Dubai 2

Tak jsem si konečně našla čas napsat menší “update” na blog. V poslední době jsem ráda, že se vůbec vyspím. Vstáváme každý den v 5 ráno, celý den jsme ve škole a domů chodíme po 4té odpoledne. Většinou to dopadá tak, že přijdu domů, dělám domácí úkoly, učím se do noci a pak ráno vypadám jak zombie z  “Walking Dead”.

Praha – Dubai,

let byl naprosto úžasný. Bylo to poprvé, co jsem letěla s “xx”. 🙂 Bylo o nás nádherně postaráno.
Letušky se o nás skvěle postaraly. Dostalo se nám šampaňského z Business class, čokolád a  letuška nás pak fotila s dalšíma crew a celkově to byl velice příjemný let.

Při přistávání se mi zatajil dech při výhledu na noční Dubaj, bylo to naprosto úžasný. Fakt jsem si připadala jak Alenka v říši divů. Typický turista – huba dokořán, cukání v ruce to celý nafotit. Ale jelikož jsem neměla sedadlo u okna, tak jsem mohla fotit velký prd. Sice jsem koukala na “obrazovce” přede mnou (Mohla jsem sledovat celou dobu letu z kamer na letadle), ale to bylo asi tak všechno. No, ono ještě bude příležitost to nafotit.

Po příletu o nás bylo skvěle postaráno a byli jsme všichni převezení na hotel, kde všichni momentálně bydlíme. Jelikož jsme se většina lidí znala už x týdnů před prvním setkáním, tak jsme na sebe v hotelu naskákali – objímačky, líbačky (to neberte doslova). Někteří, co s náma nebyli na našem Whatsapp, na nás koukali, jak kdyby jsme spadli z nebe. Všichni se ptali “Jak dlouho se znáte, to už jste se znali před tím?” Tak jsme jim to vysvětlili a divili se o to víc. Ale bylo to fajn. 🙂

Mám naprosto úžasnou spolubydlící z Polska. Škoda jen, že až nás dají do ubytování, že spolu dost pravděpodobně už nebudeme. 🙁

První týden byl takový spíš orientační. Náročný, ale pořád to bylo takový lehčí, než poslední dva týdny.

Tady je víkend pátek, sobota – na to si asi nikdy nezvyknu. V sobotu (týden po příletu) jsme šli do mešity. Což byl naprosto úžasný zážitek. Samozřejmě se člověk dozvěděl hodně zajímavé věci, viděl a zažil něco nového.

A samozřejmě moje Janička se tu o mě stará naprosto královsky. Hned den po příletu si mě vyzvedla a vyvezla mě po Dubaji a stejně tak následující víkend! 🙂 Už se taky těším, až se zase uvidíme. Bydlíme od sebe možná tak 3 minuty 😀

Dubai jako takový je podle mého názoru naprosto kouzelný. Samozřejmě je to úplně jiný než jakákoliv jiná země, kde jsem kdy byla – logicky. Nedá se to absolutně srovnat s USA, UK ani Českou Republikou.
Asi největší šok bylo počasí. Obzvlášť první dva týdny. Ale samozřejmě ti, co zažili léto v Dubaji, nám řeknou, že nevíme, co HORKO znamená, protože letní měsíce jsou tu hotové peklo. No uvidíme. Každopádně teď se trošku ochladilo, takže člověk venku netaje jako zmrzlina, sotva vystrčí boty z baráku.
Lidé jsou tu naprosto úžasní. Zlatí, ochotní, zdvořilí. Zatím jsem tu neměla ABSOLUTNĚ žádný problém.

Jestli je tu něco, co mě děsí, tak jsou to řidiči a samotná jízda v autobuse či autě. 😀 Ne jednou se stalo, že jsem v autobuse vykřikla, jak jsem se vyděsila. Normálně to jsou někdy i milimetry od dopravní nehody. Ti řidiči se toho tady fakt nebojí. A jestli jsem někdy nadávala na Američany či Angličany, tak ježiš marja, beru to zpátky a hluboce se omlouvám. Tady člověk sedne do auta (taxi) či autobusu a normálně se modlí celou cestu z bodu A do bodu B, aby tu jízdu přežil.
Jestli jsem si kdy stěžovala na dopravní zácpu v USA, tak to byla procházka růžovým sadem oproti tomu, jaký jsou zácpy tady.

První týden v Dubaji jsem chodila spát v 8.30 večer a vstávala v 5 ráno. Každý den kromě pátka. Jinak teda jsme před dvěma týdny začali výcvik. Vstávám pořád stejně, ale bohužel chodím spát podstatně déle. Nedělám nic jinýho, než vstanu v 5ráno, během přípravy (uniforma, make-up a celkově “image”) skypuji s přítelem, v 6.15 sednu do autobusu a dřív jak v 4 odpoledne se domů nedostanu. Po příchodu domů si uvařím, pokud mám sílu a náladu a nebo se vrhnu na úkoly a pak se do večera učím. Neuvěřitelně mě to baví. Skvělí trenéři, naprosto úžasný výcvik, ale rozhodně to není procházka růžovou zahradou a je to sakra náročný, ale je to i sranda. Každý den máme praktický testy v simulátorech, ptají se nás při hodinách, začali jsme i písemné testy. Příští týden končíme první část a já už teď můžu říct, že ať je to náročný jak je to náročný, tak mi to bude sakra chybět. Hlavně naši trenéři.

Mimo jiné jsem konečně dostala rezidentská víza. Hrozně ráda si listuju pasem a čumím na všechny ty razítka a víza, která tam mám. 🙂

Dneska jsem si naordinovala relax, žádný učení, žádný úkoly a zítra to vypukne. Dva dny plný učení. Spát – jíst – učit se a zopakovat.

Takže se zase mějte krásně a až zase bude o čem psát, tak něco napíšu.