Po dlouhé době se mi podařilo zavítat do Čech na maličko delší dobu. Normálně lítám tak na tři dny, tentokrát se mi podařilo letět na týden.
Hlavním důvodem návštěvy byla pravděvším rodina a také dohnat resty (oběhat úřady, doktory etc). Přece jenom to je na nějakou dobu moje poslední návštěva v ČR. Absolutně nemám tušení, kdy mě čeká pohovor na mojí zelenou kartu, tudíž nejsem schopná říci, kdy opět zavítám do Čech.
Abych pravdu řekla, i 8 dní mi přišlo jako strašně krátká doba. Nestihla jsem se vidět se všemi lidmi, se kterými jsem se vidět chtěla a samozřejmě jsem stihla asi tak polovinu toho, co jsem stihnout chtěla.
Na co jsem se opravdu těšila – kromě jídla – byly vánoční trhy. Do Prahy jsem se bohužel nedostala vůbec, když nepočítám cestu na či z letiště. Takže jsem zavítala alespoň do Plzně na trhy. A tady už máte fotky..
Abych pravdu řekla, trošku mě zklamalo počasí. Čekala jsem, že bude zima jak když praští a že bude padat sníh. Upřímně si ani nepamatuju, kdy jsem naposledy viděla sníh. Vážně jsem doufala, že budou Vánoce na sněhu.
Bylo strašně super vidět svoje kamarády a kamarádky! 🙂 Každý den něco, ale stálo to za to. A pokud někdo z Vás čte blog, tak děkuji za super strávené chvíle.
Na druhou stranu bylo zvláštní se vidět s některými po tak dlouhé době. Někoho jsem neviděla pár týdnů, ale někdo třeba i skoro 5 let! A nejhorší na tom je, že to člověku přijde, jako by to bylo včera. Pak si to všechno spočítá, zjistí, že to včera nebylo, ale bylo to pár let zpátky.
S těmahle holkama jsem já vyrůstala a pojí nás několikaleté přátelství. Plus mínus dobrých 20 LET! 🙂
Samozřejmě to bych nebyla já, abych se netěšila na jídlo. Takže celá moje návštěva byla o obžérství.
Mimo to, že jsem se vesměs celý týden ládovala vším, co mi pod ruce přišlo, jsem se také stihla podívat na svojí milovanou střední školu a za mojí oblíbenou učitelkou. Taky jsem přišla na to, že jsem bohužel nestihla mojí bývalou třídní učitelku. Jako na potvoru šla do důchodu týden před tím, než já přiletěla do ČR. Ach jo. 🙂
Tady už je stromeček mojí maminky!
U nás proběhla štědrovečerní večeře už v 21.12.2015, protože já musela 22.12. opět na ….
NA L-E-T-I-Š-T-Ě
Jestli něco zbožňuji, když jsem doma, tak výhled z pokoje. Ta obloha, to je vždycky nádhera!
O Plzni nemluvě..
Mimo jiné jsme s rodiči zavítali do Chotěšova, kam jsme vyrazili na oběd. Ten chotěšovský klášter prostě nemá chybu. A z nějakého důvodu jsem se rozhodla upravit tu fotku tak, že to vypadá až nepřirozeně nebo spíš jako obraz než fotografie a mě se to prostě líbí. 🙂
Bylo strašně fajn být chvíli doma. A především mít čas vidět se s vícero lidma. Když člověk přijede na tři dny, tak se sotva rozkouká a už zase sedí v letadle. Takhle jsem měla možnost strávit víc času s rodinou, vidět se s kamarádama, taky se sejít s holkama ze školy (což mi udělalo obrovskou radost) a hlavně si odpočinout! 🙂
Člověk by nevěřil tomu, jaký je to super pocit chodit spát večer jako člověk, probudit se ráno jako člověk a fungovat tak nějak normálně. Někdy si říkám, že si nedokážu představit žít zase normálně a mít takový ten normální režim, ale na druhou stranu si nedokáži představit ani opak. A rozhodně zdravější je mít normální režim, spát v noci, makat přes den. Fakt jsem se cítila odpočatě. Navíc se o mě doma starali naprosto královsky. Táta mi chodil každý ráno pro rohlíky a pro koblížky. 🙂
Bylo nesmírně důležitý si odpočinout, protože v USA si nikdy neodpočinu. Nevím proč, ale prostě špatně se mi spí. Respektive mám pořád pocit, že když půjdu spát, tak o něco přijdu. A vzhledem k tomu, že vím, že s Calebem mám hodně omezený čas, který můžeme strávit spolu, tak je to o to těžší. Kolikrát jsem vzhůru dlouho do noci, jenom abych si mohla užít s ním nějakou tu dobu. Takhle jsem se doma dala dohromady. Odpočinula jsem si a vyspala jsem se pořádně na další pracovní let, který byl tentokrát do Bostonu.
Tady je jedna fotka z kokpitu.
Tahle holčina je asi nejznámější letuška naší společnosti, haha. 🙂 Na Instagramu má asi 70tisíc odběratelů, takže jsme si z ní dělali srandu a rovnou taky cvakli nějaké to selfíčko.
Alespoň jsme si ty Vánoce nějak zpříjemnili.
Jinak v Bostonu jsme nic nepodnikli. Respektive bylo v plánu, že půjdeme na večeři, jenže valná většina míst byla zavřená. A taky jsme se domluvili, že půjdeme až někdy v 7 večer, což bylo dost pozdě na to, že jsme přijeli někdy ve 4 odpoledne na hotel. Samozřejmě to nedopadlo jinak, než že já se naložila do vany a pak následně usínala Calebovi na Skype. Nakonec mě dokopal do postele s tím, že mě vzbudí, že mi zavolá v půl 7. Já jsem odmítala nejprve jít spát, protože se znám, vím, že jakmile zaberu, tak mě nic a nikdo neprobudí. A i kdyby, tak padnu následně do kómatu znova. Kort když jsem vůbec na letu nespala. Měli jsme 3 a půl hodiny a já jsem většinu čuměla do stropu. Byly neuvěřitelně hnusný turbulence a já prostě nemohla spát. Kolikrát se sama sobě divím, že do toho letadla ještě dobrovolně lezu.
A to se taky stalo. Caleb mě probudil v půl 7, já zahlásila, že nikam nejdu a spala dál. Nařídila jsem si budíka na půl 9 a 9 večer. Vtipně jsem se probudila ve dvě ráno a čuměla tak do zdi do dvou odpoledne.
Nejprve mě mrzelo, že jsem nešla, protože měli jít všichni – haha, po roce a čvrt bych mohla vědět, jak to u nás chodí – to znamená, že když řeknou všichni, že se sejdeme v tolik a tolik, tak půlka lidí stejně nedorazí. Já nechtěla sedět na pokoji celý layover. Přece jenom už těch letů do konce mé slavné kariéry letušky taky nemám. A prostě nemám to ráda. Ve finále ale to dopadlo tak, že jsem byla na hotelovém pokoji. Oh well..
Nejprve mě mrzelo, že jsem nešla, protože měli jít všichni – haha, po roce a čvrt bych mohla vědět, jak to u nás chodí – to znamená, že když řeknou všichni, že se sejdeme v tolik a tolik, tak půlka lidí stejně nedorazí. Já nechtěla sedět na pokoji celý layover. Přece jenom už těch letů do konce mé slavné kariéry letušky taky nemám. A prostě nemám to ráda. Ve finále ale to dopadlo tak, že jsem byla na hotelovém pokoji. Oh well..
Po návratu do Dubaje jsem trávila každý den s Demi. Chuděra si skřípla prsty do televize na palubě, takže má prsty fialovo-modro-černo-já nevim co. Takže opět nelítá. Tudiž jsme spolu mohly strávit moje dny volna, než jsem letěla do LAX! 🙂
O mém letu do LA bude další článek!
Leave a Reply