Ve středu k večeru jsem měla standby na letišti. Myslela jsem si, že let nedostanu a když už dostanu, tak to bude nějaká otočka. Takže jsem si tak lehce zabalila, zimní i letní oblečení, kdyby náhodou a vyrazila na letiště. Sedla jsem si asi na 5-10 minut a už jsem se zase zvedala. Proč? Jelikož mě vytáhli na let do Singapore! WOW! 🙂
Vtipně mi to psala Janička, že mě nenávidí, že letím do Singapore. 😀 Nevím proč, ale myslela jsem si, že si mě ze mě dělá srandu. Ovšem Janička si srandu nedělala, Janička měla pravdu – ostatně jako vždycky – a já opravdu letěla do Singapore.
Takže svoje narozeniny jsem trávila v posteli hotelového pokoje. Alespoň jsem měla výhled na marinu. 🙂 Jediný, kdy jsem opustila pokoj bylo když jsem šla do nákupáku pro vody a nakoupit si pár věcí.
28.11. jsem měla letět zpátky a to byl den, kdy jsem měla narozeniny. Mrzelo mě, že nepoletím s mojí crew obzvlášť po tom, co mi na recepci nechali dárek s přáním:
Každopádně místo toho, abych letěla domů v sobotu, jsem letěla v pondělí večer. Takže jsem prakticky zůstala v Singapore 5 dní místo 2. 😀 Ne, že by mi to vadilo, ale chtěla jsem domů konečně.
Měla jsem štěstí, protože každý večer jsem měla možnost Skypovat s přítelem. To asi byla nejlepší část mého pobytu. Mrzelo mě, že tam nemohl být se mnou, tak jsem mu alespoň ukázala Singapore přes Skype. Díky bohu za ty dnešní vymoženosti jako je Skype, Facetime a podobně.
Na jednu stranu mě mrzelo, že jsem se pořádně nepodívala ven. Ale na druhou stranu vím, že tam dřív či později poletím znova, tak mě to ani netankuje. Takže snad lepší fotky a lepší zážitky budu mít z dalšího letu. 🙂
Bohužel mi byl zrušen let do Dublinu, jelikož jsem se nedostala včas domů. Takže další článek bude až z Manchesteru. 🙁
Včera jsme si tím pádem rozhodly dopřát si takový “holčičí den”. Jelikož je důležitou součástí i image, tak jsme si šly nechat udělat manikůru a já jsem se rozhodla zkusit to jejich trhání obočí. 😀 Bolelo to jako prase, alespoň ze začátku, pak to byla pohodička. Takže alespoň teď se nemusím o tohle starat.
No a konečně se za námi přijela podívat moje LINDA (bývalá spolubydlící) … Společně jsme se sešly u Demy, kde jsme vařili. Já teda měla lososa s rýží, protože musím být stále opatrná, co se týče jídla. Ale vynikající. A pak mě Demy překvapila. Ví, že každý rok jsem chodila do Cheesecake Factory oslavit narozeniny. Tentokrát mi to nevyšlo, tak mi koupila dortíky sama! 🙂 Chuděra byla zklamaná, jelikož si spletla nákupní středisko a šla do toho, kde zrovna Cheesecake Factory nemají, ale i tak mi nakoupila dortíky se kterými mě pak překvapila a dokonce mi i zazpívala s její spolubydlící. (Kdo viděl video na stránce, tak ví).
Jinak teda letos opět nebudu na svátky doma. Už to budou třetí Vánoce, které strávím bez rodiny. Tentokrát úplně, doslova a do písmene. Protože předešlé Vánoce jsem strávila s mojí druhou rodinou v USA. Letos mi to ani nepřijde, že nějaký svátky jsou. Sice je to tady všude možně vyzdobený, když jdete do nákupáku, tak tam vánoční stromečky a všechno, ale vzhledem k tomu, že pořád máme kolem 30ky a všude je písek, tak člověku ani nepřijde, že je prosinec, natož že budou nějaký Vánoce. Navíc já letos Vánoce strávím v Kuala Lumpur, takže asi ani nebudu mít čas přemýšlet nad tím, že doma naši s bráchou hodují řízky s bramborovým salátem.
Trošku mě mrzelo, když včera u nás snežilo, že jsem já v Dubaji, protože mi sníh chybí. Alespoň na jeden den bych se vyřádila na sněhu, užila si výhled z okna na padající sníh a pak bych mohla zase jet zpátky do tepla. No, tak snad bude snežit až poletím do Evropy. 🙂
A to je asi tak všechno, co se děje. 🙂
Mějte se krásně a další článek bude z Manchesteru. Snad ulovím nějaké hezké fotky.
Leave a Reply