Přijeli jsme na hotel a šli vedle do Carrefour. To byl zážitek za všechny prachy! 🙂
Hotový madness!

Po cestě do Carrefour jsme procházeli kolem jejich kol, mopedů a všeho možnýho, co používají na přepravu. Naprosto mě fascinovalo, jak měli “vytuněný” vozidla. Různý deky, provizorní rukavice přidělaný k řidítkům etc.

A teď mi odpusťte, ale nemůžu si odpustit nedat sem jejich záchod. 😀