Před tím, než napíšu o mém dalším “layover”, tak bych ráda něco napsala.
Jak jsem již řekla a napsala asi milionkrát, tak o práci a o tom, co se děje na palubě psát nebudu. Nebudu psát konkrétní události, o tom, zda-li jsem měla ten nejlepší let na světě a proč, ale ani o tom, jestli jsem měla nejhorší let na světě a proč.
A pro ty, co si myslí, že práce letušky je jenom o tom, cestovat po světě, válet si prdelku na pláži v Austrálii, pak lítat po Velký čínský zdi a nebo si dopřávat masáže v Thajsku či v tom lepším případě “Kafe?”, “Čaj?”, “Kuře?”, “Ryba?” – tak se mýlíte.
Letuška může být chodící “číšník”, co rozdává nápoje – alkoholické, nealkoholické, nalívá vám kávu či čaj či vám rozdává jídlo a ptá se vás, jestli si raději dáte kuře a nebo rybu, tak MIMO JINÉ je to “DOKTOR” na palubě, je to “HASIČ” na palubě, je to “POLICAJT” na palubě, “PSYCHOLOG” na palubě a mohla bych pokračovat.
(ABY nedošlo k nějakému nedorozumění, taky tohle berte s nadhledem. Pointa je poukázat na fakt, že to není jenom o kafi a o kuřeti. Byla bych nerada, abych se tímto někoho dotkla. V dnešní době mi přijde, že lidi nemají respekt ani pro doktory, ani pro policisty, ani pro hasiče, ani pro učitele, natož letušky či popeláře. A přece jenom, někdo tu práci dělat musí. Ať je to cokoliv. Jediný cíl této části článku je poukázat na to, že to není jenom o hezkým usměvu a hezký uniformě. Že to není jenom o tom, jaké jídlo dostanete a kdo to uklidí a už vůbec ne ani o tom, kam se do světa podíváte. Logicky ať se stane cokoliv, tak lidi očekávají, že člověk bude vědět, co má dělat. A to je tak u každého povolání. Doufám, že pochopíte, co jsem se snažila říci. Nerada bych se někoho dotkla. Samozřejmě já jsem úplný prd oproti vystudovanýmu doktorovi. Každý z nás vystudováno různé školy a máme různé zkušenosti. Jenom jsem trošku chtěla nastínit realitu. A věřte, že jsem tisíckrát radši, když opravdu jenom je potřeba rozdat jídla a rozdat pití. 🙂 Takže ještě jednou se omlouvám, pokud jsem se špatně vyjádřila)
Ano, servis je ve většině leteckých společnostech prostě OBROVSKY DŮLEŽITOU SOUČÁSTÍ a pasažérům, ale i lidem, co tuto práci v životě nevykonávali, se může zdát, že je to vlastně jenom o tom, rozdat pití, jídlo a pak to uklidit. Ale není tomu tak. 🙂 V první řadě jde o BEZPEČNOST naši, ALE i tu vaši. Jde o bezpečnost nás všech. A když se bavíme o bezpečnosti, tak nemluvíme o tom, kdy letadlo nouzově přistálo nebo havarovalo a letušky tahaly lidi z letadla. V letadle se může stát leccos. A věci se dějou a dějou se často a věřím tomu, že by se někteří až divili.
Lítám už třetím měsícem, letů jsem měla už DOST a kdybych tu napsala, co jsem vše za poslední tři měsíce zažila, tak by se hodně lidí divilo. V jednu chvíli možná člověk uklízí tácy po obědě/večeri, servíruje jídlo či pití, ale v druhý minutě může člověk běhat po kabitě s hasičákem nebo defibrilátorem. Věci se dějí a dějí se hodně a to, že si někdo užívá kávu a nevidí, co se děje a vlastně ani si nemyslí, že by se něco dělo, neznamená, že se NIC neděje. 🙂
Cokoliv se v tom “malém” prostoru ve vzduchu stane, tak všichni spoléhají na to, že my se o to postaráme, ať je to cokoliv.
A tímto bych se přesunula k mému pobytu ve Vídni! 🙂
Takže jsem se konečně podívala do Vídně a můžu říct, že jsem byla a stále jsem NADŠENÁ. Vezmu to ale hezky od začátku.
Na letu jsem měla naprosto úžasnou češku Barču. Ta holka je prostě poklad a stačilo ani ne 48 hodin na to, abych si tu holku prostě zamilovala. A hlavně, jak obě víme, jsme zažily nejvíc nejšílenějších x hodin spolu a to, co my zažily během dvou dnů lidi spolu nezažijí mnohdy ani během několika měsíců či let. 🙂
Každopádně let byl SUPER, naprosto bomba. Spousta Čechů a Slováků na palubě a já vám musím říct, že prostě to byla BOMBA. Slováci mi zpívali české písničky, všichni si s náma povídali, ochotně se k nám hlásili, Bára a já jsme nevěděly kam dřív,
Opět se potvrdilo, že ten svět je neuvěřitelně malej. Zaprvé Bára k mému překvapení věděla o mé FB stránce, ale tím to vlastně jenom začalo, protože jsem na palubě potkala Radku, která shodou okolností věděla, kdo jsem, protože čtě oba moje blogy (Ahoj Radko! <3 ) .. To bylo naprosto úžasný a milý překvapení. A jsem strašně ráda, že jsem měla šanci ji poznat. Nafotily jsme nějaké fotky, samozřejmě s tím naším slavným kloboučkem – to jako je MUST! 🙂 A fakt jsme si super popovídaly.
Fakt to byl úžasný let,
Po příjezdu na hotel, jsme vyrazila parta lidí na pivo! KONEČNĚ jsem si po několika měsících, ne-li letech, dopřála TOČENOU PLZEŇ, co chutnala jako Plzeň a ne ta parodie, co jsem měla v Americe! 🙂
To byl fakt super let. A musím říct, že jsem měla vážně úžasný kolegy. To snad ani nejde popsat, jak moc mi někteří sedli. Fakt SUPER let.
Dopřáli jsme si nějaké to pivo a pak šli na kutě – teda, já šla na kutě. 🙂 Měla jsem toho dost, chtěla jsem se vyspat před dalším letem zpátky a taky jsem měla sraz s Lukasem, kterého jsem poznala díky Mišce v USA. Vyrazili jsme společně do Mekáče, který se nám tenkrát stal osudným – tak blbě nám snad v životě nebylo ani jednomu, brouzdali jsme si New Yorkem a prostě fakt super den to tenkrát byl. Takže jsem měla radost, že jsme měli takovou menší “reunion”. Chyběla nám akorát Miška.
S Baruš jsme si zašly na oběd a pak nás Lukas vyzvedl a provedl nás po městě, což bylo hrozně super. Vídeň je NÁDHERNÁ. Fakt se mi to město strašně líbilo a hrozně mi to připomínalo Prahu. Kdo nebyl, doporučuji si udělat výlet, fakt to stojí za to. Ta architektura mi brala dech. A samožrejmě i pořádnej snitzl mi vzal vítr z plachet. 😀
Tady je pár fotek z procházky. Trošku jsem klepala kosu, ale zvládla jsem to.
Domů jsem přijela někdy v deset ráno. S Baru jsme si došly v klidu na kafíčko vstřebat všechny události a trošku se odreagovat. Dojela jsem domů, v tu dobu jsem byla vzhůru víc jak 24 hodin a mazala na ambasádu, kde jsem měla pohovor.
No a domů odcházela s tím, že si zítra vyzvednu v práci pas s vízama (dostala jsem dvoje víza).
Pak jsem přišla domů, doslova a do písmene padla na držku a usnula. Spala jsem jak mimino do večera, pak si zavolala s Calebem a bylo mi hned dobře. Konečně jsem se v klidu najedla, odpočinula si a tak nějak se vzpamatovala z událostí dne. 🙂
Teď hned, co dopíšu článek, tak se vrhnu na úklid, abych mohla jít spát, protože mě naprosto vytačí ten bordel, co jsem tady udělala, obzvlášť po tom, co jsem tady lezla po kolenou pár dní zpátky a uklízela jako blázen a stěhovala celej pokoj.
Hodně se ptáte, jak se má, jestli je pořád v Dubaji. ANO, je, má se skvěle, jako vždy. 🙂
Anonymous says
Míšo, tvoje články čtu moc ráda jak na blogu, tak na fb, ale napsat, že letuška je DOKTOR na palubě už je trošku přespříliš ne? Já studuji medicínu, takže vím, co to obnáší a nedokážu si představit, že na vašem několikatýdením kurzu se naučíte byť jen setinu z toho, co se učí medici. Promiň jestli jsem tě nějak urazila, ale použít defibrilátor by měl (neříkám, že to tak je) každý člověk, obecně poskytnout první pomoc by měl umět každý!!
Míša says
Zase to ber s nadhledem a ne doslova. Pointa byla úplně někde jinde. Jako medik zřejmě víš až moc dobře, jak jsou na tom lidi s první pomocí a je to smutný, že ne každý ví, co má dělat a myslím si, že by se na to mělo zaměřit všude, aby KAŽDÝ byl schopen podat první pomoc. Chtěla jsem jenom poukázat na to, že lidi vidí letušky jenom tak, že se oblečou do uniformy, namalují se a pak rozdávají kafe nebo kuře. To byla pointa. JÁ MÁM OBROVSKÝ RESPEKT, co se týče doktorů, protože to jako klobouk dolů před nima, to samý jiná povolání, ať je to cokoliv.
Míša says
A jestli jsem se tě pro změnu já dotkla tím, co jsem napsala, tak se omlouvám, ale nemyslela jsem to špatně. A nechtěla jsem tím říct, že jsme chodící doktoři po x týdenním výcviku. Vážně jsem chtěla poukázat jenom na to, s čím vším se denně setkáváme.
V dnešní době si lidi neváží doktorů, neváží si policajtů, neváží si hasičů ani učitelů a už vůbec ne popelářů. 🙂 A stejně tak si neváží ani nás letušek. Já opravdu mám respekt ke všem, koneckonců když je mi špatně, tak doktora potřebovat budu, když budu potřebovat vynést koš, tak někdo tu popelnici taky musí vynést, abych ty odpadky kam měla dát.
Monča says
Další super článek, Míšo a Lukas je teda faaakt fešák 😉 Tvoje články popravdě hltám pokaždý, jen co je napíšeš a abych řekla pravdu, jsem taky jedna z mnoha, co je zvědavá, co se děje za zážitky a situace na palubě během letu. Ale chápu, že o tom nejspíš psát nemůžeš. Přesto když o tom psát nemůžeš, myslím, že by kolikrát i bylo vhodný nepsat věci typu jak byl ten let šokující, nejlepší nebo jako ted, nejsilnější zážitek a jak bylo vhodný, že sis koupila alkohol a medvídky. Tím totiž my, zvědavci, jsme ještě víc zvědavý a o to víc chceme vědět, co se na palubě děje a myslím si, že to není vůči nám uplně fer. :(( 🙂 Toť ale pouze můj názor, nemůžeme ti nikdo přikazovat, co máš a nemáš psát. A doufám, že tě to moc neurazilo. Každopádně užívej si dál co nejvíc svojí práci a opět se budu těšit na další článek 😉
Míša says
Bohužel nesmím a věř, že někdy bych i ráda o tom napsala, protože by bylo fajn napsat, jak se věcí mají a dát lidem jasnou představu o tý práci. Protože hodně lidí, co třeba o tu práci zájem mají, mají vidinu jenom toho cestování a nevidí to za tím. Jsou lidi, co o tomhle píší, dělají rozhovory a kdo ví, co ještě. Já respektuji fakt, že nesmím a proto ani nebudu.
Anonymous says
Omlouvám se. Trochu jsem to přehnala. Samozřejmě vím, jak jsi to myslela a souhlasím s tebou, že lidi si v dnešní době neváží ničeho a nikoho. A taky s tebou souhlasím v tom, že pokud se někomu na palubě něco stane, mnohdy (pokud se mezi cestujícími nenachází lékař nebo jiný zdravotník) jste jediní, kdo je schopný zachránit život nebo se o to alespoň pokusit. Nedávno jsem s vaší společností letěla a mám jen ty nejlepší zkušenosti. Pokud znáš blondýnku Evičku (češka), moc jí ode mě prosím pozdravuj 🙂 Letěla s námi trasu Dubaj -> Praha a byla skvělá <3
Míša says
V pořádku. Já bych na tvém místě reagovala stejně. Pár věcí jsem k tomu článku ještě dopsala, protože nechci, aby si lidi mysleli, že z nás dělám nadlidi. Což taky nejsme. Každý děláme jenom svojí práci, ať už děláme cokoliv. Je mi jasný, že se tenhle článek sejde s x různými reakcemi, což je naprosto v pořádku. Slyšela jsi někdy od "Medlink"? To máme na palubě a to by tě možná mohlo jako medičku zajímat. 🙂 Teď mě to tak napadlo..
Jsem ráda, že máš ty nejlepší zkušenosti. Evičku bohužel neznám, znám tu zatím jenom pár holek. Jak já bych si hned zaletěla do Prahy 🙂
Anonymous says
Ahoj Míšo 🙂 Chtěla bych se zeptat kolik měříš? Na některých fotkách vypadáš oproti ostatním maličká 🙂
veronica.black says
A co by se ti mohlo stát, kdybys to napsala, vyhodili by tě?
Já jsem zatím nikdy neletěla a kdoví, jestli vůbec někdy někam poletím, tohle dění na palubě mě hrozně fascinuje a zajímá a bohužel se to nedá nikde zjistit 😀 🙁 Jinak tu máš krásný fotky, Vídeň je nádherný město, byla jsem tam dvakrát a klidně bych jela znova 🙂
Katka says
Vídeň je moc hezká, taky se mi tam líbilo 🙂