Měsíc

No, přesně je to 31 dní a 23 hodin a něco málo minut a vteřin.

Uteklo to jako voda. Absolutně netuším, kam poslední tři týdny utekly. Když jsem dostala tzv. Golden Call, tak tomu bylo 56 dní do odletu.
Můžu říct, že jsem konečně hotová se zubařem. Zubaře jsem nikdy neměla ráda, nemám je ráda a mít je nebudu. Mám osypky jenom když sedím v čekárně. Nemluvě o tom, když si sednu na křeslo. To by se mě krve nedořezal a já se štípu do rukou, aby mě to odvedlo od bolesti způsobené zubařem. 😀 A nesmějte se, protože já to fakt dělám! Mimo jiné zubařku preventivně prosím o injekci. Když jsem tam byla nedávno, tak mi říkala, že to nejdřív zkusí vrtat a pak podle bolesti mi dá injekci, já jí říkala, ať mi to dá rovnou, že mi stejně bude muset opíchat pak celou hubu. No a jak to dopadlo? 3 injekce jsem dostala. A takhle to mám od doby, co mi dělala kanálky a samozřejmě k mé zhýčkanosti dopomohl fakt, že v USA vám dají plyn. Dostane člověk masku a během pár vteřin je v LALA landu. 

Takže si ze svého listu můžu odškrtnout zubaře – hurá.

Tento týden mě čeká oční. Potřebuji si vyměnit sklíčka, jelikož můj milý mi srazil brýle z hlavy, když jsme dělali kraviny na mini golfu, takže je mám odřený. Potřebuji extra pár hnědých obroučků a samozřejmě kontaktní čočky. Takže mám ve čtvrtek očního. Že by se mi někam chtělo se říct nedá.

Příští týden mě čeká další očkování. Tentokrát meningokok a pak vakcína, která je na černý kašel, dětskou obrnu, záškrt a tetanus. Takže zase dostanu včeličku do obou ramen. Naposled, když mi dali žloutenku A a břišní tyfus, tak jsem se dva dny nevyspala, jelikož mě bolely ruce a první den jsem měla problém se obléci i svléci. 🙂 Takže už se mooooc těším na další injekce. A samozřejmě ještě nebudu ani zdaleka hotová. 

Jinak tento víkend jsem si udělala výlet do Prahy na rodinnou akci – oslava narozenin. Takže jsem se přivítala s rodinou po dvou a půl letech a opět se rozloučila na dobu neurčitou. Bylo to fajn. Pravděpodobně je to moje poslední návštěva Prahy až do odletu.
Tento pátek mě čeká slučák se základkou, tak jsem na to zvědavá. Především na to, kolik se nás dostaví.

Teď se snažím rozvrhnout, co kdy ještě musím zařídit.

Potřebuji fotky (pasové) – pro zaměstnavatele, na licenci a pak na US víza. Musím nechat přeložit a ověřit můj a bráchovo rodný list + vysvědčení. Kopie pasů celé rodiny atd.

Asi 350 x denně klikám na portál – ne, že bych se tam měla něco nového dozvědět. Máme dostat ubytování, e-visa a e-ticket 5-10 dní před odletem. Ale samozřejmě já, nedočkavec, na to čumím denně. To mi úplně připomíná Au Pair program a fázi matching. To člověk koukat na svůj profil a do e-mailu tisíckrát denně i v době, kdy v USA lidi spali.

Workbook, co jsme dostali, mám z velké části vyplněn – což je fajn. Pár věcí musím dodělat za letu. Už jsem se tak nějak naučila kódy letišť A-K. Některé si pamatuji díky Janičce, obzvlášť kód její “oblíbené” Paříže. 😀 A tak nějak jsem po očku koukla na terminologii, ale Janča říkala, že to nás všechno naučí.

Mimo jiné se i snažím užívat si spánku a spát jak jen to jde, dokud můžu.

No a to je asi tak všechno. Nic zajímavého se prostě neděje.